SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




The Boy with Blue Eyes

Slunce už nad kopci zářilo, a zlato které z něj vyzařovalo dopadalo na hustý les pod ním. Kdesi hlouběji, kam ani slunce nedošáhlo, se mezi širokými kmeny stromů procházel chlapec. Zabalený do ošuntělého hadru tvaru tuniky, koženým páskem kolem pasu, a brašničkou na rameni. Vypadal jako by nespal celou noc, tmavé vlasy mu spadaly přes oči, a když jste se mu podívali do očí určitě by vás upoutala barva. Čirá modrá, lemovaná tmavými kruhy pod očima je ještě více zvýraznila. Jenom celou tuto krásu kazil jeho výraz. Smutný a ospalý. Vypadal jako pes spráskaný bičem svého pána kterého považoval za přítele. A nebyli jsme moc daleko.
,Nenávidím je,' proběhlo mu hlavou, oni nenávidí mě, tak já budu taky! To ty oči!!! Všichni mně považují za černokněžníka nebo čert ví co ještě!!!'
Dar, tak mu ve vesnici říkali, se podíval kolem sebe.
,Samé stromy' pomyslel si.
Teprve nedávno oslavil patnáctý rok svého života, pro ostatní chlapce z vesnice úžasná a dobrodružná událost, ale pro Dara utrpení.
V jeho vesnici se v těchto letech konaly různé obřady mužství, a další bláboly. Od toho dne se měl stát mužem a rodiče mu měli oznámit zasnoubení s nějakou krásnou dívkou od náčelníka z jiné vesnice.
,Rodiče...' pomyslel si trpce Dar.
,Ti všecko začali...'

Z nenávistných myšlenek ho vytrhlo šustění v nedalekém keři. Dar se polekal a pevně stiskl pás od brašny. Nic moc v ní neměl, jen nějaké jídlo, čutoru s vodou, a papíry s tuší.
Zpoza křoku se vynořila obrovká hlava vlka.
Teda jestli se to vlkem dá nazvat.
Na Dara se zakoukalydvě krásné, ale přesto nebezpečné a moudré zlaté oči. Dar se jako němý snažil pomalu odčourat od toho monstra, ale narazil na kmen stromu.
Obrovský vlk se postavil na všechny čtyři a teď se oba mohli pořádně prohlédnout. Vlk velký jako kr*va s uhlově černou huňatou srstí a dvěma jantary upřenými na Dara. Zamručení co vydal mohlo od člověka znamenat něco jako povzdech nebo vyjádření zájmu o toho druhého.
,,Budeš tam stát? Protože jestli ano tak k němu přirosteš.''
Ohromený Dar se nezmohl ani na mňouknutí.
,,A myslím to vážně.''
Vlk nepohyboval tlamou ale to co říkal bylo jasné jako den.
,,T-ty mluvíš?!'' vyrazil ze sebe zaskočeně Dar.
,,Bodejť, ty mluvíš taky, tak proč ne já?''
Ohromený Dar se sesunul na zem a hlavu sklopil k zemi.
,,O-omlouvám se že jsem vás vyrušil!!!'
Vlk na něj zadumaně díval a pak se pobaveně rozesmál.
,,Myslíš si že tě sežeru? Ne, ne, to už dávno nedělám, ale po pravdě takhle krásného chlapce by jsem si s chutí dal.''
Dar ohromeně na vlka zíral a prísahal by že ho ho viděl jak se jedním okem na něj mrknul.
,,Ty jsi nějaký bůh?'' zeptal se bázlivě.
,,Hmmm...možná,'' zamručel ,, , a co tu pohledáváš chlapče?''
,,Utekl jsem z vesnice!!'' přiznal se Dar.
,,Áhhh...sladké mládí.'' povzdechl si vlk.
,,Ale já se nevrátím!''
,,A pročpak?''
,,Oni mně nenávidí, a já je!!'' zakřičel zoufale.
Vlk chvíli mlčel a pak se posadil. A upřel na něj zrak ještě dráždivěji než předtím.
,,Tak mi povyprávěj co se stalo chlapče.'' vybídl ho.
,,Dobře,'' Dar se trochu uvolnil ,, a neřákej mi chlapče, jsem Dar.''
,,Hoho! To se k tobě hodí,'' zavčl vlk, ,, dobře Dre, začni.''
,,Nenávidí mně kvůli tomuhle.!! řekl Dar a upřel na něj smtné modré oči.
,,Mně přijdou nádherné.'' pousmál se vlk.
,,Tak mně teda ne.'' ukončil debatu Dar.
Po chvilce ticha se ale zeptal.
,,A jak se jmenuješ ty?''
Vlk se narovnal a hrdě řekl ,,Tora''.
Dar se konečně rozesmál a uvolnil tak celou atmosfru.
,,To je teda jméno, to snad svět nevoděl aby se vlk jmenoval ,Tygr'!!'' Chvilku si povídali a pak se Dar zeptal.
,,Noo...podle toho co jsem slyšel tak vlci žijí ve smečkách, tak proč tu jsi sám?''
Torovy oči jakoby změnily odstín z veselé a zářivé zlaté na tmavé kalné hnědé.
,,Jak bych ti to vysvětlil, jednoduše řečeno jsem vyhnanec.''
Dar se podivil a zeptal se jak to myslí.
,,Když jsem byl mladší, tak jsem bojoval o vůdcovství celého klanu, nejenom smečky, ale můj soupeř mně porazil, já tu potupu nedokázal unést, a teď jsem tady.''
,,Tak od toho jsou ty jizvy na obličeji.'' řekl smutně Dar.
Vyskočil a vlka objal kolem krku. Tor sebou trhl a zvláštně se na Dara podíval.
,,I když jsi zvíře, tak jsem si tě stejně oblíbil za tu chvíli více než celou vesnici dohromady.'' Vlk se usmál a zabořil čumák do Darových vlasů.
,,Děkuji, pro mne je to totéž.''

