Staří známí - část 7

Pavel byl nervózní od momentu, kdy mu přišla od Petra další smska. Chodil po bytě jako tygr v kleci a přemýšlel, co má dělat. V tuhle chvíli mu nebyla schopná pomoct ani Lenka. Byla na služební cestě a měla se vrátit až druhý den večer. Dvakrát volal Alexovi. Nechal to vyzvánět neskutečně dlouho, ale on telefon nezvedal. Zkoušel volat i Tině, ale ta se taky neozvala nazpátek. Od toho momentu nebyl schopen uvažovat normálně a hlavně v klidu. V hlavě se mu honily všelijaké scénáře a ani jeden nebyl optimistický.
„Tati,“ přišel do obýváku. „Potřeboval bych na zítra volno.“
Táta se na něj udiveně podíval. „Co tak najednou? Někam jedeš?“ ukázal na svého syna prstem, když viděl, že před ním stojí oblečený, s klíčem od auta v ruce.
„Potřebuji jet za Alexem a Tinou. Slíbil jsem jim, že je zítra odvezu domů a já na to zapomněl. Před chvilkou mi Alex volal, proč jsem ještě nedorazil,“ zalhal Pavel. Mírně uhnul pohledem, protože on opravdu lhát moc neuměl, ale v tuhle chvíli ho nic lepšího nenapadlo. Nervózně si pohrával s klíčema od auta a čekal na odpověď. Opravdu se mu teď nechtělo nic vysvětlovat a modlil se, aby se táta ještě víc nevyptával.
Petr se chvíli díval na Pavla, ale když viděl, jak je nervózní, vstal a zašel do pracovny. Otevřel diář, aby se podíval na rozplánování práce na další den.
„Zítra nic nemáš, jen nějaké dodělávky. Tak by neměl být problém. Ale měl jsi mít hotovou tu smlouvu. Máš to přeložené?“
„Jo, mám, počkej, hned ti to donesu,“ odpověděl pohotově Pája. Zaběhl do svého pokoje k pracovnímu stolu. Probral složky, vzal tu, kterou dodělával odpoledne. Ještě že si s tím pohnul a udělal to. Takhle to bude bez problémů. Rychle se vrátil a podal složku tátovi. Ten si to jen zběžně prohlédl a pak přikývl.
„Dobře, můžeš mít zítra volno.“ Podíval se na hodiny, a když zjistil, že se blíží čas k půlnoci, trochu starostlivě obrátil zrak znovu na Páju. „Jeď opatrně. A až dojedeš, tak mi hned dáš vědět. Budu čekat. Měl bys tam být něco kolem druhé hodiny. Určitě mi napiš aspoň zprávu.“
Pavel ještě jednou poděkoval a s ujištěním, že určitě napíše, zmizel za dveřmi. Během chvilky světla jeho modrého peugeotu osvětlovala rychlostní silnici. Skoro prázdné cesty mu umožňovaly jet rychleji, než obvykle jezdíval. Vždycky se snažil dodržovat rychlost, ale tentokrát, aniž by si to uvědomoval, měl plyn přišlápnutý až k podlaze. Ty kilometry, které ujel a které ještě měl před sebou, se mu zdály nekonečné. Jen na chvilku zpomalil, když se natáhl po telefonu. Zapnul hands free, dal si sluchátko do ucha a vytočil Alexovo číslo. Bylo mu jedno, že už je jedna hodina. Prostě s ním potřeboval mluvit. Ale když se po delším zvonění neozýval, vztekle to vypnul. Vytočil znovu číslo. Tentokrát Tinino. Po pátém zazvonění to konečně zvedla.
„Co je, Pájo?“ ozval se v telefonu její hlas.
„Promiň, jestli jsem tě vzbudil, ale chtěl jsem mluvit s Alexem a nebere mi telefon. Nevíš co s ním je? Několikrát jsem mu už volal a nezvedá to.“
„Jo, Alex spí, trochu to přehnal s pitím,“ odpověděla Tina, která právě opatrně nahlédla ke klukům do pokoje. „Met šel do baru. My jsme zůstali doma. Já ještě uklízím ten bordel, co tu všichni nechali.“
„Jedu k vám.“
„Nemusíš, Alex je opravdu v pořádku,“ chtěla mu Tina zabránit ve zbytečném cestování.
„Už jsem stejně na cestě. Jsem u vás za půl hodiny nejpozději.“
„Ok, tak já na tebe budu čekat,“ bylo slyšet povzdechnutí.
Pája vypnul telefon, aniž by řekl jakékoli další slovo. Nebude se vracet. Potřebuje Alexe vidět. I když mu Tina řekla, že je v pořádku, musí se stejně přesvědčit sám. Znovu přišlápl plyn. Už ne úplně k podlaze, ale stejně by jeho rychlost byla na pokutu, kdyby ho teď zastavili policajti.

