Přepadení milady Rockwoodové

Kodrcání kočáru ji pomalu ukolébávalo. Měla za sebou dlouho cestu ze strýcova panství a slunce pražilo do černé střechy už několik hodin a zuřivé mávání péřovým vějířem jí teplotu rozpálené kůže nebylo schopné snížit ani o stupeň dolů. Strýc jí představil dva muže, na kterých bylo celou dobu vidět, jak rádi by ji dostali do postele. Otřepala se. Musela snášet jejich pohledy na vyduté poprsí a vůbec se nestyděli za to, že jejich vzrušení v rozkroku bylo nepřehlédnutelné. Nesnášela tuhle módu stažených hrudníků, kdy nemohla skoro dýchat a její záda trpěla kovovou konstrukcí, zvětšující ji zadek.

Když kočár poposkočil a náhle nabral na rychlosti, nahnula se do okýnka ve dveřích, aby zjistila, proč se kočí snaží kousek od domova uštvat koně. Tak jak kočár zrychlit, tak se i rychle zastavil. Nestačila ani natáhnout ruku, aby se něčeho zachytila a prudké zastavení ji vrhlo na protější sedadlo. Jedna z jejich loken zlatých vlasů se jí uvolnila z pod zeleného kloboučku a stočila se mezi její prsa v hlubokém korzetovém výstřihu.

Ostré „Madam!“ ji vyděsilo a jen úlekem zvedla hlavu ke dveřím, kde stál muž s neoholenou tváří, žlutými zuby přežvykující tabák a máchal před sebou pistolí.

„Vystupte si prosím,“ naznačil hlavou a sjel ji pohledem od krku dolů.

Zapřela se rukou o kožené polstrování sedadla a zavadila pohledem o zbraň, která byla připevněna na jeho boku. Udělala nepatrný pohyb a sevřela dlouhou dýku s rudým výpletem rukojeti rozhodně do dlaně. Otočila se k vetřelcovi prudce, se švihem celé paže, s úmyslem ho minimálně zabít. Odrazil její útok rychle, jen jí udeřil silně pistolí do zápěstí, až bolestí vykřikla a dýka spadla někam na zem pod její šaty.

„Kousací d***a!“ zavrčel. „Ty má nejraději!“

Zakňučela znovu, když ji chytil pevně za naražené zápěstí a vytáhl ji ven z kočáru. Pod prudkým trhnutím a tlakem na její paži ji donutil kleknout do prachu cesty. Kolem kočáru přešlapávalo pět koní s jezdci, pozorovali to potupné divadlo ponižující její hrdost s úsměvy na tváři. Chytil ji za bradu a přejel její obličej nazelenalým jazykem od brady přes ústa až na čelo.

„Chutná jako broskev,“ sdělil parťákům svůj průzkum a prstem kopíroval masivní zlatý řetízek, chvějící se na její kůži ve výstřihu, s přívěškem ztrácejícím se mezi rychle se zvedajícími ňadry, uvězněnými v korzetu.

Koutkem oka zahlédla, jak se jeden kůň dal do pohybu, svými nozdry se jí skoro otíral o rameno. Jezdec se jen nepatrně naklonil v sedle a svým dlouhým tenkým kordem jí začal párat šňůrky od pasu směrem ke krku, přesně v místě její páteře, smyčku po smyčce, obratel po obratli. V panické hrůze zvedla obě ruce a přidržela si korzet na hrudník, který začal povolovat a odhalovat její přednosti. Mužovy ruce byly mnohem silnější, drtily její zápěstí a roztáhly její paže od sebe. Stačilo jen protnout její dlaně kovovými hřeby a ukončit její ponížení na kříži. Zavřela oči, aby se nemusela dívat do chtíčem ovládaných očí, které hltaly její pevné poprsí a pak si jen zkousla ret, když se její kůže dotkla ta zapáchající odpudivá ústa, plných křivých zkažených zubů.

