Raiden Shiki - kapitola I.

1.
Nový kapitán týmu 7!

Sakura překvapeně zamrkala. „Nový kapitán? Ze Země Blesku?“
Hokage přikývla. Propletla si prsty a opřela si o ně bradu. Papíry na jejím provizorním stole v provizorní kanceláři se jen vršily a vršily. Hokage z Konohy se snažila všechny dokumenty vyřídit rychle, splatit všechny dluhy a postarat se o své povinosti kage, jenže stav vesnice potřeboval její pomoc a spoustu pomoci od okolních vesnic. Většina shinobi z jejich vesnice už byla zaměstnána na jiných misiích, a proto přijmula nabídku pomoci od Raikage z Kumo.
Shizune po pravé ruce Tsunade pohladila Ton Tona po hlavě, když znepokojeně zachrochtal. Sakura se na něj krátce podívala než se zeptala: „Tsunade-sensei, proč právě nyní potřebujeme být kompletní v našem týmu?“
Hokage se na ni podívala se stínem pod očima. Sakura polkla, z nějakého důvodu tento pohled ji vždy děsil, jakoby předskazoval veliké problémy. „Musím vás odeslat na jednu velmi důležitou misi pro vesnici,“ řekla. Povzdechla si a postavila se čelem k oknu. „Váš kapitán za chvíli dorazí ... Každopádně,“ pootočila se, „ihned sežeň Naruta. Protože je Sai s Yamatem na své misi a Kakashi s týmem číslo deset, přidám k vám někoho volného. Rychle, Sakuro!“
Sakura vyskočila. „Hai!“

Naruto otočil hlavu od světla, pronikajícího do jeho bytu. Věděl, že už je pozdě, slunce se dostávalo rychle do prostřed oblohy a nenechávalo ho spát. Ale neměl tu vůli přehodit nohy přes okraj postele a vstát. Zamračil se a našpulil pusu, když se mu začal před očima zobrazovat nový sen.
„Sakura-chan,“ zamumlal. „Sakura-chan, ty tak chutně vaříš ramen, ttebayo. Od tebe bych ho jedl pořád, je stejně chutný jako t-“
Prudce otevřel oči, když uslyšel silné bušení na své dveře, které jakoby měly být každou chvílí vyraženy. „Naruto! Ty debile!“ řval hlas, který ještě před chvílí v jeho snu byl laskavý a něžný. No, pořád to byl jenom sen. „Vstávej už! Je dávno po poledni a ty seš ještě v posteli! Jestli nevstaneš sám, dokopu se k tobě a vykopu tě ven!“ Ano, na sto procent to byl poho pouhý sen.
Povzdechl si a posadil se. „Sakura-chan, už jdu, ttebayo,“ křikl a vstal.
Jeho nové obydlí bylo ještě menší a ještě neútulnější než předešlé. Přesunuli ho sem, protože to bylo jediné volné místo pro Naruta po tom, co město bylo zničeno Peinem (a zachráněno Narutem, takže mu to přišlo trochu nefér). Díky malému prostoru ani neměl šanci tam nadělat nepořádek, a tak brzy našel své věci.
Vyběhl ze dveří a usmál se na Sakuru. „Dobré ráno, Sakura-chan!“
Nerv pod jejím okem silně zacukal. „Už dávno není ráno, ty tupče!“ Zamračila se. „Na tohle nemáme čas,“ poznamenala a otočila se k Narutovi zády.
„A, jo vlastně,“ poškrábal se v zacuchaných vlasech Naruto. „Proč jsi mě probudila?“
„Hokage má pro nás prý nějakou důležitou misi,“ odpověděla a běžela pryč.
Naruto zamrkal. Důležitou misi? „Yosh! Konečně, ttebayo!“ zazubil se a rozeběhl se také. „Počkej, Sakura-chan!“