DOJEL JSEM V PORADKU, PAVEL

Pája odeslal tátovi smsku, když po další půl hodině zaparkoval před domem Tiny a Alexe. Schoval si mobil do kapsy a vystoupil. Pořád byl nervózní a věděl, že ho to jen tak brzy nepřejde. Ne určitě aspoň do té doby, dokud se sám nepřesvědčí, že je Alex v pořádku a že mu Petr nic neudělal. Stále přemýšlel nad tím, jestli by bylo vůbec možné, aby se ti dva vlastně setkali. To by musela být velká náhoda. Ale člověk nikdy neví. Zvlášť, když si postupně začal dávat jedna a jedna dohromady. Ten kluk na nádraží. Petrovy smsky. Alex, který mu nebral telefon. A stačily mu tyhle tři věci, aby se jeho představivost rozjela na plné obrátky. A dokud se sám na vlastní oči neujistí, že je všechno v pořádku, nebude mít prostě klid.
Vešel do domu. Už chtěl zazvonit, když se dveře samy otevřely, a v nich stála Tina s hadrem v ruce.
„Viděla jsem tě přijet,“ vysvětlila, proč byla tak pohotová. Pája vešel dovnitř.
„Ty ještě uklízíš?“ podíval se na hadr a pak se rozhlédl po bytě. Nebylo ani poznat, že tam byl nějaký mejdan.
„Už jen utřu stůl a budu to mít,“ usmála se a pak ukázala na pokoj kluků. „Alex spí.“
Pája jí dal pusu na tvář, jako omluvu za to, že vyrušuje takhle pozdě a nechal ji jít po své práci. Potichu otevřel dveře do pokoje. Ve světle, které dovnitř prosvítalo z předsíně, viděl, že Alex opravdu leží ve své posteli, s peřinou zamotanou mezi nohama. Potichu přešel až k němu. Naklonil se k němu a opatrně mu odhrnul vlasy z obličeje. Alex se jen zavrtěl, ještě pevněji sevřel peřinu mezi nohama a mírně se prohnul. Něco nesrozumitelného zamumlal a dál pravidelně oddychoval.
Pája si oddychnul. Alex byl v pořádku, i když vypadal, že nemá moc dobré spaní. Kdo ví, kolik toho vypil. Narovnal se a vrátil se za Tinou do kuchyně.
„Tak jaký byl mejdan?“ zeptal se, když si nalíval vodu do sklenice, aby aspoň trochu zchladil svou předchozí nervozitu.
„Ale jo, dobrý,“ usmála se Tina. Promáchla hadru v dřezu a pak ji zavěsila na madlo od sporáku. „Zábava byla fajn. Banda šla ještě do baru a počítám, že se Met vrátí až ráno. Určitě u někoho přespí, jak ho znám.“ Zamlčela fakt, že se Alex opil natolik, že hrozil vážný konflikt. Slíbila mu, že se o tom nezmíní, pokud bude hodný. A on potom už v pohodě byl.
„Volal jsem ti, někdy kolem desáté. Nebrala jsi mi telefon,“ neodpustil si Pája výčitku.
„Fakt? Promiň, nevšimla jsem si. Mám telefon vedle v pokoji a tady byl docela kravál. Možná proto i Alex neslyšel, že jsi mu volal,“ omlouvala se Tina a schovávala umyté nádobí do linky. Nesnášela, když se ráno chtěla nasnídat a musela si nejdříve uklidit stůl a nádobí. To raději šla pozdě spát, jen aby to uklidila.
„No jo,“ zamručel Pavel, protože na tohle neměl co říct. „Kolik vás tu vlastně bylo?“
„No,“ začala Tina v duchu počítat. „Kromě nás ještě deset lidí.“
„A to jste se tu všichni vešli?“ rozhlédl se Pája po bytě.
„Jo, a dokonce ani nikdo nešel vedle do pokoje,“ pozvedla výmluvně obočí.
„No ještě aby,“ pomyslel si Pája, když si vzpomněl na Petrovu smsku.
„Já už půjdu spát, jsem dost utahaná. Chceš půjčit něco na převlečení?“ podívala se na něho Tina.
„Myslím, že náhradní trenky asi nemáš, co?“ zasmál se konečně. Poprvé od včerejšího večera. „Sprchoval jsem se doma, tak si půjdu lehnout. Jsem taky docela unavený. Včera jsme toho měli v práci hodně.“
„A ty nejdeš dneska do práce?“ podivila se Tina, když už to zmínil. Tlačila ho nenápadně z kuchyně a pak i z obýváku. Postupně všude zhasínala, až zůstali stát v předsíni.
