Životní bestseller 1.kapitola - III.puzzle

Hned druhý den to věděla celá vesnice.
Dva nejvíce skloňovaní mladící posledních let se vrátili.
Rodina jednoho z nich vlastnila nejvíce prosperující restauraci a druhá patřila k nejbohatší vrstvě v celé prefektuře.
Většina dívek od patnáctého roku a výše se viděla jak si vedou jednoho z nich k oltáři. Starší ženy a matky však měly podezření, že tahle jejich touha nedojde naplnění.
Byly to však jen klepy, nechaly je tedy doufat.

Rodina Natsuki vlastnila nejenom lázně, ale i téměř vše co se netýkalo gastronomie vyjma kina.
Jediným synem byl Yukio, černovlasý a vysoký chlapec s temnýma očima. Ty oči každého uhranuly, s příslibem čehosi vášnivého.
První čeho si každý všimnul byl jeho arogantní pohled, ale kdo jej poznal blíž věděl o jeho skryté jemné duši.
On však tuhle svoji slabost dost umně skrýval.
Naopak rodina Yutaro byla jak vlastníkem restaurace ve vesnici, tak i většinovým majitelem několika sesterských restaurací v okolních městech.
Mladší ze synů, vlastním jménem Takashi, ale poté co jeho bratr zemřel, zůstal jediným kdo bude schopen převzít rodinný podnik. Chlapec byl od přírody tmavovlasý, jeho oči mají zlatavý odlesk. Poslední roky se však začal odbarvovat na blond.
Jak říká: „Chci se odlišit od svého bratra, který mě stále pronásleduje, i když... je po smrti.“

Yukio
Když se ráno vzbudil, celá hlava mu třeštila jako kdyby včerejší den a noc strávil na hlasité zábavě anebo pil až do časného rána. Ani jedno však nebylo pravdou. Ihned jakmile lehnul do postele a jeho hlava se dotkla polštáře, usnul.
Bolest v lýtkách však říkala něco jiného. Podíval se dolů na své špinavé nohy, ze stolku zvednul mobil aby se na sebe podíval foťákem. Vlasy měl plné větviček a poškrábaný obličej.
Složil hlavu do dlaní a povzdechl si – noční můry se vrátily.
Měl vědět, že jakmile se vrátí zpět domů vše začne nanovo, ale věřil že s příchodem dospělosti se vše změní.
Nebude trvat dlouho a zjistí jak moc se mýlil.
Osudu, který mu byl při narození přidělen, neuteče.

Takashi
Pro všechny byl jeho bratr tím, koho by chtěli za svého syna. Cílevědomý, ochotný a laskavý. On však věděl o jeho skryté stránce, kterou ukazoval jen jemu.
Pro bratra byl jen pouhou hračkou jenž mu zpříjemňovala jeho bestarostný a premiantský život milovaného dítěte, žáka a přítele.
Jen využíval jeho naivity, čímž trpěla duše nevinného dítěte.
Vždy jej miloval stejně jako všichni kolem něj, aby jej nakonec začal nenávidět. Ne z toho důvodu co mu celý jeho život dělal, ale proto, že z jeho života odešel.
Protřel si uslzené oči a kousl se do rtu. Z letargie jej probrala kovová chuť vlastní krve. „Bratře, já tě miloval a tys mě opustil! Proč!“ vzlykl a schoulil se do klubíčka, aby následně za pár sekund usnul.
Ráno ihned po probuzení, jakmile se vyhrabal ze své postele, se rozhlédl kolem sebe. Zrak mu padl na scenérii za oknem. Na parapetu stáli dva malí ptáčci a zírali na něj svýma korálkově černýma očkama. To jej rozesmálo až slzel a rázem zapomněl na celý sen který se mu zdál.
Nebyl tak schopen si všimnout krvavého otisku dlaně na okně.
Minulost jej dostihla aniž si to uvědomil.

Pro oba dva to byly první dny jejich nového života, které pro ně budou znamenat víc než by vůbec sami očekávali.
Počátek konce.