Zarazil se ve dveřích, když uviděl, že před babčou Tsunade stojí Neji, který na něj vrhl jen krátký, zamračený pohled a samotnou babču Tsunade, která měla takový ten vražedný pohled plný stínů. Namalovanou pusu stisknutou do pevné linky.
„Naruto, Sakuro,“ řekla Hokage. „Budete v týmu společně s Nejim. Ten se však nedávno vrátil z mise, takže na tu vaší nepůjdete hned. A ještě tu není -“
Tsunade se zarazila a její oči se rozšířily.
Na parapetu jejího otevřeného okna se objevila žena, Naruto si vůbec nevšiml, jak se tam dostala. Zavlály za ní krvavě rudé vlasy s podivným, zeleným odleskem. „Ale jo, už je tu,“ dořekla za hokage, jakoby věděla, co se tu povídalo. Slezla z okna a postavila se u rohu stolu Tsunade.
Hokage se narovnala a třeštila oči na rudovlásku. „Raiden ... Raiden Shiki?“ vysoukala ze sebe.
Rudovláska přikývla a krátce zasalutovala. „Ya.“
Shizune málem upustila Ton Tona, který zachrochtal a zahrabal rypáček do jejího lokte.
Naruto viděl, jak se Neji zamračil. „To je poprvé, co slyším jméno divnější, než je Narutovo,“ poznamenal.
Naruto našpulil pusu. „Hej!“ obořil se na Nejiho. „Máš něco proti mému jménu?!“ Zahrozil pěstí.
Neji si povzdechl. „Jmenuješ se jako přísada do ramenu, což mi přijde směšné. Ale ... ona,“ pokývl k rudovlásce, která se na ně ještě nepodívala. „Smrtící Bůh Hromů, to je dost ...“
„vysokoměrné jméno,“ doplnila tiše Sakura a pokývala, ale lehce zamračené zelené oči nespouštěla z rudovlásky.
Ta se na ni podívala. „Naruto také není zlé jméno,“ řekla žena mladým hlasem. „Navíc, já zbožňuju ramen,“ dodala a jakoby to její žaludek chtěl dosvědčit, místností se ozvalo hluboké mručení.
Naruto se usmál. Ukázal palec a mrkl. „Tak to si budeme rozumět,“ řekl a zakřenil se na rudovlásku, ale až potom mu došlo, co na ní mu přišlo tak povědomé.
Barva jejích vlasů byla úplně stejná jako jeho mámy, Kushiny. A zároveň vypadala jako spojení Kakashiho a nějakého osobitého stylu. Přes levé oko měla pevně přehozenou ofinu, jinak vlasy měla ve dvou dlouhých culících. Přes polovinu obličeje maska, odhalující jen její pravé oko čistě zlaté barvy. Tričko bez rukávů odhalující štíhlé břicho a zvláštní proplétané rukavice, dlouhé kalhoty s širokým opaskem, na kterém bylo množství řetízků a řetězů, pochva s katanou, boty na vysokém podpadku. A rudý plášť, skoro stejný jako měl Naruto v Senin-módu.
Vypadala zvláštně a celkem nemístně, ale jestli měla ráda ramen, Naruto už věděl první téma pro konverzaci.

Tsunade si znovu sedla a založila ruce. Znovu se mračila a zírala na dveře, odkud před chvílí odešel Naruto, který se pořád křenil z jedné strany na druhou, těšíc se na to, až kapitánovi ukáže Ichiraku Ramen, Sakura, která se držela z nějakého důvodu od jejího nového kapitána dál, Neji nepřestávající se mračit, jakoby chtěl každou chvílí použít byakugan a Raiden Shiki z Kumo, kterou vyslal raikage A.
„Tsunade-sama,“ promluvila Shizune a hladila Ton Tona. „To přece nemůže být ta ...“
Tsunade skryla své oči. Zamračeně se dívala do stolu. „Ale ano, může. Dívka, která v sedmi letech byla v elitním ANBU Vesnice skryté v mraku, deseti letech dosáhla úrovně jounina ...“ Odmlčela se. „Kdyby nebyla rychlejší jak sám raikage a nebyla natolik vyspělá a normálně se učila v akademii, byla by teď na místě Killera Bee.“
Shizune sebou trhla. Ucítila, jak se jí z té představy roztřásla ruka. „Chcete tím říct,“ zakoktala se. „Že je silnější než raikage-sama?“ Znovu se otřásla.
Tsunade nepřikývla. Jen pokračovala a vzpomínala si na čím dál více věcí. „Byla to ona, koho navrhovali jako nejvěrohodnějšího a nejlepšího kandidáta na post raikage, jenže ona odmítla a zmizela na velmi dlouhou dobu. Navíc A byl synem třetího a byl mnohem spolehlivější. Vrátila se, když na Kumo napadla zločinecká organizace Kuroi o počtu tří tisíc.“
Shizune cítila, jakoby se chtěla rozeběhnout za týmem číslo sedm a na všechno se zeptat samotné Raiden Shiki. „A co dál?“ chtěla vědět.
„To nevím,“ přiznala Tsunade. „O tomhle napadení toho moc nevím, ale vím jistě, že to právě ona zachránila vesnici před úplným zničením. Získala titul legendárního Senina.“
Shizune zamrkala. „Skoro jako Naruto ... ne?“
Tsunade si povzdechla a přikývla. „Jenže v té době jí bylo dvanáct let a co si vzpomínám, tak to Naruto neuměl ještě ani používat rasengan.“
Shizune stékla kapka potu po čele. „Je to přezdívka, že? Její jméno.“
Tsunade si vzpomněla na přezdívku Jiraiyi – žabí poustevník a na její vlastní - legendární smolař. Ale oproti Smrtícímu Bohovi Hromů se ty přezdívky zdály jen jako posměch.