Vzpomínka na Lásku 1

SEN

Sakura se rozloučila s Narutem u Ichiraku ramen a šla domů. Stále musela přemýšlet o Sasukem. Konečně jí něco docvaklo a utíkala k lesu, k té cestičce, která jej lemovala. Uviděla ho. Jeho černé, krásné vlasy jeho bezstarostný postoj a batoh na zádech. "Co tu děláš, takhle pozdě v noci? Protože, aby ses dostal z vesnice, musíš jít jinudy." řekla. "Jdi domů a spi." odbyl ji a obešel ji. "Proč?" zeptala se. " Proč mi nic neřekneš?" pokračovala a už plakala. Slzy se ji valily z očí. "Proč jsi pořád tak tichý? Proč mi nic neřekneš?" ptala se ho. "Proč bych ti měl něco říkat? Není ti do toho nic." řekl. "Nepleť se do toho, co dělám já!" sjel ji. "Tys mě vždycky nenáviděl, že jo, Sasuke." řekla Sakura a pokračovala. Sasuke se zastavil. "Vzpomínáš? Na den, kdy jsme se stali geniny a kdy náš, tří členný tým byl vybrán?Den, kdy jsme já a ty, zde byli sami? Byl si na mě naštvaný." Sakuře přejela příšerná vzpomínka, kdy ji Sasuke setřel kvůli tomu, jak nadávala na Naruta. "Nevzpomínám si." zalhal. "To dá rozum, už se to stalo dávno. Ale, toho dne to všechno začalo. Ty a já....ale taky Naruto a Kakashi sensei." říkala a Sasuke ji stále poslouchal. "My čtyři jsme splnili společně mnoho misí, byly těžké a pracné, ale i přes to všechno, to bylo skvělé." přiznala a pořád pokračovala. "Vím o tvém klanu, ale pomsta... neučiní, nikoho šťastným. Ani tebe, ani mě." řekla a odmlčela se. "Jak jsem si myslel.... Já jsem jiný než vy. Pokoušel jsem si myslet, že to je má cesta, dělat věci, tak jak to bylo teď. My čtyři jsme dělali všechno společně, ale i přes to si moje srdce vybralo pomstu." vysvětloval. "Je to můj životní úděl, nemůžu se stát takovým, jako jsi ty, nebo Naruto." "Chceš si tedy zase zvolit, být sám?" zeptala se ho. "Toho dne, jsi mě Sasuke naučil, že samota bolí. Teď tomu rozumím dobře. Mám rodinu, přátele, ale,....když ty budeš pryč....pro mne...to bude stejné, jako být sama." řekla mu a Sasuke se podíval před sebe. "Od této chvíle, se otvírá nová cesta pro nás všechny." řekl jí. Sakura se otočila a viděla, jak Sasuke už pomalu jde. "Já....já...JÁ TĚ MOC, MOC MILUJU!" rozkřikla se a začala brečet ještě víc a kecat hlouposti. "Když se mnou zůstaneš, slibuji, že toho nebudeš litovat! Každý den bude veselý, určitě budem šťastní. Udělám pro tebe cokoliv, tak prosím, zůstaň tady. Pomůžu ti i s tvou pomstou! Udělám něco. Prosím, zůstaň tady. Se mnou." křičela a plakala. "Pokud nemůžeš zůstat, tak mě vem s sebou!" plakala. Sasuke se nadechl. "Jsi fakt....nesnesitelná." řekl. "Neodcházej, když půjdeš, tak budu křičet!" křikla a už se k němu chtěla rozběhnout, když v tom Sasuke zmizel a objevil se za ni. Oba takhle stáli. "Sakuro.." zašeptal a Sakura zpozorněla. "Děkuji." řekl a praštil ji do zad. Sakura cítila, jak ztrácí vědomí. "Sasuke-kun." zašeptala a spadla mu do náruče. Sasuke ji položil na lavičku a odešel.

