SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Staří známí - část 5

Ráno, když vstali, atmosféra nebyla o moc lepší, než večer. Met jim jako správná maminka, starající se o blaho svých dětí, nachystal snídani a uvařil kávu. Běhal kolem nich ještě v kraťasech na spaní a v tričku, s vlasy rozježenými na všechny strany. Alexovi několikrát upravil kravatu, protože ten si ji nebyl schopen ani pořádně uvázat.
„Tak, ještě pusu na čelíčko a jděte,“ usmál se na ně u dveří, když se obouvali.
„Běž do pr***e,“ poslal ho Alex do patřičných míst.
Tina se jen nahla a nechala si dát polibek pro štěstí.
Nakonec, ač hodně nervózní se vydali do jámy lvové. Poslední zkouška letního semestru. Když ji udělají, můžou si gratulovat k postupu do dalšího roku.
Celou cestu tramvají neřekli ani slovo. Jen vedle sebe seděli a drželi se za ruce jako dva milenci. Nepustili se ani cestou od zastávky na univerzitu. Teprve v hale se zastavili a podívali se na sebe.
„Bude to v pohodě,“ ozvala se Tina jako první a o něco víc stiskla Alexovi ruku.
„Jasně, že bude,“ přikývl Alex a stisk opětoval. „Musím už jít,“ podíval se na hodinky. Zvedl ruku a shrnul Tině vlasy z obličeje. „Tak zlom vaz.“ Ještě jednou ji políbil na tvář a zamířil do posluchárny v druhém patře, kde se mělo rozhodnout o jeho dalším studiu.
„Nezapomeň tady na mně počkat!“ zavolala za ním ještě Tina a pak se vydala svým směrem.

Zatím co Met chystal všechno na mejdan, kdy se lednice plnila chlebíčky, jednohubkami, chystal pití, skleničky a různě po bytě misky s křupkami, čipsy a všelijaké oříšky na zakousnutí, Alex s Tinou se potili na svých zkouškách. Oba měli pocit, že tak, jak čas ráno letěl neuvěřitelnou rychlostí, teď se neskutečně vlekl.

Jako první skončil Alex. Vyšel ze dveří posluchárny a jako ve snu zamířil do haly, kde měl čekat na Tinu. Sesunul se na nejbližší lavičku, shodil ze sebe sako a rychle povolil a stáhnul kravatu. Rozepnul dva knoflíčky u krku a konečně mohl volně dýchat. Stále však nebyl schopný se uklidnit. Proč má takové nervy? Vždyť to dobře dopadlo. Hluboký nádech a výdech. Opřel se lokty o kolena a mírně se předklonil. Díval se upřeně do země, pozoroval vzory na dlažbě a snažil se uklidnit. Kdyby kouřil, nejspíš by už stál venku, a tahal by jedno cígo za druhým.
„Jseš v pohodě?“ ozvalo se před ním.
Pomalu zvedl hlavu a zadíval se na tmavovlasého kluka, který stál před ním. Nebyl moc vysoký, přibližně asi jako Pája. Alex se na něho usmál.
„V pohodě, jen jsem měl zkoušku a musel jsem to nějak rozdýchat.“
„Tady,“ podával mu ten kluk láhev s vodou. „Chceš se napít?“
Alex zavrtěl hlavou. „Ne, to je dobrý,“ odmítl a zkoumavě si toho kluka prohlížel. Měl pocit, že už ho někde viděl. Někoho mu připomínal. Ale v tuhle chvíli měl v hlavě tak vymeteno, že byl sotva schopen vzpomenout si na své vlastní jméno. Rozhlédl se kolem sebe. Z druhé strany k němu pomalu přicházela Tina s velkým úsměvem na tváři.
„Promiň, ale už musím jít,“ podíval se Alex ještě jednou na toho černovlasého kluka a ukázal rukou k Tině.
„Tvoje holka? Je hezká,“ uznale pokýval hlavou ten neznámý a poodstoupil. „Možná se ještě potkáme, čekám na kámoše. Taky zrovna dělá zkoušky.“ Než se otočil a odešel, ještě dodal: „Dobře to oslavte,“ usmál se jedním koutkem úst a pomalým krokem odcházel pryč.
„Kdo to byl?“ zeptala se Tina, jen co došla k Alexovi.
„Vím já?“ pokrčil rameny a vstal. „Tak co?“
„Dobrý, je to doma. Můžu si užívat léta,“ usmála se a chytla ho za ruce. „A ty?“
„Prošel jsem,“ usmál se konečně i Alex a dal Tině velkou pusu. „Tak jdeme domů?“ pustil ji a posbíral si věci, přehozené přes opěradlo lavičky.
Jen se na sebe podívali a současně přikývli. Pak jako jeden vytáhli telefon a hned volali rodičům, že to mají za sebou. Spokojeně a pomalým krokem vyšli ven do teplého letního sluníčka a zamířili na šalinu. Už neměli proč spěchat. Čekala je spousta volného času a oni si ho už hodlali jen užívat.