„Ne. Táta mi dal volno, ale řekl jsem, že vás přivezu domů, abyste nemuseli vlakem.“
„Jů, tak to je super. Stejně mám kabelu plnou věcí a fakt se mi s tím vlakem nechce tahat,“ přiskočila k Pájovi a objala ho. „Tak já se jdu umýt a pak spát. Budeš ještě něco potřebovat? Třeba peřinu?“
„Ne,“ usmál se na ní. „Lehnu si k Alexovi. Nějak to zvládnem,“ přitiskl ji k sobě a dal jí pusu na tvář. „Jen, co ten Met? Aby se pak nedivil, že tam Alex není sám.“
Tina od něj odstoupila a už otvírala pusu, že něco řekne, když ji zapípal v pokoji mobil.
„Hm, myslím, že je to vyřešeno,“ zasmála se a zamířila do pokoje. „V tuhle hodinu mi může psát jedině on,“ vzala do ruky rozsvícený telefon. „No, my o vlku…“ rozklikla smsku a nahlas četla: „Miláčci, dneska se už nevrátím. Hezky se vyspěte, já dojdu ráno. Sladké sny. Mamka,“ položila mobil zpátky na stolek. „Tak vidíš, neříkala jsem to? Můžeš si půjčit jeho postel, jestli chceš.“
Pája k ní přikročil a dal ji ještě jednu pusu. „Ta je na dobrou noc, o mě už se nestarej. Do pokoje trefím,“ usmál se ještě. „Dobrou noc.“
„Dobrou,“ ozvala se za ním ještě Tina.
Posbírala si věci na spaní a zamířila do koupelny. Už toho měla za ten den opravdu moc. Jen se chtěla rychle osprchovat a vlézt do postele. Na to se teď těšila nejvíc.
Když se zavírala v koupelně, Pája už byl v pokoji a svlékal se. Ještě zašel zavřít dveře a pak v naprosté tmě potichu došel k Alexovi, aby ulehl vedle něj. Nadzvedl peřinu, potáhl ji ze sevření Alexových nohou a přikryl sebe i jeho. Opatrně se k němu přitulil. Položil mu ruku na břicho a opřel si hlavu o jeho rameno. Zavřel oči a s klidným oddechováním si užíval dotek Alexova těla. Miloval ty chvíle, kdy se k němu mohl takto přitulit. Ty chvíle, kdy jim nebránil jediný kousek prádla a oni mohli cítit teplo toho druhého.

Alex neměl moc klidné spaní. A jako by vycítil, že není v posteli sám, se v jeden moment podvědomě začal otírat o to teplé tělo vedle sebe. Pája už skoro usínal, když zaregistroval Alexovy výmluvné pohyby. Otevřel oči a chvíli se rozkoukával, než si přivykl té tmě. Když se o něj Alex znovu otřel, zaměřil se na něho. Zadíval se mu do obličeje. Měl oči zavřené a spal. Nejspíš se mu zdá hezký sen. Pája nadzvedl peřinu, prohlédl si ho a usmál se.

Jasně že má hezký sen. A jde to vidět.

Opravdu to nebyl jen klam, když cítil jeho erekci, která se o něj jemně otřela. Pája stáhl peřinu bokem. Jemně potlačil Alexe do ramene, aby ho přetočil na záda.
Opatrně se nad něj vyhoupl a zůstal klečet, opřený o ruce. Prohlížel si Alexovo nádherné tělo, které se v tuhle chvíli již jemně chvělo. Jeho hrudník se nadzvedával v rytmu krátkých a rychlejších nádechů a výdechů. Jeho penis byl už skoro v pozoru, a i když ležel na zádech, občas udělal nepatrný pohyb svými boky.
Jako zloděj, pod rouškou tmy, se Pavel sklonil a opatrně políbil Alexe na jeho pootevřené rty. Jemně je olízl a pak jim věnoval krátký polibek. Na moment se zastavil, pozorujíc objekt pod sebou, zda se probudil, či dál sní svůj sen. Znovu ho políbil na rty a přesunul se s dalšími lehkými polibky na krk.
Touha v Pájovi začínala narůstat s každým dalším dotekem. Tahle „zlodějská“ akce v něm vyvolávala čím dál větší vzrušení. Pomalu se přesouval níž. Zanechal pár vlhkých otisků na Alexově krku a pak mezi rty jemně nasál jeho bradavku. Pohrával si s tím hrbolkem. Otíral se o ní jazykem, dokud zcela neztvrdla a pod prsty cítil, že i druhá reagovala stejně.