„Milady Rockwoodová,“ přeťal výrazný ostrý hlas to tíživé ticho, narušující ho jen odfrkávání koní a hlasité dýchání kolem postávajících rozrušených individuí. „Omlouvám se za chování mých mužů.“

Jestliže si doteď myslela, že se dal vzduch krájet, jak byl nabitý napětím, zmýlila se. Cítila, jak se vše zastavilo, jak všechna ta chlípná stvoření přestala dýchat a i tomu chlápkovi se začaly třást ruce, obemknuté kolem jejího zápěstí.

„Chování Samuela Peeka je ale neodpustitelné. Takhle se k zajatcům nechováme a už vůbec ne k ženám,“ pokračoval ten hlas.

Otevřela oči a odvážila se otočit hlavu. Její pohled sjížděl od koňských kopyt nahoru, přes mohutnou plec, velké černé oči zvířete a jeho dlouhou hřívu. Kůň se zastavil a zůstal nehnutě stát. Sluneční paprsky se zhlížely v tenké čepeli kordu, která byla namířena směrem k nim a vrhaly prasátka přímo do očí. Nebyla schopna rozeznat, zda někdo na koni vůbec sedí, jak jí odlesky bodaly. Naklonila víc hlavu na stranu, ale slunce stálo přímo za jezdcem, jako jeho osobní strážce a nedovolilo nikomu pohlédnout svému pánovi do tváře.

„Šéfe….“

Škemrání.

Beznadějná prosba zachránit si život.

Poslední slovo před smrtí.

Jen několikrát rychle za sebou zamrkala, když jí teplá tekutina smočila tváře. Tlak na jejím zápěstí povolil a ona si stydlivým gestem schovala svoje ňadra do dlaní. Vyděšeně sledovala muže před sebou, jak se snaží zastavit prýštící krev ze svého hrdla, jak se jeho výkřiky mění ve chropění a pak se během jednoho okamžiku složil k jejím nohám, jako její oddaný služebník. V poslední křeči nahrnul tmavě modrou látku z jejich šatů do své dlaně a svou krví tvořil na její sukni obrazce rudých posmrtných květin.

„Ještě jednou se omlouvám, milady Rockwoodová.“

Nepostřehla, kdy seskočil z koně. Jeho vysoká kožená bota nadzvedla mrtvé tělo a odsunula ho z jejich šatů. Krev se ihned začala vsakovat do písku, kterým byla vysypána cesta. Bílý bavlněný kapesník jí přejel přes tvář a vpil do sebe všechny krvavé čmouhy a učinil její pleť opět čistou a neposkvrněnou. Setřel rudé kapky ze špičky svého kordu a pak jej zasunul za opasek.

Lekla se už ani nevěděla po kolikáté. Kožené sako dopadlo na její ramena, vyhřáté sluncem nebo přímo jeho teplotou těla. Přitáhla si ho ke krku a celá se do něj zahalila. Třas a chvění neustávalo a raději už by byla dávno mrtvá, než být v přítomnosti někoho tak bezcitného, který bez mrknutí oka zabije jednoho ze svých mužů.

„Tak, omluvu bychom měli za sebou,“ narušil opět svým hlasem ticho. „Rád bych pokračoval v podmínkách našeho obchodu. Prosím, nastupte si, slečno Rockwoodová,“ řekl a ukázal směrem ke kočáru.

Poslušně se zvedla a ještě víc si přitiskla kabát ke svému tělu. Udělala pár kroků ke kočáru a jen zděšeně vykřikla, když před ní dopadlo bezvládné tělo jejího kočího a místo něj zaujal na kozlíku jeden z banditů.

„Za tohle se taky omlouvám,“ pokrčil rameny vůdce a znovu ukázal na dveře kočáru.

Nastoupila dovnitř a s trochou vzdoru a opovržení si sedla na sedadlo. Našlápl na stupínek schůdků a ji překvapilo, že se vůz ani nezhoupl pod jeho váhou. Křikl něco směrem ke svým mužům a pak za sebou zavřel dvířka. Usadil se naproti ní a odložil si kord za sebe. Měla svůj zrak sklopený a jen nepatrnými mrknutími zkoumala svého protivníka. Šátek přes obličej. Oči schované ve stínu klobouku s širokou klenbou. Ruce schované v krátkých kožených rukavicích. Bouchl za sebou pěstí do stěny a kočár se pomalu rozjel.

