Stála nehybně schovaná ve stínu velkého domu, nechtěla aby ji někdo viděl, čekala na osobu, která jí zničila její žvot, její sen, její touhu. Doufám, že s ní nebude on.
Temi vyšla z poza rohu a zpozorovala postavu, která se krčila ve stínu, zpomalila a čekala co se bude dít. Vějíř si nechala doma, protože ji vůbec nenapadlo, že by ho mohla potřebovat, ale v tuto chvíli toho litovala.
Ze stínu vyšla dívka s dlouhým blonďatým culíkem. Temi věděla, že ji už někde viděla, ale nemohla ji zařadit. Možná na chuninské zkoušce.... Přemýšlela.

Tak co bych řekla k dalšímu dílu, doufám, že se vám bude líbit a jenom bych chtěla říct, že vás tam čeklá malé překvapení, omlouvám se za to, že není vypsané moc do detailů, ale já to prostě neumím. Tak se tento díl užijte Smiling

„Shi?“ nakoukla Temi do Shikamarova pokoje, ten ležel na posteli a pomalu usínal, bylo vidět, že mu vadí, že ho probudila.
„Ano?“ řekl slušně.

Shikamaru se uvelebil ve stanu: „V jednu mě vzbuď!“ zařval na Temari, která zrovna seděla u ohýnku a nohy měla přitisknuté k bradě, dívala se do plápolajících plamínků a nad něčím přemýšlela, jenom jen kývla hlavou na souhlas, ale určitě nevěnovala pozornost tomu co jí Shikamaru říkal. Přemýšlela nad tím, jak se jí dnes Shikamaru zastal a vrazil tomu blbovi ránu. Proč to udělal? A zrovna pro mě? Ale dyť to by udělal každý. Možná. Snad. Z přemýšlení ji vytrhlo zašustění keře za ní.

U večeře
„ Ach Temari, tvůj bratr je Kazekage že?Jak se má?“ vyzvídala u večeře Shikamarova máma. Shikamaru jenom klopil oči do talíře a sem tam hodil mučednitský pohled po svém otci. Ten jenom zvedl oči v sloup.
„ Má se dobře, myslim že si i s Kankurou oddechli že sem odjela“ odpověděla se smíchem.
„ Já si taky oddechnu, až odjedeš“ řekl sotva slyšitelně Shikamaru.