Awesodemy Flair High School 10.DÍL

10. část

Ráno byla Emily v práci a omluvný vzkaz, co nechala své dceři na pultě, Ann nemilostně zmuchlala do kuličky, kterou roztrhala a vyhodila. Dopoledne si užívala se svým bráškou a to i s nesmírnou kocovinou. Bráškovi se ještě za včerejší noc omlouvala, moc si toho nepamatoval, byl moc unavený. Odvedla ho k sousedce na hlídání, neochotně se rozloučila a šla zpět domů, kde si zabalila nějaké věci, včetně šatů a vyrazila na pár hodinovou cestu zpět na byt.

Na ruce o loketní kloub ji visela cestovní taška, v té samé ruce ještě držela velkou krabici se šaty, v druhé si nesla jídlo, nakoupeno cestou. Pozdravila vrátnici.

„Slečno!“ zavolala vrátnice.
„Ano?“ otázala se k ní.
„Volal tu nějaký muž a tvrdil, že je váš otec, ale vy jste říkala…“ nedořekla, protože se zasekla na vyděšeném pohledu dívky.
„Co jste mu řekla?!“ skoro po ní až vyjela. Žena udělala krok zpět, že něco pokazila.
„Že tu nejste,“ odpověděla. Vražedné oči Ann, které nepatřili jí, ji celkem vyvedlo z rovnováhy.
„Dobře,“ trochu se uklidnila a šla k výtahu, který byl mimo provoz.

„Sakra,“ zaklela si a vydala se ke schodům. Ruka se jí trošku od větší váhy začala třást, i tak to nakonec vynesl, z části.
„Ahoj, nechceš pomoct?“ otázal se k ní Mason.
„Ani ne,“ odpověděla bez pozdravu. Když Ann málem zakopla, chytil krabici se šaty.
„Já bych řekl, že přeci jenom pomůžu,“ usmál se.
„Když chceš,“ nenamítla.

„Co máš?“ zeptal se, aby aspoň nebylo takové ticho.
„Nestarej se,“ odbyla ho. Velká bíla krabice byla zavázaná přírodní šňůrkou do kříže.
„Ok, promiň,“ řekl zdráhavě.
„Na ples jdeš?“ znovu se ptal, neměl rád ticho.
„Musím,“ povzdychla si.
„Proč?“ stále rýpal.
„Už ti někdo řekl, že jsi otravný?“ vzala mu krabici s ruky a odkráčela po chodbě, směr byt. Mason nic neříkal, chvilku stál a sledoval Ann v normálním pohodlném oblečení, žádný korzet a pak se sám vydal do posledního patra.

Udělala si nějaké jídlo a zkontrolovala maily, Inka jí napsala, že článek o Zannu a jejich představení není do novin, že nemusí spěchat, že místo je už plné a další týden by to nebylo tak moc oficiální, ale tento týden bude navštěvovat jeho hodiny a zkoušky, aby mohla jet o víkendu s nimi do zahraničí, Řím. Tam už článek bude do novin. Povzdychla se a zavřela notebook.

***

Celý den probíhal klidně, Ann už ani tolik neprovokovala a při dvouhodinovce profesora Whita si celkem pozorněji vyslechla jeho opakující se výklad o slušném chování, hlavně na plese. Nechala se trochu poučit. Zrovna ještě připomínal Den veteránů a vrátil se trochu do minulosti, pak jen s poznámkou, že to budou nejspíš probírat v další hodině dějin ukončil svůj výklad a vrátil se k výkladu charisma.

Když přišla řeč na tanec, Ann trochu pomrzla, otázal se přímo k ní:
„Chodila jsi na nějaké lekce?“
„Jak se to vezme,“ připustila Ann, a musela se zasmát, jak se profesor chytil za čelo, pak se podíval směrem k Tristanovi.
„Dohlídni prosím na ni,“ řekl mu. Spíš přikázal, ale mu zoufale.
„Jasná věc,“ řekl pobaveně, stejně tak třída se to mu bavila.
„Tak to tě litujeme,“ poznamenala Violet.
„Ale no tak, ticho,“ trochu je okřikl učitel. Ann se stále bavila.

