[=15]„Do**dele, do**dele, do**dele!“ Křičel neodbytný a hlasitý hlas v mojí hlavě. Dívala jsem se totiž na svůj těhotenský test v mých rukou, jehož výsledek mi doslova vyrážel dech
„Je to pozitivní! Chápeš? Pozitivní“'Ozval se znovu ; hlas, jenž mi dělal skutečnost ještě více krutou a realističtější. „
Vždy´t to byla jen jedna přenádherná noc, noc v blažené nevědomosti, noc kde se nedbalo na její následky a já jsem díky ní těhotná.“ Po tváři mi steče neodbytná slza, kterou hned rychlým pohybem ruky setřu a zhluboka se nadechnu, abych se uklidnila
''Tak jo, jen se uklidni ... ale.“ Povzdech „ale myslím, že už to více nejde'' šeptajíc si pro sebe tichá slova zatím co strojím u umyvadla a hledím do zrcadla na obličej bez výrazu. Z úst mi výjde další povzdech a já si opřu čelo o chladné sklo.

[=15]Všichni jeho přátelé, kteří stáli za Kagy si ho začali prohlížet. Když si ho kompletně prohlédli, tak došly k závěru, že to je opravdu on. I on se otočil a všimnul si nových tváří mezi svými přáteli. Nemohl uvěřit tomu, že se Sasuke vrátil. Chvilku ještě na sebe mlčky hleděli, když v tom je někdo vyrušil.
„Naruto, ty pako. Jak si můžeš myslet, že je sám porazíš?“ zařvala Sakura a běžela k němu s napřaženou rukou. Chtěla mu dát pěstí, jak to vždycky dělala, aby ho usadila. Ale stalo se něco, co nikdo neočekával. Sakuřina pěst proletěla skrz Naruta.
„Sakura-chan, tohle na mě, už neplatí. Nemohu se tebou nechat pořád mlátit. Už nejsem malé dítě, abych ti to toleroval, když jsi dívka,“ řekl napadený, čímž ji úplně usadil.
„Tak tohle je ten Kyuubi jinjouriki? Je lepší, než jsem čekal,“ chtěl se ujistit Juugo.
„Už to tak bude. Tak moc chakry u jedné osoby jsem ještě nikdy neviděla,“ odpověděla mu Karin.
„Naruto, co je to za techniku? Už jsem něco podobného viděl u Madari,“ zeptal se ho jeho sensei.
„Kakashi-sensei, nemám čas vám ujasňovat, co je to za techniku. Prostě si dívejte, jak je účinná v boji,“ odpověděl mu jeho žák s mírným úsměvem na tváři.
„Naruto, jsi si jistý, že je dokážeš porazit?“ zeptal se hlavní taktik vesnice, který se namáhal s promýšlením celé obrany.
„Bábi Tsunade, Gaaro vydej prosím rozkaz všem, ať se mi nepletou do boje. Kdybych potřeboval poct, tak řeknu určitým lidem. Souhlasíš?“ zeptal se Naruto vůdců dvou skrytých vesnic a také tím částečně odpověděl na Shikamarovu otázku.
„Mě osobně to nevadí. Aspoň nezemře zbytečně moc mích lidí,“ odpověděl mu s lehkým úsměvem Gaara. On tušil jak se musí Naruto cítit a tak mu chtěl pomoci, aspoň takhle. Naruto přikývl a oba dva se podívali na Tsunade, jak se rozhodla ona.

Znovu upadl do nevědomého spánku. Nebo vzpomínal na staré časy. Nebo to byl reálný sen…

[=15]"Mello! Vem si svojí peřinu!"
"..."
"MIHAELI! Řikám ti, NEBER MI PEŘINU!"
"Chrrr, pššššššššššš, chrrrrrrrr, pšššššššš..."
To už se malá, růžovo-fialovlasá osůbka naštvala a bez milosti Mella zkopla z postele. Ten rozespale zamumlal:
"Prčmě budíš?"
"Bereš mi peřinu!" zavrčela dívka a rázně mu onen předmět sporu, který byl mimochodem tak velký, že by se pod něj vklidu vešli dva obři, vytrhla z rukou. "Vem si svojí!"
"Tu sem půjčil Mattovi, víš jak, vždyť je nemocnej..." pokrčil bezmocně rameny Mello a zíval na celé kolo, aniž by se obtěžoval dát si ruku před pusu.
"To je mi jedno! Tak si běž spát k Mattovi!"
"Výborně, jak chceš, Kano." brouknul nakvašeně blonďáček a vzápětí už se přivinul k Mattovi, který chvilku připomínal střídavě cirkulárku a rozzuřeného lva, a spokojeně se přidal, v chrápání, k němu.

"Jůůů... to jsem se ale krásně vyspala, když jsi mi nedejchal za krk." Kana provokativně na Mella ukázala svojí snídaní, zatímco on si tu svou ještě vyráběl.
"Nám s Mattem to taky nevadí..."
Jakmile Mello pronesl tuhle poznámku, na Kanině čele zazářil neonový nápis "Yaoi" a očka se jí rozzářila jako dvě hvězdičky.
"Hej! Není to tak jak si myslíš! A vůbec, a co ty hned nemyslíš... Je ti čtrnáct, tak se na to chovej, ségra!" Kana na něj jen vyplázla jazyk a dál se až moc pečlivě věnovala své topince s máslem. Do skromné kuchyňojídelny se mezitím vtrmácel Matt, s nosem červeným jak ředvička, s šátkem okolo krku a ustavičně pochrchlávající.
"Měl bys ležet," poznamenali oba sourozenci najednou a dál se věnovali svým snídaním.
"Víte... asi bych vám měl něco říct..." zabublal tiše Matt a rozkašlal se.
Kana popadla novou topinku, namazala si jí důkladnou vrstvou másla, která byla vyšší jak sama topinka, a pobídla ho:
"Fajn, tak povídej..."