Tmavovlasý kluk, stál v rohu haly u velkého květináče a celou dobu je pozoroval, dokud mu nezmizeli z dohledu.
„Co to děláš, Pitris?“ ozvalo se za ním.
Petr se otočil k přicházejícímu.
„Ale nic, jen ta kytka se mi zdála nějaká zvadlá,“ zasmál se a vylil zbytek vody do hlíny. „Tak co Hanys, jaks dopadl?“ zmačkal prázdnou plastovou lahev a hodil ji do koše.
„No, s odřenýma ušima. Hodnocení bude později, ale dal jsem to, “ ukázal palec nahoru jeho kámoš. „Zajdem někam na oběd, stavíme se na kolej pro nějaké věci. S Metem jsem domluvený, že přijdeme tak kolem šesté.“
Hanys hodil Petrovi ruku přes rameno. „Mám hlad jako vlk, zajdem do Menzy… No už se těším na večer, doufám, že tam budou nějaké hezké kousky s velkýma kozama. Tyhle mám nejradši,“ naznačil volnou rukou odpovídající velikost poprsí, zasmál se a táhl Petra k východu.
Petr jen sevřel v kapse kalhot malou lahvičku. Počítal s tím, že Alexe posadí do auta, kdyby se mu udělalo zle. Nabídl by mu pomoc a odvezl by ho domů. Možná. Teď to nevyšlo, ale uvidí se co večer. Dobře si Alexe prohlédl. A i když Pavel pořád u něj hraje prim, tak teda tenhle kluk taky nebyl k zahození. Musel uznat, že má pěkný zadek. A ten si rozhodně chtěl vyzkoušet.


