SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Životní bestseller 2.kapitola - II.puzzle


****

Knihovny doopravdy miloval, vůně knih ho občas uvedla do abstraktního světa.
V poslední době na taková místa nechodil, protože všechny myšlenky pro sebe uzurpoval román, který se chystal napsat. Měl jej v hlavě už od té doby, co se jeho bratr zabil, ale návratem domů začal konečně získávat tvar.
Asi i právě proto nebyl schopen začít s dílem, které se jej vůbec netýkalo.
Chtěl do své knihy promítnout část své duše, mělo to být něco jako autobiografie, ale nikdy by se nepřiznal k tomu, že je děj založen na pravdě.
Bylo to až moc děsivé pro někoho, kdo nechápal jaký vztah mezi sebou oba bratři měli. Bylo to něco nemorálního a nechutného pro jejich smýšlení.
Dnes však byl důvod toho proč knihovnu navštívil jiný, chtěl alespoň na chvíli zapomenout na stav v jakém byla jeho rodina. Sám ji opustil ve chvíli kdy ho potřebovali nejvíc, a teď si dával za vinu chování matky.
Možná kdyby...
Povzdechl si.
Prošel chodbičkou do nejvzdálenějšího koutu knihovny, kde byly knihy týkající se psychiatrie a psychologie. Určitě existovalo něco co by mohlo...
Zavrtěl hlavou.
Není nic co by dokázalo vrátit čas a změnit události, které se před lety udály.
Co vedlo všemi milovaného chlapce k tomu, že si sáhl na život a opustil ty, kteří na něm lpěli, beze slova rozloučení.
Zůstal po něm jen dopis.
Bez vysvětlení.
Jako vždy, choval se k němu... k nim, jako...
Přitiskl si pěst na hrudník a sjel po stěně na zem, aby se usedavě rozplakal.

Procházel se mezi policemi plnými knih, přejížděl jejich hřbety bříšky prstů a přitom sledoval jejich názvy. Tlumené zakašlání jej vyrušilo ze zamyšlení, a tak se otočil po hlase, jen pár kroků od něj stála asi sedmiletá holčička a upřeně se na něj dívala. V závěsu za ní šel nejspíše o několik let starší muž než Takashi. „Vy jste...“ přešlápla z nohy na nohu a vyplašeně se otočila na svůj doprovod, který se na ni povzbudivě usmál a přikývl. „... Amaya je vaše sestra?“
„Jsi kamarádka Am?“
Dívenka přikývla a popotáhla.
„Stalo se něco?“
Druhý muž dívce položil dlaně na ramena a konečně promluvil. „Jsem třídní učitel vaší sestry a rád bych si pohovořil s někým z rodiny. Amaya-san svého otce nevyslechne, ale vy byste jako bratr mohl...“
Takashi jej přerušil odmítavým zavrtěním hlavy. „Nejsem ten pravý kdo by mohl...“
Tentokrát však byl přerušen on sám. „Am o vás stále mluvila. Zbožňuje vás, i když si vaši tvář moc nevybavovala. Říkala že jste byl jediný, kdo...“
„Nemožné. Odešel jsem z města když jí byli dva roky... nemůže si pamatovat...“ konečky prstů si promnul unavené oči a zaklonil hlavu. Možná ty sny. Vybavil si v duchu své noční můry, ale pak zavrtěl hlavou. „CO se tedy děje?“


Úsměv a pohlazení po tváři. … Otočil se k němu zády a pomalu si začal sundávat své vlastní svršky. … Mladičký chlapec za ním hlasitě polkl.
Jako ve zpomaleném filmu, děj který se odehrává před vámi a vy jej nemůžete ovlivnit, protože se už kdysi dávno stal.



S trhnutím se probudil ve vlastní posteli, posadil se a otřel si zpocený obličej do rukávu pyžama.
Jeho pohled zabloudil k fotografii na nočním stolku, z obrázku se na něj usmíval jeho bratr.
Jen ten úsměv, lehké pnutí v kalhotách a pomalu se rozlévající horkost v klíně.
Mokrý sen.
Zase.

Dodatek autora:: 



...Po dlouhé době další částečka, ale... stejně to nikdo nečte, tak co, že!

5
Průměr: 5 (3 hlasy)