„Můj otec za mě zaplatí cokoliv, jen mi prosím už neubližujte,“ řekla tiše.

„Co si mám představit pod pojmem – neubližujte?“ zeptal se udiveně a pomalu si začal sundávat rukavice.
Měl štíhlé dlouhé ruce, s pěstěnými nehty. Bez špetky špíny. Odložil rukavice vedle sebe.

„Jestli chcete pokračovat v tom, co bylo tam venku…,“ začala opatrně. Zavadila pohledem o ležící dýku pod jeho nohama, kterou ji před chvíli onen muž vyrazil z ruky. Nepatrně se posunula a nepřestala ji hypnotizovat.

„Pokračovat….tam venku?“ opakoval po ní pomalu s lehkým výsměchem v hlase.

Chytil okraj šátku a jedním prstem si ho stáhl z nosu, přetáhl přes ústa a bradu a nechal ho volně viset kolem svého krku. Zvedla zrak od dýky a pootevřela mírně ústa překvapením, když viděla hebkou opálenou tvář bez jediného chloupku a plnými růžovými rty.

„Raději se zabiji, než se nechat pošpinit takovými jako jste vy!“ vyhrkla a rychle se ohnula pro nůž, aby ho o pár vteřin později mohla přiložit ke svému krku, na kterém divoce bušila tepna. „Jediný dotek a já..“

Věnoval jejímu gestu jen nepatrný pohled a pak s ním sjel na její odhalený hrudník, kde srdce tlouklo v šíleném tempu a hrudník se nestačil nadzvedávat a propadat pod rychlými nádechy. Ležérně si odvázal šátek z krku a zvedl hlavu tak, že propustil své oči z temného stínu pod kloboukem. Zůstala lapena v jeho zelených očích patřící divoké kočce, lemované dlouhými černými řasami. Její dech se zastavil, ruka povolila stisk a jen odevzdaně čekala na svou rychlou smrt. Sebral ji bez námahy její dýku z ruky a pevným úderem ji zarazil nad její hlavu do stěny kočáru. Probodával ji pohledem, neuhnul s ním ani o milimetr, díval se stále na ni, i když ji pevně uchopil za ruce a jazykem kopíroval žíly na jejím zápěstí. Polibek do dlaně a jedna smyčka utvořená šátkem kolem jejího zápěstí. Druhá ruka uvězněna stejným způsobem, stáhnuté k sobě jako siamská dvojčata. Náhle stál nad ní, nenásilným tlakem ruky položené mezi jejími ňadry ji donutil se položit na sedadlo. Vytrhl ze stěny dýku, špičkou nože vyhazoval z jejích vlasů pinetky a sponky, držící klobouček a její složitý účes pohromadě. Přetáhnul její svázané ruce přes hlavu, otřel se pasem o její boky a dýku znovu zabodl skrz šátek omotaný kolem zápěstí do stěny kočáru až po rukojeť. Chvíli zůstal bez jediného pohybu jen tak viset nad jejím tělem, dýchal ji horký vzduch do obličeje a pozorně si jí prohlížel.

„Nemůžete…tohle… otec vám zaplatí, co si řeknete…,“ hlesla tiše a v koutku očí se jí začaly hromadit slzy.

Neodpověděl. Pomalu rozplétal stočené zlaté vlasy a rozprostíral je kolem její hlavy přes zvednuté ruce na sedadlo. Jednou rukou ji vjel pod sako, dlaní vstřebával chvění její napjaté bledé kůže a odkryl její pravé ňadro. Aniž by se ho dotkl, obkroužil ho prsty jen ve spodní linii po viditelných žebrech a odhalil i druhé. Natřásající kočár si pohrával s jejím odhaleným poprsím a on ji jen tak pozoroval.

„Pane...,“ zakňourala a uhnula očima před jeho uhrančivým pohledem do opěradla sedadla.