***

„Vyzvednu tě v půl sedmé. Může být?“ zeptal se jí Tristan na konci vyučování.
„Dobře, tak si můžeme dát sraz v hale Gamble Rogers?“ poznamenala.
„Ok, jak ti to bude vyhovovat,“ potvrdil.
„Dobře, tak tedy v půl sedmé,“ usmála se na něj a odkráčela do jídelny.

Zapnula si hudbu a šla směrem do sprchy. Přemýšlela o další sms od Deana. Psal jí, jak si to s to s ní užil a musí na ní pořád myslet, a kdy zase přijede domů, a že by mohli něco podniknout. Neodepsala.

Horká pára plnila menší koupelku a Ann si musela utřít zrcadlo, aby na sebe vůbec viděla. Hodila na sebe teplý župan a omotala si ručník kolem hlavy, nanesla pleťovou masku a šla mu odepsat.
„Ahoj, taky jsem si to užila, a kdy se vrátím nevím. Teď mám jet do Itálie o víkendu, takže uvidím, jak se věci vyvinou. Ann“ napsala mu pravdu.

Maska akorát zaschla, tak si jí šla umýt. Vyfénovala si vlasy a začala dělat větší, volnější lokny od uší. Vzala pár pramenů a na týlu hlavy se spojila menší nevýraznou sponou černých růží. Před zrcadlem si nanesla tenkou vrstvu make-upu aby schovala nepatrné nedokonalosti pleti, vesměs žádné. Udělala si snědší líčka, popelově kočičí oči, světle růžové rty. Nasoukala se do šatů, zapnula zips pod paží a zašněrovala záda, nasadila rukavičky, připnula si náhrdelník s černých kamínku, které tvořily růžičky a zakrývaly snad celý krk. Hodila si do psaníčka, tvaru spíše jen černého hedvábného pytlíku, mobil, peněženku, kapesníčky, klíče, krém a cigarety se zapalovačem. Nakonec si nasadila černé lodičky a oblékla černé pončo, které byly schovány pod několika vrstvami látky. Byla připravena.

Tristan stál ohromen pod schody. Sledoval Ann, jak se snáší ze schodů, díky nefunkčnímu výtahu. No pro ni to před chvilkou taková sranda nebyla, když si málem vyvrtla kotník. Přišel k prvnímu schodu a už nastavoval ruku, aby ji mohl odvést.

„Sluší ti to,“ konstatoval fakt.
„Děkuji, tobě taky,“ řekla mu a mile se usmála. Čokoládové vlasy voněli ještě po sprše, oči z ní nespustil ani na okamžik. V černé košili se vyjímala bíla společenská kravata, bílé sako s černými knoflíky a lemováním. Puky na černých kalhotách a vyleštěné boty, a jako značení, že jdou na ples spolu, měl u srdce na kapse připíchnutou rudou růži, a zpoza zad vytáhl náramek, kde také byla rudá růže. Nasadil jí ji na ruku.

Společně vyšli před byty, kde už byl zaparkovaný Morgan Aero Super sports.
„Pěkný,“ poznamenala a nechala si otevřít dveře.
„Jo děkuji,“ usmál se a zavřel za ní. Interiér byl krásný a voňavý. Poznámku na to, jako od koho nebo tak si nechala pro sebe, vzhledem k tomu co jí říkal Jayden. Nebyl chudý, ale vlastně ani neznala cenu tohoto auta, takže nemůže soudit jak na tom je.

Jeli necelé dva kilometry na připravené místo, kde se konali plesy. Bývali velmi často, aby se studenti více mohli dostat do společenských kruhů a vědět jak se chovat v budoucnosti, když půjde o mnohem víc.

