Temný svit měsíce (4.)

Kapitola 4

Sídlo agentury, ještě ten den, pozdě večer

"Mám důvod se domnívat, že Nae pracuje pro Hiromiho," prohlásil Toki, když se usadili do křesel v kanceláři Kotetsa, a Ikki každému z nich podal skleničku whisky, protože vypadali, že to skutečně potřebují.
"Cože?!" vyletěl z křesla Ryuu. I když věděl, že se jim Toki chystá říct něco důležitého, tohle nečekal.
Ikki jen zvedl obočí navrch hlavy, Kotetsu se zhoupl v křesle a zamračil.
"Toki, nepochybuju o tvých dokonalých instinktech, ale tohle je velmi vážné obvinění. Já sice nejsem rád za to, že ho tu máme, a nevěřím mu, ale pro takové obvinění musíš mít pádné důkazy," řekl Kotetsu.
"Žádné prokazatelné důkazy nemám. Ne takové, aby jsme ho mohli konfrontovat. Ale vím, že pro něho pracuje a říkám to proto, aby jsme se na něj víc zaměřili," vysvětloval Toki.
"Hmm. Dobrá. Vysvětli to, a já to uvážím. Není to o tom, že bych ti nevěřil, ale Nae nám sem byl poslán z velmi vlivného místa a tohle by mohlo znamenat, že pracuje jako dvojitý agent. Pokud v tom není ještě něco jiného. Navíc si jsem jistý, že nás přišel sledovat, a v tom případě si nemůžeme dovolit pracovat na základě nějakých domněnek," řekl rázně Kotetsu.
"Tak moment! Na základě nějakých domněnek?! Sakra, vždyť nám Tokiho "domněnky" už nejednou zachránily život! A ty sám si na ně už párkrát spoléhal! A teď je to najednou jinak?!" vyletěl Ryuu.
"Ticho!" bouchl dlaní do stolu Kotetsu a napřímil se.
"Ještě pořád jsem váš šéf a své chování nemusím nikomu zdůvodňovat!" zvýšil hlas Kotetsu.
"Uklidni se Ryuu. Kotetsu má pravdu," mírnil ho Toki.
Ryuu jen něco zabrblal, ale sedl si, vytáhl z krabičky cigaretu a zapálil si.
"Už jen tohle dokazuje, jak velmi vypjatá je to situace. Já o tobě taky nepochybuju a na Naeho si hodlám dát pozor i bez toho, aniž bys něco dál vysvětlil, už jen z důvodu odkud přišel, ale jak říká Kotetsu, bez pořádných důkazů na něj nemáme," řekl Ikki smířlivě, aby trochu uklidnil situaci.
"Já vím. Je mi jasné, že na to, aby jsme ho odtud dostali, mé domněnky nestačí, jen chci, aby jste byli taky opatrnější, protože já se teď budu zatraceně pořádně ohlížet přes rameno," řekl Toki vážně.
"Ty se bát nemusíš. Máš mě. Já ti budu vždycky krýt záda a stačí mi jen, když řekneš, že mu nevěříš. Žádný jiný důkaz nepotřebuju," zabručel Ryuu a pohodlně se v křesle opřel.
Toki se i přes celou vzniklou situaci musel začervenat. Ten způsob jakým to Ryuu řekl. Ne tím svým svůdnickým tónem, který mu lezl tolikrát na nervy, ne tak, jak si z něj občas utahoval, takže Toki nevěděl, jestli to myslí vážně nebo ne, ale tak, že se na něho Toki musel podívat jinýma očima. Jistě, vždycky si kryli záda, nejednou mu už Ryuu zachránil život a mnohokrát mu už řekl, že mu bude krýt záda, ale nikdy to neřekl takhle. Teď v něm neviděl jen toho svůdníka a sexuálního maniaka, jak se prezentoval nejen na veřejnosti, ale i v soukromí. Ani jako svého skoro bratra.
Bylo to, jako by mu Ryuu vážně řekl "miluju tě".
"Jo, ale to jen kvůli tomu, že Naeho nesnášíš," vytrhl Tokiho z dalších myšlenek Ikkiho hlas.
"Fajn. Byl bych rád, kdybychom se konečně dostali k jádru věci," ozval se Kotetsu.
"Takže co se týče Naeho. První věc, která mi přišla zvláštní, když jsme se poprvé potkali, byl jeho prsten, který si patrně zapomněl sundat, protože pak už ho na prstě neměl. Celou dobu jsem měl pocit, že už jsem ho někde viděl. Ale ať jsem hledal, jak chtěl, v žádných dokumentech, složkách, na internetu u výrobců ani prodejců šperků, jsem nic nezjistil. Nikdo takový prsten nikdy nevyrobil. Až dneska mi to všechno došlo. Stejný prsten nosí totiž Hiromi i Emiri. U nikoho jiného na škole jsem ten prsten neviděl, takže bude patřit jen nejvyššímu vedení školy. A nejsem takový hlupák, abych si nalhával něco v tom smyslu, že možná kdysi třeba na té škole byl, ale prsten si nechal. Nebo že má ten prsten kvůli utajení, pokud je teda ten dvojitý agent. Ne. On patří k Hiromimu. Tím jsem si naprosto jistý. Už jen kvůli těm slavným pravidlům školy. Taky používá zvláštní parfém, který jsem cítil jak při našem prvním setkání, tak při schůzce s ředitelem. Navíc jsem měl pocit, jako by nás celou dobu, co jsme tam byli, někdo pozoroval. Temných míst, kde by se mohl schovat, tam bylo víc než dost. A popravdě není to až tak nelogické. Pokud Hiromi něco tají, jakože tají, tak mě ani nepřekvapuje, že vyslal někoho, kdo by celou situaci sledoval za něj a samozřejmě nás hlídal. A jelikož ty sem nepustíš jen tak někoho, musel zatlačit na někoho z hodně vysokých míst. V tom případě možná Hiromi tahá za víc nitek, než si myslíme," dokončil svou hypotézu Toki a chvilku bylo slyšet jen Ryuuvo popotahování z cigarety.
