Staří známí - část 6

Zábava se vezla v duchu ukončení školního roku a výhledem na volné dny. Všichni se těšili na to, jak si budou užívat volna a léta a v tuhle chvíli si nikdo nepřipouštěl žádné starosti. Když se ve vedlejším pokoji rozezvonil telefon, nikdo ho ani přes ten kravál neslyšel. Zvonil dlouho. Zvonil dvakrát. Zbytečně. Zůstal ležet nepovšimnutý na stolku vedle Alexovy postele.
„Jo! Tuhle písničku mám rád!“ vykřikl najednou Alex a konečně se zvedl z gauče. Přidal se k ostatním, co využili aspoň trochu volného místa, aby si zatancovali.
„Vidíš, jde ti to dobře,“ usmála se Tina a přitočila se k němu. Chytla ho kolem pasu a vlnila se s ním v rytmu hudby.
„Tomáš je dřevo na tanec, co?“ zasmál se Alex a přitáhl si ji blíž k sobě. Tancovali spolu tělo na tělo, a vůbec jim nevadilo, že jsou mimo rytmus.
„No je pravda, že mu to moc nejde, ale snaží se,“ Tina se k Alexovi víc přitiskla, jako by si chtěla připomenout jejich bývalé společné chvíle. „Ale umí jiné věci. A moc dobře,“ zašeptala mu do ucha a usmála se.
Přesto, že už spolu dávno nechodili, a ženské Alexe už nezajímaly, stejně ho trochu bodl osten žárlivosti. Mírně se zamračil a pevně Tinu objal.
„Nechci to slyšet,“ zamumlal. Otočil hlavu.„Mám žízeň!“ zavolal směrem do kuchyně, kde viděl pár lidí.
„Něco ti donesu!“ ozval se Petr, který si právě otevíral plechovku piva.
„Minerálku!“ křikla pohotově Tina, za což si vysloužila plácnutí po zadku.
„Okej, bude minerálka!“ zasmál se Petr a vytáhl čistou skleničku. Nenápadně se rozhlédl kolem sebe. Nikdo se o něho nezajímal. Sáhnul do kapsy a z malé lahvičky nechal spadnout do pití pár kapek. Byl tak rychlý, že si toho ani nikdo nemohl všimnout. Vzal minerálku a svou plechovku a šel do obýváku.
„Na,“ podal to Alexovi. „Na zdraví,“ přiťuknul si k jeho skleničce a napil se piva. Zaujatě sledoval, jestli to všechno vypije.
Alex přiložil sklenici k ústům a s chutí se napil. Nestačil vypít ani polovinu, když do něj drcla křepčící kamarádka. Zbývající pití, skončilo Tině na halence a na podlaze.
Petr se neubránil úšklebku. Myslel si, že to vypije všechno. Pak by s ním měl lehkou práci. Dobře si pamatoval, jak reagovala Lenka. Do teď si musí myslet, že byla mimo jen z alkoholu.
„Donesu ti další,“ nabídl se aktivně a vzal mu prázdnou sklenku z ruky.
„V pohodě, zajdu si. Stejně raději piju z flašky,“ odmítl nabídku Alex. Zamířil do kuchyně, zatím co si Tina s brbláním šla převlíct halenku.
„Mete, někdo se tam počural,“ ukázal Alex směrem do obýváku na minerálkovou louži. „Měl bys to vytřít, než si na tom někdo rozbije hubu.“