Jen s tichým oddechováním, které již vykazovalo známky zvyšujícího se vzrušení, mapoval Alexovu kůži na břiše, až se zastavil u jemných chloupků, směřující v tenké linii k podbřišku. Neodolal a polibek, který věnoval tomuto místu, byl již o poznání naléhavější, jak se blížil k místu, kde to žilo svým vlastním životem. Už zvedal ruku, že se dotkne té pulsující věci, když ho zastavilo hlasité vydechnutí a ruce zahrábnuté v jeho vlasech.
„Pájo,“ ozval se do ticha Alex. Okamžitě poznal jeho tělo a všechny ty dobře známé doteky. „Co… kde … kdy jsi přijel?“ sevřel jeho vlasy ještě pevněji, když ucítil letmý dotek na jeho nabuzené erekci. Ač byl v první chvíli zmatený, a potřeboval chvilku, aby si uvědomil, kde je, bylo tohle probuzení víc než příjemné.
„Přijel jsem teď, před chvílí,“ posunul se Pavel nahoru k Alexovi. Své tělo táhl pěkně po tom jeho a cítil ten tlak po celém břiše, který zanechal Alexův tvrdý penis otírající se o jeho kůži. „A já mám pocit, že se ti zdál nějaký moc hezký sen,“ usmál se a sklonil k němu hlavu, aby si ukořistil aspoň krátký polibek. Svým rozkrokem se stále o něj otíral.
Alex chvilku nechal Páju pátrat ve svých ústech, ale pak ho odstrčil.
„Met tu není?“ nadzvedl hlavu a podíval se směrem k druhé posteli. I v té tmě bylo jasně vidět, že je prázdná.
„Není, přijde až ráno,“ chytil Pája ruku, která překazila jejich polibek, a přitiskl ji k polštáři. „Nebo bys radši obecenstvo?“ udělal výmluvný pohyb, pod kterým Alex jen přivřel oči a hlasitě zasténal.
„Sakra…“ zaklel. „Jsem nadržený už od večera, kruci. Ani usnout jsem pořádně nemohl…“ také se prohnul proti Pájovi, aby dokázal, že svá slova myslí vážně.
„To jsem si všiml,“ Pavel zajel volnou rukou mezi jejich těla a sevřel jejich erekce k sobě. Párkrát je protáhl a hned na to pustil.
Alex se jen kousl do rtu a celý se roztřásl. Cítil, jak je celý rozdrážděný a každý pohyb na víc ho přiváděl do stavu, kdy myslel jen na to, jak se uvolnit.
„Nemám sebou gel,“ povzdechl si na oko Pavel. Znovu stáhl ruku mezi jejich těla, ale prsty hned zamířil mezi Alexovy půlky. Jen zkusmo je natlačil na vstup.
„Kašli na gel!“ vykřikl Alex a vzepjal se proti prstům. Hlasitě zasténal, když s menším drhnutím pronikly dovnitř. Na moment se oba zastavili. Rychle oddechovali a dívali se do očí, zda je možné pokračovat. Ale tahle otázka teď zřejmě nebyla na místě. Pavel začal prsty opatrně pohybovat. Mírně je ohnul, a aniž by je povytáhl, či víc zasunul, jen bříšky prstů dráždil stěny konečníku. Když se Alex znovu s hlasitým povzdechem prohnul, věděl, že narazil na to správné místo.
Už žádná opatrnost. Oba to chtěli a to víc než naléhavě.
Alex se pod těmi nepatrnými pohyby dostával do stavu absolutního vzrušení. Sám se proti prstům začal pohybovat. Cítil, jak jeho sevření povoluje a je čím dál víc svolný přijmout Páju uvnitř sebe.
Sám nedočkavě zamířil rukou dolů, a začal třít o sebe jejich erekce. Nejspíš to už dlouho nevydrží. Vzrušení z blížícího se orgasmu bombardovalo jeho tělo. Kousek po kousku. Zasahovalo i ten nejvzdálenější kout v jeho mozku, který postupně vypínal všechny funkce, až nechal jen jednu myšlenku na to, co právě probíhá.
Pavel už se také nedokázal déle ovládat. V momentě, kdy se mu zahákly Alexovy nohy přes ramena, už na nic nečekal. Vytáhl prsty a nasměroval se tam sám. Jedním přírazem, do maximální hloubky, pronikl dovnitř. Krátký výkřik se roznesl po pokoji.
Alex se zapřel o Pavla. Prsty jedné ruky mu zatnul do stehna a druhou rukou se dráždil a projížděl svůj penis. Jeho pravidelné pohyby ruky se zrychlovaly, stejně jako jeho dech. Jeho tepová frekvence už byla na maximu a v momentě, kdy mu mezi prsty prošla první várka semene, zatmělo se mu před očima. S hlasitým sténáním a chvějící se rukou, která stále zpracovávala jeho cukající chloubu, se dobrovolně oddal návalu svého vyvrcholení. Na břicho mu dopadaly jednotlivé dávky sperma a jeho svěrače se pod náporem orgasmu stahovaly v nepravidelných intervalech.