"To znamená, že by ani jako dvojitý agent pracovat nemusel. A tím pádem se hodně věcí vysvětluje. Asi jsem si to jen nechtěl přiznat, protože jsem nepočítal, že zajdou tak daleko, aby mi sem nasadili svého špeha," přerušil ticho Kotetsu, opřel se lokty o stůl a propletenými prsty si podepřel bradu.
"Měl bys jim říct, kdo ho sem poslal," pobídl Ikki Kotetsa.
"Naeho sem poslali z Prvního oddílu speciální policejní jednotky Toutoh. Už to samo o sobě je hodně velký problém, protože tihle parchanti nemají vůbec žádné svědomí a z jejich zákonů a pravidel se mi ježí všechny chlupy. Taky není žádným tajemstvím, že si s vedením Toutoh jdeme pěkně po krku a každý z nás čeká na chybu toho druhého," vysvětloval zamyšleně Kotetsu.
"Tušil jsem, že v tom bude Toutoh, z nikoho jiného bys takový strach neměl," pokyvoval hlavou Toki a Kotetsu se na něj zamračil.
"V tom případě, ale musíme být daleko opatrnější," dodal ještě Toki.
"Počkat, teď mě tak napadá. Nešušká se náhodou, že nad vedením Toutoh stojí ještě někdo jiný? Někdo, kdo v pozadí skutečně řídí celou divizi a tahá za nitky?" ozval se Ryuu.
"To je pravda, taky jsem o tom slyšel. Jsou to sice všechno jen domněnky a pádné důkazy nemáme, ale myslím, že by jsme to měli zvážit a důkladně probrat. Protože když se nad tím zamyslíte, tak to do sebe všechno krásně zapadá," řekl Toki.
"V tom případě jsme ale zase úplně na začátku. Pokud je totiž Hiromi i ředitelem Toutoh, znamená to, že on, nebo někdo z jeho poskoků ty vraždy spáchat nemohl. To vysvětluje i tu jeho reakci, když jsem mu řekl o drogách a o EK," bručel Ryuu.
"Začíná to ale dávat smysl. Pokud Nae pracuje pro Toutoh a zároveň pro Hiromiho, zabijí dvě mouchy jednou ranou. Jednak nás ze strany Toutoh bude hlídat a jednak bude ze strany Hiromiho řešit případ na náš úkor, aby nás ke konci mohli potopit a ze sebe udělat "hrdiny"," přemýšlel nahlas Toki.
"Dobrá, připusťme si, že je to skutečně tak. Potom budeme mít ale daleko větší problémy, než nějaké nahé zohavené mrtvoly. Mimochodem, co mělo znamenat to, co jsi řekl, Ryuu?" zamračil se Kotetsu a podíval se na něho.
"Co myslíš?" zeptal se nevinně Ryuu.
"Nedělej ze sebe hlupáka," vrčel Kotetsu.
"Jo. Mluvil jsem s ním o drogách, o případu a o EK!" vyjel Ryuu.
Na to mu Toki řekl všechno, co se u Hiromiho stalo, i to, jak Hiromi na tohle reagoval.
"Jasně jsem ale řekl, že se do toho nemáš plést!" zlobil se Kotetsu, když Toki domluvil.
"Fajn. A to jsem měl toho hajzla nechat, aby s Tokim jednal jako s nějakým kusem hadru?!" odsekl Ryuu a dosáhl toho, že se Toki podruhé začervenal.
"Sakra! Situace je víc než vážná a já nepotřebuju, aby se vám něco stalo! Takže buď tak laskav a drž příště své emoce na uzdě. Nepochybuju, že by si Toki nedokázal poradit sám!" uzemnil ho Kotetsu.
"Jo. Jenže v té době jsem ještě netušil, že Hiromi je do toho zapletený úplně jinak, než jsme si mysleli," houkl Ryuu.
"Pro nás všechny je tohle obtížné, ale když se budeme hádat, tak tím nic nevyřešíme," ukončil jakékoliv hádky Ikki a zatvářil se tak, že ani Ryuu ani Kotetsu už nic víc nenamítli.
"Teď by jsme měli uvažovat, jak dál. A jeden návrh bych měl. Zatím netuší, že o nich víme. Tak proč jim neoplatit jejich metody?" pokračoval Ikki.
"Chceš poslat do školy špeha?" docvaklo Kotetsovi.
"To je moc nebezpečné," namítl Toki.
"Souhlasím," přitakal Ryuu.
"Jinou možnost ale nemáme," stál si za svým Ikki.
"No, s tím taky souhlasím," povzdechl si Ryuu.
"Najdeme jiné řešení," stál si za svým Toki.
"Ne. Ikki má pravdu. Navíc máme výhodu a míč je na naší straně hřiště. Teď ho musíme využít," řekl Kotetsu tónem, který nepřipouštěl žádné námitky.

