Queer Billy: Halloween Billy - speciál

Tak todle sem našel ve schránce asi tři dny před tim druhym Pádulistem, což mělo bejt nejspíš listopadem, co sem pochopil, ale u nich nikdy člověk neví. Taky mohli slavit Halloween každej tejden a vyšlo by to na stejno, páč Joel dokázal bejt v každý situaci morbidně pohřební a Benji slavil do tý doby, než se z něj stala oživlá mrtvola, jenže něco mi řikalo, že tohle bude jiný. Možná, že by snad konečně mohlo za timhle kusem papíru, kterýmu by se nějakej odvážlivec pokusil říct pozvánka, něco víc, než jenom kostelní vtipy a svítící dýně u vchodu. Pravda, druhej Pádulist je za dveřma, a u Maddenů - pokud těch „hovadin“ rozesílali víc, by se mohlo stízt slušní osazenstvo zoufalců v kostýmech zoufalců. No můžu já tam vůbec chybět? Já, buzík Billy? Zoufalej, moc starej na lásku, moc mladej na smrt, moc hezkej na zombie a moc ošklivej na prince? Ne! Párty s Joelem a Benjaminem bude něco epickýho, tušil sem to. Billy, měl bys zůstat doma s Dami… ha! No jasně, beru svojí teplou kočku sebou, ať si taky užije! Damiane, dem pařit k Maddenům… myslim, že mám někde doma starýho plyšáka psa, kterýho sem ochodnej vykuchat a Damiana do něj navlíknou. Há! Budu mít nejvíc dárk a ívl kočku! No… když to vemu kolem a kolem, budu tam jedinej mít kočku… nebo vlasně psa? ORIGINÁLNÍ! A někde v tý chvíli mě to posedlo… Jdu tam, ať to stojí, co chce!
Jo, a v tý pozvánce sou chyby, chybí tam slovo a jestli ty malůvky tvořil Joel, nejni divu, že nechodí na výtvarku. Psychouši sorráč, ale je to hrozný. Pětiletý dítě je proti Tobě Picasso a to nemluvim o Paulovi. Jestli dostal taky jednu tudle příšernost, tak už se chudák vobrací v hrobě – jak Halloweenské. Anebo hůř, otvírá se mu kudla v kapse… nechtěl bych.

Druhej Pádulist!
A že by tam jako napsali v kolik hodin se to koná, to ne. Ty v**e, co sem čekal? Lepší neřešit, ale Damian se chudák tvářil, že v tom zombie dog oblečku vydrží tak maximálně na focení a balí to. Kočko, vzchop se a tvař se trochu mrtvě, ať to má atmosféru. Hééy, rozumí mi.. tváří se, jak když v tom plyši každou chvíli zkolabuje. Geniální. Heh, ale měl sem z toho radost. Pod psí hlavou sem mu udělal otvor na obličej a ustřihnul ťapky, ať může capkat po baráku, jenom ho nesmí vidět moje matka dřív, než vyrazíme k dvojčatům, nebo by řvala, proč toho kocoura tejrám. To není týrání – to je pomsta. Vsadim se, že u Maddenů bude mít mazlení až až, páč kdo by nechtěl bejt zvěčněnej se zombie kočkopsem v hlavní roli a se mnou v tý vedlejší? A to vám povim, že když sem toho vykuchanýho plyšáka, co do něj byl Damian napresovanej sešil na břiše, aby se nemohl dostat ven, začal to brát ten kocour smrtelně vážně. Byl sem rád, že se vžívá do svý role.
„Vydrž, ty bestie, všichni Tě budou milovat, uvidíš… a to sem Tě eště nepostříkal falešnou krví.“ Damian infarktoval.
No jo, to je sice pěkný, že Damian bude za hvězdu, ale co já? Co se sebou mám udělat? Stál sem před zrcadlem, bylo půl šestý a za chvíli sem měl v plánu vyrazit k Maddenům, jenže… přece nemůžu jít v civilu, to je blbost. Vůbec sem to neměl vymyšlený, což bylo… v prde*i! Sakra! Billy, ty blboune… musí to bejt něco brutálního, ale ne zas moc, abys nebyl za idiota. V čem asi pude Joel a Benji? Jo, Joel je asi tak jedinej z nás, co se nemusí za nic převlíkat, je psycho i reál. No stress, ale já bych… Otevřel sem svojí skříň a svlíknul si triko, že si něco zkusim a nějak něco zplácám dohromady, což obvykle dělaj holky, když nemaj v pátek večer co na sebe, když se dou bavit, jenže… tohle byl pátek a já nemám co na sebe. Áááá, jenom nehysterčit. Klid Billy, něco vymyslíš, neboj. Hodiny tikaj, Williame. Billy, přemýšlej, na něco přídeš. Ubohej Williame, budeš epic fail. Moje dvě já se v sobě prali a já se cejtil čím dál víc bezradnej. To nedám! Budu za lůzu, vůbec neumim bejt kreativní! Otočil sem se k zrcadlu s tim, že to vzdám a napíšu klukům, že nikam nejdu, ale pak sem zvednul hlavu a podival se na sebe. BILLY!
Dlouhá jizva přes hrudník! Šrám na boku! Jizva na rameni! Jizvy po stezích na žebrech! Jizva po slepáku! Dvě modřiny na ruce, jak sem se vysekal na schodech. Jizvička přes bradavku! Drápance od Damiana na břiše. Zjizvený obě zápěstí – neptejte se! Odřenej kyčel a spousta drobnejch jizev od života, od toho pádu z okna a od Damiana!
A bylo to jasný! Halloween sem já! Jde se!
