Tři měsíce V.

„Sakra, Chi ty si ale ještě větší pako než sem si myslel.“opřel se Cho o strom a držel se za hlava.
„Ty si asi fakt uplně blbej.“ řvala na něj Temi a už brala do ruky svůj vějíř, v tu chvíli ji zarazil Shikamaru.
„Je holt úplně vymaštěnej.“ říkal v klidu a při tom držel Temi za ruku, aby měl jistotu, že se nikomu nic nestane.
Všichni stáli u stromu a koukali na malou krabičku, která si tady hovila v trávě. Ano byl to artefakt. A asi se ptáte kdo ho tam dal. No odpověď je jednoduchá, on ležel celou noc i dopoledne, na tom stejném místě. Chi si musel v noci odskočit a když se vracel, spletl si strom a prostě si sedl pod jiný než byl artefakt uložen a jelikož Shikamaru s Temi měli stan postavený daleko od něj a Cho byl přivázaný, nikdo to nepostřehl.
„Nechte toho vy dva a asi bychom už měli vyrazit, už tak sme tady strávili dlouhou dobu. Asi tak na večer bychom měli být v Mlžné, tam odevzdáme artefakt a konečně od těch blbů vypadne.“ řekla Temi v klidu a šla cestou na Mlžnou. Shikamaru ji následoval a teprv potom se vzpamatovali ti dva, ještě pořád se hádali a řvali na sebe i po cestě. Temi s Shikamarem z nich už měli hlavy jako melouny, ale ani jeden jim nic neřekl.

U brány do Listové
„Jej konečně doma, jak mi chyběla moje postel.“ protáhl se Shikamaru jen co vešli do Konohy.
„Jo sem taky ráda, že sme zpátky, s těma kreténama se to už nedalo vydržet.“ souhlasila Temi.
„Zajdu odnést Tsunade-sama hlášení o misi.“
„Jo dobře, já se du naložit do vany.“ snila už teď Temi o plné vaně horké vody a bublinkách pěny.
„Ehm Temi, já bych tě...ehm...no nechceš zajít na večeři, zvu tě.“ vysoukal ze sebe Shikamaru a koukal se do země.
„Jasně pudu ráda.“ souhlasila a usmála se na něj. S těmito slovy se každý rozešel na jinou stranu.

V jedné nejmenované restauraci (přece nebudu dělat reklamu Laughing out loud:D)
„Jo fakt to byly ty největší paka, jaké sem kdy potkala.“ souhlasila s Shikamarovým názorem a smála se na celé kolo. Shikamaru se taky smál a oba popíjeli kolu.
„ Hmm bylo to dobré“ komentovala Temi, aby nestála řeč.
„Jo to bylo.“ odpověděl a nastalo trapné ticho.
„No a jak se jinak máš?“ ptala se Temi.“Ne promiň blbá otázka, na to že spolu teď trávíme většinu času.“ omluvila se s úsměvem Temi a začervenala se.
Shikamaru zrozpačitěl a nevěděl co s rukama. V restauraci strávili asi už dvě a půl hodiny, celou dobu se o něčem bavili, smáli se a protě jim spolu bylo dobře, ale teď nastala taková ta trapná situace, kdy nikoho nenapadá žádné téma. Seděli tam naproti sobě a koukali na sebe.
„Ehm, mám nápad ukážu ti uplně bezvadné místo.“ řekl celý nadšený Shikamaru a v koutku duše doufal, že se jí to bude líbit.
„Dobře tak pojďme.“ souhlasila Temi s úsměvem.
Shikamaru zaplatil a vydali se na večerní procházku Konohou, celou cestu nikdo nic neříkal.
„A kam to vlastně dem?“ zeptala se Temi rozpačitě.
„Uvidíš.“ odpověděl Shikamaru pobaveně a už začal skákat po střechách domů. Temi ho následovala.
„O můj Bože to je nádhera.“ Temi se rozplívala krásným výhledem na západ slunce a celou Konohu. Zrovna stáli na hlavě druhého Hokageho. Seděli tam a koukali, nikdo nic neřekl, aby nepřerušil tuhle krásnou chvíli. Po chvíli se Temi začala třást zimou, Shikamaru ji objal kolem ramen, ona se k němu přivinula. Oba čekali, že se něco stane. Temi zvedla hlavu a Shikamaru ji krásně a něžně políbil.
„Páni“ řekla Temi a koukala na něj, v tu chvíli oba vybuchli smíchy.
„Tak asi bychom už měli jít, je zima a ty si zvyklá na teplo.“ řekl Shikamaru a pomalu vstával, pomohl Temi na nohy a seskočil na chodník, za chvíli se u něj objevila Temi. Chytla ho za ruku a šli směrem k domovu, nikdo nic neříkal, v tuhle chvíli byla slova zbytečná, jenom by zkazila tu nádhernou chvíli. Oba byli nesmírně šťastní.