Chytil ji za bradu a natočil si ji zpět k sobě. Jeho ústa byla vlhká a jemně zkoumala její vyprahlé rty. Zapřel se rukou vedle její hlavy, a zároveň s měkkým jazykem pátrajícím v jejich ústech, nahmatal volnou rukou její prsa, aby se přesvědčil, že jsou velká akorát tak do dlaně a bradavky reagovaly už dávno před tím, než o ně zavadil prsty. Nenechal ji zasténat, nedovolil jí ze svých úst propustit jediný prosící nářek. Skrčila nohy a vzala sebou i konstrukci šatů, která se zapříčila o stěnu kočáru a ona zůstala uvězněna v této podivné pozici, odhalující náhle kotníky a štíhlá lýtka.

Nechala si plenit svá ústa vášnivými polibky, rychle dýchala pod dlaněmi, masírující její pevné kulaté broskvičky a jen slabě zaprotestovala, když se jejich ústa náhle rozpojila. Vjel ji rukou pod záda a nadzvedl ji k sobě. Horké polibky zanechávaly na jejím krku narudlé značky, vytvářely viditelnou cestu touhy přes klíční kost až po bradavky, které zvláčnil svým drsným jazykem, aby jen jeho špičkou kroužil po těch vrcholcích a donutil tím celou pevninu, jejichž byly součástí, povstat, prohnout se ještě víc a potupně tím tak škemrat o další pozornost. Jeho ústa tu tichou prosbu vyslyšela, opatrně je nasál a pak je bezlítostně rozdrtil pod stiskem svých zubů. Surovost se střídala s jemností neuvěřitelně rychle. Byla ze všech těch signálů, co k ní vysílalo její tělo, zmatená.

Přestal se opírat o sedadlo vedle ní a bez jediného slova, varování, zaklesl palec za pas jejich šatů a nedočkavým trhnutím ji je táhl dolů z boků. Trhla sebou, ale stiskem svých úst na její bradavku a přitažením jejího těla k sobě, ji zabránil v jakémkoliv pohybu. Nemohla v tom drsném obětí ani dýchat. Hřbet ruky si nekompromisně razil cestu mezi jejími stehny, našel její štěrbinu podle vlhké cesty, kterou nevědomky vytvářela a bez zaváhání vjel dvěma prsty ihned dovnitř.Stiskla stehna k sobě a uvěznila tu nestydatou věc uvnitř sebe. Propustil ji ze sevření tak rychle, až prudce vydechla, jak dopadla zády zpět na sedadlo. V jeho podání to ani nevypadalo směšně, jak zápasil s vyztuženou sukní, která odolávala jeho snaze ji zkrotit. Otevřel za jízdy dveře kočáru a sukně se odvalila po prachové cestě jako kolo od vozu. Dovnitř pronikl čerstvý vzduch a strhl jeho klobouk z hlavy a smetl ho na zem kočáru. Několik vteřin jen tak stál ve dveřích, nechal si proudícím větrem rozplétat stočené vlasy na temeni, pramen po pramenu. Tvořící volné lokny kolem opáleného obličeje, dopadající na ramena. Lady Rockwoodové se nevěřícně rozšiřovaly panenky. Dívaly se na sebe, ona úplně nahá jen v lodičkách a její věznitel v bílé košili a obtáhnutých kalhotách z jelenicové kůže.

Zavřel dveře a chytil ji za kolena, aby je odtáhl znovu od sebe. S úsměvem pozoroval její klín, který se chvěl vzrušením či strachem. Stáhl ji nohu dolů na zem ze sedačky, zapřel ji svým kolenem, pokrčenou nohu na sedadle znehybnil rukou a druhou jí několikrát přejel prsty v její štěrbince.

„Je čas, abychom si užily oba,“ usmál se, olízl si prsty, na kterých zanechala svou vůni a chuť touhy a začal si rozepínat opasek.

„Nedělejte to prosím,“ vykřikla. „Domluvili jsme se, že vám otec zaplatí...!“

„Zaplatí,“ souhlasil mírným přikývnutím a vjel si rukou do uvolněných kalhot.