Na to vytáhl telefon z kapsy a vytočil číslo. Musel čekat docela dlouho, než to osoba na druhé straně zvedla.
"To jsem já. Potřebuju, abys přijel. Mám pro tebe práci," řekl pak do telefonu.
Pak chvilku poslouchal.
"Ne! Potřebuju, abys přijel hned!" řekl příkře a zavěsil.
"Nebude to ale rozhodně snadné. Bude těžké udělat to všechno tak, aby ho na tu školu přijali," nehodlal to stále vzdát Toki.
"Právě proto musí přijet hned. A vy tady zůstáváte. Musíme to připravit a pořádně naplánovat. Čím dřív se nám to podaří dát dohromady, tím spíš ho budeme moct poslat do školy. A my čas nemáme. Nesmí nám to trvat déle než týden," řekl Kotetsu a prsty si přejížděl zamyšleně po bradě.
Z dalších Tokiho námitek je vyrušil telefon.
"Ano?" ohlásil se Kotetsu, když ho zvedl.
"Kde? Jasně. Posílám je tam," a s těmito slovy zavěsil.
"Obávám se, že naše plány budem muset urychlit," zamračil se Kotetsu.
"Vy dva se zvedněte. Máte práci. Našli další mrtvolu. Jeďte na roh čtvrti Tokiji."
"Sakra práce!!" zaklel Ryuu, ale vstal z křesla a přešel ke dveřím, kde počkal na Tokiho.
"Hned jak budete moct, tak se vraťte. Začneme pracovat na tom utajení," houkl za nimi ještě Kotetsu.