Navlíknul sem na sebe ty neupnutější černý kalhoty, který sem měl. Byly kožený a musim uznat, že kdybych to nebyl já, na první pohled bych se zamiloval do svýho zadku v těch kalhotech. Mám pěknej zadek, to se musí nechat, jenže todle nejni módní přehlídka. Pche… byly bokový, a já tak trochu vyrost, takže sem je měl pod kyčle a jen tak tak akorát, aby to zakrývalo, co mělo. Na nohy samozřejmě nic jinýho, než vysoký gotický platformy s ostnama a to sem teda už měl k těm dvoum metrům vejšky. Wháááá… a hezky nalíčit! To zní teple… sem buzna – nestrašte! Tělo sem měl bledý odjakživa, zaplať Bůh, ale ksichtík šel trochu do běla, zvýraznit tmavě lícní kosti, který už sem měl výrazný sám o sobě, ale nevadí. Hodně silný podmalování očí, rozmazání stínů a trochu tý rudý pod oči, ať to vypadá. Vlasy samozřejmě crazy! Takže sem si napatlal ruce gelem a rozježil to do všech stran, absolutně chaos, bez nápadu, ale v konečný fázy albert ajnštajn za mlada hadr. Na krk ostnatej obojek, na jednu ruku potrhanej rukávník – černá a co by to bylo za Halloween bez krve? Udělal sem si to tak chytře, že mi ta krev jakoby tekla dolů z těch mejch hodně viditelnejch jizev na těle. Abych nezapomněl, do očí sem si narval čočky – celooční, jednu černou a jednu bílou. Světe div se, našel sem v šupliku černou rtěnku z nějakýho Goth srazu, co mi někdo vrazil do ruky a tak sem si zmaloval i rty. Pohled do zrcadla a…
„Do hajzlu, co to je!!!!“ Vyděsil sem se! To sem jako… já? Kde? No to mě po*er, Billy, to nejni možný, ty seš… sexy death boy! No tomu sem nemoh uvěřit – vypadám zatraceně dobře! To bylo vůbec poprví, co sem byl rád za sví jizvy a za svejch pár kilo, protože sem měl moc hezkou klaviaturu žeber a určitě i páteře. Nádhera! Zamiloval bych se do sebe, kdybych byl egoista a morbidní sadista, ale… bohužel žeru někoho jinýho. Ale jako se zdálo, přede mnou ho žral někdo jinej – červy!

„Fůj, to je humus, Benji, sundej si to z hlavy!“ Byly pravý! Bylo mi na blití, když sem ho uviděl mezi dveřma, narvanýho do krvavý svěrací kazajky a podle všeho i od zvratků, mozkový hmoty a kdo ví čeho, jak má na hlavě zplácanou masku rozseklý lebky, kde je viditelnej mozek, co ho žerou ty vodporný živý červy! Lezly tam… kekel! Benjamin je fakt blázen, když si něco takovýho nechá lízt po palici, ale musim uznat, že to vypadalo bohovsky. Nepoznal bych ho a k tomu mu z pusy tekla krev – umělá doufám. Určitě z něho Damian měl větší šok, než já, chudák, schoval se mi zpátky do batohu. Klid, zvířátko moje, já jenom doufám, že tudle pakárnu psychicky zvládneš. No – nemáš moc na výběr.
Benji se nejdřív zarazil, asi netušil v první chvíli s kym mluví, páč já rozhodně nebyl Billy Dean Martin, jakýho ho znal. Pak si mě prohlíd zblízka a usmál se, což v jeho podání vypadalo, jako by měl každou chvíli vydávit sví vnitřnosti. Romantické.
„Billy, to seš ty? Hey, brácho, vypadáš bezvadně, sekne Ti to,“ mrknul na mě a pustil mě dovnitř pohybem ramene. Ruce trošku koma asi v tý kazajce, to chápu. Protočil sem oči a vešel.
„Rád bych Ti řek to samí, ale větší humusárnu sem neviděl.“ Umíte si to představit? Živý červy, na jeho hlavě! Hárd core! Vevnitř hrála pohřební varhanová funebrálie prokládaná Death metalem a já si nemoh vybrat, kterej z těch stylů se mi víc nelíbí. Pár lidí už tam dřepělo, nikdo extra, na stolech pořád nerozdělanej alkohol, pořád hromady tématickýho krmiva, jako gumový pavouci, červy, netopýři a jiná havěť a hlavně - ten barák! Kluci si museli dát záležet – lampiony, umělý svíčky, dýně, vystříhaný kostlivci, lebky a na zdech krvavý stříkance. Matka vás zabije! Do zejtřejšího rána se to nemůže stihnout uklidit ani kouzem…
„Tos eště neviděl Joela. Bacha na něj, nebo Tě vopíchá, má takhle velkou…“
„Vopíchá?“ Slyšel sem dobře? Pane Bože, kde to sem?
„Stříkačku! Ježíš Billy, pro jeden večer se nesnaž bejt teplej! Počkej, napovim Ti, můj kostým se jmenuje Frankenštajnovo monstrum a…“
„Tak to teda sedí! Seš nechutnej, Damian se Tě bojí!“ Vůbec sem ho nenechal domluvit, stáhnul si z ramen bágl a začal v něm lovit svýho zvrácenýho kočkopsa. Ven se mu nechtělo a popravdě kdybych se tam vešel, asi bych si vlez k němu. Bojim se Benjise. Ty vo*e, už blbnu, nebo jedna z těch žížal v jeho hlavě právě spadla na koberec? Mamí!
„Damian? Tys ho vzal sebou? Mazec! Dělej, vytáhni ho!“ Vytáhni ho? Dnešní večer je plnej erotických dvojsmyslů, který slyšim asi jenom já. Drsný. A když už sem ho faktycky držel pod packama, že ho násilím vyrvu ze dna mýho báglu, něčí ruce mě chytly za zadek a zmáčkly! Byl sem vyvalenej a v pozoru, než byste řekly „Maddenovi!“
„Tadle prdelka si vo to říkala, pane Martine a teď pokračujte v předklonu, nebo z vás udělám svůj další nechutně vodpornej experiment, jako z mýho smradlavýho, červama proleznýho bráchy bez mozku!“ JOEL! Otočil sem se a uviděl Frankenštajna! No jo, bráchové musej ladit, to se muselo nechat. Byl neskutečnej! Potterovský brejle s miliardou dioptrií, takže jeho očí vypadaly několikrát větší, rozšklebená jizva na tváři, bílá rozježená paruka a v ní nějaký… neonově zelený želé? Hegeš! Rozervanej doktorskej plášť, krev, různý barvy lektvarů a kolem krku pověšený zkumavky s kdo ví čím růžovim vevnitř, co se lilo okolo, kdykoliv se pohnul. Boty neřešil – bosky. Jedna nohavice oblekových kalhot normální, druhá v půlce urvaná a co bylo nejhorší, v jedný ruce držel obrovskou stříkačku z umělý hmoty, co vypadaly jak pravá a v druhý obojek a vodítko – na Benjiho. Teda na monstrum. Ty v**e, kde sem se to zase ocitnul. Tady to někdo bere až moc vážně. Ale byly úžasný. Joel měl k tomu falešný křivý a zkažený zuby. Uplně jiná realita! No nepoznal bych ho. Jeden šerednější, než druhej. Těší nás – Maddenovi. „Zdravim, Billy, ten idiot mě k tomu překecal, ale musíš uznat, že je to krásně zvrácený, no ne? Kdys dorazil?“
„Eště sem si ani nestačil vybalit rekvizitu a už mám Tvý ruce na p****i, Joeli!“
„Neřikej, že se Ti to nelíbilo,“ hodil na mě svý obří oko a já radši neprotestoval. Sklonil sem se, že konečně dostanu Damiana ven, ale v tom se zas ozval Benji.