Několikrát pohnul rukou schovanou v kalhotách a pak s ní vyjel ven. Rozepínal si od pasu košili, odhalujíc postupně ploché břicho, pupík a než stačila zahlédnout jeho hrudník, sedl si rozkrokem na její nohu visící ze sedačky, vjel ji znovu prsty do roztoužené mušličky a přitiskl se na její ňadra nahým hrudníkem a jemně se začal o celé její tělo otírat. Vlasy jí šimraly do tváře a i přes to velké vzrušení, co se jí začalo zmocňovat, si uvědomila, že se o její kůži otírají tvrdé bradavky a pevná prsa. Jakoby vycítil, že odhalila něco podivného, nadzvedl se a nechal jí prohlédnout si ho v celé kráse.

Vzal mezi prsty své dlouhé černé vlasy a odhodil si je na záda. Z ramen nechal sklouznout svou košili a dlaní si s hlasitým povzdechem promnul snědá ňadra s malými dvorci.

„Jste...jste...,“ vydechla překvapeně lady Rockwoodová.

Jen se natáhla za ni, vytáhla nůž z polstrování kočáru a vysvobodila její ruce. Položila si jednu její dlaň doprostřed hrudníku.

„Přesvědč se sama.“

Mírně se nadzvedla a druhou její ruku nasměrovala do svých kalhot. Chytla její prsty a spolu se svými je vnořila do vlhkého místa, aby už nemusela pochybovat o tom, že její únosce je žena. Nechala chvíli její prsty uvnitř sebe, dráždila se pomocí ní až skoro k vyvrcholení a pak je náhle vytáhla, namotala si na prsty několik jejich zlatých kadeří a uvěznila její ruku v drtivém sevření jejího zápěstí, spolu s vlasy vedle hlavy. Zaklekla kolenem skoro do jejího klína a znovu se začala otírat svým rozkrokem o její stehno. Jazykem donutila opět bradavky vyplnit svá ústa a její prsty nabíraly na rychlosti, s kterou se dobývaly dovnitř a zase ven, s drsným přejetím dlaně přes povrch.

Když se jejich hlasité sténání začalo rozléhat kočárem, vrhla se únosce lady Rockwoodové na její ústa, nechala dráždit bradavky navzájem o sebe a umlčela tím jejich důkazy probíhajícího orgasmu do tlumených výkřiků. Obě zůstaly v nehybné křeči, vědomí rozprsknuté na milion kousků, ovládané jediným okamžikem úžasného opojení. Pak jejich těla povolila a přitisknuté na sebe odhalenými hrudníky, nechaly svá srdce bít o sebe přes kůži v divokém tanci.

Jen se tak navzájem prohlížely, lady Rockwoodová zmatená a neschopna se uklidnit, ona hrající si s jejími vlasy, odhrnující je z její tváře poseté krůpějemi potu. Usmívala se, dívala se na ni těma divokýma očima šelmy a pak ji jediným krátkým polibkem na bradu opustila. Schovala své tělo za několik knoflíků, košili zastrčenou do kalhot a zapečetěnou páskem. Stočila si vlasy do drdolu a ukryla je v koženém klobouku. Nepřestala se usmívat, nepřestala sledovat to bledé tělo, ležící na sedadle bez schopnosti se pohnout.

„Vaše výkupné si přijdu osobně přesně za 5 dní vybrat, milady Rockwoodová,“ řekla, omotala si šátek kolem krku a pevně sevřela kord. „Nesnažte se z té platby vykroutit. Doufám, že jste dostatečně pochopila, s kým máte tu čest.“

Otevřela dveře, přetáhla si šátek přes nos a vykročila ven z kočáru, vedle kterého v synchronizovaném tempu klusal její kůň. Ladným pohybem zasunula za jízdy botu do třmenu a vytáhla se do sedla. Lady Rockwoodová vyskočila na nohy a i když by se měla stydět za svou nahotu, omámeně stála ve dveřích kočáru a věnovala svůj pohled jezdci na koni. Jen se letmo dotkl okraje klobouku a zavolal:

„Za pět dní, milady Rockwoodová.“

S těmi slovy otočil svého koně na místě a spolu se svými muži nechal kočár bez kočího s nahým cestujícím těsně před branami sídla Rockwoodových.