Nechal se dál protahovat v tom rychlém tempu, které bylo nasazeno hned z kraje. Neustávající tření uvnitř něj umocňovalo všechny ty pocity odeznívajícího orgasmu.
Pavel byl už taky kousek od toho, aby to ukončil. Nepřestával přirážet, a svírání Alexova konečníku ještě víc zintenzivnilo všechno to úžasné, co mu přinášelo tohle spojení. Pevně se zapřel rukama o matraci, mírně se nadzvedl a do posledních nájezdů dal veškerou svou sílu a tvrdost.
Když i jeho pohltil ten skvělý pocit, jen sklonil hlavu a se zatajeným dechem a s pohledem na Alexovu ruku na jeho penisu, začal vyplňovat jeho útroby. Udělal ještě pár bezděčných pohybů, které ho zbavily posledního tlaku ve varlatech. Shodil Alexovy nohy ze svých ramen a s rychlým a hlasitým oddechováním se svalil na tělo pod sebou.
„Tohle jsem potřeboval,“ hladil ho Alex po zádech.
Pája zvedl hlavu, a začal mezi prsty protahovat prameny Alexových vlasů. Usmál se a ukradl si ještě jeden polibek.
„To si myslím. Otíral ses o mě, jen co jsem vlezl za tebou pod peřinu.“ Pavel se natáhl se ke stolku a vytáhl papírový kapesníček z krabice. Otřel Alexovi břicho a hodil ho na zem. „Co jsi prosím tě pil, že jsi byl tak mrtvý? Divím se, že ses vůbec probral,“ lehl si vedle něj a přehodil přes něho nohu a ruku.
„Co jsem pil?“ začal přemýšlet Alex. „Víno… minerálku…to je všechno,“ ještě chvilku pátral v paměti, ale na víc si už opravdu nevzpomněl. Poslední si opravdu pamatoval tu minerálku.
„Kdo tu všechno byl?“ vyzvídal dál Pája. „Volal jsem ti několikrát a nebral jsi mi telefon,“ natáhl ruku za sebe pro peřinu, aby je přikryl.
„No, spolužáci a dva Metovi kamarádi. Ani nevím, jak se jmenovali. Jeden myslím…Jo, Hanys,“ Alexovi se málem kouřilo z hlavy, jak se snažil vzpomenout. Absolutně nechápal, proč má takové okno. Proč si pamatuje jen něco. Neměl pocit, že by toho tolik vypil. Dobře si pamatoval, jak vystartoval po Metovi, ale zbytek už mlhavě anebo vůbec. Jen doufal, že nevyvedl nějakou hloupost.
„A ten druhý?“
„Co druhý?“ nechápal Alex v první moment Pájovu otázku.
„Ten druhý Metův kamarád.“
„Jo… ten…“ Alex zavřel oči a snažil se vybavit aspoň jeho obličej, protože na jméno si opravdu nebyl schopen vzpomenout. „Nevím, jen si pamatuji, že měl tmavé vlasy a byl vysoký asi jako ty,“ otevřel oči a podíval se na Páju. „Proč tě to tak najednou zajímá?“
„Já jen jestli ses choval slušně,“ zasmál se Pavel. V duchu však myslel na Petra a jeho smsku. Petr je stejně vysoký a má tmavé vlasy, ale nejspíš by to byla velká náhoda, kdyby zrovna on byl Metův kamarád.
„Jo, ty máš strach, jestli jsem ti nezahnul?“ nadzvedl se Alex na jednom lokti a zadíval se Pájovi do obličeje.
„A zahnul?“ v tu chvíli by si Pája nejraději jednu vrazil. Ale už to nešlo vzít zpět.
„Hm?“ trochu se to Alexe dotklo, ale nějak neměl náladu to víc rozebírat. Občas v něm taky hlodá červíček žárlivosti, tak se ani téhle otázce až tak zase nedivil. „Co myslíš?“ chytl Pavlovu ruku a stáhl si ji na svůj rozkrok. „Myslíš, že kdybych ti zahnul, že bych byl tak nadrženej?“ znovu dostával chutě, i když se před chvílí udělal.
„Bereme to jako důkaz, že si mi věrnej,“ zasmál se Pája už o poznání klidněji, a byl rád, že to Alex přešel bez dalších poznámek. „Byly to jen dva týdny a ty máš zásobu, jako bychom se neviděli půl roku,“ promnul v ruce jeho penis a políbil ho na rameno.