Met raději neřekl ani popel. Vzal hadru a šel to utřít. Byl rád, že je Alex konečně v klidu. Dokonce se začal i smát, když mu ukazoval ten mokrý flek na zemi.
Opravdu už měl lepší náladu. Už se tolik nemračil a ani se mu nějak nechtělo spát. A i když byl mírně přiopilý a malátný, chtěl se bavit. Chodil od jednoho k druhému, tam řekl vtip, tam se přidal se svým názorem, jak jsou kluci v posteli fajn. Ani jednou se neposadil a pořád pendloval od jednoho k druhému. V jednu chvíli se mu však zatočila hlava, a musel se rychle chytit toho, kdo byl zrovna nejblíže.
„Měl by sis jít lehnout,“ držel ho Hanys, aby nespadl.
„To je v pohodě. Nejsem unavený,“ smál se Alex a snažil se vyrovnat balanc. „Jen bych potřeboval trochu na vzduch, je tady hnusně.“
I když byla okna otevřená dokořán, přeci jen se tam vzduch dal krájet. Venku už bylo teplo a v tom malém bytě bylo přeci jen přelidněno.
„Mám jít s tebou?“ zeptala se Tina, která se už vrátila převlečená a právě se cpala Metovou buchtou.
„Ne, hezky papej, já jsem za chvíli zpátky,“ naklonil se k ní Alex. Olízl ji ze rtů sladké drobky a dal jí pusu.
„Tohle bys neměl dělat. Tomáš by žárlil…“ zahrozila mu prstem. „A Pája by nám vynadal oběma.“
„Však tu ani jeden z nich není,“ znovu se k ní Alex naklonil s úmyslem znovu ji políbit.
Tina ho se smíchem odstrčila. „Raději běž na chvíli ven,“ a ukázala prstem ke dveřím.
Petr to s úsměvem pozoroval. Když zaslechl Pájovo jméno, jen se mírně zamračil.
„Půjdu s tebou. Chci si zakouřit a tady mi to zakázali,“ a aniž by čekal na jakýkoli souhlas či nesouhlas, zamířil na chodbu. Počkal, až za ním Alex dojde. Tomu přeci jen chvilku trvalo, než se trefil do těch správných sandálů.
„Půjdeme tam,“ ukázal Alex na zadní dveře.
Byt měli v přízemí, takže mu stačilo sejít jen jedny schody a byli venku. Opíral se o zeď a pomalu scházel těch devět schodů. Opatrně našlapoval. Pěkně jeden po druhém. Ale i když se snažil, na předposledním si přišlápl volnou botu a řítil se dolů. Rukou sjel po stěně a zanechal na omítce pět hlubokých rýh po svých nehtech. Petr, který už byl dole skoro u dveří, se otočil, a když to viděl, rychle přiskočil a zachytil ho, aby nespadl. Alex se ho chytil kolem krku a zůstal na něm bezvládně viset.
„k***a, blbý schody,“ nadával.
„Dobrý?“ zeptal se Petr s mírným úsměvem. Chytl Alexe kolem pasu a pomohl mu postavit se na nohy. Držel ho a díval se mu do očí. I když je měl zastřené alkoholem, musel uznat, že jsou krásné.

