Pro hrdost Tvého srdce 6- Fotbálek 2/2

Chci, aby mě viděla z té lepší stránky, ale ještě jsem nevěděl jak toho docílit, aby si ze mě jen neutahovala. Nerad jsem byl někomu pro smích, pokud jsem si nedělal srandu sám ze sebe.
Bret si asi všiml mého vnitřního neklidu a nechal mě svým myšlenkám. Prostě tam jen tak stál a hleděl na mě se zamyšleným výrazem.
Potom ke mně natáhl nejistě ruku a poplácal mě po zádech. Tak mě vytáhl z myšlenkového transu, za což jsem mu byl vděčen.
Někdy moje myšlenky jdou fakt hodně zvláštním směrem a možná i pro mě by bylo někdy docela užitečné to nevědět. Kdysi jsem někde četl, že sladká nevědomost je dalším skvělým požitkem tohoto zatraceného světa. Jen další nástraha už tak složitého života.
„Víš, Kate to sice někdy trošku přežene, ale jinak je v srdci dobrá, rozhodně kdybych byl na tvém místě nezahazoval bych u ní šanci jen kvůli takové hlouposti.“ Řekl ledabyle a už se hrnul v nestřežené chvíli k řízkům.
V bezmocném gestu jsem mávl rukou, když už měl v ruce první šniclák. Ale na tváři mi hrál úsměv.
Náhle mi něco docvaklo.„Vždyť ty jsi polo-upír.“ Řekl jsem překvapeně. Bože, jak jsem mohl být tak slepý. Ne že by se to dalo poznat na první pohled, ale alespoň jsem si to mohl uvědomit o chvilku dřív. No jo, jsem chytrá hlavička.
Bret se mi zatím tiše pochechtával. Radši jsem se otočil zpátky ke sporáku a nandal si pořádný kopec bramborového salátu. Ukradl jsem mu dva pořádné řízky a sedl si slušně ke stolu. On si zatím taky nandal salátu a šel si sednout ke mně. „A to jak ses mě ptal, jestli jsem upír tak správná odpověď je ano, ale to ti už možná došlo.“ Řekl pobaveným hlasem.
Tiše jsem na něj zavrčel. „Neudav se.“ Na to se ještě víc rozchechtal. Potom mu ale tvář zvážněla. „Můj otec byl člověk a moje matka upír, ona ho milovala, ale on moc nemiloval ji. Když zjistil, že je upírka, nechybělo mnoho a poštval by proti ní snad inkvizici nebo jiné pošahané chlápky s kůlama.“ Potom se odmlčel.
Já hleděl radši do svého talíře a tiše jsem ho poslouchal. V hlavě se mi rýsoval obrys mladé ženy, jak utíká s dítětem v náručí před davem lidí s pochodněmi a s naostřenýma kůlama. Byla to hrozná představa.„Bylo mi teprve pět, ale matka se z toho nemohla dlouho vzpamatovat. Až dlouho potom si našla nového partnera, který ji miloval a dokonale chápal, jelikož byl také upír. Svého pravého otce jsem už dřív moc nemiloval a tak jsem lehko přijal nového otčíma.“
Nic jsem neříkal, jen přemýšlel. Zvláště o té poslední části. „Dneska by měla přijet moje sestra. Ona je ovšem noční tvor takže ji asi nezastihneš.“ Dodal klidně a taktně mi naznačil, že je upír. No super pěkně se nám to tady schází.
„Ona je o pár let starší než já ale jako upírka je stará teprve patnáct let. Protože dřív byla člověk stejně jako ty. Než moji matku proměnil nějaký upír, s kterým na krátko žila, byla ještě člověk a měla dceru. Pak se jí stala autonehoda. Ten upír jí zachránil život a potom ji také opustil, i když ji miloval, nikdy nepochopila, proč to udělal. Otec Jane zemřel také při té autonehodě. Takže matka byla potom úplně sama.
Potom si našla mého otce a zbytek znáš. Moje matka ji dala do opatrovnictví ke své sestře, kde Jane, mohla žít spokojený život, aspoň podle lidských měřítek.
