Spravedlnost jsem já! 5. kapitola

L. Lawliet - "L"

Moje hlava… Asi bych to vážně neměl přehánět… takhle mizerně mi ještě nikdy nebylo.

Teprve když jsem se pozorně rozhlédl, došlo mi, že je tma, a že všichni okolo mě spí. Tady si vážně musí člověk všechno udělat sám. Tak jsem dal do přehrávače další videokazetu a pozoroval jsem další zásahy Kiry ve věznici. Všiml jsem si neobvyklých znaků. A každý mi říkal něco jiného. Nevím, co mi tím chce Kira říct. Možná to, že na něj nemám. A já bych mu to snad ani nevyvracoval.

Asi budu předstírat, že jsem v pořádku, protože to poslední, na co mám teď náladu, je Watariho obvyklé: "Já jsem ti to říkal…"
Fajn… jsem naprosto v pohodě. Aspoň kdyby Matsuda nechrápal. Tak jsem vstal a nakopnul jsem ho. Kupodivu opravdu přestal.
Tuším, kdo by mohl být Kira. Jsem si jistý… asi na 7%. Lighte Yagami… víš, ty se mi opravdu dost podobáš.

"Kira je dětinský a nerad prohrává. Já jsem stejný, proto mu rozumím."
Jo, tahle věta ze mě jen tak vylétla… a teď mi tolik pomáhá. Je to podezřelé. On, jeho chování, on a zase on. Rozčiluje mě. Už jsem byl dokonce ve škole, když dělal Light zkoušky. Sledoval jsem ho. Byl absolutně klidný, žádná z těžkých otázek ho nevyvedla z míry. A to opět pozvedlo moje podezření o dvě a půl procenta. Plus to, že v tom neměl ani jednu chybu. Jako já. A to opět pozvedlo mé podezření. Tentokrát o celých pět procent. Choval se, jako by byl Kira a přitom se choval taky tak, abych si jen myslel, že je Kira anebo abych myslel, že není a přitom věděl, že to tak je, nebo naopak. Je to složité.

Ale nerad bych zjistil, že je inteligentnější. Přece jen, je mi dvacet čtyři let, zatímco mu sedmnáct. Já v jeho věku takový nebyl. …Jo, nevraždil jsem stovky, tisíce lidí. No tak! Já si přece nejsem jistý, že je to on. Teď mám přesně 14,5% přesvědčení, že právě Light je Kira. A dokud nebudu v půlce, jeho otci to raději neřeknu.

Nebo…

"Pane Yagami?" vzbudil jsem ho.
"Co se děje?" řekl, dle mě až moc bděle na to, by spal.
"Mám podezření na vašeho syna." Fakt jsem to na něj nemusel takhle vybalit. Div, že to s ním nešvihlo na zem.
"Na-na-na Lighta?"
"Máte snad jiného syna?" mohl bych být ohleduplnější, hm. Jenže já fakt nemám náladu na to, starat se o ostatní. Starám se teď jen o Kiru. Potřebuju ho najít. Musím. Všichni na mě spoléhají a já bych za nimi opravdu nechtěl přijít se slovy: "Tak na tohle fakt nemám, lidi. Modlete se, aby vás nechal Kira na pokoji a jděte mu z cesty."

Ne, ne, ne. Tohle by vážně nešlo.

"Proč ho podezříváš?" zeptal se ještě zmateněji než předtím pan Yagami, a tím mě vytrhl z přemýšlení.
"Zkuste nad tím popřemýšlet. Možná na to přijdete."
Já toho Matsudu budu muset nakopnout ještě jednou, jestli mě sluch nemýlí… Proč nespí potichu? Tady se hledá sériový vrah!