TpN: "Protože jsem Uchiha!" (13.část)

Yusuke:
Když jsem si všiml, že Narumiho parťačka alias Hikaru, je opět zabouchlá do nějakého staršího kluka, nedokázal jsem nic jiného než vzdychnout. Její dlouhé hnědé vlasy se jí při každém tom natřásáním trochu zavlnily a tak budila dojem naprosté blbky. A to jsem čekal pořádnou bitku. Uměla ovšem tak rychle změnit povahu z klidné a milé na zabijáckou až mě to děsilo. Měla taky neuvěřitelné nadání v boji. Aby taky ne, když je dcerou Nejiho-sana. Povídá se, že je dokonce nejsilnějším potomkem Hyuuga klanu a já se to nikdy nesnažil vyvracet. Oproti Ayumi, Hidekimu nebo malé Shuichi, které bylo teprve osm, a chodila s mými sestrami do třídy, byla Hikaru jiná třída. Jasně, na první pohled se zdála neškodná, ale na ten druhý…no, toho, co jí schytal upřímně lituju.
"Začněte." zavelel rozhodčí a šlo se na věc. Hikaru poslala vzdušnou pusu na svého nového idola a mrkla na něj. Pak se otočila na svého protivníka a zaujala tradiční bojovou pozici Hyuugů. Moje sestry si sedly každá z jedné mé strany a dívaly se na to, co mělo přijít.

"Tak pojď, zlato!" řekl ten kluk z Písečné, u kterého jsem přeslechl jméno. V tuhle chvíli nebylo tak podstatné, stejnak bude za chvíli po něm. Jak jsem čekal Hikaru s ním udělala krátký proces. Dvě ne, tři dobře mířené rány a ten kluk odletěl pár metrů dál.
"To se dalo čekat." řekla jen tak do větru Mayu a já se na ní musel pousmát.
"Jo. Hikaru je na něj asi moc." dodal jsem a dál sledoval zápas, na kterém bylo už pár minut něco divného.
Udělal jsem asi hodně velkou zamyšlenou grimasu, protože jsem si ani neuvědomil, že mi někdo skočil na záda.
"Nezdá se ti to, co?" řekl Narumi s poloúsměvem a posadil se vedle Mayu.
"Už od začátku mám špatnej pocit." řekl jsem po pravdě jakoby, bylo v kapse vítězství a zároveň nebylo. Narumi se zahleděl na Hikaru a přivřel své modré oči.
"Hmm. Ne, že bych nečekal od Hikaru vítězství jen…"
"Jen se ti to zdá tentokrát moc lehký." řekla věcně Mayu a zavřela své klidné ledové oči. Oba jsme se na ní podívali a přikývli na souhlas. Jediný, kdo se nechytal, byla Sayuri a tak jsem jí vzal lehce za ruku a usmál se na ní. To jí vykouzlilo v obličeji červené flíčky s úsměvem.
...
"Sakra!" řekl najednou Narumi a prudce se postavil. Do téhle chvíle se zdálo, jakoby měla Hikaru vše pod kontrolou a teď? Leží pár metrů od místa střetu a z boku jí vytéká spousta krve! Jestli nedostane okamžitou pomoc tak vykrvácí. To je špatný!
Boj ale pokračuje, poznal jsem ten pohled, který před chvílí měl Naruto, když se na něj pár lidí včetně naší skupinky podívalo. To nemyslí vážně?
Hikaru si ještě ke všemu konec nepřála! Stála v bojové pozici a nevšímala si svého vážného zranění. Pořád se tak šklebila…já ale poznal, že jí to štve. To byla jedna z věcí, co jí fakt uměla vytočit. Prohra! To slovo nenáviděla, co si pamatuju tak ani nikdy neprohrála. No jo, vše je jednou poprvé. Tak už se vzdej. Ona místo toho zaútočila…
Nejhorší na tom celém bylo, že jsem si nevšiml, co jí zranilo. Když jsem se podíval do Narumiho obličeje poznal jsem, že on to neví taky. Toshiro, ten kluk z Písečné, v ruce žádný nůž nebo jinou zbraň nedržel. Měl je prostě volné. Všimli jste si, zaznamenal jsem jeho jméno. To jinak ani nešlo, někdo, kdo poráží Hikaru…to si prostě musím zapamatovat. Ať jsem se díval, jak jsem chtěl, neviděl jsem nic, co by dokázalo tak moc zmrzačit Hikaru. Jediné, co Toshiro dělal, bylo, že trochu hýbal prsty a sem tam uskočil do jiné pozice. Víceméně dělal pohyby spíš rukama než nohama. To je zvláštní, nikdy jsem to ještě neviděl…možná jen v učebnici ale to…
"No jasně!" vykřikla najednou Sayuri až nás to v tom všem strašně vylekalo.
"Co se děje, Sayuri?"
"Přišla jsem na to, co používá… Nechápu, proč mě to nenapadlo dřív. Dyť jsem to už viděla."
"Kde? No tak nenapínej nás." řekl Narumi a víc se nahnul přes překvapenou Mayu.
"V učebnici. Shinobi loutkaři, tak se jim říká." řekla jen a převyprávěla nám celou definici, tohoto spojeného výrazu. Proto mi to něco připomínalo…Loutky a vlasce, kterými se ovládají. Proto jsem neviděl jeho zbraň. Jeho loutka útočí z podzemí! Otázka je, jestli to ví i Hikaru.