„Jsem mladý a neklidný,“ vydechl Alex nahlas, když jím projela nová vlna vzrušení. „Nemůžu za to,“ prohnul se proti Pájově ruce. Přitáhl si ho k sobě blíž a políbil ho.
Jednu ruku poslal Pájovi na pomoc dolů mezi nohy. Přestali se líbat. Alex si ho ještě na moment přitáhl za zátylek a olízl mu rty.
„Pavle…“ zašeptal vzrušeným hlasem jeho jméno. Ještě jednou přejel jazykem po Pájových rtech a přitlačil jeho ruku na svém penisu, který už zase nabíral svou délku a tvrdost.
Bylo jasné, co chce. Za ty dva roky už byli sehraní a kolikrát ani nepotřebovali žádná slova. Stačil jen náznak a tenhle byl víc než jasný.
Pavel se usmál a odstrčil Alexovu ruku. Políbil ho na rty a pak se s dalšími polibky přesouval níž, aby mu dal to, po čem právě toužil. Alex pokrčil nohy a roztáhl je od sebe víc. V tichém a tmavém pokoji se už jen ozývalo jeho vzrušené oddechování a sténání, když ho Pája svými ústy a svým uměním postupně přiváděl do slastného bezvědomí.

„Krucinál! To na sebe nemůžete ani hodit peřinu?!“
Alex s Pavlem otevřeli oči. Jednomu jak druhému chvilku trvalo, než jim došlo, že venku už svítí dopolední slunko a ve dveřích stojí Met a dívá se na ně s výrazem, že by je nejraději sežral.
„Dva nahý chlapský zadky takhle po ránu jsem fakt vidět nemusel. Ještě že jsem už delší dobu vzhůru. Asi by to se mnou šlehlo, vidět, vás takhle hned po probuzení.“
Vešel do pokoje a snažil se na ty dva nedívat. Šel rovnou ke své skříni, začal vytahovat věci a házel je na postel.
Pavel se jen usmál a políbil mračícího se Alexe.
„Hezké ráno,“ zašeptal mu do ucha.
„Jo, hezké to zrovna,“ ozval se Met od svojí postele, když to zaslechl. „Je mi blbě, že by se z toho jeden podělal.“
„Tak se běž vyzvracet a neotravuj,“ zavrčel Alex a natáhl se pro peřinu, aby je trochu přikryl. Usnuli tak rychle, že zůstali v sobě ležet zamotaní a ani se nestihli podívat, kde vlastně peřina leží.
„Hele, ty radši mlč,“ ukázal Met prstem na něho a pak na červený flek na stěně. „Tohle si vymaluješ. Já jdu udělat kafe, abych se trochu vzpamatoval a vy to tu aspoň vyvětrejte. Ani si nechci představit, co jste tu celou noc dělali.“ Nechal věci poházené po posteli a šel do kuchyně.
„Udělej kafe i pro nás!“ zavolal za ním Alex, než se zavřely dveře. Odhodil znovu peřinu bokem a pořádně se protáhl, až mu zakřupalo v páteři. Přejel si rukou po břiše.
„Musím se osprchovat, něco mi tu zaschlo,“ zasmál se a posadil se.
Otočil se na Pavla. Ten ho celou dobu pozoroval a měl chuť si to tělo pořádně osahat.
„Měli bychom vstávat,“ otočil nakonec hlavu do okna, kde slunko opravdu už bylo docela vysoko a teplo bylo poznat i přes ta zavřená okna. Slezl z postele a než se natáhl pro své věci, ještě stihl Alexe políbit na krku a na rameni. Oblékl se a zašel konečně otevřít okno, aby dovnitř vpustil čerstvý vzduch.
„Kruci, mě se nechce balit,“ brblal Alex, když si natahoval trenky. Rozhlížel se kolem sebe a přemýšlel, kde se vlastně vyslíkl. Neviděl tu ani jednu věc, kterou měl včera na sobě. „No nic, jdu se rychle sprchnout. Jestli máš hlad, tak v lednici určitě ještě zůstaly nějaké chlebíčky,“ popadl čistý ručník a zmizel v koupelně.
Pavel mezitím vysvlékl povlečení a složil ho do tašky. Postupně povytahoval Alexovi věci ze skříně a ukládal mu je na hromádky na postel. Aspoň to bude mít s balením jednodušší. Většinu věcí si bere domů a sem budou jezdit jen na občasné kontroly, jestli je všechno v pořádku. Když povytahoval ze skříně, co bylo možné, sebral se a zamířil do kuchyně, odkud byl slyšet Metův a Tinin hlas.
Právě si rozdělovali dny, kdo kdy přijede o prázdninách na byt, aby to tady zkontrolovali.
