Překonat

Uplynulo několik měsíců od Aizenova odchodu, ale Hinamori se s tím stále odmítala smířit. Celé dny jen proseděla a proplakala. Bylo to, jako by pořád jen padala hlouběji a hlouběji do propasti. Výrazně se zhoršila v boji, bez problémů by ji porazil i ten nejslabší Hollow.
„Hinamori…“ ozval se tichý hlas. Hinamori zvedla hlavu a uviděla Hisagiho.
„Běž pryč.“
„Přišel jsem si s tebou promluvit.“
„Běž pryč,“ řekla znova naštvaně Hinamori. „Vůbec nevíš, jak se cítím!“
„Hinamori! To, že tu budeš sedět a plakat ti Aizena nevrátí! Jestli to takhle bude pokračovat, zanedlouho přijdeš o své místo vice-kapitána a nakonec vůbec nebudeš shinigami! Vážně ti za tohle všechno Aizen stojí?“
Hinamori neodpověděla.
„Pokud už jsi zapomněla, Hinamori, Aizen není jediný kapitán, který odsud odešel. Odešel i Ichimaru a… Tousen-taichou. Nejsi jediná, kdo truchlí nad odchodem svého kapitána. Já – a Kira – víme nejlépe ze všech, jak ti je. Taky jsme přišli o svoje kapitány. Snažíme se teď držet pohromadě svoje divize, jak nejlépe to jde. To bys měla taky, a ne tu sedět a plakat.“ Hisagi se otočil a odešel.
Hinamori přestala plakat a otřela si z obličeje slzy. Její pád jakoby se zastavil. Jakoby se probudila z dlouhého snu, vstala. Šla do sídla páté divize, dělat své povinnosti vice-kapitána. Opravdu o to těžce získané místo nechtěla přijít. Znovu začala trénovat své schopnosti. Aby byla silná a jednoho dne zkusila přivést Aizena zpět.
Děkuju ti, Hisagi. Že jsi mi dal vůli překonat to a jít dál.