Sny se stávají skutečností 2 b

Byla to jen hloupá náhoda, že se zranila na přípravném zápase, ale zlomenina se jen tak nezahojí a to ještě k tomu když je komplikovaná. Čekala na operaci a měla strach, strach z toho že nikdy nebude taková jako před tím, že z ní bude – zrůda!
Jak jen v té době byla naivní a představovala si že když bude mít nějaký, byť jen sebemenší handicap nikdy se nebude moc vrátit tam kde byla. Ne, nebyla naivní, jen tušila, že se pak k ní všechny ty takzvané přítelkyně otočí zády, sama by to tak udělala.
Pobyt v nemocnici byl zdlouhavý, ale nakonec měla po operaci a měla se vrhnout na rehabilitaci a tam ji poznala.
Po těžké autonehodě přišla o nohu, ale pořád se usmívala.
Ywette to nechápala, jak může na tváři vykouzlit tak oslňující úsměv, když je... nemohla ji tak označit... ne, ona nebyla zrůda. To ona – Ywette a všichni jí podobní jimi byli. Oni byly zrůdami a ne lidskými bytostmi. Jak se mohla kdy na tyhle nemocné, ochrnuté a postižené lidi dívat jako na zrůdy, když uvnitř to byly tak čisté bytosti bez jakýchkoli předsudků.
Nikdy si s nikým nebyla tak blízká. Mohla se jí svěřit se svými strachy, všechny její obavy se pak stali pouhými malichernostmi. Podělit se o své sny a nechat si poradit jak to udělat aby se vyplnily.
Ty týdny kdy byla šťastná a sama s sebou ale utekly moc rychle.
Rozloučení bylo plné slz, ale i příslibu, že se určitě musí co nejdříve potkat.
Pak se všechno změnilo.

„Jak si mohla myslet, že tomu uteče?“ vyhrkla, když se jí Yuki zeptala co se mezi nimi stalo. „Nemohla se změnit, měla to v sobě a potom si jen nalhávala, že je jiná než všechny ostatní holky co jsou tady, jiná jako já! Směšné!“
„Co tím myslíš Irene senpai?“
„Senpai?“
„Je to zvyk,“ odsekla možná trochu víc nevrle, ale starší dívka na to nijak nereagovala. Jen se podivně pousmála a sedla si na parapet. „Nejspíš to bude na dlouho, že!“ nebyla to otázka tak na ni druhá nereagovala.
„Při kvalifikaci na šampionát v basketu se těžce zranila. Byl to dost brutální útočnej faul a Ywette odešla s komplikovaně zlomenou nohou. Tedy, neodešla,“ hořce se usmála. „Ty týdny bez ní byly k uzoufání nudné a bez jakékoli jiskry. Teď si říkám, že jsem neměla ostatní holky zanedbávat, ale ona pro mě byla zcela speciální.“
Odmlčela se a zadívala se z okna. „Byla úplně jiná. Začala mě poučovat a chovat se jako ty kterými jsme opovrhovaly! Snažila se chovat dospěle!“
„Ale vždyť...“
„Chtělas vědět co se stalo, tak mě nepřerušuj!“ zavrčela a mladší dívku si přeměřila vražedným pohledem.

„To však nebylo všechno. Asi tak tři měsíce po jejím návratu přišla do naší školy TA holka. Věděla jsem to jakmile se tady objevila, ona mohla za tu změnu která se s Ywette udála. Vrhla se k ní jakmile ji uviděla, mrzáček.“ tady si odfrkla. „Myslela si, že nám ji má právo vzít jen proto, že je postižená. Od prvního okamžiku jsem ji nenáviděla a pak si ještě přivedla toho smradlavýho vořecha. No fuj!“ otřásla se jako kdyby ji jen vzpomínka na něj mohla ušpinit. „Musela zaplatit.“ tady se Irene odmlčela, aby se osteativně zvedla a odkráčela. Zasela tím v druhé dívce semínko obav.