Když zaklaply dveře, Ikki se na Kotetsa dlouze zadíval. Pak beze slova vstal a přešel k němu. Pootočil si ho i s křeslem tak, aby měl k němu lepší přístup, a pak jak mu to možnosti dovolovali, si sedl do jeho klína. Zvrátil mu hlavu dozadu, aby na něj líp viděl a bříškama prstů mu něžně přejel po tváři.
Snad aby to trochu uklidnil.
Pak se sklonil a špičkou jazyka mu přejel po rtech.
Kotetsovi se ale jeho současná pozice moc nelíbila, a tak chytl Ikkiho za hýždě, stoupl si a posadil ho na stůl. Tentokrát to byl on, kdo se na něj díval svrchu a zvrátil mu hlavu dozadu. Pak mu lehce prohrábl vlasy a sklonil se k jeho rtům. Napřed ho políbil jen lehce, škádlivě, ale vzápětí se jejich rty spojili v daleko vášnivějším polibku. Jejich jazyky tančily divoký tanec, snažíc se převzít vládu nad tím druhým. Odtrhli se od sebe až tehdy, když jim začínal docházet dech.
Ikki si pak provokativně olízl rty.
"Miluju tvoji chuť," zachraptěl.
Pak si ho k sobě znovu přitáhl a vynutil si další polibek. Tentokrát se k němu ale přitiskl ještě těsněji.
Cítil tak intenzivně jeho pevné tělo, jeho svaly, jeho tep, jeho bušení srdce, jeho vůni a to všechno způsobilo, že začínal být vzrušený.
Toho si však všiml i Kotetsu a za Ikkiho protestování se odtáhl.
"Teď ne," řekl důrazně, i když by sám rád pokračoval.
Věděl, že by si Ikkiho mohl vzít klidně na místě, ale nemohl riskovat to, že někdo vejde dovnitř a uvidí je. Ne, že by se o nich nemluvilo, ale v současné situaci si nemohl dovolit, aby se po agentuře roznášeli klepy, že zatímco jeho dva agenti řeší vraždu, o sám si užívá se svým zástupcem v kanceláři.
Ikki pochopil, že víc nedostane a že nemá cenu dál naléhat, tak se naklonil jen pro poslední letmý polibek a slezl.
Trochu se poupravil a opřel se o hranu stolu.
"Tak? Jak to chceš udělat? Jak Toki řekl, nebude snadné ho do té školy dostat," promluvil, když se mu tep zklidnil.
"To bude tvoje práce. Ty jsi to navrhl, tak předpokládám, že máš nějaký plán," zamručel Kotetsu a pohodlně se v křesle opřel.
"Občas mám pocit, že mě znáš víc než já sám. A to mě děsí," řekl tiše Ikki, znovu se nad Kotetsem naklonil, přejel dlaní po jeho pravém stehně a něžně políbil.
"To jen abys nezapomněl," dodal chraptivě, když se odtáhl.
Pak se obrátil a bez dalšího slova vyšel z kanceláře. Čekala ho náročná práce, na které mohla záviset celá jejich budoucnost.
Všechno musí být dokonalé. Jediná chybička, jediná neshoda a mohli všichni skončit v pekle.

Kotetsu netušil, jak dlouho seděl zabraný do svých myšlenek, když se ozvalo lehké zaklepání na dveře.
"Dále," houkl směrem ke dveřím.
"Pospíšil sis," podotkl Kotetsu, když vyzvaný vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře.
"Není radno ti odporovat, takže jsem dělal, co se dalo," odpověděl příchozí se smíchem.
Byl to mladý, vysoký, štíhlý muž, kterému by nikdo netipoval víc jak 18 let, přestože byl starší. Delší rozcuchané tmavě hnědé vlasy lákaly k tomu, aby je někdo prohrábl a aspoň trochu poupravil, tmavě zelené oči, které se dívaly zpříma, jemná hladká pleť a plné rty, které byly často roztáhlé do rošťáckého úsměvu, celý mladistvý vzhled jen podtrhovaly.
"Tak, co je tak strašně důležitého?" zeptal se nevinně.
"Do týdne se budeš stěhovat. Staneš se studentem Ryuganské vysoké," odpověděl suše Kotetsu.
"Eh. Proč taky čekat něco menšího, že," povzdechl si mladík, když se vzpamatoval.
Pak mu Kotetsu vysvětlil celou situaci a upozornil ho na Naeho.
"Ikki ti všechno ještě vysvětlí a vyřídí s tebou potřebné dokumenty. Teď pojď ke mně," pobídl ho.
I když před chvilkou od sebe odehnal Ikkiho, protože nechtěl mít zbytečné problémy, Kazukimu nikdy neodolal. Ten jeho rošťácký a nedbalý vzhled ho vždycky strašně provokoval. Navíc ho dlouho neviděl. Proto ho chtěl mít aspoň na chvilku blízko, pocítit tak jeho blízkost.
"Ale, ale, že by se velký šéf rozhodl mi za mou dřinu dát nějakou odměnu?" zeptal se provokativně Kazuki a s rošťáckým úsměvem přešel ke Kotetsovi. Ten si stoupl a přitiskl ho ke stolu.
Jednou rukou ho chytl za zátylek, druhou ho objal kolem pasu a pravou nohu mu vtlačil mezi stehna.
Měl ho tak u sebe blízko jak nejvíc chtěl. Cítil jeho vůni, jeho štíhlé tělo a jeho poddanost vůči němu.