Bylo to obrovské sídlo, železná brána, velká příjezdová cesta, na okrasných stromech bez listí byli všude malá žlutá světýlka. Obrovský balkon pod hlavními vraty byl pýchou celého sídla, působilo to trochu víc jako palác. Tristan zaparkoval a šel otevřít Ann dveře, v mohutných šatech od pasu dolu to uvítala, měla jet spíš v nějaké prostorné limuzíně. Vyšli po betonovém obloukovém schodišti, které bylo i z druhé strany. Následovala menší zahrada před onou residenci a po rovné vydlážděné cestě byl natáhnutý rudý koberec. Všude zářila světýlka a kolem rezidence se táhla mlha, nebyla si jistá, jestli byla umělá nebo přírodní.

„To je jako v pohádce… Je to pokaždé?“ otázala se a nechala se dál vést.
„Většinou, toto bývá spíš jen při svátcích. Jinak když se konají nějaké dobročinné akce, sponzory, uvítací sjezdy a podobně, toho bývá míň někdy, ale ještě víc,“ vysvětlil.
„Aha, super. Co by mohlo být ještě víc, než toto?“ řekla si spíš pro sebe, Tristan neodpověděl, jen se pobaveně usmál.

Dveře jim otevřel vrátný. První dvě věci co Ann ohromili, byl nad míru obrovský křišťálový lustr a nádherné zdobené zábradlí kolem schodiště, taktéž se světýlky. Všude bylo plno obrazů a všichni se už shromaždovali ve velkém sálu. Když vrátník zavřel dveře, všechny tak upozornil na další přicházející.

„Asi jsme poslední,“ poznamenal Tristan, většinou lidi chodí ještě dřív, než má ples propuknout, no Ann s Tristanem přišli akorát v čas. Všichni ztichli a sledovali Ann, jak se po boku Tristana nese dolů. Rodiče studentů nestíhali sledovat, protože tuto dívku ještě ani na jednom z předchozích plesů neviděli. Profesor White, když je spatřil, byl na mou duši hrdý a modlil se, aby se ještě něco nepokazilo.
V černých šatech s mnoha zlatými prvky, korzetem bez ramínek s květinovými vzory v látce, hned pod prsy černá stuha, která končila u zavazování na zádech, z ní dělali princeznu. Od bříška se začaly objevovat zlaté flitry, které už byly ke konci šatů. Na bokách měla další černou stuhu, která ji ale pod hýžděmi dělala menší mašli. Přes flitry byla přehozena další vrstva průhledné černé látky.

„Proč mám pocit, že na nás všichni koukají. Nejdeme přeci pozdě?“ otázala se Ann a zároveň konstatovala, co viděla, jediné oko se nedívalo jinam, než na ni.
„Oprava, oni nekoukají na nás, ale na tebe,“ řekl a nastavil loket, aby se ho mohla chytit. Udělala tak a druhou rukou si přichytila šaty. Když si Zann zrovna bral šampaňské pro sebe a Sapphiru, šel se podívat, kam všichni koukají. Prošel skrz dav a málem mu vypadly skleničky z rukou. Ann se nesla ze tří schodků jako anděl, nemohl z ní spustit oči. Její elegance byla větší, než mnoha dívek, co jsou na této škole již od prvního ročníku. Tomu se říká udělat první dojem. Začala v něm vařit krev a srdce zaplavovala úzkost.

„Zlato, jsi v pořídku,“ objevila se vedle něj Sapphira. Vzala si jednu skleničku a přiložila k ní rudé rty, trochu se napila.
„Je krásná,“ podotkla.
„Co? Kdo?“ rychle zareagoval Zann.
„Jen se nedělej, zlatko. Znáš jí?“ otázala se pak.
„Jo, trochu,“ přiznal. Už nesledoval Ann v jejím krásném doprovodu, který utvořil nejexkluzivnější pár školy. Všechny holky byly zelené závistí, proč si nevybral je, vypadají jako princezny stejně tak, jako ona.
Pozdravili učitelé, spolužáky a ředitelku. Ta zrovna šla na podium, aby zahájila ples a pronesla delší řeč na připomenutí tohoto dne. Nakonec si všichni připili a spustila živá hudba. Zpěvačka podobná Christině Aguileře v retro stylu s velkou loknou nad čelem zpívala v doprovodu smyčcových nástrojů, s klavírem. Hudba byla klidná a pomalá, dokonale se hodila k společenským tancům.