"SASUKE!" zakřičela Sakura do svého tichého pokoje a zvedla se z postele. Celá se třásla a byla spocená. "Bože, to byl teda sen." špitla a podívala se z okna, kde svítilo sluníčko a byl krásný den. "Sasuke.kun." zašeptala a podívala se po svém pokoji. Byl jako vždy uklizený a voněl třešní, jejím parfémem. Sakura se zvedla z postele a hodila své spocené pyžamo do rohu pokoje. Vzala si nové věci a šla se osprchovat. Umyla si svoje vlasy, které měla sestřihnuté. Vyšla z domu a šla do nemocnice, kde trávila spoustu času u Sasukeho. Nyní mu nesla jablka. Přišla ke dveřím nemocnice a otevřela ho. "Kam jdete, slečno?" zeptala se ta dotěrná sestra. "za mým týmovým partnerem, Sasuke Uchiha." řekla Sakura a ta protivná sestřička jen otráveně kývla. Sakura vyšla do patra. Už už se chystala otevřít dveře, když na ni zavolal známý hlas. Otočila se. "Naruto." podivila se a usmála. "Co takhle zajít večer na ramen?" zeptal se a Sakura kývla na souhlas. V místnosti seděl Sasuke a díval se šedým okýnkem do chodby. Viděl obrys Sakury, no, spíše její hlavu. "Naruto.." zavrčel sasuke, ale rozhodl se dělat, jako že nic. Sakura a Naruto k němu přišli. Sakura si sedla a povídala si s ním. Naruto přihlížel a taky něco dodal. Potom nastalo příšerné, hromové ticho. Čekalo se, že něco taky poví Sasuke, ten ale mlčel a pěnil. Sakura oloupala jablko a rozřezala ho, potom do částí dala párátka a nabídla Sasukemu. Ten už vybouchl a odpálkoval to. Sakura se lekla a pravou rukou si zakrývala ústa. Sasuke se k ní otočil čelem a vstal. Nohou šlápl na jablka, která se rozdrtila. "Naruto, bojuj se mnou." řekl a Sakura a Naruto na něj jen zírali. "Cože, Sasuke?" zeptal se Naruto. "Bojuj semnou!" štěkl Sasuke. Oba vyšli na střechu. Sakura byla úplně mimo. "Co to do tebe vjelo, Sasuke." zašeptala a šla s nimi na střechu nemocnice, kde byly rozvěšená plátna. sasuke a Naruto se postavili před sebe. "Počkej, jen si nasadím pásku." řekl Sasuke a nasazoval. "Proč chceš mít tu Pásku nasazenou?" " Od teď, je tento zápas čestný." řekl. Sasuke a Naruto se začali hecovat. Sakura jen nevěřícně kroutila hlavou. "Co to sakra je?" pomyslela si. "NARUTO!" "SASUKE!" náhle se do sebe pustili. "Kage bushin no jutsu!" vyštěkl Naruto a vytvořil několik svých klonů. Sasuke použil ohnivou kouli. Oba se mlátili. "Chidori!" vyštěkl Sasuke a do jeho ruky se začala tvořit mocná modrá chakra a začala jiskřit. "Rashengan!" vyštěkl Naruto a začal tvořit ve své pravé ruce modrý míček chakry. Oba proti sobě vystartovali. "Sakra, musím je zastavit, já, musím." řekla Sakura a vystartovala mezi ně. "Ne!" křičela a běžela. Oba ji zpozorovali. Náhle se uprostřed těch dvou zavířil šedý oblak prachu a zjevil se Kakashi sensei. Oba dva chytil za ruku, v které měli svou chakru a oba hodil do dvou cisteren vody. Oba narazili a bylo po boji. Sakura se na ně nevěřícně dívala. Podívala se na Kakashiho, svého učitele, ten ovšem k nim přišel. "Co si to vy dva tady zkoušíte na střeše nemocnice?" sjel je. Sasuke si vyprostil s Narutem ruce. Naruto měl menší díru v cisterně, než Sasuke a toho to potěšilo. "Sasuke, chidori je.." nedořekl, protože se Sasuke otočil a odešel. Vlastně vyskočil pryč. Ovšem, zastavil se na menší stříšce a zkoprněl. Naruto totiž měl v zadu největší díru ze všech. Zavrčel.

"Naruto, jak si to představuješ?" zeptal se ho Kakashi. Naruto pohlédl do země. "Tos ho naučil ty, že?" zeptal se Jiraya-sama, který byl schovaný. "Ano já, bylo to nutné, kvůli Orochimarovi." vysvětloval. "I v takové chvíli, nevím, jestli jsi udělal správně." řekl Kakashi. "Hm,.." "Sakuro, všechno bude ok." řekl Kakashi a Sakura se nešťastně usmála. Kakashi zmizel a Naruto s Jirayou také. Sakura zůstala na střeše nemocnice sama. Jediné, co jí napadlo, bylo, se podívat na Leeho, který měl být bábi Tsunade operován. "Pan Lee je na operačním sále slečno, nesmíte za ním, jděte domu." řekla ta prašivá sestra. Sakura se zamračila.