„Víš, Billy, trochu sme se s Joelem hádali, co zvolíš za look, ale že nám ukážeš sví krásný jizvy, to sme nečekali. Bod pro Tebe, chlape! Mimochodem gratuluju, eště chvíli a budeš vážit míň, než můj stvořitel. Seš jak reklama na hlad, tak se tady pořádně nakýbluj, jídlo máme. A vylov už konečně toho kocoura!“
„Snažim se!“ Damian se rozhod, že bude dělat mrtvýho brou… kocoura, ale nakonec sem ho z toho batohu vytáhnul. Vyvalil na nás bulvy a okamžitě se na mě začal sápat. Jenže já byl nahej, ku*va! „Pusť mě ty bestie! Áááá, to bolí, nech toho! Dami.. a..ne!“ Byl uplně vyplesklej, chudák a rval mi kůži na cáry. No jasně, jen do toho, já mám asi málo jizev, co? Blbý zvíře, nic se Ti nestane! Billy, měls ho nechat doma!
„To je Damian?! Ježíš, vypadá to jak pes po plastice!“ Prosim? Tohle je moje úžasná kočka… která mě asi za chvíli rozsápe! „Vůbec s nim neumíš, bojí se! Dej ho sem, mě má rád! Viď Damiane, čičí… pojď k Benjíkovi, malá…ááááááá, ten hajzl mě seknul!“ Musel sem se smát. Drsňák Benj ječel jak holka, když ho moje kočka napadla, ale mně se teda povedlo jí ze sebe sundat a ubohej Damian nasadil tempo a v tu ránu byl v hajzlu, někde v útrobách strašidelnýho Maddenovic hausu. To mi tak chybělo. Ani si ho pořádně neprohlídli a už se vidim, jak jeho hledáním strávit polovinu noci a nakonec bude ten chudák zalezlej někde v pračce, nebo v koši se špinavým prádlem. Mám pošahaný zvíře, inhalující použitý ponožky.
„A je v háji,“ prones tiše Joel, jakoby ho mrzelo, že ta hydra vzala roha. Ale pak se podival na svýho bráchu zlým pohledem a rozpřáhnul ruce. „Tys ho pustil! Neměls na něj šahat, víš, že Tě nesnáší!!
„Cože, já? Já ho vůbec nedržel ty chytrej, mám ruce v kazajce! Damian mě zbožňuje!“
„To teda vidim! A letěl Tě asi hledat, ne? Má z Tebe šoka, asi jako každej… ty tvý hnusný červy, bojí se jich!“
„A čí to byl asi nápad, co? Já nechtěl mít z hlavy zdechlinu, ale tys…“
„Můžete toho už nechat!!! Děkuju!“ Jednou mě přivedou do hrobu! Zůstali tam stát a zírali na mě, jako kdo sem, že sem si vůbec dovolil rušit tak významnou výměnu názorů, mezi dvojčatama. No co? Kdo má poslouchat ty jejich neoprávněný stížnosti na to, čí to byl nápad, aby Benjimu lezly po hlavě muší larvy. Debata na úrovni, to vám povim. Tomu se říká inteligentní civilizovaná společnost. Billy, vítej mezi svými přáteli. Ale v tu chvíli se za mnou ozval cizí hlas.
„Někdy je to s nima k nevydržení, ale bez nich neexistuje žádná sranda, co, kluci?“ Otočil sem se a tam stál… princ. Asi stejně vysokej jako já, delší blond vlasy, hezkej obličej, někoho mi připomínal, štíhlej a ani ne moc svalnatej, ovšem rozhodně víc, než já. Nezdálo se, že by sem patřil, i když měl dlouhej bílej kabát s rudýma skvrnama a temně podmalovaný oči, tak moc krejzy teda nebyl, rozhodně ale musim říct, že mi vyrazil dech. Kdo to u všech Maddenů je?! A jak to, že ho neznám? Rozbušilo se mi srdce. Billy, mysli! Kdo by to moh bejt? Host? Někdo slavnej? Viděls ho už někdy? A že mu to sluší, co? Ne zrovna můj typ, ale… dal bych si říct. Má šmrnc a kouzlo, má to něco, co maj jenom… a pak mi to docvaklo. Ten kluk je Madden, určitě!
„Joshi! Kde ses schovával, hm? Přišels vo to nejlepší, Billy přines Damiana, ale…
„Myslíš toho kočkopsa, co to vzal tryskem do patra? Viděl sem ho,“ pokejval hlavou a zadíval se na mě. Dost pichlavej pohled od někoho, kdo si hraje na princátko, ovšem stejně nadřazenej, jako mívá Benji, když pozná někoho novýho a dává mu tak najevo, s kym maj lidi tu čest. Líbil se mi… odjakživa mám slabost pro blonďáky, ale želbohu žádnýho pěknýho neznám, jenom… tohle je blonďák, je stejně vysokej jak já, štíhlej a je to Madden! No já se zbláznim! Pak se na mě usmál a podal mi ruku. Boží úsměv! „Josh Madden, těší mě. Bratranec těchhle splozenců pekla. A ty budeš ten slavnej buzík Billy, o kterym sem slyšel hromadu…“ (pozn. autora: Josh Madden je ve skutečnosti starší bratr dvojčat)
„Klidni, Joshi, žádnou hromadu čehokoliv o Billym sem nevyprávěl. Jediná hromada, který máš dost, sou kecy! Dávej si na něj bacha, Billy, je to černá ovce,“ ušklíbnul se na mě Benji a vypadal, že se svým příbuzenstvem už nechce mít nic společnýho. Proč? No tak Benji nestraš, ten týpek vypadá celkem jedle a k tomu je to neskutečnej kus. Krom toho, nikdo jinej mi neřiká „buzík“ Billy, než naše parta. Ste jasný, to už nezakecáte. Joel se pokusil tvářit nezaujatě, než se nám vložil do hovoru.