„Smím prosit,“ mírně se poklonil Tristan před Ann. Přikývla a ruku položila na jeho, kterou nastavoval.
„Kdyby tě bolela noha, tak řekni, můžeme si sednout,“ špitla mu do ramene.
„To je v pořádku,“ podotkl a objal ji rukou trochu pevněji kolem zad.
„Ehm… promiň,“ řekla Ann, když mu šlápla na nohu.
„To nic,“ řekl jí pobaveně a ona trochu zčervenala.

Asi po dalších třech tanců, byla vystresovaná ze všech těch očí, co ji sledovali. Šla si pro pití. Každý čekal na to, co provede. Na škole už měla dost zajímavou pověst.

„Hele Tristane, kolik jsi ji zaplatil za doprovod?“ uslyšela poznámku od kluka, co s ním už měla trochu tu čest. Vracela se a sledovala, jak Dick popichuje Tristana.
„Musíš mít ty svoje stupidní poznámky i tady?“ otázal se k němu a jinak ho ignoroval, touhu rozbít mu hubu v sobě hodně dusil.
„Ne fakt, kolik? Je levná?“ pokračoval, byl to větší de**l, než se na první pohled zdál. Nejen že byl zbohatlý spratek, prostě se tak choval.
„Proč tě to tak zajímá?“ otočil se k němu čelem Tristan, akorát tam přišel Jayden pochválit kámoše za doprovod a pěkně se na tom pobavit. Když ho tam uviděl s Dickem, úsměv mu poněkud zmizel.
„Tak za kolik by mi dala,“ vysvětlil Dick.
„Ty si fakt kus vola,“ řekl Tristan a v rukávu saka silně zaťal pěst.
„Čau co se děje,“ rychle tam došel Jayden.
„Zdar hej konečně někdo normální. Nevíš, kolik si za noc účtuje ta nová?“ zeptal se Dick Jaydena.
„Mag**e. Spíš by mě zajímalo, kdo ti konečně rozbije hubu,“ poznamenal Jayden a šťouchl Tristana do ramena, aby šel někam jinam. Když tak udělal, jeho hlava se otočila na Ann.
„Ale ty bys to měl vědět, když si s ní byl nedávno na večeři,“ řekl Dick a to Tristana trochu vyvedlo z míry. Otočil se na kámoše, co to má znamenat.
„Hele tak to nebylo,“ hned se začal obhajovat. Ann nevěděla, jestli má raději vypadnout, ale nakonec došla k nim.
„Jak tedy,“ zeptal se Tristan obou. Jayden mu začal vysvětlovat pravdu, ale než došlo na slovo ¨sázka¨ Ann mu skočila do řeči.
„Bylo to kvůli článku,“ skoro až zakřičela, hned upoutala pozornost obou kluků, Dick stál opodál.
„O čem to mluvíš? Jakém článku?“ hleděl na ní Tristan.
„Mám udělat článek o dnešním plese a bylo mi dost hloupé jít sama. Poprosila jsem Jaydena, aby mi trochu pomohl ve společenském chování a připravil mě. A nechtě z něj vypadlo, že se ti líbím, tak jsem toho využila,“ zalhala a doufala, že se neozve Dick, protože časy se neshodují. Na večeři s Jaydenem byla až potom, co se zeptala Tristana.
„Promiň kámo, nechtěl jsem tě prozradit,“ připustil Jayden, a byl vděčný, že si to Ann rychle vymyslela. Kdo by se nenaštval po podrazu od kámoše, sázce, prostě to na něj byla taková bouda.
„Super, doufám, že máš podměty pro ten svůj článek, teď mě omluv,“ řekl Tristan a otočil se k ní zady. Jayden šel s ním, ještě se otočil na jeho novou kámošku, aspoň ji tak už považoval, děkovně se na ni usmál, přikývla.