IS: Tak ty mi budeš říkat, co mám dělat! Jooo??

Sakura si vzdychla, otočila se na podpatku a odešla z nemocnice. Šla na hřiště, kde si hrály děti. Sedla si na houpačku a jen tak maličko se houpala. Seděla s rukama založenýma v klíně a přemýšlela o tom, co se jim stalo. "Kdyby se neobjevil při těch zkouškách Orochimaru. Nic by se nestalo. Kdybych byla silnější. Kdybych něco udělala, alespoň se mu postavila do cesty. Nic z toho by se nemuselo stát." přemýšlela. "Jsem tak hloupá, co jsem si od tamaď odnesla? Nic, jen krátký vlasy. No, přestaň, Sakuro. Odnesla sis něco víc. Nezapomeň, že jsi neprohrála s Inou. Hm,...mohla bych se za ní zastavit." napadlo ji. Odhodlala se a vstala. Přišla ke krámku s květinami, to byl obchod rodičů Ino. Vešla dovnitř a její příchod potvrdil zvonek, který byl upevněný u dveří. Rozezněl se a Sakura si vzpomněla na tu dívku, která bojovala při zkouškách se Shikamaru. "Přejete si?" zeptala se Ino. "Aha, to jsi ty, Sakuro." zaregistrovala ji. "Ahoj Ino, jak to dnes jde?" zeptala se Sakura. "Ale, jo, znáš to, Sakuro, spíš se divím, že jsi přišla." řekla Ino a usmála se. "Tak já zas jdu, jen jsem ti přišla říct ahoj. Tak, Ahoj." rozloučila se, protože viděla, maminku Ino. "Měj se, Sakuro." pozdravila ji také Ino a už se jí nezabývala.

Sakura nevěděla, co by měla dělat, celou tu dobu, proto se rozhodla, že zajde domů, kde si alespoň odpočine. Lehla si na postel a dívala se do stropu. Její život byl tak zvláštní, stále se musela zabývat tím snem, který nasvědčoval tomu, že Sasuke odejde, jednou večer a že se mu přizná, že jej miluje. "No jasně, že ho miluju, je to dost dlouho. Ale, jen kdyby se nezabýval, tou pomstou." řekla Sakura a podívala se z okna. Byl vidět pouze vedlejší dům. "Bože můj, to je hrůza." řekla si a zase se podívala do stropu. "Jsem tak sama." zašeptala a schoulila se do klubíčka. Na chvíli usnula a opět se jí zdál sen.

Sakura se probudila. Objímala svůj polštář. "Sasuke." zašeptala. "Naruto." křikla a vystartovala ven. Naruto samozřejmě nebyl doma, tak se rozhodla, že počká venku. "Ahoj, Sakuro." vzbudil ji opět z hlubokého přemýšlení známý hlas. Narutův hlas. "Naruto." vyjekla. "Pojď, jdem ven." řekla Sakura. "Cože, právě jsem přišel." řekl Naruto. "Ber to jako rande, musím s tebou mluvit." řekla Sakura a šli do Ichiraku ramen. "No naruto, ty jsi ale vyspěl. Bereš svou přítelkyni na večeři." řekl starý muž. "Cože? Já a Sakura...Ne, ne, nejsme..."vyjekl Naruto a nedořekl. Konečně jim donesli jídlo. "Dobrou chuť!" popřál Naruto a pustil se do toho. Ovšem Sakura seděla nad svou porcí a nic neděla. "Sakuro?" znejistil Naruto. Sakura s sebou trhla a usmála se na něj. "Och, promiň Naruto,.....dobrou chuť!" popřála a pustila se do jídla. Konečně začali mluvit o tom, co pro ni bylo důležité. Lord Orochimaru a Sasuke. "Já Sasukemu věřím, Sakuro. Sasuke je moc silný, on by s Orochimaru nikdy neodešel. Tím jsem si téměř jistý." řekl Naruto a Sakura byla vedle. "Říkáš Orochimaru? Jo, s ním jsem už bojoval." řekl Naruto a Sakura na něj pohlédla trochu nedůvěřivě. "jo? A kde?" zeptala se. "No, když jsme se zvrhlým poustevníkem hledali bábi Tsunade. Je nebezpečný, proto se mi nezdá, že by s ním Sasuke šel." odůvodnil. Když dojedli, vydali se domu. "Díky za večeři, Naruto, ale půjdu sama." řekla. "Víš to určitě? Je už tma." řekl. "Je dost světlo a chtěla bych jít sama." řekla pravdu a Naruto kývl. "Tak se měj, Sakuro a dobrou noc." popřál a Sakura kývla. "Tobě taky." popřála a odešla.