xxx

„Tak co?!“ ozval se Met, sotva Alex s Tinou otevřeli dveře a vešli dovnitř.
„Ani nemluv,“ mávl rukou Alex a zamířil rovnou do pokoje, aby ze sebe konečně shodil ten oblek.
„Ukecaný jako vždy,“ zasmál se Met a otočil se na Tinu s otázkou v očích.
„Dobrý, oba to máme,“ usmála se a schovala její i Alexovy boty do botníku. „Mám hlad jako vlk, dělal jsi něco na oběd?“ zeptala se a rozhlédla se kolem sebe.
Všude byly různě pokládané misky s různým občerstvením, skleničky a ozdoby.
„Koukám, že si se nenudil co?“ zamířila do svého pokoje, aby se také převlékla.
„Nachystám vám oběd, tak si pohněte!“ zavolal ještě Met a zamířil do kuchyně. Stůl už měl prostřený, tak jen nachystal jídlo na připravené talíře. Bylo slyšet dvojí bouchnutí dveří a za chvilku i tekoucí voda v koupelně a živá debata Tiny a Alexe.
„Hodné děti,“ usmál se Met. „I ručičky si šli umýt bez napomenutí.“
Položil poslední talíř na stůl. „Děti! Oběd!“
„Jsme tady, mamko!“ ozvala se Tina se smíchem ode dveří. „Páni, to je krása,“ vydechla překvapeně, když uviděla ten krásně prostřený stůl, kterému vévodila velká váza a v ní ještě větší kytice růží.
„To je nádhera,“ rozplývala se a nemohla od ní odtrhnout oči.
„Ta je pro tebe,“ vytáhl met kytici z vázy a přešel k Tině. „Gratuluji k ukončení semestru,“ políbil ji na tvář.
Tina měla slzy na krajíčku, jak byla dojatá. Takovou nádhernou kytici dostala. Jedna, dvě, tři…. Devět. Krásně nazdobená kytice devíti růží. Ze samého dojetí ji došla slova. Jen mlčky objala Meta a dala mu velkou pusu.
„Děkuji,“ řekla roztřeseným hlasem. „Je opravdu moc krásná.“ Ještě chvilku se na ni dívala a pak ji dala zpátky do vody.
„Hm, tak to se ti fakt povedlo,“ šeptnul Metovi Alex do ucha a ukázal palec nahoru.
„Závidíš, že jsem dostal pusu?“ zasmál se Met a drcnul do něj.
„Ani ne, protože to byla první a poslední,“ zašklebil se Alex.
„Jseš si tím tak jistý?“
„Tomu věř.“
„Pojďte jíst, nebo nám to vychladne,“ ukončila Tina jejich debatu. Seděla už u stolu, a i když už držela v ruce příbor, nemohla z kytky spustit oči.
Nakonec se všichni tři usadili a začali jíst. Probírali u jídla celé to jejich trápení u zkoušek. I když ještě nevěděli známky, měli už info, že to udělali a to pro ně bylo důležité. Když spustila Tina, kluci jen protáčeli oči. Proč si pořád stěžovala, že nic neumí a že to projede, když z ní nakonec vylezlo, že to vlastně byla brnkačka. Ale to byla celá ona. Pokaždé před zkouškou strašně stresovala. Po jídle pouklízeli společně kuchyň a začali se připravovat na večer. Pomohli Metymu ještě dodělat pár jednohubek a chlebíčků a Alex skočil do cukrárny pro pár zákusků.

Odpoledne se rychle přehouplo v podvečer a jejich malý byt se pomalu začal plnit lidmi. Tina s Alexem ještě obdivovali Metovy dárky, kdy každý z nich dostal krásný malovaný hrnek.
„Vůbec sis neměl dělat škodu,“ dala mu Tina znovu pusu na tvář. Už ani nepočítala kolikátou za dnešní večer.
Met se jen ušklíbl na Alexe. „Tak tohle byla kolikátá?“ zasmál se. „Určitě ne poslední.“
„Vyrazím ti zuby!“ zavrčel Alex. Chytl láhev vína a dolil si do prázdné skleničky.
„Měl bys trošku brzdit,“ brala mu Tina flašku z ruky. Všichni už byli v trochu v náladě. Dobře věděla, že Alex, když si vypije, tak umí být pěkně jedovatý.
„Chci se bavit. Mám na to dneska právo,“ zavrčel i na Tinu a obsah skleničky dal na ex. „Kašlu na vás, jdu si zavolat.“
Odešel z přeplněného obýváku a nereagoval ani na volání ostatních, aby se k nim vrátil. Jejich pokoj byl prázdný. Aspoň tam měl na chvíli klid. I přes zavřené dveře k němu doléhala hlasitá hudba, ale v tu chvíli neměl náladu ji ani poslouchat. Vadilo mu, když se Met pořád točil kolem Tiny. Věděl, že by si s ní nic nezačal, ale věděl taky, že to Met dělá schválně. A čím víc měl vypito, tím víc ho to dráždilo. Pořád měl Tinu moc rád a bral ji jako svou setru. Měl stále potřebu ji chránit.
Sebral ze stolku svůj mobil a svalil se ztěžka na postel. Vytočil Pájovo číslo a čekal. Vyzváněcí tón se ozýval snad minutu a nic. Pája to nezvedal.

