Awesodemy Flair High School 12.DÍL

12.ČÁST

Polštář byl celý promáčený, nebrečela kvůli spackanému životu, rodině jak to bylo běžné, ani boudě od její tety Adriany, brečela kvůli Zannovi. Tolik si přála, přesněji řečeno od doby co odešel, aby se s ním mohla znovu shledat a teď? Je po všem. Její sen ztratil cíl. Někde v duchu si přála být žurnalistkou, nebo napsat knihu stát se slavnou a on by zahlédl její jméno, po letech by se střetli. Ano, je to hodně romantické a nemyslitelné, ale pořád lepší, než to, jak se střetli.
Ležela tam tak dlouho až si vše začala uvědomovat do hloubky, ty písně. To že jí nenávidí, miluje? To jak jí zachránil, to že ví o rakovině čípku, že ví, že spala s tolika kluky. Den plesu, jak byli spolu sami. Když si vybavila scénku s ručníkem, musela se pousmát a hned rozplakat. Chtěla do něčeho udeřit, tak silně až by se to rozletělo na milion kousků, přesně jako její pocity.

Uslyšela dusot schodů a prudké rozražení dveří.
„Co tu děláš?“ skoro až křikem po ní vyjela mamka.
„Co myslíš, končím,“ špitla přes vzlyky.
„Co se stalo?“ zeptala se mamka, hned klidněji. Jednou ze všech věcí co nesnášela, když její dcera brečela.
„Lhali mi, všichni,“ odpověděla a sedla si na kraj postele. Mamka si k ní přisedla.
„Kdo všichni?“ ptala se dál.
„Ředitelka, Zann…“ přiznala.
„Zann, ten…“ skoro se až zalekla.
„Jo, on je na té škole. Věděl, že to jsem já, ale nic mi neřekl. Nic,“ znovu se rozvzlykala. Mamka jí objala, Ann se nechala a brečela do jejího ramena.

„To je důvod proč jsi skončila se školou?“ otázala se po chvíli.
„Jak to víš,“ odtáhla se od ní.
„Adriana mi volala. Hned jsem letěla z práce do školy a pak sem,“ odpověděla.
„Adriana? Od kdy ji oslovuješ jménem?“ zeptala se váhavě.
„V nemocnici jsme si trochu povídali,“ přiznala.
„Ona ti to řekla?“ zeptala se najednou a poznala na výrazu mamky, že něco není v pořádku. Poznala to, její tvář neuměla lhát, jen její hlas uměl zapírat, ale to nedělala.

„Řekla ti to!“ oznámila skoro až křikem, prudce vstala a hleděla na sedící mamku.
„Jo,“ připustila.
„Proč jsi mi to sakra neřekla!“ vyjela po ní, na Zanna na chvíli zapomněla.
„Měla dobré důvody,“ vysvětlila.
„Jako myslíš to, abych vystudovala, měla super budoucnost a změnila se. Vždyť tě to dávno nezajímá,“ znovu po ní vyjela. Byla dvakrát tolik rozrušená. Všechno si uvědomovala, to co jí nabízeli, jenže s ní manipulovali.
„Zajímá! Jenže já tě už nezvládla, vůbec mě neposloucháš a ona chtěla jen pomoct,“ začala se bránit, a taky na svou dceru začala zvyšovat hlas.
„Takže jste se na mě domluvili, to je hezké,“ řekla a šla ke skříni, kde si vzala zelenou bundu zteplenou šedou teplákovinu s kapucí.

„Kam jdeš?“ otázala se rozrušeně.
„Pryč, někde kde mi nebudou lidi klást pasti pod nohy,“ řekla jí a ani se na ni nepodívala.
„Ne mladá dámo, tak dost. Už nedovolím ti ničit život. Tu školu doděláš, doděláš si maturitu a konec. Nepůjdeš na žádnou jinou školu, konec s kapesným. Chápu, že si rozrušená a všechno, ale prostě ne,“ začala se chovat jako mamka a naznačila domácí vězení.
„Jak mi v tom zabráníš?“ zeptala se oblečená Ann.
„Pro začátek mám tvoje klíčky od auta a žádné kapesné,“ řekla jí. Výraz měla naprosto vážný. Chce lepší život pro svou dceru, i kdyby to mělo znamenat, že jí bude nenávidět.

