Životní bestseller 2.kapitola - I.puzzle

I.

Když vstoupil do baru, bylo již něco kolem půlnoci. Zapálil si a posadil se na pohovku, která stála v nejzazším rohu, a přitom měl nejlepší výhled na celou společnost.
Pohodlně se opřel a potáhl z cigarety, zaklonil hlavu a vyfoukl obláček dýmu.
Bylo to až s podivem, ale místnost nebyla vůbec zakouřena.
Jeho pohled upoutal mladík se slámově žlutými vlasy a širokým úsměvem, jenž vstoupil dovnitř a právě teď sestupoval z úzkého shodiště. S každým se hlasitě pozdravil a dokonce se s pár hosty srdečně objal.
Po chvíli se jejich oči střetly a v očích právě příchozího se mihlo cosi zvláštního.
Jeho úsměv, pokud by to bylo vůbec možné, se ještě více rozšířil a rozběhl se vstříc k němu, aby na něj skočil a kleknul si na pohovku přesně mezi jeho nohy.
Sám zbledl a pokusil se od druhého chlapce odsunout, ale to už jej druhý drtil ve svém obětí.
„K-kdo jsi?“ vykoktal ze sebe po několika snad nekonečných vteřínách. Po téhle větě se v očích žlutovlasého zaleskly slzy, popotáhl, aby se vzápětí rozbrečel naplno.
Yukio se rozhlédl kolem sebe hned jakmile pocítil tu změnu v místnosti. Všichni v jeho blízkém okruhu se na něj dívali jako kdyby do louže odhodil roztomilého plyšového medvídka.
„Shimo, v pohodě?“ ozvala je jedna z nemnoha dívek. V tu chvíli ji chlapec skočil do náruče a nechal se muchlat jako právě řečený roztomilý... cokoliv.
V očích černovlásky se mihlo cosi povýšeného, než se upřeně zadívala na černovlasého muže stále sedícího na pohovce. „Cos mu udělal!?“
Místo něj však promluvil chlapec jenž objímala. „Yu-Yuki, mě ne-...“ popotáhl, „...ne-po-po-znal.“
Snažil se vzpomenout kde se jen s ním mohl poznat, ale...
„Namyšlenej bastard!“ zavrčela dívka a brečícího chlapce vzala za ruku, pomalu jej vedla z baru ven.
„Počkej!“ dostal ze sebe konečně nějaké smysluplné slovo. „Já tě vůbec neznám a v tomhle baru jsem poprvé!“
„A-ale...“
„Zapomeň na něj! Jen ti pomotal hlavu a pak...“
Plačící hoch popotáhl a vytrhnul se starší dívce ze sevření. Popošel k Yukimu a pak se před ním poklonil. „Já jsem Shima a rád tě poznávám!“ natáhl k němu ruku doprovázenou širokým úsměvem.
„Nepoučitelnej.“ zavrčela dívka a vrátila se zpět k baru.
Yukio jen zamrkal a nabízenou ruku přijal. „Yukio Natsuki, pro přátele Yuki.“
„Yuki, pff,“ odfrkla si dívka a jedním lokem vypila zbytek tekutiny ve vlastní sklenici, aby si objednala další. „Namyšlenej!
Arogantní!
Hajzl!“
„Nevšímej si jí.“ mávl Shima odmítavě rukou, když se Yuki nadechoval k tomu, že se na něco zeptá. „Je jen přehnaně ochranitelská.“
„Aha.“ odvětil jen. Snad jako kdyby to něco vysvětlovalo!
Žlutovlásek se kousl do rtu a tázavě se obrátil na staršího, aby ihned, když se jejich oči střetly, sklonil provinile hlavu. „Byls tady včera večer. Doopravdy si nic nepamatuješ?“
Yukio zamrkal. Až teď mu pomalu začaly docházet souvislosti. Důvod proč nemá na včerejší noc žádnou vzpomínku.
Po pár minutách jejich rozhovoru, jenž většinově obstarával Shima, se Yuki odhodlal k otázce, která jej pálila na jazyku po celou dobu. „Není Shima spíše dívčí jméno?“
Chlapec zrudl.
Jak roztomilý. Mihlo se mu hlavou. V klíně mu zacukalo. Kousl se do rtu a poposednul si. Po očku mrkl na mladšího, jestli si něčeho nevšiml, ale ten jen stále stydlivě klopil oči.
Yukio si oddechl.
Té změny si samozřejmě všimla dívka, ale než mohla cokoliv říct, vyrušil ji výkřik jejího jména. „SHANO!“
Ohlédla se po hlase a vzápětí jí výhled zaclonila obrovská hříva rudých vlasů její nejlepší přítelkyně. „Ai.“ zavrčela ne moc nadšeně.
Dívka pohlédla směrem jímž směřoval pohled její kamarádky a pak se jen ušklíbla. „Jasně, sesterská láska je nesmrtená.“