Sakra. Asi má něco na práci anebo si zase zapomněl vypnut tichý režim.

Naštvaně odhodil mobil na stolek. Lehl si na záda a založil si ruce pod hlavu. Opravdu se mu nechtělo vracet mezi ostatní. Ani nevěděl proč, ale v tuhle chvíli byl naštvaný na celý svět.
Dveře do pokoje se pootevřely a všechny tlumené zvuky, mluvení a hudba byly rázem zřetelnější a hlasitější. Ostatní vedle se smáli, povídali si a překřikovali tu otřesnou písničku, kterou Alex vůbec neměl rád.
„Alexi?“ ozval se od dveří Metův hlas.
„Běž do pr***e,“ poslal ho někam Alex a otočil se na bok, aby mu dal najevo, že se s ním opravdu nemíní bavit.
Jenže Met měl svoji hlavu a za ty dva roky už věděl, jaký jeho spolubydlící je. Popošel k jeho posteli a přitáhl si židli. Usadil se a hodil nohy nahoru.
„Omlouvám se,“ řekl opatrně a jednou nohou drcl do Alexe. „Víš, že bych na Tinu ani nešáh. I když za hřích by stála,“ krátce se zasmál.
„Jseš kre.tén,“ odžduchl Alex jeho nohu dolů z postele, ale zůstával k němu otočený zády.
„Ježíš, co zas s tebou je. Však se nic nestalo,“ položil si Met nohy zpátky. „Chováš se jako její starej. Vždyť co… dala mi jen pusu na tvář.“
„Jenom provokuješ, debile,“ zavrčel Alex a zase shodil Metovy nohy dolů. „Nevíš, co se jí stalo, tak ne**r s tím, že se chovám jako její starej.“
Met se narovnal a zvědavě se na něho podíval. Že by trochu popil a začal mluvit?
„Chceš víno?“ zeptal se Alexe. „Donesu ti,“ vstával ze židle s nadějí, že bude Alex souhlasit a možná by řekl i víc.

Pořád se s tím, co se stalo, tají.

„Hm,“ ozvalo se z postele.
Met to bral jako souhlas. „Počkej tu, něco ti donesu,“ zasmál se, když viděl, že se Alex stejně nehnul ani o centimetr.
Rychle odběhl do obýváku, popadl první otevřenou flašku a dvě skleničky. I když ho kamarádka, na kterou si dělal zálusk celou dobu, co přišla, táhla k sobě na sedačku, jen se usmál s tím, že za chvilku přijde. Komu ale neunikl, byla Tina. Postavila se mezi futra a rozpřáhla ruce.
„Kam si myslíš, že s tím jdeš?“ Ani se nemusela ptát. Bylo ji to jasné. „Snad nejdeš pít s Alexem? Dobře víš, že když si hodně vypije, že s ním není k vydržení,“ zamračila se.
„Možné to je, ale je taky ukecaný.“
„Zase vyzvídáš?“ založila si Tina ruce v bok, zamračila se.
Met se jen malinko zarazil, ale vzápětí se usmál a dal Tině pusu na tvář. „Nevyzvídám, jen Alex je tam tak sám, opuštěný a mě je ho líto. Neboj, budu hodný.“
„No, to ti tak věřím,“ uvolnila výhružný postoj a poodstoupila ze dveří. „Jen to nepřežeňte. Alex umí být i pěkně agresivní, když se naštve a má vypité. Abychom ti pak nevolali záchranku,“ poplácala ho po zádech a jen se dívala, jak mizí v jejich pokoji.