„Černý ovce sme my, brácho, von je ta bílá. Nic… padám sníst něco nechutně zdravýho a pak do přehrávače strčim poslouchatelnou hudbu a ne tydle funebrály. Nechci mít barák plnej opravdových mrtvol, protože Benjamin chtěl mít nutně tematickou muziku. Zdechnem tady do hodiny timdle tempem umírání. Rád sem Tě viděl Billy, a hlídej si zadek,“ mrknul na mě a vodkráčel jakoby nic.
„Co má za problém?“ Povytáhnul obočí Josh a stočil pohled na Benjiho.
„Nemá problém, jenom ho se*eš.“ Pokrčil ramenama. „Až zas budeš chtít nevohlášeně přijet, ohlaš se předem, jo?“ Whooo, nabroušenej Benji, a něco mi řikalo, že tohohle blonďáka vedle mě nemá nikdo rád. Nepřišel mi špatnej na první dojem. Jenže znáte moje první dojmy. Když on je tak sladkej! Ťuťu. „Du zavolat Paulovi a Kryse, kde se flákaj. Bavte se… jo a Billy, pokus se najít svojí kočku, jo? Nerad bych měl červy jinde, než na hlavě až jí za tejden najdu napresovanou za vanou. Seš hodnej, dík. Zdarec.“ A tak mě tam nechal s tim… co že to vlastně je? Někdy je lepší nevědět, ale on mě ten kluk chyt kolem ramen, hodil můj bágl k botníku a táhnul mě někam do baráku. V tu chvíli se obývákem rozezněly tóny Simple Plánů, který mám mimochodem rád a hned na to sem uslyšel Benjiho, jak řve na Joela, ať to ztlumí, že nemůže telefonovat. Jedinou odpovědí na to bylo zesílení volume! Musel sem se zase smát, to sou fakt správňasové… kdybych měl sourozence, zabiju ho, ale oni dva byli fantastický. Byl sem rád, že je znám. Josh se se mnou zastavil v kuchyni, kde s talíře zabavil marcipánovou figurku dýně a pustil se do ní. Klasickej žravej Madden, to se nezapře. Hudba kolísala podle toho, kdo byl u ovládání…
„Tak… co kdybysme našli toho tvýho… toho…“
„Damiana.“
„Jo… Damiana. Co sem ho viděl, běžel po schodech nahoru.“ Jo, to mě nepřekvapovalo. Hledal můj pokoj, páč sem doma taky v patře a ta bestie žije u mě. Chudák můj ubohej… jestli se někam zašije, sem v pytli, páč hledat ho tady to je nemožný, může bejt kdekoliv. No neřikal sem to, že ho zas budu nahánět půl noci? Lepší, když ho najdu dřív, než pozdějc – v pokročilým stádiu rozkladu. Billy, to sis zas dal. Deb*le!
„Nemusíš ho se mnou hledat, zvládnu to… jenom se bojí,“ zamířil sem po schodech nahoru, ale Josh mi byl v patách. Tak nevadí, aspoň najdem kocoura dřív a bude klid. Damiane, ty mrcho, proč mi to děláš? A to sem tě tak hezky vystrojil, seš nevděčník. Horní chodba byla prázdná, což znamenalo, že bude v některým z pokojů. Měl sem štěstí, že nahoře nikdo zatím nebyl, moc lidí nepřišlo. To by se Damian zcvoknul, kdyby přišel sem a zjistil, že je tady plno, což obvykle bejvá, když maj bráchové párty. Líp řečeno – když má Benji párty.., Joel je jenom kulisa, pokud vůbec vyleze z pokoje. Proto mě překvapilo, že se dokonce zapojil. Nějak de do sebe.
„Určitě ho najdem, neboj,“ usmál se na mě blonďák a začal procházet místnosti, i když co si budem povidat o zdvořilosti, byli sme tam vlasně jako doma, co by ne. Byl milej, a jedinej, kdo se mi pokouší pomoct. „Znáš se s klukama dlouho?“ Vyptával se mezi tim, co sme lezli po podlaze jak mentálové a dělali „čičičí“ na kočku, která na to neslyší. Chytré… vůbec mi to v tu chvíli nedošlo.
„Jop, od tý doby, co se přistěhovali. Neměl sem před tim moc kámošů, ale oni sou jiný. Dalo by se říct, že se mě ujali… teda spíš Benji, s Joelem je to… složitější,“ prohodil sem a hledal kocoura pod postelí v Joelovým pokoji. Sem byl vstup přísně zakázanej, ale já nejsem někdo, kdo by krad, nebo to tady neviděl. Spal sem dokonce v tý posteli. Nic! Kde do psí řitě vězíš, kočkopse? Začínalo mě to vytáčet.
„Joel je zvláštní, to jo… člověk s nim musí mít trpělivost a hlavně si tolik nebrat ty jeho moudra,“ zasmál se. Jo, tady někdo zná pana Maddena. Bylo fajn zas pokecat s někym novym.
„Pravda, Jojo je případ, ale zvyk sem si… Hey, to nemá cenu, tady nejni, zbejvá Benjiho pokoj.“ Vstal sem a společně sme zašli do Benjova doupěte hrůzy. Ze spoda se pořád ozývala hudba, jenom každou chvíli jiná, jak se nemohli dohodnout, kterej song bude nejlepší. Vsadim se, že nakonec se Benji urazí a nechá Joela vyhrávat až do noci sví písničky, protože co by vlasně pro brášku neudělal. Je měkej, co se týče Joela, dal by mu i sví poslední trenky. Zajímalo by mě, jestli už tady sou Paul s Chrisem, rád bych je viděl, jenom musim najít tu zatracenou… kočku!
Vešli sme do pokoje a já měl sem plnou hlavu blbostí tak, že sem si ani nevšim, že Josh za náma zavřel dveře. Billy, ty seš takovej ignorant a to Ti Joel řikal – hlídej si zadek, co? Kdybys poslouchal… teď si to vyžer. Au…. Já nechci.
„Benji to tady má tématický, co? Samí plakáty, cédéčka, hudební trička,“ Josh se tam rozhlížel, jakoby nikdy nic takovýho neviděl, ale mě to všechno bylo důvěrně známý. Miloval sem Benjiho pokoj, krásný vzpomínky na něj mám. Poprvé… Billy, no tak, dost tý nostalgie, hledej Damiana, nebo se to zvíře někde udáví.
