Takata

Takata

"Takata, Takata, Takata."
Ta písnička mi zněla stále v hlavě. Ale pouze Takata, nic jiného, žádná jiná slova.
Šel jsem potemnělou uličkou a zpíval.
"Takata, Takata, Takata."
"Víš, že ta píseň vlastně nemá hlubší význam? Že tam zpěvák zpívá o tom, že měl polívku, Takata, byla tak výborná, Takata?" Ozvalo se za mnou.
Trhnul jsem sebou a prudce se otočil. Možná až moc prudce, uslpaná zem byla po celodením lijáku rozbahněná, a já se pouze protočil kolem své vlastní osy jako káča. Pak jsem s hlasitým žuchnutím přistál v louži. Prima, vždy jsem toužil po bahenních lázních a bahenním zábalu. Ovšem tohle bahno nevonělo.
"Ha ha ha, he he he, hi hi hi." Popadal se za břicho neznámý, schovaný ve stínu.
"Kdybys mi radši pomohl na nohy, místo toho výtlemu!" Vyjel jsem na něj, možná trochu prudčeji, než jsem chtěl.
Znovu se uchichtnul a vyšel ze stínu.
To spadla čelist mě. Bylo to poprvé, co jsem si u chlapa řekl ´Páni, ten je krásnej.´
"Můžeš mě vůbec tahat z bahna? Neumažeš si při tom svoje jemný ručičky?" Štvala mě jen jeho přítomnost. On mě viděl válet se v bahně. Ten, který vypadal jako model. On mě ale překvapil a ruku ke mě natáhl. Chytil jsem ji, ale bahno bylo zákeřné a on nestál pevně nohama na zemi. Pak jsem jen viděl jeho nohy ve vzduchu. Parádní piruekou to zapíchnul vedle mě. Překvapila mě jeho reakce, začal se hrozně smát.
"A směješ se jako čemu?!" Už se mi v tom bahně přestávalo líbit, provlhly mi trenky a studil mě zadek.
"Takata, Takata, Takata." Opakoval stále dokola a smál se domu. Nechápal jsem ho a začal jsem se hrabat na vlastní nohy svépomocí.
On mě chvíli pozoroval, pak se s neuvěřitelnou lehkostí zvedl.
"Vidíš, pro dobrotu na žebrotu, jsem celý od bahna." Rozhazoval rukama, ale oči mu stále tak vzláštně svítily.
"A co já s tim, že jsi od bláta? Já tě do tý louže nezval." Otočil jsem se k odchodu. Chytil mě za rameno.
"Bydlím daleko, mohl bych si alespoň u tebe usušit věci?" Nahodil výraz zbědovaného štěněte. Nešlo mu odolat a tak jsem kývl. Rozzářil se jako sluníčko a následoval mě až do bytu. Naštěstí jsem bydlel od té bahnité louže tři minuty svižnou chůzí.
V bytě se moc nerozhlížel, hned si to zamířil do koupelny. Vůbec jsem mu nemusel říkat kde je. Aniž bych to řešil, zapnul jsem rádio. Takabro – Takata. Sakra, takhle písnička je horší než smrad, dostane se všude. Při mém velkolepém pěveckém vystoupení slovy ´takata, takata, takata´mě někdo chytil zezadu kolem pasu. Strašně jsem se lekl. On, zamotaný jen v ručníku se uchechtl.
"Pusť mě, co to děláš?!" Čertil jsem se.
"Dělám přesně to, co máš rád." Zašeptal mi do ucha. Pak mě do něj kousl a mě se podlomila kolena. Už to bylo dlouho od doby, co jsem se rozešel s posledním přítelem a pokud nepočítám občasný sex, bylo moje nádobíčko nečinné. Teda ono by se činilo, ale pak by se mi asi pod náporem zářezů rozpadla postel, takže jsem držel své chutě na uzdě.
"Jak jsi to.. Pusť!" Kroutil jsem se jako právě vykopaná žítala. Nepustil. Naopak mě otočil k sobě a začal mě vášnivě líbat. Musel jsem uznat, že takhle dobře mě nikdo nelíbal. Podlomila se mi kolena a tentokrát jsem neskončil v bahnité louži, ale na měkkém koberci v náručí toho chlápka.
"Nech mě, vždyť tě ani neznám!" Bušil jsem mu pěstí do hrudi.
On se ze mě zvedl, podíval se mi do očí a šokoval mě.
"Jsem Takeshi, bydlím o 4 patra výš a právě tě hodlám znásilnit." A znovu se přisál na moje rty. Nešlo se nebránit. Celý svět se zastavil, jen Takata vyhrávala.
Oba jsme věděli, že s ´takata´nás bude pronásledovat vzpomínka na toho druhého, tak vlezlou písničku totiž z hlavy nevymažete. Ani my dva jsme z myslí nevymazali myšlenky na toho druhého a proto k dnešnímu dni slavíme už třetí výročí. Zajdeme si na večeři a pak si v love hotelu necháme zahrát Takata.