xxx

Petr jen trpěl Hanysovou společnost. Byl na něho až moc živý. Pořád mluvil, pořád musel něco dělat a nebyl k zastavení. Kdyby ho nepotřeboval, už by ho dávno poslal ho háje. Často se díval na hodinky a sledoval čas. Den se pomalu přehoupnul na podvečer. Město se trochu uklidnilo, a i když bylo venku ještě dost lidí, přeci jen už nebyl takový šrumec.
Sunuli se pomalu na mejdan. Petr by Hanyse nejraději popohnal, jak byl netrpělivý, ale nechtěl vypadat nedočkavě. V jedné ruce nesl flašku a v druhé měl zapálenou cigaretu. Pomalu kouřil, když najednou Hanys zastavil příval svých slov a své kroky.
„Tak, jsme tady,“ ukázal na otevřená okna, odkud se ozývala hudba a smích.
„Jako bych to nevěděl,“ pomyslel si Petr. „Takže tady to je? No, nejspíš se to už dobře rozjelo,“ zvedl taky hlavu k oknům a usmál se. Vytáhl z kapsy jointa. „Dáš si?“
„Nech to na později,“ zazněla odpověď.
Petr to vrátil do kapsy u kalhot a ještě v ní nahmatal malinkou lahvičku a malý čtverečkový obal.
Je připravený.
„Tak dokuř, ať můžem dovnitř!“ zazněl Hanysův povel, který už netrpělivě přešlapoval před dveřma.


xxx

„A ty ses fakt s tím Ondrou popral?“ podivil se Met. Víno z láhve ubývalo a kluci se dobře bavili. Ani jim nevadilo, že nejsou vedle s ostatními. Alex už přestal být protivný a trochu víc se rozvykládal. Jeho jazyk už se trochu lámal, ale to mu vůbec nevadilo. Trochu se mu zatočila hlava, tak si raději sedl na postel vedle Meta.
„No trochu. Nejdříve mě překvapil, když jsem přišel za Pájou na hotel. Dostal mě během chvilky na zem a já s ním ani nehnul.“
„Tebe?“
„Jo,“ zamračil se Alex. „Prostě mě překvapil a navíc je to mistr republiky v judu.“
„Teda mám pocit, že judo dělají samí teplouši,“ začal se Met smát, ale hned na to si vysloužil herdu do zad.
„Náhodou jsou tam i pěkné holky. Třeba taková Lenka… Co?“
„No to jo. Ale netušil jsem, že dělá judo stejně jako Pavel,“ promnul si Met zápěstí, když si vzpomněl, jak ho Lenka pěkně napasovala do kufru jejího auta.
„Zasloužil sis to,“ Alex vypil zbytek vína ze skleničky a natáhl se pro flašku.
„Počkej. Naleju ti,“ chytl se ji Met. „Co ta tvoje jizva? Jak to dlouho už máš?“ zeptal se, když se Alexova ruka mihla kolem jeho obličeje.
„Jo,“ ozvalo se chroupání slaných oříšků. „Víc jak tři roky. Ani nevím, kolik jsem tam měl stehů. Nikdy jsem si ani nečetl zprávu z nemocnice.“
Met se začal usmívat.

Vypadá to, že by se snad o tom mohl dneska dozvědět něco víc.

Nalil víno do skleniček a postavil lahev zpátky na stůl.
„A to si strčil ruku do sekačky, nebo co?“ mírně se zasmál a přitom nenápadně pokukoval po Alexovi.
„Ten hajzl měl kudlu. Kdybych tam nestrčil ruku, měl bych ji v břiše.“
Metovi zaskočilo. Čekal všechno možné, ale tohle zrovna ne. Dusil se nerozkousanými oříšky, kašlal a snažil se to rozdýchat. Vstal, rychle se napil vína, aby to spláchl. Začal chodit po pokoji, a aby se uklidnil, zhluboka dýchal.
„ku**a! Jsem se málem udusil!“ V hlavě mu to jelo na plné obrátky.

Útok nožem? A podle reakce Tiny, u toho musela být taky. Sakra, co se tenkrát stalo?