Jane s mámou nebyla dlouho ve styku. Máma si prostě nepřála, aby její dcera věděla, kdo je její matka. Až když se Jane stala upírkou, tak až potom jí kontaktovala, aby jí pomohla, protože v té době na tom Jeane, byla hodně špatně.“ Odmlčel se a zatnul pěsti. Potom bouchl do stolu, ale nezdálo se, že by si nějak pomohl. Spíš bych usuzoval, že si jen potřeboval vybít vztek.
„Jane byla úplně na dně. Byla strašně zraněná po psychické stránce. Tenkrát spáchala sebevraždu, nechybělo málo a byla úspěšná. Ale předtím než to udělala, jí někdo způsobil tu největší bolest, jakou si milující matka jenom může představit. Jejímu chlapečkovi nebyl ani rok a někdo jí ho vzal. Zkontaktovala všechny, kdo jí byli ochotní pomoct, ale viníka ani svého syna už nikdy neviděla. Čtvrt roku na to spáchala tu sebevraždu. Skočila pod vlak. V tom vlaku byl jeden mladý upír a ten ji zachránil.
Nevím, jestli ti to Adrian s Kamilou řekli, ale pokud chceš někoho proměnit tak ho musíš milovat natolik jako milenec milenku. Jinak gen, který je potřeba k přeměně člověka nemá žádný účinek. Proto je málo přeměněných upírů. Ty případy co jsem ti teď řekl moje matka, Jane a Kamila jsou výjimky. I když se to nezdá.
Ale upíři to mají obecně s rozmnožováním složité, stejně jako polo-upíři, protože aby se upírskému nebo polo-upírskému páru narodilo dítě, musí se ten pár opravdu milovat. Proto některé páry čekají na dítě třeba celá desetiletí. Pokud se páru narodí dítě, můžou si být stoprocentně jistí, že patří k sobě. Je to taková malá biologická záruka.“Potom si povzdechl.
„Ale to Jane, nepomůže, doteď je z toho špatná. I protože si zazlívá, že toho upíra co ji proměnil, nemilovala tak jak on miloval ji.“ Mluvil už klidně.
Jakoby mluvil sám pro sebe a neuvědomoval si moji přítomnost. Celkem mi to vyhovovalo ho jen poslouchat. Potom se na mě podíval. V očích měl něco, co jsem nemohl určit, něco hřejivého a laskavého.
"Ještě se s tím nesrovnala a můj odhad je, že se s tím ani nesrovná. Má prostě v sobě jednu část, která bude stále truchlit po svém clapečkovi a ona to může skrývat, jak chce.“ Řekl smutně.
Asi ji hodně miloval, když si o ní dělal takové starosti. Při večeři z něho ještě vypadlo, že budou hrát ještě jedno utkání fotbálku ale už v upírské verzi a hodil by se jim rozhodčí. Řekl jsem, že půjdu rád. Však počkejte Kate a Jamesi, já vám to odpískám, to se budete divit.
A dal jsem si další nášup. Protože vepřové řízky mám nejradši. Bretovi moje česká kuchyně asi taky zachutnala, protože toho snědl skoro dvakrát víc než já a prohlásil mě za nejlepšího kuchaře všech dob. Což mě potěšilo.
Na stole zbyl poslední řízek a trochu salátu tak jsem se slitoval a nechal jsem to Kate, ať si taky dá. Správně bych jí nenechal nic, ale já s Bretem jsme byli narvaní k prasknutí. Takže to stejně neměl kdo dojíst a byla by škoda, kdyby se to zkazilo jenom kvůli mé malichernosti.
Před tím slavným utkáním jsem se ještě naložil do horké vany. Jo, na uklidnění taková horká voda nejlepší balzám. To by měli psychiatři ordinovat a ne nějaké malé, bílé pilulky na zklidnění. Protože ty blivajzy stejně nezabírají. Tak hodinu jsem se tam rochnil, když mě někdo vyrušil. Nejdřív jsem z chodby zaslechl, jak někdo na celý barák huláká mé jméno.
Já toho dobytka uškrtím, bublám si ve vaně a přitom přemýšlím, jak dlouho mu bude trvat, než si uvědomí, že se nacházím na jiném místě, než ten chytrák předpokládal.