I když byl Ikki jeho dlouholetý milenec, který ho dokázal vždycky dobře vzrušit a uspokojit, s Kazukim to bylo něco jiného. Kazuki byl jako živel, takže i sex s ním byl živočišnější a dravější. Navíc mu Kazuki dovolil dělat si s ním, co chce, takže své perverzní, úchylné choutky, které musel s Ikkim krotit, mohl naplno využít při milování s Kazukim.

"Teď mě dobře poslouchej. Chci, abys byl maximálně opatrný. Žádné zbytečné hraní si na hrdiny, žádné zbytečné provokace. Udělej, co říkají, i kdyby se ti to nezamlouvalo, ale zbytečně neodporuj. A když uvidíš, že to začíná být nebezpečné, tak vypadneš. Rozumíš?" mluvil tiše a důrazně Kotetsu, a i když v jeho hlase nebyl slyšet starostlivý tón, Kazuki věděl, že to myslí vážně.
"Pokusím se, ale horko těžko se můžu soustředit na to, co říkáš, když si na mě takhle nalepený," zachraptěl Kazuki, přivřel oči a vyplázl jazyk.
Kotetsu mu zajel prsty do vlasů a pevně je sevřel. Pak se k němu sklonil ještě níž a kolenem mu lehce zatlačil na rozkrok.
Kazuki jen prudce vydechl a natáhl se pro polibek.
Kotetsu ovšem uhnul a své sevření povolil.
Když Kazuki zjisti, že nic víc nedostane, pohodil hlavou na stranu, našpulil rty a zatvářil se jako dítě, které nedostalo svoji oblíbenou hračku.
Kotetsu si povzdechl. Prsty lehce sevřel jeho bradu a pootočil ho zpátky k sobě.
"Víš, že tohle na mě neplatí. Ale jakmile to skončí, slibuju, že ti to všechno vynahradím," zašeptal.
"Slibuješ?" zeptal se Kazuki a stále se tvářil ublíženě.
"Pochybuješ snad o mých slibech?" zeptal se naoko rozzlobeně a na důkaz ho k sobě pevně přivinul a důrazně políbil.
Pak ho pustil a odstoupil od něj úplně.
"Tak to se budu těšit," mrkl na něj Kazuki, když se trochu vzpamatoval, a zasmál se.
"Teď padej za Ikkim, nebo mě donutíš udělat něco, co nechci," zavrčel Kotetsu.
"Jasně, jasně," mávl rukou Kazuki a ještě u dveří na Kotetsa vyplázl provokativně jazyk.
Než mu mohl ale Kotetsu cokoliv říct, zmizel mu z očí.