Od teď, víc, než kdy jindy, chtěl vědět všechno. Zvědavost mu rozhryzávala všechny mozkové závity.
Alex se zvedl z postele. Mírně zavrávoral. Rychle se přichytil stolku a začal se smát.
„Měl se udusit oříškama jako ty,“ smál se jako střelený. „Byl by od něho klid a nemusel by ani do basy.“ Najednou mu úsměv zmrznul. „ku**a, hajzl jeden!“ vybuchl najednou a zařval přes celý pokoj.
Rozmáchl se rukou a sklenička se roztříštila o zeď. Střepy se rozletěly do stran a na stěně zůstal červený prskanec. Jen jeden malý pramínek se líně plazil dolů po zdi, tvořil červenou cestičku, dokud se po pár centimetrech nezastavil a nevpil do omítky.
„Alexi!“ okřikl ho Met, který v tu ránu pochopil, že je čas přestat. Tina ho varovala a on neposlechl. „Jsou tu všude střepy, pitomče!“
„Víš, co udělal?!“ neztišil se Alex ani o jeden decibel.
„Alexi, zklidni se!“ přistoupil k němu Met blíže a položil mu ruku na rameno. Teď už si nebyl jistý, jestli to chce opravdu slyšet.
„Málem ji udusil a bylo mu to jedno! Takový zmetek to je! A je teď z basy venku!“
Na to, jak se před chvílí Alexovi motal jazyk, teď ve vzteku mluvil srozumitelně. Celý brunátný zatínal ruce v pěst. Shodil Metovu ruku ze svého ramene a odžduchnul ho od sebe.
„Jdu ho zabít, hajzla jednoho!“ rázným krokem se vydal ke dveřím.
„Je zle!“ pomyslel si Met. Rychle skočil po Alexovi a strhl ho zpátky na postel. „Tady zůstaneš, dokud se nevzpamatuješ!“ ležel na něm a držel ho pevně za ruce. Byl sice menší, ale příroda ho obdařila pevnými svaly a pořádnou silou.
„Tina měla pravdu. Ty prostě nemůžeš chlastat,“ ještě víc se zapřel o jeho tělo a snažil se ho znehybnit.
„ku**a, pusť mě, nebo ti rozbiju hubu!“ řval na něho Alex. V momentě, kdy se mu podařilo Meta ze sebe shodit, a on sletěl z postele na zem, se otevřely dveře.
„Proč nejdete ve…“ Tina se zarazila uprostřed věty. Stála ve dveřích a zděšeně se koukala na kluky. „Co děláte? Alexi? Mete?“ rychle vešla dovnitř a zavřela za sebou. „Okamžitě přestaň, Ale!“ křikla na něho, když viděla, jak celý nervní vstává z postele a výhružný pohled zaměřil na Meta.
„Nepleť se do toho!“ štěkl po ní.
„Alexi, dost!“ postavila se před něho. „Přestaň, to mi nemůžeš dělat!“ řekla už o něco tišším hlasem a i svým pohledem prosila, aby přestal vyvádět. „Říkala jsem ti to, Mete!“ pootočila hlavu po druhém aktérovi.
Zaregistrovala, že Alex se zastavil. Znovu se na něj podívala. Mírně se kymácel, vztekle odfukoval, ale stál. Díval se na Tinu a v jeho očích byl stále znatelný vztek. Obočí mě stažené tak, že se málem dotýkalo kořene nosu.
„Sorry, nechtěl jsem…“ ozval se za ní Met. I když neustále po očku pozoroval Alexe a Tinu, přešel ke stěně a začal sbírat střepy.
„Slíbil si, Ale, že se nebudeš prát. Zapomněl jsi?“ pokračovala Tina, jako by byli v pokoji sami dva. Doufala, že ještě nemá tolik vypito, aby byl schopný ji poslouchat.
„Měl jsem ho umlátit tou jeho pálkou!“
„Alexi, to neříkej. Ty nejsi takový,“ zamračila se na něho a opravdu se začala tvářit přísně. Hned ji bylo jasné, o kom mluví. „Přestaň mě štvát!“ mírně zvýšila hlas. Věděla, že si to může dovolit. Byla snad jediná, které by Alex neublížil ani ve stavu těžké opilosti.
„Potřebuji se napít,“ řekl zničehonic, aniž by z Tiny spustil oči.
„Myslím, že máš dost,“ ozval se Met a hodil střepy do koše, vedle jeho psacího stolu.
„Vodu, kreténe!“ udělal Alex krok bokem a chtěl Tinu obejít.
„Dobře!“ odsekl mu Met. „Něco ti donesu. Zůstaň radši tady!“ sebral se a odcházel do kuchyně. Právě otevíral dveře, když se ozval domovní zvonek. „Jdu tam,“ poznamenal ještě, než za sebou zavřel.
Raději ať zůstanou v ložnici, než se ten blbec zklidní. Měl Tinu poslechnout. Ale když on si prostě nemůže pomoct. Jak si něco umane, tak se toho drží jako buldok.
Otevřel hlavní dveře. Chyběl už jen Hanys s jeho kamarádem. A právě ti dva stáli za dveřma na chodbě.