Zřejmě to nevěděla! Dostala totiž dost tvrdou porážku. Toshiro se s ní vůbec nemazlil. Poslal na ní svou loutku ještě dvakrát. Z toho jednou dost brutálně. Vyrazil tu svojí hračku těsně pod Hikaru a nabodl jí na dvě katany. To už Hikaru neustála a zůstala nehybně ležet.
Narumi i já jsme měli příšernej vztek, když jí odnášeli na nosítkách celou od krve…ale šlo prakticky o hru a tak jsme nesměli nic.
"Tohle byl třetí zápas, co?" řekl jsem a vzpomněl si na nový pravidla soubojů.
"Jo. Teď budou excelovat dva týmy, které prošly celé." řekl Narumi a podíval se po Ayumi.
"Fakt blbej nápad, kdo ho vymyslel?" řekl jsem a koukl směrem k Toshirovi a jeho plnému týmu.
"Táta, kdo jinej." řekl Narumi a položil mi ruku na rameno. Chápal mojí obavu. Jediný celý týmy byly letos jen dva. K mé smůle ten můj a ten, ze kterého pocházel Toshiro. Bezva. Když jsem si je tak z dálky prohlížel, tak jsem se přistihl, že se třesu.
"Proč z nich mám blbej pocit?" řekl jsem a sledoval Toshira, nějakou holku s rudými dlouhými vlasy a kluka, co vypadal, že je jen do počtu.
"Ale no ták, to zvládnete. Nezapomeň, že tohle je jen cvíko. Když prohrajete, tak stejnak nevypadnete." řekl Narumi s úsměvem a plácl mě do zad.
"To mi ani tak starosti nedělá." řekl jsem po pravdě a vydal se za svými týmovými partnery. Narumi mi slíbil, že se od mých sester ani nehne a tak jsem neváhal a šel.