„To nemůžeš!“ narážela na auto.
„Ale můžu,“ řekla a ukázala jí klíčky v ruce.
„Je od táty,“ poprvé po dlouhé době se o něm před ní zmínila.
„To je jedno,“ řekla a snažila se trochu zklidnit, ale při vzpomínce na ex manžela se trochu rozrušila.
„A jak si to jako představuješ. Informovala tě o plese? Jak se tam mám asi ukázat?“ otázala se.
„Už jsem se tolikrát styděla, že i toto přežiju. A činy nesou své následky,“ řekla jí a postavila se.
„Nevrátím se tam,“ pevně rozhodnutá, řekla Ann.
„Jak myslíš. Adriana byla tak loajální a nabídla dálkové studium, jen po dobu, než se vše uklidní. V kuchyni máš věci od ní, měla bys ses začít učit,“ oznámila a odešla. Hned jak udělala, Ann otevřela okno a svými cestičky se vydala ven.

Běžela přes zahradu do menšího lesíka. V kapse už měla krabičku cigaret a začala si zapalovat jednu za druhou. Sedla si na vlhký pařez a vzlykala pro tamější zvěř.

Zann došel po škole na byty. Vrátnice ho zastavila.
„Mate tu poštu!“ zavolala na něj.
„Jo děkuji,“ řek a odešel.

Sedl si do pohodlného gauče a rozrušeně myslel na Ann. Přečetl své jméno, adresu domu, a přesměrováno na byt, kde momentálně žije. Natrhl bílou obálku, z které vypadl dopis a fotka. Zvedl jí z podlahy a otočil. Ann v krásných šatech a usmívající, jak si pamatoval z dětství. Usmíval se, ale byl zároveň nešťastný a překvapený. Prohlížel si každý její detail. Po nějaké chvíli před sebe otevřel dopis a začal číst.

„Tady je ta fotka, ještě jsem to stihla. Víš, kolik jsem si musela zkoušet šatů? A než jsem se rozhodla? Velmi se mi líbili, snad i tobě, měj se hezky  „ dočetl přílohu dopisu. Srdce se mu sevřelo a přemýšlel, jaké jiné dopisy myslela, nikdy mu od ní žádný nedošel.

Převlékl se z uniformy, hodil na sebe světle hnědé kalhoty, tmavě modré tričko na to tlustší fialové. Omotal kolem krku šedobílou šálu, oblékl si černý delší kabát a vzal klíčky od auta.

Nasednul do naleštěného Mustangu GT a vyrazil “domů“.

Otevřela se velká železná brána s bodci, aby nikdo nemohl přelézt a jel dál po příjezdové cestě, která mírně zatáčela doprava. Z leteckého pohledu cesta vypadala jako otazník, bez tečky. Končila za domem, kde auto nechal před garážemi. Vešel tři schodky a otevřel si zadní mahagonové dveře, na kterých vysel podzimní věnec. Pozdravil služebnou a šel po zdobném schodišti do horního patra, kde potkal uklízečku.

„Matka?“ zeptal se hned po pozdravení.
„V bazéně,“ odpověděla.
„Děkuji,“ řekl a zamířil do svého pokoje.