„Alexi, sedni si,“ poprosila ho Tina, když zůstali sami v pokoji.
„Nechce se mi sedět!“ odsekl.
„Sakra sedni si!“ vyjela na něho, když se povážlivě zakymácel. „Nebudu tě tu sbírat ze země!“ žduchla do něj a on se svalil na postel. „Víš, že když jseš nervní, že nemáš pít. Pak to takhle dopadá!“ mračila se na něj. Přisunula si židli, roztáhla mu nohy a zapasovala se mezi ně, aby mu byla co nejblíž a zabránila mu tak vstát. „Nezlob mě, Alexi, nebo řeknu mamce, že ses chtěl porvat.“
„To bys mi neudělala,“ zvedl k ní hlavu a zadíval se jí do očí. Z Jany měl docela strach. Možná víc než z vlastního táty.
„Udělala. A víš, že ani Pájovi by se to nelíbilo, kdyby se to dozvěděl, a mamka by to řekla strejdovi a strejda Pájovi,“ chytla Alexe za ruce. „To je prostě taková řetězová reakce,“ začala se smát. „Vím, že by si Metovi neublížil,“ znovu zvážněla. „Ale co kdyby ses takhle potkal s někým jiným? Víš, jak by to dopadlo?“ Neřekla Robiho jméno, ale bylo oběma jasné, že myslí právě jeho.
„Víš, že mu skončil trest? Nejspíš je už někde venku,“ řekl tiše Alex, ale zamlčel fakt, že ho Tomáš viděl. „Ale má podmínku, takže určitě bude od něho pokoj.“
„To bude,“ přikývla Tina a usmála se. Ale někde uvnitř cítila, že to tak nebude. Dobře Robina znala a věděla, že ho nějaká podmínka nezastaví. „Budeš už hodný?“ položila ruku na Alexovu hlavu.
„Budu,“ odpověděl, chytil ji kolem pasu a opřel se o ni.
„Slibuješ?“
„Hm…“
„Alexi?“ narovnala se, chytla ho pod bradou a zvedla mu hlavu, aby mu viděla do očí.
„Ale jo, furt,“ uhnul pohledem a odsunul Tinu i se židlí. „Mám žízeň, ten blbec na mě zapomněl,“ zvedl se. Podal Tině ruku, pomohl ji vstát a táhl ji za sebou do obýváku.