--*--

Čas plynul a Dar s Torou si vybudovali krásný a pevný vztah. Nedalo se tomu ani řikat přátelství, byl to spíš nějaký druh zalíbení v tom druhém a hluboké spojenectví mezi dvěmy vyvrheli. Celé čtyři roky spolu cestovali všemi lesy, brodili se řekami a temné večery promluvili dlouhými historkami co znali a zažili.
Jenže věčně to takhle zůstat nemohlo.
Jednou se s nima musel Dar znovu setkat ať se tomu vyhýbal sebevíc.

--*--

Dar s Torou šli hlubokým lesem na západ. Vraceli se z cesty z horskách pramenů a Dar spal na Torových zádech. Vlk zavětřil ve vzduchu kouř.
Někde poblíž musela být nějaká vesnice nebo tábor, protože cítil spálené maso a bylinky. Tora hluboce zavrčel, což Dara po dlouhém čase stráveném s Torou upozorňovalo na nebezpečí, a on se probudil.
,,Co se děje?'' zašeptal Dar se na vlkově hřbetě přikrčil a pozoroval mihotající se světla před nimi.
Přibližili se až k nějaké vesnici, kde bylo zřetelně vidět že se slaví. Tanečnice pohopsávaly do rytmu bubnů a muži se náramně bavili při pohárech s vínem.
Jenže tora s Darem udělali životní chybu, nikdy k té vesnici neměli chodit, jenže čas vrátit nejde.
Nadnima zašustilo listí a z koruny stromu se vynořila hlava mladého muže pomalovaného líčidly všech barev.
,,Dare!!!'' zahulákal po chvilce muž, což upoutalo pozornost lidí kolem ohně, jenomže Totu vyvedlo z míry a Dara
vyděsilo.
,,Né, né, ty pitomče!!'' zavrčel hrozivě Dar. Poznal v něm dávného přítele co tu znal.
,Takže' zajíkl se Dar v duchu, , jsme dorazili do mojí rodné vesnice?!!'
Ale než se Dar stihl rozkoukat už tu byli lidé od ohně. Všichni s otevřenými ústy pozorovali svého někdejšího rodáka a ohromného černého vlka.
Mezi udivivené lidi se prodrala starší žena s dlouhými černámi vlasy prosetými stříbrnými nitkami.
,,Dare...'' řekla tiše a vyvalila na něj oči.
Drův obličej se zkroutil hnusem a odpověděl.
,,Matko...''