Oddychla si, že Tristan a Jayden zůstanou pořád kmoši a nebudou kolem toho jiné dramata. Vzala si sklenici šampaňského a šla na ¨čerstvý vzduch¨. Zašla kousek za rezidenci, stoupla si mezi vysázené tuje pod okny a opřela se o betonový výstupek základů. Vytáhla si cigaretu, zapalovač a uklidňovala se. Skleničku položila na výstupek vedle sebe a sledovala už noční oblohu. Zima jí třásla za ramena, ale neřešila to, zapálila si další a v tom okamžiku viděla padat hvězdu.
„Být lepším člověkem,“ špitla si pod nosem a pak se podívala do země. Rosa ji chladila přes lodičky a volnou rukou si trochu přejela přes ruky.
„Na,“ řekl Zannuv hlas. Zvedla hlavu a dívala se, jak jí podává sako.
„Co tu děláš,“ nepřijala ho.
„Šel jsem za tebou,“ vysvětlil jí.
„Aha, hm…,“ odbyla ho a potáhla si z cigarety.
„Jedna rakovina ti nestačí,“ řekl nedbale.
„Takže ti to řekli,“ řekla klidným tichým hlasem.
„Promiň, nic mi do toho není.“
„To máš pravdu,“ řekla a stoupla si přímo proti němu.
„Proč jsi za mnou šel?“ otázala se ho a přijala znovu nabízející sako. Čistý kašmír, tak hebký, příjemný a teploučký, hodnota z něj vyzařovala.
„Chtěl jsem tě poprosit o tanec, jako omluvu,“ zalhal. Chtěl ji říct, kdo je. Už se na to nemohl dívat.
„Jo jasně, a za co, za tu dě**u, že mi lezeš do života a mluvíš, jak má matka? Že si mě viděl nahou?“ zarýpla si, Zann zrudl.
„Za vše,“ připustil.

„Tristanovi jsem pošlapala boty a ty to chceš riskovat?“ přiznala se. Hudba se dala slyšet i ven.
„Já ty svoje nemám rád,“ podíval se na svoje vyleštěné Woodstock Gibson. Ann típla cigaretu a vrátila mu sako.
„A ten tanec?“ zeptal se zklamaně.
„Chceš tady, nebo chceš na nás upozornit?“ otázala se.
„O čem to mluvíš,“ nechápal Zann.
„Myslíš, že nevím, co se tu o mě říká. Před chvíli chtěl Dick vědět, kolik beru,“ vysvětlila Ann.
„Jen proto, že Dick je zkur***yn, neznamená, že i já jsem takový. Dej mi šanci,“ trošku se vytočil, pak se ale uklidnil.
„Jo promiň, jen jsem trochu rozhozená,“ omluvila se a hned si uvědomila souzení podle ostatních, sama si to zažila.
„Pak tě tedy můžu požádat o tanec?“ zeptal se a natáhl k ní ruku. Udělala k němu krok a dlaň položila na jeho. Akorát začala nová písnička, příjemné pomalé tóny klavíru, sametový zpěv a v pozadí se dal slyšet dokonce saxofon.
Levými ruky se drželi za pasy a pravé se navzájem dotýkali. Zann necítil pach cigaretového kouře, za to cítil krásnou vůni jejich vlasů po granátovém jablku a malin. Cítil, jak jí bije srdce, její dech, pohyby, byl jako v nebi. Jenže nic netrvá navždy a Ann zazvonil mobil.

„Promiň,“ omluvila se a vyhrabala si mobil.
„Ano?“ řekla do telefonu, Zann s ní nespouštěl oči.
„Čau Eso, mám pro tebe novinky,“ ozval se její informátor, Corky.