Šla tmou a opět ji přišla do hlavy opět ta nejistota. "Musím si to jít ověřit." řekla a rozběhla se k lesu, kde vedla cesta, kde se, se Sasukem potkala, kde se chtěli políbit, ale když šel znovu, tak ji nepříjemně sjel. Už byla na cestičce, mohla zpomalit. "Doufám, že nejdu pozdě." špitla si a šla dál.

Její obavy se potvrdily. Slyšela šumění lesu, slyšela šumět řeku, nedaleko od tohoto místa a také, slyšela klapat boty na chodník. Zastavila se. Ano. Blížil se k ní on. První, co zahlédla, byl stín. Ten stín znala, jeho obrys byl tak zajímavý, tak krásný. A jeho předloha. Černočerné vlasy, uhlíkové oči, zamyšlený pohled, ruce v kapsách a.......a batoh na zádech. Byl to Sasuke a odcházel z vesnice. Odcházel jinam. Odcházel od ní. Spatřil ji. "sakura, co ta tady dělá?" pomyslel si a šel dál. Stála a ani se nehla. "Co tu děláš, takhle pozdě v noci? Protože, aby ses dostal z vesnice, musíš jít jinudy." řekla. "Jdi domů a spi." odbyl ji a obešel ji. "Proč?" zeptala se. " Proč mi nic neřekneš?" pokračovala a už plakala. Slzy se ji valily z očí. "Proč jsi pořád tak tichý? Proč mi nic neřekneš?" ptala se ho. "Proč bych ti měl něco říkat? Není ti do toho nic." řekl. "Nepleť se do toho, co dělám já!" sjel ji. "Tys mě vždycky nenáviděl, že jo, Sasuke." řekla Sakura a pokračovala. Sasuke se zastavil. "Vzpomínáš? Na den, kdy jsme se stali geniny a kdy náš, tří členný tým byl vybrán? Den, kdy jsme já a ty, zde byli sami? Byl si na mě naštvaný." Sakuře přejela příšerná vzpomínka, kdy ji Sasuke setřel kvůli tomu, jak nadávala na Naruta. "Nevzpomínám si." zalhal. "To dá rozum, už se to stalo dávno. Ale, toho dne to všechno začalo. Ty a já....ale taky Naruto a Kakashi sensei." říkala a Sasuke ji stále poslouchal. "My čtyři jsme splnili společně mnoho misí, byly těžké a pracné, ale i přes to všechno, to bylo skvělé." přiznala a pořád pokračovala. "Vím o tvém klanu, ale pomsta... neučiní, nikoho šťastným. Ani tebe, ani mě." řekla a odmlčela se. "Jak jsem si myslel.... Já jsem jiný než vy. Pokoušel jsem si myslet, že to je má cesta, dělat věci, tak jak to bylo teď. My čtyři jsme dělali všechno společně, ale i přes to si moje srdce vybralo pomstu." vysvětloval. "Je to můj životní úděl, nemůžu se stát takovým, jako jsi ty, nebo Naruto." "Chceš si tedy zase zvolit, být sám?" zeptala se ho. "Toho dne, jsi mě Sasuke naučil, že samota bolí. Teď tomu rozumím dobře. Mám rodinu, přátele, ale,....když ty budeš pryč....pro mne...to bude stejné, jako být sama." řekla mu a Sasuke se podíval před sebe. "Od této chvíle, se otvírá nová cesta pro nás všechny." řekl jí. Sakura se otočila a viděla, jak Sasuke už pomalu jde. "Já....já...JÁ TĚ MOC, MOC MILUJU!" rozkřikla se a začala brečet ještě víc a kecat hlouposti. "Když se mnou zůstaneš, slibuji, že toho nebudeš litovat! Každý den bude veselý, určitě budem šťastní. Udělám pro tebe cokoliv, tak prosím, zůstaň tady. Pomůžu ti i s tvou pomstou! Udělám něco. Prosím, zůstaň tady. Se mnou." křičela a plakala. "Pokud nemůžeš zůstat, tak mě vem s sebou!" plakala. Sasuke se nadechl. "Jsi fakt....nesnesitelná." řekl. "Neodcházej, když půjdeš, tak budu křičet!" křikla a už se k němu chtěla rozběhnout, když v tom Sasuke zmizel a objevil se za ni. Oba takhle stáli. "Sakuro.." zašeptal a Sakura zpozorněla. "Děkuji." řekl. Sakuře se v hlavě odehrál zbytek. "Teď mě uhodí a odejde." řekla si. Sakura se rychle otočila a chytila mu zápěstí, v očích slzy a smutek. "Tohle už nikdy nedělej, Sasuke." zašeptala a dívala se mu do jeho nádherných očí. Byl opravdu udivený, nečekal, že by jeho chvat předvídala. "Sasuke, já, nechci, aby jsi odešel, já tě moc miluju, já, zůstaň." Sasuke se na ni díval, stále mu svírala zápěstí. Spatřila směr jeho pohledu a stisk povolila. Byli u sebe tak blízko. "Sakuro, to nejde." řekl. Sakura uskočila dozadu. "Ne Sasuke, všechno jde. Dobře, nemusíš mé city opětovat, ale rozhodně za ním neodejdeš!" křičela. "Neřvi!" sykl. "Proč bych neměla? Proč chceš za ním odejít? JE to chátra! Proč nás chceš opustit? Vesnici, tvé rodiče!" křičela dál. "Já nemám rodiče, zabil mi je můj bratr a já jdu zabít jeho ,ale musím být silný, tady mě nikdo nepřipraví na ten boj." křikl. "To není pravda!" křikla znovu a rozběhla se k němu. Sasuke jen stál. Napřáhla se a uhodila ho. Sasuke ji chytil ruku. "Tohle se ti asi nepovedlo." řekl a mírně mu ucukly koutky. Sakura se zamračila. "Myslíš?" zeptala se a zmizela. Sasuke se otočil. "klon?" zašeptal a rozhlížel se kolem sebe. "Jo, klon!" ozvalo se pod nim. Podíval se a uviděl, jak mu Sakura podrazila nohy. Nyní na něm seděla. "No, Sasuke! Konoha dokáže lidi naučit, to ty si myslíš opak." řekla. Sasuke se převalil a nyní byli převráceně. "Proč se do toho tolik staráš? Jsi jako blecha, které se nedá zbavit!" "Možná jsem blecha, ale nedovolím ti, aby sis zničil život!" křičela. Začali bojovat. Sasuke stále nepoužil Sharingan. Nepotřeboval ho. Náhle mu dala Sakura facku. Sasuke se na ni podíval. Na pravé straně se mu objevil červený obrys její pravačky. Sasuke zmizel a objevil se za ní. Nyní to ale už nečekala a konečně ji praštil do zad. Sakura se sesunula k zemi. Sasuke si vzdychl a zvedl ji do náruče. Byla celkem lehká. "To mi nejde do hlavy, jak si mě mohla udržet." pomyslel si. Rychle ale tohleto téma zahnal a položil ji na lavičku. Poté odešel. Ani sakura mu v tom nezabránila.