,,Pojď k nám Dare.'' usmála se na něj vlídně žena.
Dar stiskl vlkovu srst a pevně řekl.
,,Ne.''
Žena se na něj odpudivě usmála a pravila.
,,Jak chceš...''
Kolem vlkova krku se omotala smyčka, a trhla vlkem k zemi. Překvapený vlk padl k zemi a chlapec spadl z jeho zad. Nekolik dalších lan se kolem vlkova těla omotalo a vzteklý vlk se z nich snažil dostat.
Dara několik lidí chytilo za ruce, zkroutilo mu je za záda a potom svázali.
,,Ale, ale,'' usmívala se podle Darova matka,, nejenom že jsi přišel sám jsme už ani nečekali že přijdes, ale přivést sebou boha?!'' Znova se zasmála a upřela na chlapce ublížený pohled.
,,Ách, proč jsi byl obdařen takovou krásou chlapče? Proč ne já?! Neumíš jí vůbec využívat, ale neboj já to udělám za tebe!!!''
Tora svázaný na zemi se zuřivě smýkl a zoufale kňučel a díval se jak uplakaného Dara pd něj odvážejí.
,,Toro!! TORO!!!'' křičel na něj.
Vlkovy oči zahýnuly zvláštním plamenem a s novou sílou se vyprošťoval z provazů. Vxlekaní lidé kteří v rukou drželi slavnostni oštěpy se připravovali na zásah při nejhorším.
Náhle všechna lana praskla.
Vzteklý vlk se vrhl na dav vesničanů a nevnímal Darovo voláni ať je nechá a uteče.
Vesničané hnedka zapoměli na odměnu za vlčího boha a modrookého chlapce, a zabodávali do Torova těla oštěpy. Jenže vlk jakoby ty oštěpy nevnímal rozmáchl se po nich drápy.
Lidé se rozutíkali a nechali tam své drahé zraněné prátele. I Darova matka se vzdala svoji chamtivosti, poddala se strachu, a nechala tam svého syna ležet svázaného.
Dar se strachem koukal na Torův obličej zkřivený hněvem. Zlaté oči planoucí mateřskou něhou a přátelstvím teď plály hněve, a opovžením.
Z tlamy mu kapala pěna smíšená s krví a celý tenhle postoj vypadal jak obraz čirého šílenství.
,Tak takhle vypadá síla boha!!' problesklo Darovi hlavou.
Tora se sehnul k Darovi a rozkousl provaz.
Hned jak mněl chlapec volné ruce obejmul vlka kolem krku. Ale jak je znovu stáhl byly celé od krve.
Propukl v pláč.
Jeho jediný přítel, který je chtěl zachránit těď trpí.
Vlk padl na zem a krev se po trávě roztekla. Podívl se teď už krvavě podlitýma očima do těch uplakaných, Drových.
,,Děkuju...'' zašeptal.
Dar se ještě více rozbrečel.
On si to nezasloužil, byl pro něj vším.
Přítelem, rodinou, i láskou.
Nikoho neměl radši než jej. A on mu teď umírá v náruči.
Zabořil svůj obličej do kdysi teplého a jemného černého kožichu, a tiše plakal.
Lesem se rozléhalo už jen houkání sovy, tiché vzlyky a smrtelné chrčení vlka.
Jenže tohle vlk dělat neměl.
Nesměl zachránit človeka od jeho osudu. A on to porušil.
Proto byl potrestán.
Né smrtí.
Ale proklet, být tu věčně a trpět za to co udělá.
Jeho tělo zalité karmínovou krví se zvedlo, jenže oči už nebyly nežné, byly rudé jako krev.
Stal se z něj démon.
A co jiného dělají démoni?
Jedí.
A co jedí?
Duše nevinných lidí.

*END*

Dodatek autora:: 

Tak zkusila sem jednu jednorázovku, pokuď se bude líbit a budou nějaké ohlasy přidám dalši, a nebojte mám spousty nápadů takže můžu začít hned.
Tuto krátkou povídku bych chtěla věnovat mojemu bráchovi Danielovi který si to už sice přečíst nemůže ale věřím že vy ano a snad i rádi, tak ať se líbí neslibuju žáden profesionální děj ale i tak to snad za přečtění bude stát.
Prosím komentnšte zajímají mě vaše názory!!! + můj obrázek http://anime-manga.cz/last-good-bye

4.333335
Průměr: 4.3 (3 hlasy)