„Mám to tady rád, Benji je hodně hudebně založe…“
„Šukali ste spolu?“
„CO Prosim?“ Slyšel sem dobře? Si dělá prdel, ne? Zvednul sem hlavu z pod postele a zadíval se na toho kluka u dveří. Co je to za votázku!
„S Benjim… jestli ste spolu píchali se ptám,“ zopakoval to s tak ledovým klidem, že sem měl chuť mu vrazit pěstí mezi voči. Zasloužil by si! No já chytal rapla, si umíte představit. Vstal sem a přešel sem k němu. Poker face a ledový voči. Umim to! Billy, nenech si to líbit!
„Do toho Ti nic nejni!“ Už sem byl zlej. A zlýho Billyho byste nechtěli vidět.
„Ale no tak, Billy, nemusíš se hned čertit. To je v pohodě… chápu to, Benji je hezkej a ty ho žereš ne? Je to na Tobě vidět, jak po něm koukáš, museli ste spolu něco mít. Tak jakej byl? Holky řikaj, že…“
„Di do pr**le, Joshi! Seš ujetej. Jestli Tě zajímá, jak Benji souloží, zkus si to s nim sám. Odcházim!“ Ale to sem se šeredně splet, protože jakmile sem chtěl otevřít dveře a projít kolem něj, chytnul mě za zápěstí, zkroutil mi ruku za záda a já se musel předklonit. Bolelo to! Zatraceně, co je to za úchyla? Dej mi pokoj, kreténe! Pust!
„Radši bych si to zkusil s Tebou,“ zašeptal mi do ucha a víc mi stáhnul ruku, takže sem padnul na kolena. Do očí mi vyhrkly slzy bolesti. Tak to přehnal chlapec, to přehnal! Nasral mě! Billy, no tak, vzchop se, todle je moc, vstávej! Vstaň. Jenže to tak bolelo, nemoh sem se hejbat a pak… ne! To ne! To zatraceně ne! Ten šmejd mi strkal ruku pod kalhoty. Šahá mi na péro!
„Čů*áku, pust mě! Seš sjetej, nebo co? Zatraceně, přestaň!“ Zkoušel sem se mu vysmeknout, byl to ku*va hnusnej pocit, když ste ovládaný někým jinym a nemáte možnost utýct. Kdybych mu moh aspoň jednu natáhnout, hajzlovi. Grrr, to je zas situace. Proč já na to mám vždycky takovou smůlu. Nechci! Rozumíš, nechci! Au, to… on mi ho mačká! Ty idiote, víš vůbec, jak to… bolí to! Svině!
„Pssst, když může Benji, můžu přece taky, ne? Tiše, Billy… když budeš držet, ani to nebude tak bolet, tak drž hubu a…“
„Benji Ti urve koule, ty parchante!“ Pokusil sem se to eště zachránit, páč sem fakt netoužil bejt Halloweensky znásilněnej od toho zm*da, co si říká neprávem Madden, ale nebylo mi to moc platný. Ne! Nenechám se! To si piš, že se nenechám, ty hovado. Mě nevojedeš, jasný?! Mě teda ne! Billy drž se…
„To sotva, Billíku. Nic se nedozví.“ Přitlačil mě eště víc k zemi tak, že můj zadek byl přímo na ráně. Chtěl sem se mu eště vyrvat, ale bylo to marný, nemoh sem… nešlo to. Držel mě moc pevně. Vykloubil bych si rameno, Bože! To ne! Nedovol mu to, nejsem žádná čubka! Nezasloužim si to! Nechci to takhle… s nim… teď… A když už mi chtěl stáhnout kalhoty, jakoby to něco nahoře vyslyšelo mý prosby a otevřeli se dveře. Aleluja!
„Máš dvě vteřiny, abys z něj sundal sví pařáty a neurvu Ti koule, ty šmejde!“ Ne, nebyl to Benji, byl to ohromnej silnej zombie s vyhřezlýma střevama, co mu vyseli od břicha k zemi a někde v tom ksichtě plným zlosti krve a tělesnejch šťáv od požírání mrtvol, sem poznal rysy pravýho umělce. Paul! A jenom Paul si moh dovolit říct něco takovýho a myslet to zatraceně vážně, protože Paul se nikdy, nikdy, nikdy nepral. Opakuju, nikdy, nikdy, nikdy! A jestli řek tohle, tak to by si i Benji před nim sed na prdel, to vám garantuju. Nechtěl bych. Ach, díky Bože! Paule, kamaráde, píchni mi trochu… ta ruka… bolí, sakra!
Josh nepovolil, otočil se na zombíka ve dveřích a chvíli si ho měřil pohledem, jakoby netušil, co si o něm má myslet. Samozřejmě neměl páru, kdo to je, nebo co chce, ale jakmile sem ucejtil příležitost, chtěl sem vzít roha, jenže mi zakleknul záda kolenem. Idiot, on mi tu ruku zlomí! Hey, ty kreténe, lámeš mi… áááááá… Pak se na Paula zašklebil.
