„Co to čteš?“ houkl na svého bratra Dean a posadil se vedle Sama s talířem, na kterém měl kus jablečného koláče.
„To je jedna zajímavá kniha, kterou jsem našel ve východním křídle,“ oznámil mladší z mužů, aniž by vzhlédl od papíru.
„O čem to je? O cyklech rozmnožování andělů?“ dělal si srandu Dean, přitom si na lžíci nabral kus koláče a strčil si ji do úst. Po ochutnání té dobroty vydal z hrdla dost neslušný zvuk a Sam si v hlavě udělal poznámku, že musí říct Casovi, aby nepekl koláče tak často, že přeci nemá zapotřebí poslouchat Deanovi koláčové orgie každý týden.
„Ne je to o alchymii,“ přiblížil staršímu Winchesterovi obsah knihy jeho bratr.
„O té pavědě, co měla přeměnit písek v zlato?“ uškubl se Dean.
„Ano, ale ne tak docela. Divil by ses, kolik z kouzel Strážců slova vychází právě z alchymie. Ne, té středověké, ale moderní, jejímž zakladatelem byl Van Hohenheim. Hohenheim definuje alchymii jako něco mezi nadpřirozeným, tedy kouzly, a vědou, čili chemií. Tvrdí, že pro každé kouzlo či alchymistický výtvor je třeba za a) rovnovážná výměna, pro to, aby bylo něco stvořeno, musí něco zaniknout a za b) energie pro přetvoření věcí, což je životní podstata každé existence. Udává příklad této energie a to lidskou duši,“ pokračoval ve výkladu Sam. Dean se zamračil, to se mu nelíbilo, zase duše jako forma energie pro něčí „mojo“. „Tento vědec říká, že duše je schopná regenerace, a tudíž je nekonečným zdrojem, též ovšem přiznává, že některé kouzla není schopná najednou zvládnout, zvláště co se týká lidské transmutace, jako je vzkříšení jiného člověka. Jsou to však až jeho dva synové Edward a Alphonse Elric, kteří alchymii nad možnosti jednotlivce přísně zakazují. Teď právě čtu jeden z mnoha Edwardovích deníků, kde se zmiňuje o lidech bez duše, takzvaných homunculech, chimérách, stvořeních napůl člověk a napůl zvíře, a o masakrech, válce, která byla vytvořena jen, aby byl stvořen mocný kámen mudrců.“
„Jaké válce?“ Deanův instinkt se nepletl, tohle smrdělo.
„To je právě to. Nejdříve jsem si myslel, že popisuje druhou světovou, ale nakonec myslím, že ne. Edward je ve svém vyprávění v tomto dost nejasný, ale myslím, že původně pocházel z jiného světa. Jiného než našeho a Oz. Tohle je poslední z těch jeho deníků. Možná se dozvím, jak to, že nakonec skončil tady.“