Někdo se procházel lesem. "Buď už zticha, Kisame!" sjel ho cizí hlas. Ale, pro ostatní až moc známý. "Co tu hledáme, Itachi." zašeptal Kisame. "Hledáme tu holku." řekl Itachi. Byli u lesa a Kisame si jako první všiml dívky, která ležela na lavičce a viditelně spala. "Hele a jak vypadá?" zeptal se Kisame. "no, podle popisu má růžové vlasy, zelený oči, je menší než můj hloupej, malej bráška a nosí červený šaty a tmavě zbarvený kraťasy." popisoval ji Itachi. "Hele, tam je nějaká holka, co vypadá, přesně jako ona." ukázal Kisame na Sakuru, která ležela na lavičce v bezvědomí. Itachi se otočil a prohlédl si ji. Odešli z keřů a prohlédli si jí z blízka. "Jo, to je ona." řekl Itachi a Kisame se usmál. "Na co ji vlastně potřebujeme?" zeptal se Kisame. "To nevím, Pein jenom říkal, že ji máme donést a dát ji tohle." vyndal z kapsy svého pláště zelenou lahvičku. "Fuj, to vypadá fakt hnusně." řekl Kisame. Itachi ji otevřel, z toho lektvaru se vynořil odporný zápach. "Jo, máš pravdu, taky to odporně smrdí. "řekl Itachi a otevřel Sakuře pusu. Nalil ji celý obsah do krku a ten se ji dostal do žaludku. "Fuj, to je hnusný." řekl Kisame. "Ale jdi ty." podíval se na něj Itachi. Chytil Sakuru a přehodil ji na záda. Potom společně odcházeli do lesa.