„Je to jenom bratrancova hračka, nic víc… jestli máš zájem, až s nim končim, dělej si co chceš, ale do tý doby se spakuj, vobludo a dej si pohov. Stejně je to buzna, bude se mu to líbit, heh,“ sklonil se, aby mi rozepnul kalhoty a vzal sví slova jako hotovou věc. To se mi znásilnění jako musí líbit, když sem teplej, nebo jak? Ty lidi nejsou vůbec informovaný, zatraceně! To nejni jako vojet holku, demente! Natrhneš mi prdel! Ne! Vůbec ten magor nebral v potaz, že by ho Paul neposlech, ale tomu jenom zrhubly rysy v ksichtě a to ste mohli vidět, jak mu rudnou oči a špulí rty. Ou, to nejni dobrý! To nejni dobrý… to je skoro špatný. Paul to myslí vážně! Billy, doufej, že to myslí vážně, jinak…
„Tvoje dvě vteřiny právě vypršely, hajzle!“ A byl jenom okamžik, než co sem stačil zaregistrovat, ruku sem měl volnou, uslyšel sem chrčení, pak ránu a něčí dopad na podlahu. Reflexivně sem si přitáh tu bolavou ruku na hrudník, skrčil se ke zdi a jenom dřepěl jak emař v tranzu. Nebylo to zlomený, ale asi dost zhmožděný, to chce čas… ale pořád bolela. No vidiš, Billy, tos nečekal co? Happy Halloween, idiot! Nic sem neviděl a nejspíš ani nechtěl vidět, protože byli za postelí a jenom sem moh odhadovat, co se tam děje, než Paul vytáh Joshe z podlahy za límec a zavrčel mu do očí. Tak hnusně zlej pohled sem u umělce nikdy neviděl a v tý mrtvolný masce fakt vypadal, že se co nevidět zahryzne Joshovi do nosu, což by mi asi nevadilo. Byl se vyděšenej, klepal sem se. Chtěl mě vošukat, proč? Proč mi ublížil, nic sem mu nedělal! Neměl důvod! Proč mi to lidi dělaj? „Vypadni vocaď, jasný? Jestli se Billyho eště dotkneš, je z Tebe kastrát, slibuju ti to! Táhni!“ Zařval na něj Paul a pustil ho. Blonďák měl po držce rozpatlanou krev, jak mu tekla z nosu. Každopádně vypadal k dnešnímu dni hodně tématicky, což sem si pomyslel až potom, co vypadnul z pokoje. Ani neprotestoval a byl v tahu. Zespoda pořád ta samá muzika, nic se nezměnilo, jenom já… Paul potom ke mně beze slova přišel a kleknul si ke mně. „Chyť se mě kolem krku,“ řek a já to udělal. Podržel mě na zádech a druhou ruku vsunul pod mý kolena. Vyzvednul mě do náruče, jako bych nic nevážil a sednul si se mnou na postel. Pořád sem v něm byl zavěšenej a odmítal se ho pustit. Nechtěl sem teď bejt sám. Co by se stalo, kdyby se neobjevil? Ten kluk by… Pane Bože…, sem tak k ničemu, ani se sám neubráním. Paul mě zachránil, můj kámoš Paul… je tady a já mu kňourám na rameno jak holka. To snad Ne! Jenže já… neumím to zastavit, bylo to zvláštní. Zpětně je to jiný, Josh mě prostě moh zneužít a prošlo by mu to. Jenom tak. Pořád sem se třásl, asi bych se ani neudržel na nohou. Billy, zlato, už je to v pohodě, hm?
„Neříkej to… neříkej to…“
„Neřeknu mu to. Nikomu nic neřeknu, neboj se, Billy.“
„Děkuju… děkuju Paule, kdybys tady nebyl… kdybys nepřišel, tak…“
„Přišel sem. Nenechám přece svýho kámoše ve srabu, ne? Krom toho, ten kluk se mi vůbec nelíbil, nešel Ti k image,“ zavtipkoval a já se usmál. Jo… to je pravda, nebyl to ten temnej boy, jako Benji, nebo někdo z naší party. Paul mi dal pusu na čelo, což eště nikdy neudělal a pak si mě prohlídnul. Myslim, že sme voba potřebovali odlehčit situaci. „Ty jizvy sou pravý, že jo? Začíná mě děsit, co všechno tady nejni pravý. U dveří mě málem napadla tlupa červů ve zbytku Benjiho mozku, pak nefalšovanej pokus o znásilnění a teď vypadáš jak sešitej z kusů kůže jinejch lidí. Asi sem málo epic,“ poznamenal s pokrčením ramen a úsměvem. Oplatil sem mu to. Jo, Paul byl zatraceně fajn kluk. Mám ho rád.
„Ale ty vypadáš náhodou bezvadně, umělče. Podle mě přímo hniješ zaživa,“ mrknul sem na něj.
„Dík za lichotku. Dal sem si záležet s barvičkama a tak. Krev je pravá, zvířecí, jenom to neřikej Joelovi, ukamenoval by mě. Mimochodem, sedíš mi na střevech,“ o ou… nepříjemné.
A tak sme tam eště chvíli seděli a kecali, než sem se uklidnil a moje ubohá končetina konečně začala reagovat na podněty z mýho mozku. Nějakou dobu to trvalo a pokec s Paulem většinou stojí za to, když u toho nejni Krysa, jenže i ten tady byl. Náš milovaný feťák si zamiloval Joelovu stříkačku, zabavil mu ji a odmítal ji vydat. A to ste měli vidět ten bengál… dole bylo asi čtyřicet zrůdiček všemožnejch nápadů, že se divim, kolik lidí se sem jednou vejde. Kdyby to viděla pani Maddenová, Bůh chraň… a mezi těma všema nechutnostma, alkoholem a Joelem náhánějícím Chrise, seděl Damian s miskou ohřátýho mlíka a Benji u něj.

„Podívej, Billy, přišel ke mně úplně sám. Má mě rád, řikal sem to!“ Zahlásil na mě už z dálky, když sme s Paulem slezli schody a prodrali se skrz ten dav v obýváku. Fakt narváno. Kde se tady ty lidi vzali? Nemožný! Benji už měl rozvázanou kazajku, ale furt jí měl na sobě a hlavně měl ty šíleně dlouhý rukávy, takže to vypadalo, že má ruce až na zem. Jenom vidět ho a omdlíváte, ten hoch prostě dává v každý situaci a ani to neví. A byl tam! Moje kočka! Můj Damian, bumbinkal mlíčko! Kňááá… byl sem hrozně moc rád, že ho vidim a že je v pořádku. Nesnášim a miluju tu kočku!
„Seš hodnej, že ses vo něj postaral.“ Přisednul sem si k nim a Paul hned za mě. No jo, však on ví, že mě před Benjim musí jistit, páč moje lhací schopnosti sou na pětku z hvězdičkou. Billy, kdy už se konečně naučíš lhát lidem do očí? Seš trubka. Natáh sem k tomu pso-kočičímu tvorovi ruku a začal ho hladit. „Dami… tak já tě hledám a ty si tu vychutnáváš teplý mlíko od Benjiho, jo? Ty můj blbečku, nesmíš mi zdrhat, jasný?“
„Billy, stalo se něco?“ Já to věděl! Pozná to! Vždycky to pozná! Jak?! Do háje!
„Ne, proč? Jenom sem se bál o Damiana. Nemoh sem ho najít.“
„A Josh? Myslel sem, že šel s Tebou a teď… nikde sem ho nevi…“
„To bude asi moje chyba,“ přihlásil se Paul. „Otvíral sem nahoře dveře a ten blonďák stál přímo za nima. Dostal pecku do nosu a někam se zdekoval, nevim…“ Umělec dělal jakoby nic, absolutně pohoda a můžu vám říct, že kdybych u toho nebyl, věřil bych mu každý slovo. Jak to sakra dělá? To chci taky umět. Jestli dostat nakládačku od Paula je jako náraz do dveří, musej ty dveře bejt pořádná brána! Myslim, že bych mu sežral i to, co je totálně nemožný. Benji si pro sebe pokejval hlavou a protočil oči.