Trvalo mu to rozhodně dýl, než bych očekával. No jo, blbost zvítězila nad rychlostí. To už mě ale našel polonahého (od pasu nahoru) jak si suším hlavu.
Chvilku na mě hleděl jako bacil do lékárny, ale potom se vzpamatoval. Škoda, zrovna jsem se ho chtěl zeptat, jestli si nestojí na vedení. No, stejně by to asi nepochopil tak jsem si radši napůl ucha vyslechl to jeho kázání.
Přesněji to bylo hulákání na celý kvartýr, který trval přinejmenším půl hodiny. Po prvních pěti minutách jsem se však moudře rozhodl, že to nemá smysl poslouchat vůbec a tak jsem se vrátil k původní činnosti, která spočívala v sušení mých vlasů. Což za daných okolností nebyla špatná práce.
Když byl v půlce jeho nekonečného proslovu, tak ho k mé radosti a neskutečnému štěstí přerušila Kate, která vtrhla do koupelny.Původně tomu blbcovi chtěla asi vynadat, že tu řve jak pavián ale k mé nespokojenosti to neudělala. Škoda a já se tak těšil.
Její pohled totiž sklouzl na mě a na chvíli jí to úplně zamrazilo. Potom si uvědomila, co dělá a rychle vypadla. Pro dojem ještě za sebou zabouchla dveře, až to hlasitě prásklo.
James při tom zvuku lehce nadskočil, ale na mě to žádný dojem neudělalo. Přece si z takové kravin hned nenadělám do kalhot. Ale potěšilo mě, jak na mě Kate zírala. Možná o mě na venek nejevila, sebemenší zájem ale její reakce fungovali spolehlivě. Samolibě jsem se usmál.
Úspěch ale byl, že mě James konečně sdělil co je účelem jeho milé návštěvy. Teatrálně si odkašlal a milostivě mě oznámil: „Máš si pohnout, jinak nestihneš začátek utkání a máš na to dvacet minut.“
Potom se podíval na hodinky a zřejmě změnil názor. „Počkat, počkat už jen pět tak čau já letím.“ Křikl na mě, když mizel ve dvěřích. Aby ses nepřetrhl.
No super. Oblíkl jsem si nátělník a ještě přes sebe přehodil černou mikinu a letěl jsem dolů. Samozřejmě jsem to nestihl a Kate s Jamesem si neodpustili sprosté vtipy o rozhodčích.
Abych se přiznal, znal jsem lepší, ale radši jsem je ignoroval jako nestranná osoba. Tak aspoň mohli říct, že se chovám jako rozhodčí, když už nic.
Týmy byly už rozlosované, když jsem přišel, takže jsem byl ušetřen handrkování o hráče a strany, za což jsem byl rád.
Kate s Bretem proti Adriánovi, Kamile a Jamesovi. Kamila byla v brance a tým Kate měl výhodu, což bylo přijatelné pro obě strany. A jako rozhodčí jsem to přijal.Musím říct, že upírský fotbal se od našeho dost liší a chvála bohu za to. Hrálo se totiž o dost tvrději a rychleji. Měl jsem co dělat, abych je svýma očima, které vůbec nebyly zvyklé na tyto podmínky sledovat, takže jsem měl docela dost velké problémy, je vůbec rozpoznal. Navíc neustále podváděli.
Co na to říct, byli jak malé děti, navíc se po cestě domů se furt hašteřili a popichovali navzájem. Do Kate a do Jamese bych to klidně řekl ale ostatní… No radši nekomentovat, konec konců každý má někdy své slabé chvilky.
Utkání skončilo k obecné spokojenosti 1:1. Tedy hlavně k té mojí, protože jsem byl zpráskaný jak pes. Kamila a Bret mě dokonce museli přidržovat, abych neusnul nebo se nezhroutil během cesty. Zatím co Adrian zařizoval, aby se jejich ratolesti (Kate s Jamesem) nepozabíjely navzájem.
Už jsem se ani neobtěžoval vyšlapat schody, které mě dělili od vytoužené postele. Nakonec jsem usnul v obýváku.