"Týmy! Nástup!" řekl po asi dvacetiminutové přestávce rozhodčí a já, Ayumi a Hideki jsme naklusali doprostřed arény. Naši protivníci ale nikde. Trochu mě to znervózňovalo a nebyl jsem jedinej.
"To se mi nelíbí." řekla Ayumi a udělala krok ke mně. Hideki se otočil a koukl se za nás.
"Mě taky ne. Oni nebyli typy na kontumační prohru."
"Souhlas. Buďte ve střehu, očka." řekl jsem svým Hyuugům pracovním názvem.
"Jasně." řekla Ayumi a ušklíbla se. Zas to byla ona.
"To mi říkat nemusíš." pousmál se Hideki a dával nám pozor na záda.
...
"Jsou nějací čilý, nezdá se vám?" řekl najednou Toshirův hlas a mi se za ním otočily. Stáli před námi dva. Ten kluk a Toshiro. Očividně byli sehraní, protože měli stejné postoje. Jen Toshiro byl o něco vyšší. Ten menší kluk natočil hlavu jako pes a…
"Proč je rovnou nezabijeme, Nii-san?"
"Jen klid, Yori. Všeho do času." řekl Toshiro a pousmál se.
"Vy jste naši soupeři?" zeptala se Ayumi. Yoru se na ní podíval a olízl se. Co si to dovoluje, ten smrad!
"Ano. Náš tým bude bojovat s tím vaším."
"Fajn. Já jsem Yusuke, tohle je Ayumi a Hideki." řekl jsem stejně klidně a natáhl ruku. Toshiro vypadal na rozumného shinobiho. Ten se nebude jen tak prát. Zatím. Pousmál se a stiskl ji.
"Já jsem Toshiro, tohle je můj mladší bráška Yori a tamto…je Misaki-sama." dorazilo mě, jak nazval svou očividnou vedoucí týmu. Ani jsem si nevšiml, ale ta holka s dlouhými rudými vlasy stála dál od nás. Její černý pohled nevykazoval známky emocí a k tomu ještě ten její postoj. Měla ruce složené na prsou a byla oblečená jak na slavnost a ne na boj. Ne, že by jí to v tý kratký sukni a vysokých podkolenkách neslušelo. Jen se mi to nezdálo vhodné…no co, jsem hold takový…nemusím hned na první pohled všechno vidět. Po pohledu na Ayumin dnešní komplet jsem musel uznat, že ta holka vypadá víc připraveně k boji. Vzdychl jsem a opět se soustředil na své soupeře.
"Fajn, mládeži. Od sebe a začněte." řekl rozhodčí a šlo se na to.
...
Věnoval jsem těch dvacet minut přestávky na debatu o strategii s Ayumi a Hidekim. Takže jsme přibližně věděli, jak na ně a kdo půjde proti komu. Toshiro a já už jsme ukázali svoje schopnosti, proto jsem se rozhodl, že proti němu půjdu já. Hideki dostal za úkol Yoriho, o kterém jsme se domnívali, že má stejné schopnosti, jako jeho bratr. No a holky ať si škrábají očí a trhají vlasy…
Vyběhli jsme dva na dva a boj začal! Ayumi přiskočila ke své soupeřce a čekala. Věděl jsem, že nerada útočí na někoho, kdo nijak nereaguje. Proto z jejich boje asi nic nebude. Teď se ale soustředím na Toshira a jeho loutku!
"Myslíš, že jsi přečetl dobře situaci?" zeptal se mě Toshiro sebejistě.
"Možná."
"Ty si vážně zvláštní Uchiha."
"No skvělý, další hádankovej idiot."
"Ale, ale. Klídek, Yusuke. Já bych neměl být další ale první."
"Co tím…ty. To jsi byl ty, kdo to řekl Katsuovi?"
"Jo. Chtěl jsem tě vyzkoušet. Ale ty, si se nedal."
"A ani nikdy nedám." řekl jsem rozhodně a zároveň až moc nabroušeně! Přestával jsem se díky němu soustředit a dělal pitomé chyby. Sakra! Takovýhle pitomečky nesnáším. Dostaneš do těla, frajere. Ta jeho loutka po chvilkách vyskakovala ze země a snažila se mě zasáhnout. Marně ale! Tím mě ale dostal do rohu. A konec srandy!
"Sežer si tohle!" řekl jsem a vší silou pomocí chakry bouchl pěstí do země! Ta se kolem mě začala rozpadat a různě lámat! Neuvědomil jsem si, že je to moc silný a tak vlny bořící půdu pod nohama dorazila až k Hidekimu. Sice jsem ochromil Yoriho, který to nečekal ale i Hidekiho. Oba skončili pod sutí, ale mě to bylo v tuhle chvíli jedno. Byl jsem rozpálený a naštvaný, jak si za mě všichni dělají dobrý den.
Po chvíli jsem zahlédl Toshirovu loutku a tak jsem vystřelil k ní. Bouchl jsem do ní a čekal, že se rozpadne, ale…ono nic…lekl jsem se ale než stačil uhnout. Otevřela se a mé tělo probodl jedna katana! Cítil jsem v sobě to studené ostří, ale také vnímal, že mě nezasáhl na smrtelných místech. Loutka po chvilce odskočila k majiteli a ze mě vyklouzla katana, jak z cihly másla!
"Pořád máš sílu stát. Klobouk dolů, ale…já chci vidět něco jiného."
"C-co s tím všichni máte,…sakra?" řekl sem a poprvé zaznamenal únavu ve svém hlase.
"Co? Toužíme vidět tvojí sílu, Yusuke." řekl a já se mírně zapotácel. Sakra! Nesnáším, když takhle mluví. Nesnáším, když říkají Uchiha. Já nechci! Nechci to používat. Já budu lepší než moji předkové…já…taky nechci prohrát…Já už nemůžu!
"Fajn." řekl jsem a zavřel své zelené oči. Soustředil jsem se na svůj hněv, svou nenávist! Takhle to totiž funguje…a já…zapomněl.
Zapomněl jsem, že je v poli můj tým. Že jsou v poli lidé…já…zapomněl, co je důležité.

"Amateratsu." řekl jsem a cítil ten nával síly. Viděl jsem ty černé plameny! Ty, které spálí vše! Nic neušetří, nic nevynechají…Ty rychlé smrtící plameny, které letěly přímo na překvapeného Toshira. Ha, a teď mluv, ubožáku!
Bylo jisté, že ho sežehnou…to jsem si myslel. Ten parchant se ušklíbl a jeho obraz zmizel. Byla to jen další loutka. Obě se rozpadly a tak můj útok nic nezasáhl. Bohužel jsem si neuvědomil tu past!
Od začátku naši tři soupeři stáli tak, aby, když zpustím sharingan nebyli v dosahu. Ty parchanti! A proto teď jen stojím a nedokážu zastavit Amateratsu, které letí přímo na Ayumi a tu Misaki! K té největší smůle a mému zoufalému řevu, se přidal ještě fakt, že Ayumi stojí zády ke mně a ta Misaki s úsměvem na tváři mizí z dosahu.
...
Na ten vyděšenej obličej nikdy nezapomenu. Ty sakra ne! Tobě se nesmí nic stát! To poslední, co jsem zahlédl, byly její vystrašené oči, blond dlouhé vlasy, nějaký rychlý modrý pohyb a černé plameny, které za ohlušujícího rachotu našly svůj cíl!
"Ayumi." šeptl jsem překvapeně, když jsem zahlédl dopad jejího ochromeného a zmateného těla vedle, kousek od výbuchu! Chtěl jsem si oddechnout, když tu najednou otočila uslzenou tvář směrem k černému ohni a hysterickým zoufalým hlasem zařvala!
"NARUMI-NII-CHAN!"