„Dobřes udělal. Je to k****n, měl sem ho vyrazit hned. Aspoň je pokoj,“ usoudil spokojeně, než se začal zvedat. Vypadal, že ho to spíš potěšilo, než znechutilo, i když s tim jak vypadal, bylo číst jeho emoce dost obtížný. Byl sem nesvůj… nevim, nějak sem i chtěl, aby věděl, co se mi stalo, jak mi zase pro jednou svět uškodil a schovat se v jeho náruči. Byl to důvod mu bejt blíž, lísat se a cejtit se v bezpečí. Ne! Billy, nemysli pokaždý jenom na sebe. Josh je jeho bratranec, ublížilo by to dvojčatům, kdyby věděli, koho maj v rodině. Ticho… udělej, co je správný, Williame. A tak sem nic neřek. Pak si Benj povzdechnul a pohledem shlídnul osazenstvo baráku. „Eště, že se matka vrací až zejtra večer. Todle by nerozdejchala. Myslim, že Joel takovejch pozvánek nerozesílal… tak co tady zatraceně dělá takovejch lidí? Polovinu z nich sem nikdy neviděl.“
„Já si myslim, že polovina z nich ani neví, kde sou, ale hlavně, že to tady jede a je alkohol zdarma, Benji,“ poznamenal s úsměvem Paul. A má pravdu. Některý ty držky mi nepřipomínaj absolutně nikoho. „Nebo spíš… to bude tim, že je nepoznáš,“ opravil se, když se otočil a zahleděl do masovejch orgií zombíků, monster, oblud, různejch dršek a polorozpadlejch ksichtů. Obličeje bez očí, bez zubů, s jizvama, otevřenýma ránama, krvácející, s urvanýma ušima, rukama, nohama, polonahý i nabalený… všehochuť a tenhle barák se stal útočištěm vrahů a jejich mrtvejch obětí. Maddenovic azyl.
Najednou se vod někam ozvalo pištění a přibíhal k nám absolutně vysmátej Frankenštajn, úplně uřícenej a rozhicovanej. Joel vypadal, že si to užívá jako nikdy a za nim v závěsu Krysa v civilu se skeleton bodypaiting obličejem. Takže ksicht namalovanej, jak lebka a když byl do hola normál, tak to i tak vypadalo dobře. No to mě po*er. V rukách měl tu mega stříkačku, co patřila mladýmu Maddenovi a taky se řehnil na celý kolo. Mířil s ní na Joela, kterej se samozřejmě schoval za mě, vyplašil svojí nadšeností dvouletýho děcka Damiana a skrčil se za mě. Slyšel sem, jal mi dejchá do ucha a pravděpodobně si vůbec neuvědomal, že mačkat mi rameno nebude ten nejlepší nápad. Co to sakra… kolik vám je, lidi? Ale vidět rozesmátýho Joela, jak blbne s Krysákem, to stálo za všechny prachy.
„Vylezte, doktore! Jinak budu nucen zabíjet civilní oběti!“ Chris to očividně myslel vážně, když na mě namířil hrot tý zbraně, ale dobře se tim očividně bavil. Benji se začal chlemstat jak blbeček a Paul spíš čekaol, co se stane. Takže já sem jako civilní oběť jo? No hezky! Doře vy! Joel mi obejmul hrudník zezadu a nevypadalo to, že by hodlal vylízt. No počkej, Krysa je magor, udělá to!
„Princ William pro mne tu oběť podstoupí!“ Vykřiknul Joel, než nám všem došlo, jak to spojení „Princ William“ na mě vlastně sedělo a souhlasilo se jménem toho pravýho maníka v Anglii. A byl sem jasnej sladkej princ William. Billy, tos to zas schytal, ale já nechci bejt bezbranná oběť! Benji to nerozdejchával. Netlem se furt, blboune! Dneska jednou stačilo. Joel mě na chvíli pustil a stoupnul si. Pak na mě hodil svůj význanej obří pohled vyšinutýho dědka a pravil. „Princi Williame, prokážu vám tu čest… bojujte za mně! Zabte tu kreaturu ve jménu naší lásky!“ Naší co??? Kristova noho, to překračuje všechny meze! Kde na to zas přišel? Za co to mám? No nebyl by to Paul, aby se neozval.
„Ste se nepochlubili, kluci, že to spolu táhnete. Gratuluju!“ No, dobrá p*del, co? Ale musim uznat, že sranda musí bejt, Benji se do toho vložil taky. Neřád, ten aby si nerejpnul.
„Dělej, Billyame! Bojuj ve jménu vaší lásky, ne? Vytáhni ho a… chci říct, tas svůj meč a propíchni KaziKrysu Chrise!“ KaziKrysa? Čeho se já eště dočkám. Ubohej Chris, ale když sem se na něj podíval a on mi furt mířil na makovici tou stříkačkou, vůbec mi ho nebylo líto. Fajn, byl čas vžít se do role. Princi Williame, do střehu! Chraň svou princeznu, Joela.. ať už ve jménu lásky, nebo čehokoliv jinýho. Rychle sem vstal a poklonil se Joelovi s vážnou tváří. Nebylo zrovna snadný se nesmát, ale sem přece princ. Paul už začal prskat smíchy, když viděl, že sem to vzal doslova. Och můj Bože… já je všechny zbožňuju.
„Budu bojovat jen pro vás, má drahá Joelo! A jestli padnu, pak vězte, že jsem vás miloval,“ prohlásil sem, vzal opatrně Joelovu ruku do svý a políbil ho na její hřbet. Sem princ, chápejte. On samozřejmě věděl, jak se chová správná princezna, tak zahrál stydlivku s podlamujícíma se kolenama. No ten kluk je hrozná herečka. Zabil to. Ty v**e, viděl někdo někdy větší partu dementů? Lidi vokolo začalo zajímat, co se tam děje, tak koukali. Měli sme i obecenstvo, no výborný! Billy, že se taky necháš uvrtat do každý ko*otiny. Ale je to přece masakrální. Hááá… V tom sem dostal do ruky mop, kterej mi vrazil Paul do pacek a mocně zařval.