Málem se do kuchyně ani nedostali. Kolem koho prošli, ten je zastavil a chtěl si s nimi připít. Tina je všechny raději hned stopla, i když se to Alexovi moc nelíbilo. Nakonec se bez úhony zastavil u lednice. Otevřel ji a chvilku hleděl dovnitř, než si uvědomil, co vlastně chce.
„Žízeň?“ ozval se vedle něho hlas.
Alex vytáhl minerálku a otočil se. Vedle lednice, opřený o linku, stál kluk, kterého neznal. Popíjel víno a s úsměvem se na něho díval.
„Hmm,“ odpověděl trochu nevrle. Ještě ho ten vztek moc nepřešel.
„Není nálada?“
„Hmmm,“ další odpověď, napovídající, že nálada není opravdu moc dobrá.
„Proletěl jsi u zkoušek?“ vyptával se dál ten kluk.
„Ne,“ odšrouboval Alex minerálku. „Jen mám žízeň,“ přiložil láhev k ústům a začal pít.
„To je Hanys,“ ozval se za ním Metův hlas. „A to je náš Alex,“ ukázal rukou nejdříve na jednoho a pak na druhého. „A tady je Pitris,“ ukázal ještě za sebe.
Alex se jen pootočil a málem mu zaskočilo. Za ním stál kluk, kterého už dneska jednou potkal. Chvilku se na něj díval přes flašku. Když mu minerálka začala téct na triko, přestal pít a jen zabručel něco jako pozdrav.
„My už jsme se dneska potkali,“ usmál se na něj ten tmavovlasý kluk.
„No, jo,“ pokýval hlavou Alex, zašrouboval láhev a vrátil ji zpátky do lednice.
„Je trošku nevrlý,“ podíval se na kluky Met a zasmál se. „Ale to ho přejde. Co, Alexi?“ vzápětí uskočil, když uhýbal před jeho nohou.
„Zapomněl jsi na mně,“ zamračil se Alex. „Říkal jsi, že mi doneseš vodu a vys**l ses na mně.“
Sebral se a bez dalšího slova se vrátil za ostatními do obýváku. Posadil se na gauč mezi holky, opřel se a poslouchal jejich řeči o hezkých klucích, a co všechno by se s nimi dalo dělat.

„Co s ním je?“ zeptal se Hanys.
„Nic, jen nemůže moc pít, pak je protivnej a neví, co dělá.“
„S tím by se mělo něco udělat,“ zahleděl se Petr do obýváku směrem ke gauči.
„S tím neuděláš nic, musíme počkat, až ho to přejde,“ mávl rukou Met a nakládal na tác další várku chlebíčků. „Možná, když se nají, tak bude v pohodě. Ani byste nevěřili, kolik toho sežere. Je to kyselina a přitom nemá na sobě ani deko tuku navíc.“
„Hm, opravdu vypadá dobře. Chodí cvičit?“ zajímal se Petr, když si prohlížel Alexe.
„Ne. Nemá na to čas. Je dobře stavěnej od přírody. To já, kdybych necvičil, tak bych byl jak koule,“ povzdechl si Met.
Petr dál sledoval Alexe. Skenoval ho pohledem od hlavy až k patě. Opravdu nebyl k zahození. A když odcházel, pěkně se mu v těch kalhotách rýsoval jeho hezký zadek. Díval se na něho jako mlsný kocour. I když mu vadilo, že Pavel není jeho, že si vybral někoho jiného, přesto musel uznat, že si vybral dobře. S Alexem se v posteli určitě nenudí. A on to hodlal vyzkoušet sám. S úsměvem vytáhl telefon z kapsy. Naťukal smsku.

OPRAVDU MUSIM UZNAT, ZE ALEX MÁ HEZKY ZADEK.

Příjemce Miláček P.
Odeslat.

Schoval telefon do kapsy, a i když občas pohledem zabloudil k Alexovi, začal se bavit s ostatními. Je tu přece proto, aby se bavil.

A určitě se bude bavit dobře.

______________________________________________________________

moje písmenka pěkně všechny pohromadě Smile Smile
topbee-yaoibox

Dodatek autora:: 

Jestli je tu někdo, kdo tohle ještě čte - tak hurá... Dokopala jsem se k tomu, vložit pokračování. Smile Trošku se nám to tady začíná komplikovat. Tak jsem zvědavá, co vy na to... Díl je trošku kratší, než obvykle dávám, ale snad vám bude stačit do doby, než sem hodím další. Smile

4.88889
Průměr: 4.9 (9 hlasů)