Pája se pozdravil s Tinou, usadil se ke stolu a hned se pustil do chlebíčků. Opravdu měl hlad. V noci toho moc nenaspal a ještě ho Alex zaměstnal skoro do rána. Takže mu bodlo i to kafe, které Met opravdu uvařil i pro ně.
„Koupelna je volná!“ ozvalo se z předsíně. Alex s věcmi, které našel v koupelně, zamířil rovnou do pokoje, aby se zabalil. Usmál se, když viděl připravené hromádky na posteli.
„Pojď se najíst! Máš tu kafe!“ zavolal na něho Met.
Nechal teda balení a šel za ostatními. S velkou chutí, stejně jako Pája před chvílí se pustil do jídla. Kafe z hrnku mizelo takovou rychlostí, že nestačilo ani zchladnout. Met jen kroutil hlavou a Tina se usmívala.
„Jak se na vás dívám, tak jste nejspíš řádili celou noc, co?“ zašklebil se Met nad svým hrnkem.
Alex s Pájou se jen na sebe usmáli.
„Ani ne…“
„Hmm… ani ne? Slyšela jsem vás až k sobě do pokoje,“ ozvala se Tina jen tak mimochodem a dál se věnovala snídani, jako by tam byla sama.
„Už máš sbaleno, že máš tolik řečí?“ zeptal se Alex, aby ji nějak umlčel.
„Mám sbaleno už od včerejška,“ konečně k němu zvedla Tina hlavu a zašklebila se na něho.
Na to Alex neměl, co říct. Raději mlčel, a když měl Met další poznámku, nakopnul ho pod stolem do holeně. Mlčky pak dojedli snídani a rozběhli se po bytě, aby se konečně dobalili a dali byt do stavu, ve kterém by ho mohli na nějakou dobu opustit.

„Mohl bys dneska přespat u nás?“ zeptal se Pavel, když pomáhal Alexovi dobalovat poslední věci. „Mám pro tebe ještě překvapení,“ podal mu hromádku triček.
„Překvapení? Hm, tak to určitě budu spát u vás,“ převzal si Alex věci a začal je strkat do tašky. „A co to bude? Mám se bát, nebo se těšit?“ přešel k Pavlovi, chytl ho jednou rukou pod bradou a mírně mu zaklonil hlavu. „Bude to doufám příjemné překvapení,“ přejel mu palcem po rtech.
„Jasně že příjemné,“ cvakl Pája zubama a naznačil kousnutí, jestli nedá Alex tu ruku pryč. Rozhlédl se kolem sebe. Skoro všechno bylo sbaleno, zbývalo už jen pár drobností. Na zemi vedle postele ležely dvě cestovní tašky, nacpané až k prasknutí.
„Já to odnesu už do auta,“ vzal tašky a vyšel na chodbu. Hned za dveřmi pokoje se málem srazil s Tinou. Ta už měla svoje věci připravené u botníku.
„Ještě že jste jenom dva,“ zakroutil hlavou Pája. „Nevím, jak bych vás nacpal do auta, kdyby vás bylo víc.“
Tina nic neřekla, jen se na něho usmála. Nazula si sandále a se svými věcmi vyšla ven k autu.

„Do pr**le,“ zanadával Petr, když chtěl zaparkovat. Rozhodl se, že se ještě zastaví u Alexe a dá se s ním víc do řeči. Jenže poznal to auto před barákem, vedle kterého bylo jediné volné místo na zaparkování. Robin mu zjistil, v jakém autě Pája jezdí, dokonce i SPZ.

Kdy Sakra Pája přijel? Že by ho tak rozhodil tou smskou a on si ještě v noci přijel Alexe zkontrolovat?

V duchu se usmál a zajel až na konec ulice. Zaparkoval a po krátkém zaváhání sáhl po cigaretách a zapálil si. Stáhl všechny okýnka, aby se auto větralo, protože normálně vevnitř nekouřil. Nesnášel to, ale tentokrát to bylo jiné. Byl značně nervózní ze zjištění, že tu je Pavel a měl strašnou chuť na cigaretu. Nechtěl však vystoupit, aby ho nezahlédl někdo nepovolaný. Seděl v autě a kouřil.
Po chvíli vytáhl telefon.
„No? Co je?“ ozvalo se Robinovo ospalé zamručení po delší době vyzvánění.
„V kolik jsi šel spát, prosím tě?“ zašklebil se Petr, jako by ho ten na druhé straně mohl vidět.
„Co já vím? Nedíval jsem se na hodiny, ale myslím, že svítalo. No a co ty?“
„Já?“ Petr zamyšleně potáhl z cigarety. Klepl popel ven. Při jemném zafoukání letního vánku, se mu část vrátila zpátky do auta a usadila se mu na tričku. Jen v duchu zaklel, a střepal popel dolů.