„Do střehu!“ A tak to začalo. Mop vezrus stříkačka. Možná je lepší říct… Princ William verzus KaziKrysa! Na první máchnutí to Chris schytal do boku, ale ne nijak silně, nejsme magoři, abychom do toho šli plnou silou. Musis konstatovat, že to byl hodně vyrovnanej souboj a dvakrát sem se ocitnul na kolenou, ale zase za povzbuzujícího pokřiku se postavil. Paul to celý komentoval, jak při fotbalovým zápase. No nemělo to chybu.
„Mrtvoly a umírající, tohle já boj na smrt a na smrt! Princ Billy bojuje za svou lásku k princezně Joele, kterou chce zlý Chris opíchat… stříkačkou! Tak kdo to bude? A to byl krásný výpad levou rukou… mop je vražedná zbraň… další krásný zákrok Chrise! Billy bojuj! Perfektní výpad, ano, viděli ste to! Jen do toho! Velice vyrovnané drazí diváci. Náš princ nám vypadá unaveně, Chris má navrch! A už to vypadá že… ale pozooor, Billy vstává! Láska k Joele je silnější! Ano! A to byl smrtelný výpad mopem, dámy a pánové! Princ William je vítěz!!!“ Davem se ozval potlesk, Krysák se válel po zemi, a nejdřív nebylo poznat, jestli brečí, nebo se směje, ale řechtal se jak kašpar, ten debílek. To je dobře, všichni sme se perfektně bavili. Sem rád, ale sem naprosto death! Už nemůžu! Zničen, bez dechu… souboj mě vyšťavil pořádně, ale bilo to parádní. Whoooo! Nejradši bych si někam sednul, ale to už se ozvývalo mezi lidma něco jinýho. Co prosim? Co to provolávaj? No to ne! To nemůžou myslet vážně, já přece…
„Pusu! Pusu! Pusu!“ Kdo todle vymyslel? Benji stojí v první řadě a tleská do toho! Počkej, to si vyžereš ty… grrrr, přece nedám Joelovi pusu. Ne, že bych to neudělal, ale nedovoli si to. On je přece… ale to už mě ten mladší Madden držel za zátylek a líbal. Nedělám si srandu! Udělal to! Nechal se strhnout davem! Než sem vůbec stačil cokoliv udělat, jeho jazyk v mý puse byl nejspíš to, co chtěli lidi vidět, páč tleskali jak blázni a pískali. Joeli! Ty potvoro… kde ses to naučil? Líbal fantasticky a konci sem se zapojil. Nevim proč, prostě pro ten požitek, i když sem si nemyslel, že bych se kdy líbal s jinym Maddenem, než s Benjim. Ale už se prostě stalo, bylo to v euforii a nadšení. Moje odměna za vyhranej souboj. Jo, sem rád, nelituju… pak se ode mě odtrhnul a vzal mě za ruku a zvednul naše ruce jako vítězný gesto. Potlesk! Přiznávám se, byl to krásnej pocit… Benji se na mě křenil a Paul něco šeptal Kryse a hrozně se u toho smál. Nehoráznost! Takovej ten pocit – mět minut slávy v životě!
„Promiň, já musel,“ otočil se na mě Joel a takhle zblízka bylo vidět, že má trochu upito. Pocuchal sem mu už tak tu rozježenou paruku. Byl sladkej, takovej klučík po prvním pivku, co ho dostane do nálady. Roztomilost sama.
„To je v pohodě, neřeš to. Vyhráli sme, to je hlavní!“ Sklonil sem se popadnul ho kolem pasu a vysadil nahoru. Kostřička bláznivá, natahoval ruce do vzduchu a něco křičel. Vysmátej byl už solidně. Má dost, ten chlapec, bude dneska chrupat, jak dítě. Musim uznat, že tahle akce je grandiózní! Joel to rozjel neskonale! Go! Byl pořád tak vyjevenej, jak kdyby něco takovýho zažíval poprví a možná, že taky jo. Měl sem radost za něj. Billy, tak tadle je Joel Madden. Pravej Madden. Když se lidi začali rozcházet znova do svejch míst pobytu v baráku, postavil sem ho na nohy. Jenže to už vypadal, jak přejetej parnim válcem. Zelenej, bílej, červenej… Ajéjej… bylo mi to nad slunce jasný. Heh, a je to tady, Joeli, hezkou cestu na hajzl. Užij si to, chlape.
„Billy, je mi nějak…“
„Příjemný blití, princezno,“ šťouchnul do něj Benji, kterej si to štrádoval ke mně.
„Deb*le!“ Okomentoval to Joel a zamířil na záchod. Doufejme, že nejni obsazeno. Heh. To by bylo až moc krutý, na jeden večer. Ne, že bych mu to přál, ale… ježíš, to by byl pocuc. Drsnej první večírek… Kolem nás užnebyl nikdo, kdo by nám věnoval pozornost, každej si šel po svejch a tak sem tam zůstal čučet na Benjiho a on na mě. A teď si představte tu závěrečnou scénu z filmů na večírcích, kkdy všechno ostatní okolo je normálně rychlý a jenom na nás dva je děsně zpomalenej romantickej záběr. Pohledy do očí… nevyřčený slova… magnetická přitažlivost… klišé! No neblázněte, to nejni pro mě. Pche. Nuda! Ale on se na mě usmál, stoupnul si na špičky a zašeptal mi.
„Zůstaň přes noc, Billy, prosím. Za chvíli ty mrtvoly vypakuju, dáme sprchu a zalezem do pelíšku, co ty na to?“ Co já na to? Dělá si srandu?
„Benji… bál sem se, že to neřekneš,“ oplatil sem mu šeptání. Jo to tak. Chci s nim zůstat. Potřebuju ho a nemůže to ani v tenhle večer dopadnout jinak. Sem prostě takovej a nezměnim se. Sprcha a pelech s monstrem? Že váháte.
„Hrozně sem žárlil, když tě brácha líbal, víš to?“ Hééy, no neke, ono se to červená!
„Nebylo to vidět,“ když já ho musel škádlit a pak sem ucejtil jeho ruce na svým břiše, jak mě hladí a pak polibek na rameno. Bylo mu jedno, jestli se někdo dívá, byl to Benji a já a jestli to někoho se*e, jeho věc. Otřeli sme se o sebe, když mi znova šeptal.
„Seš jenom můj, Billy… dneska i kdykoliv jindy.“ Miluju, když si mě přivlastňuje, projelo mnou mrazení při těch slovech. Billy, chlape, vydrž… žádný vzrušování předem. Nesmíš!
„Jak si přeješ, Benji… sem Tvůj a…“
„Řekni to!“
„Miluju Tě!“
„Já Tebe taky.“