Dva dny nato si Yuki dívku odchytla znovu. Za každou cenu musela vědět jak ten příběh dále pokračuje, ale protože se na to Ywette bála zeptat musela se spokojit s vyprávěním zatrpklé dívky.
Zastavila ji při odchodu z oběda. „Irene-senpai, co se s tou dívkou stalo?“
Oslovená dívka se ušklíbla, ale pak pokrčila rameny. „Co mám s tebou dělat. Pokud chceš znát pokračování, tak přijdi zítra večer na střechu. Bude tam na tebe čekat překvapení.“
„Mohla bych se jen zeptat?“ přešlápla mladší dívka z nohy na nohu, ale na starší se nepodívala. Když druhá dívka slovně nereagovala, ale nebylo slyšet její odcházející kroky, pokračovala dál. „Proč si ji tak moc nenáviděla?“
„Ach,“ rozesmála se starší. Černé vlasy, které jí splývaly v jemných vlnách kolem obličeje, se rozletěly do strany, když zaklonila hlavu vzad. „Obdivovalas anebo spíš milovala jsi někoho tak moc, že jsi ho nemohla vidět v blízkosti nikoho jiného než jsi ty. Cítila jsi se už někdy tak prázdná, když nejsi v dostatečné blízkosti té osoby ke které cítíš ti divné city? Nikdo ji nemohl mít jen JÁ. Zdá se ti to šílené? Možná jsem šílená a ty by ses ode mě měla držet dál... ale to nezjistíš pokud večer nepřijdeš. Uvidíme se pak, ahoj!“
Yuki si nepatrně upravila své krátké vlasy, které ji většinou trčely na všechny strany a vytáhla si s kapsy zrcátko. „Proč sis vybrala někoho jako jsem já, když je tady někdo jako ona? Co mám já a ona ne? Je krásná, byla určitě i kdysi oblíbená a díky tobě se z ní stala zatrpklá a hysterická holka. Proč?“
To nezjistíš pokud nepřijdeš! Ozval se jí v hlavě druhý hlas znějící tak nějak přízračně.

Večer byla bezmračná obloha, ale nebylo možné zahlédnout měsíc protože byl v novu. Ywette nic z toho neřekla. Doufala, že s ní nebude chtít dnes mluvit, když ji zítra čekal tak důležitý zápas, jakým byla kvalifikace na národní turnaj.
Po dlouhé chůzi do schodů ji konečně čekal výstup na střechu. Stiskla kliku, tak nějak doufala že bude zamčeno, ale nebylo.
„Myslela jsem, že nepřijdeš. Nemáš strach být tady s někým tak šíleným jako jsem já? Už víš, že jsem Ywettiným fanouškem a nesnesu nikoho kdo by jí měl být tak blízko jako ona, ale... Víš, chci tě tímto varovat abys věděla co dokážu udělat abych se zbavila sokyně.“
Mladší dívka přikývla, ale nepromluvila.
„Posaď se ať neomdlíš. Není a nebude to nic pěknýho.“
Yuki udělala jak jí Irene doporučila a pohodlně se posadila na křesílko, které na střeše stálo jako kdyby tam na ni čekalo.
„Ten den tady měla být oslava stého výročí založení této školy. Každá třída měla nějaký program a ta malá zmije se přidala k našemu. Dokonce si s sebou přitáhla i tu smradlavou bestii.“ Dívce zářily oči přímo hmatatelnou nenávistí, až se Yuki otřásla. „Chceš deku?“ vyhrkla na ni, její hlas se změnil téměř na milý.
„Ne díky,“ zavrtěla krátkovlasá dívka jemně hlavou. „Vezmu si na sebe svetr.“
„Kde jsem to skončila? Ano, už vím.“ opřela se zády o zeď a pokračovala, „bylo to skoro v takový krásný večer jako je tenhle, jen překrásně svítil měsíc, který měl ozařovat to co mělo následovat. Vše bylo připraveno stejně tak jako moje pomsta.“