Do nich se Pája dívá, když spolu…

Raději tu myšlenku rychle vyhnal z hlavy a pohledem sjel na jeho plné, pěkně tvarované rty. Měl chuť se jich dotknout. Už zvedal ruku, s napřaženým ukazováčkem.
„Dobrý,“ ozval se najednou Alex. „Můžeš mě pustit,“ smál se a chytl ho za ruku, která směřovala k jeho obličeji. „Jsem ready,“ odstrčil Petra od sebe. Nechtěl si připustit, že blízkost mužského těla mu dělala dobře. Raději vykročil vrávoravým krokem ke dveřím.
Petr s pohledem na jeho záda jen zhluboka vydechl, aby rozehnal to chvilkové napětí a šel za ním.
Venku už byla tma a okna bytů jen něco málo osvětlovaly prázdný dvorek. V tom mdlém světle se po krátkém letním dešti odrážely pomalu vysychající kaluže a mokrá tráva. Alex došel k lavečce a chtěl si sednout.
„Do pr**le,“ zaklel, když pod rukou ucítil to mokré dřevo. Nohy měl slabší a on se potřeboval posadit. Nebo o něco opřít. Rozhlédl se. Kromě jedné mokré lavečky a mokrého pískoviště tu nic jiného nebylo.
„Půjdem se projít?“ ukázal Petr směrem na konec dvorku. Nechtělo se mu stát zrovna hned tady pod barákem. Chtěl najít nějaké místo, kde by je nikdo nerušil.
„Ani ne,“ odpověděl Alex. „Jsem rád, že vůbec stojím,“ s povzdechem se vrátil k baráku. Zapřel se aspoň zády o stěnu vedle dveří, mírně se předklonil a rukama se opřel o kolena.
„Dáš si?“ postavil se před něj Petr. Zapálil si jointa a labužnicky potahoval.
„Já myslel, že si jdeš zakouřit,“ zadíval se Alex na to, co mu bylo nabízeno.
„Kuřivo jako kuřivo. Už jsi to někdy měl?“ napřáhl k němu Petr ruku a nabízel. „Zkus to, bude ti fajn.“
„Nikdy jsem neměl v hubě ani cigáro.“
„To není cigáro.“
„To je mi jasné,“ narovnal se Alex a stále se díval na napřaženou ruku. Nějak měl v tu chvíli chuť to zkusit. Jen vteřinu ještě váhal, ale pak si to vzal.
„Jen potáhni a vdechni do sebe,“ vysvětloval Petr a se zájmem se díval.
Alex to s mírným úsměvem dal mezi rty. Potáhl a vdechl to. Vzápětí se rozkašlal. Nějak nepočítal se sílou kuřiva a bylo to pro něj nové.
„Dobrý!“ zvedl volnou ruku nad hlavu. „To dám,“ rozesmál se, když se trochu uklidnil. Znovu potáhl, už o něco opatrněji.
„Jen ať mi něco zbyde,“ vzal si Petr jointa zpátky. Smál se, když viděl, jak Alex bez rozpaků potáhl ještě dvakrát.
Alex se nepřestával culit. Cítil se takový vláčný, mírně unavený, ale měl dobrou náladu. Najednou pro něj bylo všechno v pohodě. Docela už zapomněl na svůj předešlý vztek.
„Mám pocit, že tě odněkud znám,“ zamumlal, když se soustředěně, avšak mírně rozmlženým pohledem zaměřil na Petrovu tvář.
„Jo, to mi říká hodně lidí. Jsem taková celebrita.“
Alex se znovu rozesmál. „Máme tady stááár,“ zakřičel do ztichlého dvorku. Narovnal se a začal Petra víc pozorovat. „Víš, že jsi docela hezkej? Fakt jak nějaký herec.“
„Hm, to už jsem taky slyšel.“
„A víš, že by ses měl ode mne držet dál?“
„Proč?“
„Já jsem totiž géééj,“ pokračoval se smíchem Alex. Hlava se mu točila, nohy měl jak z gumy, ale nic mu nebránilo v dobré náladě.
„A to někomu vadí?“ zeptal se Petr a přistoupil k němu blíž. Tohle se mu líbilo. Vedlo to správným směrem a nemusel začít on.
„Tobě to nevadí?“ Alex se narovnal a opřel se o stěnu celými zády.
„A proč by mělo? Mám rád kluky,“ udělal Petr další krok, a zmenšil jejich vzdálenost na minimum. „Máš hezké tělo,“ zahodil vajgl do trávy a položil ruce na Alexova ramena. „Děláš nějaký sport?“
„Ne, prostě jsem se tak narodil.“
„Už se svalama?“ zasmál se teď pro změnu Petr a přejel mu po jeho pažích.
„Jo, byl jsem svalnaté mimino,“ chechtal se Alex svému vlastnímu vtipu.
Petr se k němu víc naklonil a se zaujetím si prohlížel jeho obličej.
„Máš pěkné rty,“ přejel mu po nich Petr palcem.
„Bacha, koušu,“ cvakl Alex zubama. „A taky rád lámu ruce.“ Přesto, že vyslovil varování, nějak neměl dál snahu Petra odstrčit. V tuhle chvíli, mu prostě bylo všechno fuk.
Petr strčil ruce na moment do kapes, jako by se o ně bál, ale pak si to rozmyslel a opřel se sevřenými pěstmi o zeď vedle Alexových ramen.
Toho už pomalu přecházel smích. Cítil to napětí, které v něm vyvolávala blízkost druhého těla. Mužského těla.

A on by rád…

Petr se přiblížil až k jeho obličeji, až cítil jeho dech, otírající se o jeho tvář.
„Pitris, co děláš?“ zeptal se Alex mírně roztřeseným hlasem, ve kterém bylo znát začínající vzrušení.
I když někde v skrytu duše myslel na to, že má Páju a nechce ho s nikým podvést, nedokázal tomu zabránit. Jen stál, s rukama svěšenýma podél těla a rychle oddychoval.