Zhruba za necelou hodinu od události s Kazukim se vrátili zpátky Toki s Ryuukim.
Oba vypadali, že toho mají už plné zuby, ale Kotetsu jim nehodlal dopřát odpočinek.
Když se usadili, tak je mávnutím ruky vybídl ať mluví.
"Takže, ten mrtvý je prefekt koleje, ze které pocházela první oběť. Není pochyb, že spolu ty vraždy souvisí, ovšem tady u téhle oběti je všechno jinak. Na rozdíl od ostatních mu explodovala hlava, ze které toho moc nezbylo, a kousky toho, co jí kdysi bývalo, sbírají ještě teď. Identifikovali ho podle otisků prstů. Takumi je přesvědčený, že hlava explodovala v důsledku EK, jen si není ještě jistý, jak se to mohlo stát takhle. Prý bude vědět víc, až posbírá všechny úlomky a části hlavy. Navíc byla oběť celá oblečená," vysvětloval unaveným hlasem Toki.
"Taky mi přišlo tohle," dodal a podal Kotetsovi svůj mobil.
Ten si to přečetl a zamračil se.
" 'Pokud chceš zjistit pravdu, jdi hlouběji. Hledej to, co je skryté v minulosti.', co to kruci je?" zeptal se podrážděně Kotetsu. Už tak měli dost problémů a teď jim k tomu ještě začnou chodit nějaké nesmyslné zprávy?
"Číslo jsem hned poslal technikům, ale nic nezjistili. Jedná se o "černý" mobil, který je běžně k sehnání na ulicích a je jen na jedno použití," dodal Toki, protože tušil, že na tohle se Kotetsu bude chtít zeptat.
"Komplikuje se to čím dál víc," ozval se Ryuu, sedící na kraji konferenčního stolku.
Od té doby, co Tokimu přišla ta zpráva, byl zamračený a vážný.
"Právě proto je teď to nejdůležitější, aby jsme využili špeha. Kazuki už přišel a je s Ikkim u něho v pracovně. Toki, po tobě chci, aby si šel za něma a pomohl jim s papírama. Musí to být naprosto dokonalé," obrátil se Kotetsu na Tokiho.
"A ty se vrátíš na místo činu a pomůžeš dát Tokimu dohromady tu zatracenou hlavu," obrátil se pak na Ryuukiho.
Ryuu se zatvářil zvláštně, ale nic neřekl.
Pak dostali ještě pár pokynů a nato je Kotetsu propustil.
Když byli na chodbě u výtahu, který je měl rozdělit, otočil se Toki na Ryuukiho.
"Co se děje? Od té doby, co jsem dostal tu zprávu, se tváříš divně a ani nemluvíš," zeptal se tiše, přesto důrazně Toki a trochu se na Ryuukiho zamračil.
Ryuuki k němu jen přišel blíž, ukazováčkem mu nadzvedl bradu, hřbetem palce druhé ruky mu lehce přejel přes pravou tvář a zadíval se mu hluboko do očí.
Pak ho najednou pustil a beze slova nastoupil do výtahu, který s cinknutím otevřel dveře a který ho měl vzít zpátky dolů.
Toki byl tak překvapený, že se pohnul až v okamžiku, když uslyšel cinknutí druhého výtahu, ze kterého vyšel nějaký technik.
Celou cestu k Ikkimu pak přemýšlel, co to mělo všechno znamenat.
'Mo-mohl by se snad do mě zamilovat?! Ne, ne, ne, ne, to ne. To je nesmysl. Ne někdo jako je Ryuu. Ten svůdník Ryuu, který má pomalu každou noc v posteli někoho jiného. Ne ten Ryuu, který vyjede po všem, co má v kalhotech bouli. Ne ten Ryuu, který se odmítá jakkoliv vázat. Ne ten Ryuu, který chce být volný. Ne. Není možné, aby se do někoho zamiloval. Aby se zamiloval do někoho, jako jsem já,' běžely Tokimu hlavou zběsilé myšlenky.
Přesto nemohl zapomenout na události, které se dnes staly.
Přede dveřmi Ikkiho kanceláře potřásl hlavou.
Ne, teď se nemůže zabývat těmato myšlenkami. Mají důležitější úkol a na to potřebuje čistou hlavu.
Párkrát se zhluboka nadechl a vydechl, a pak teprve otevřel po krátkém zaklepání dveře a vešel do Ikkiho pracovny.

Když odešli, vzal Kotetsu do ruky telefon a vyťukal číslo.
Osoba na druhém konci ho musela mít snad přilepený k ruce, protože ho zvedla hned po prvním tónu.
"To jsem já. Potřebuju se sejít. Hned," řekl Kotetsu a poslouchal.
"Dobře, budu tam. Ale žádné podrazy. Přijdu sám," dodal ještě a pak zavěsil. Chvilku se na telefon díval zamračeným pohledem a pak si povzdechl.
Vzal z opěradla křesla sako, oblékl se a vydal se na cestu.
Měl před sebou velmi nepříjemnou schůzku, které doufal, že by se mohl vyhnout.
Byl tu totiž někdo, kdo věděl o všem, co se ve městě děje, kde se co šustne a co se kde přihodí. Nenáviděl Toutoh stejně jako Kotetsu, bohužel ale neměl moc v lásce ani jeho. Navíc se u něho za informace platilo úplně jinými věcmi, než byly peníze, což bylo pro někoho, jako byl Kotetsu, naprosto nepřijatelné.
Ovšem nastalá situace si vyžadovala nějaké oběti, pokud se mělo všechno zdařit...

Konec 4 kapitoly