„No?“ ozval se znovu Robin, protože se mu ta pauza zdála dost dlouhá. „Buď jseš tak spokojený a máš velký úsměv na tváři, nebo to nevyšlo. Tak která varianta platí?“
„Ta druhá,“ povzdechl si Petr. „Bylo tam moc lidí. Ale už jsem ho skoro měl. No…“ protáhl poslední slabiku. „Výbavu má ale docela slušnou a zadek… co ti mám povídat.“
„Tak bylo něco?“ zpozorněl Robin. Trochu se v tom nějak ztrácel.
„Ne. Stačil jsem si ho jenom ohmatat. Vyrušili nás.“
„Jaká smůla.“
Petr slyšel jasný posměšek v Robinově hlase. Zamračil se. Ještě jednou potáhl z cigarety a pak vyhodil nedopalek ven na asfalt.
„V noci přijel Pavel,“ zamručel a zadíval se na Pájovo auto.
„Viděli jste se?“
„Ne, nejspíš přijel po tom, co jsme odešli do baru. Chtěl jsem se vrátit… ještě že jsem to neudělal…“ Petr se zarazil. Zahleděl se k vchodovým dveřím. Z nich právě vycházela Tina s Pavlem a nesli věci do auta. Tina jen hodila tašky na zem a vrátila se zpátky do domu.
„Vypadá to, že jedou domů,“ pousmál se a trochu se snížil, aby ho přeci jen nezahlédli. Pozoroval Pavla. Každý jeho krok, jeho pohyb, grimasu ve tváři. Tak dlouho ho neviděl a teď má pocit, že je ještě hezčí. Vlasy mu zas o něco porostly. Neměl je tak dlouhé, jako tenkrát, ale i tahle délka mu moc sluší. Prsty ruky, položené na koleni, pokrčil a sevřel je pomalinku k sobě s představou, jak mezi nimi protahuje jednotlivé prameny Pavlových vlasů.
„k***a!“ zaklel tiše do telefonu.
„Co je?“ zeptal se hned Robin zvědavě.
„Ale nic…“ povzdychl si Petr a zamračeně se díval na Alexe, který před chvilkou vyběhl z baráku, jen v tílku a volných kalhotách. Hodil další tašku do kufru auta, pak se otočil k Pavlovi a přitáhl si ho k sobě do objetí. Sedl si na kraj kufru, držel Páju kolem pasu a něco mu říkal. Ten se s úsměvem a rukama položenýma na jeho ramenech, na něho díval. Pak se sklonil a Alexe políbil.
Petr zaskřípal zubama, když viděl, jak Alexova ruka zabloudila na Pájův zadek. A ten polibek… trval dlouho. Moc dlouho.
„k***a!“ zaklel znovu, o něco hlasitěji.
„Petře!“ ozval se Robi hlasitěji. „Budeš celou dobu mlčet, nebo jen kurvovat, nebo se mnou budeš mluvit? Jestli mě nasereš, tak ti to pověsím!“
„Dej mi, do pr**le, pokoj!“ odsekl mu Petr a drtil mobil v ruce, jako by ho chtěl rozmáčknout.
„Ale, ale… Copak se děje, že bys viděl něco, co nechceš?“ zeptal se Robi jízlivě, když slyšel tu náhlou změnu Petrova chování.
„Já mu ty pracky urvu,“ vrčel Petr a měl co dělat, aby nevystoupil z auta a nešel si to vyřídit ručně. Co na tom, že chtěl Alexe ohnout. Teď mu byl jeho zadek ukradenej. Teď viděl jen to, jak sahá na Páju. Viděl rudě.
„To má čas,“ ozval se znovu Robin. „Všechno bude. Přijeď ke mně a domluvíme se co a jak.“
V telefonu bylo ticho, jen bylo slyšet Petrovo vzteklé odfukování.
„Petře! ne**r mě!“
„Dobře!“ křikl Petr naštvaně do telefonu. Několikrát se nadechl, aby se aspoň trochu uklidnil. „Musím počkat, až zalezou. Pavel moje auto zná. Kdybych teď projel kolem nich, poznal by mě.“
„Ok, až tu budeš, zavolej. Čus,“ rozloučil se Robi a zavěsil.
Petr dál seděl s telefonem v ruce a díval se na ty dva, jak se k sobě mají. Už vytahoval krabičku s cigaretama, aby si zapálil a nějak se uklidnil, když se zabrzdil. Místo toho se podíval do mobilu. S velkým, zlomyslným úsměvem najel do galerie a vyhledal tu správnou fotku.
„Jsem zvědavý, jak svému miláčkovi vysvětlíš tohle…“ zmáčkl odeslat.
Seděl, díval se na ně a napjatě čekal.