Sakra. Co se s ním děje? Už to, že málem začal líbat Tinu a teď tohle.

„A co myslíš, že dělám?“ řekl tiše Petr a otřel se nosem o jeho ucho. Zanechal mu na krku vlhký otisk svých rtů. Ruce opřené o zeď se přemístily na jeho tělo. Jednou ho objal kolem pasu a prsty druhé ruky mu přejel po krku. Položil dlaň na jeho hruď a pomalu ji táhl dolů, až se zastavil u lemu kalhot.
„Co myslíš? Jak to vypadá?“ zašeptal znovu a přitáhl Alexe víc k sobě.
Jejich napnuté rozkroky se o sebe otřely a oba současně vydali tichý vzdech.
„Jsem grogy,“ povzdechl Alex. Přesto však nechal Petra pátrat po jeho těle. I přes to oblečení, to bylo velice příjemné. V hlavě měl prázdno. A jediné na co myslel, bylo něco udělat s tím narůstajícím vzrušením.
Petr se mírně narovnal. Pustil ho z objetí, jen na krátkou chvíli, aby mu jednou rukou zajel pod triko a druhou zasunul do kapsy kalhot. Hladil jeho horkou kůži na břiše, pomalu s ní objížděl jeho bok a zastavil ji na jeho zádech. Pohladil ho po páteři nahoru a zpět dolů. Zastavil se na moment u okraje kalhot. Jen na chvilku zaváhal, než zasunul ruku dovnitř až na jeho pevný zadek a několikrát jej promnul.
Prsty druhé ruky, které stále měl sevřené, povolil, roztáhl je a přes tu tenkou látku kapsy začal přejíždět po Alexově nabíhajícím penisu.
Alex pod tím dotekem, vyvolávajícím čím dál větší vzrušení, jen tiše zaklel a mírně se předklonil. Zapřel se čelem o Petrovo rameno. Pohltilo ho to natolik, že už nad ničím dalším neuvažoval. Krev se mu rozproudila v těle, navalila se mu do hlavy a on v tu chvíli nemyslel na nic jiného, než to, jak ukojit svoji touhu. Už pomalu zvedal ruce, aby se zapojil do téhle vzrušující hry. Už se skoro Petra dotýkal, pokládal ruce na jeho boky, zvedl k němu hlavu a přiblížil se ústy k jeho, aby ho políbil, když se ozval rachot na chodbě.
Několik hlasů a dusot kroků na schodech. Než stačil první člověk vyjít ven, Petr rychle uskočil do bezpečné, nic neříkající vzdálenosti. Alexovi v ten moment nohy vypověděly službu. S rukama tisknoucíma na rozkrok, se sesunul po stěně dolů, až se mu shrnulo triko a odřel si záda o drsnou omítku. Zůstal dřepět se skloněnou hlavou, rychle oddychoval a tiskl si svůj naběhlý penis.

Krucinál.

„Héj, tady jste!“ ozval se jako první Met. „Tys ještě nedokouřil?“ podíval se na Petra, který nějakým zázrakem stihl vytáhnout cigaretu a připálit si. „A co ty? Je ti blbě?“ zeptal se Met Alexe, když ho viděl v podřepu, zírajícího nepřítomně do země.
Ten, aniž by zvedl hlavu, jen něco zamrčel, a zamával jednou rukou nad hlavou, jako že je všechno v pořádku.
„Jen se mu udělalo trochu šoufl,“ odpověděl za něho Petr. Díval se na Alexe a v duchu nadával, že jim to překazili. Možná, kdyby se zavřeli v pokoji, nebo v koupelně, tak by si toho ani nikdo nevšiml. Ale i přesto mu stihl zanechat v kapse malý dáreček. „Co tu vlastně děláte?“ podíval se na všechny lidi, co postupně vycházeli z domu.
„Tady jsme skončili, pokračujeme v klubu,“ přistoupil k němu Hanys a položil na něj ruku. Držel ho svým typickým způsobem kolem ramen a nehodlal ho pustit.
Teprve teď si Alex uvědomil, že neslyší hudbu, která až k nim ještě před chvílí doléhala z otevřeného okna.
„Tak jdeš s námi?“ postavil se před něho Met.
Petr se na ně podíval a se zájmem čekal na odpověď. Možná kdyby šel, tak by to mohli dokončit. Ale k jeho zklamání Alex odpověděl zamítavě, jako by si uvědomoval, co se právě stalo a co se ještě může stát.
„Ne, půjdu si lehnout, není mi dobře,“ pomalu se Alex postavil na roztřesené nohy a doufal, že si v tom přítmí nikdo nevšimne jeho nadutého rozkroku.
„Pomůžu ti, stejně si musím vzít věci,“ nabídl se rychle Petr. Shodil ze sebe Hanysovu ruku a udělal krok vpřed.
„Není potřeba, nahoru dojde sám a je tam Tina. Pomůže mu do postele,“ zamítl Hanys a znovu chytl Petra kolem ramen. „A věci máš tady,“ podal mu malý baťůžek. „Tak, jde se!“ křikl na ostatní, kteří se v hloučku bavili opodál a táhl Petra na chodník, vedoucí ze dvorku na ulici.
„Nevím, kdy se vrátím, tak nenechejte klíče v zámku,“ ozval se ještě Met a utíkal za bandou, která už byla kousek před ním.
„Ale jo, neboj,“ zamručel Alex spíš už jen pro sebe a díval se za nimi, jak postupně mizí za rohem baráku.
Najednou bylo ticho. Zůstal sám. Hleděl nepřítomně před sebe a snažil se do hlavy vecpat zdravý rozum. Nedařilo se. Pořád měl pocit, jako by mu mozek někdo vygumoval z lebky. Ještě chvilku se opíral o zeď, zhluboka dýchal, a když se trochu uklidnil, vešel pomalu do baráku. Musel dvakrát zazvonit, než mu přišla Tina otevřít. Opíral se o dveře, protože mu pořád bylo tak všelijak. Když mu Tina otevřela, málem přepadl dovnitř na ní.
„Pane bože, ty vypadáš,“ spustila, jen co mu pomohla vyrovnat balanc.
Alex se o ni opíral, a bylo mu v tu chvíli jedno, že je na ni moc těžký. I když to venku trochu vydýchal, stále cítil to vnitřní napětí a nemohl se uklidnit.
„Potřebuji na záchod,“ mumlal a vrávoravě mířil tím správným směrem, táhnouc za sebou Tinu.
Pomohla mu tam dojít.
„Pomůžu ti, pojď,“ podepřela ho znovu, když vyšel ven. Dotáhla ho do koupelny, pomohla mu svléct oblečení a nacpala ho pod sprchu. Vana se v tuto chvíli konat nemůže. Nevěděla, jak by ho z ní tahala ven. Stála vedle sprchového koutu s osuškou v ruce a jen ho bedlivě sledovala, jak se myje, připravena k němu kdykoli přiskočit. Když byl hotový, narychlo ho otřela a aniž by se namáhali jeden nebo druhý mu aspoň něco oblíct, táhla ho nahého do pokoje.
„Neměl bys tolik pít,“ brblala po cestě.
I když jeho tělo znala dokonale, stejně si nemohla pomoct, a nenápadně si ho prohlížela. Vždycky se jí líbil. A i když ji Tomáš vyhovoval po všech stránkách, nikdy nezapomněla na to, jak příjemné bylo užívat si blízkosti nahého Alexova těla. Pomalu ho uložila do postele. Alex, který už byl polomrtvý, jen něco zamumlal, když zhasínala světlo. Potichu zavřela dveře a pustila se do úklidu celého toho nepořádku. Celou dobu, co sklízela špinavé nádobí a sbírala bordel po celém bytě, myslela na to, jaké to kdysi bylo s Alexem. Teď, když ho znovu viděla nahého, se jí to znovu vybavilo. A když ho přikrývala, všimla si, že není úplně v klidu. Povzdechla si. S tímhle už mu nepomůže. Na tohle má už někoho jiného.

A ten správný člověk, právě seděl v autě a mířil k nim.