Obrovský obdélníkový pokoj s tmavě dřevěnými obklady a od dvou třetin zdi po strop vymalované smetanově. Velká dvojlůžková postel s křídli za hlavou a u nohou, skříně, stolečky i velký psací stůl jsou jako by vytáhlé z hořké čokolády a k tomu krásně vyřezávány. Pět stojanů; na housle, čelo, kytaru a elektrické housle i čelo, plus černé piáno. Ještě se v koutu vešla větší, starší knihovna a věšák. Co se dekorace týče, nějaký ten starožitný obraz krajin, a suvenýrů z cest ve světě, včetně různých dřevěných masek a bonga na poličce. Nějaká ty kytky, které by nebýt služebné umřeli. A aby toho nebylo málo nádherný červený perský koberec. Za dveřmi v pokoji se nacházela jeho soukromá koupelka s obrovskou sprchou a šedobéžovými kachličkami.
Celkový dojem působil staře, ještě by tam chybělo rudé kožené křeslo a nějaký dědula s doutníkem v puse a novinami v rukách, proto taky byt na Gamble Rogers měl v modernějším stylu a vybavoval si ho sám, ne tak, jak kdo píská.

Převlékl si tričko, šedé s velkým výstřihem a běžel k matce do pracovny, prohledal snad všechny šuplíky, to co hledal, nenašel. Pak šel do protější místnosti, její ložnice. První se pustil do nočních stolků, ale stále nic.

„Já že mě přijdeš aspoň pozdravit,“ ozval se překvapený sladký hlas ode dveří. Otočil se a podíval se na svou matku.
„Čau,“ řekl, jako by tam ani nebyla a šel se podívat do druhého šuplíku.
„Můžu ti s něčím pomoct,“ zeptala se. Zahalená ve světle modrém ručníku, černé, mokré, zavlněné vlasy do půl zad, a přísné havraní oči. Nos po plastice, stejně tak odsáty tuk z různých partií těla. Na to že měla třicet čtyři, vypadala ještě na míň. Mnoho lidí si myslelo, že je Zannova sestra, ne-li dvojče.
„Vlastně jo, kde jsou?“ zeptal se ostře.
„Co myslíš,“ nevěděla a pomalu se sunula ke své posteli, kolem které Zann kroužil jako sup.
„Nedělej se. Kdo jiný byl doma, aby je převzal,“ zvedl hlavu od jejího druhého nočního stolku a zpříma plný opovržení se jí podíval do očí.
„Pořád nevím, co myslíš,“ tušila, musela tušit, co myslí.
„Ty dopisy od Ann!“ zvýšil hlas, no vzhledem k tomu, jak krásně umí zpívat, toto moc příjemně neznělo.
„Ach ty,“ připustila.
„Vzala jsi je, že?“ snad ani nemrkl, nezpustil z ní oči, jen se tak trochu pousmála, přešla ho a opřela se o sedadlo dřevěného křesla změkčený v opěradla a sedáku. Přeložila si nohu přes nohu a ze stolku vedle ní vytáhla cigaretu s nástavbou, jak to mívali paničky, aby jim nenačichly ruce.

„Možná,“ řekla a přitom vydechla kouř.
„Neutahuj si ze mě, toto už máme za sebou,“ znovu trochu zvýšil hlas.
„Zanne, synku. Nenamáhej si hlasivky, maminka jinak nebude mít nového norka,“ řekla arogantně.
„Ty si můžeš mít, co chceš. Mě nepotřebuješ. Pamatuješ? Snad vše jsi sebrala otci,“ řekl strmě a vydal se k poslednímu stolu, k tomu, ze kterého si před chvilkou podávala cigaretu.
„Ale no tak zlatíčko, nebuď na maminku ošklivý,“ řekla opět arogantně.
„Ne, proč sem se tě vůbec ptal?“ odvrátil se od ní a chtěl otevřít poslední šuplík, zamčený.
„Drahý, snad to nechceš rozbít,“ provokovala svého syna dál.
„A co když jo?“ otázal se.
„Nevím, stál přibližně tolik, kolik tě stojí půl roku na škole, spočítej si to,“ namítla a natáhla se pro popelník.
„Tak to bys to měla asi odemknout,“ řekl jí a pousmál se. Vytáhl kovové klíče od auta a chytl je tak, že kdyby hnul rukou, zanechá jí tam pěkný škrábanec.
„Dobře dobře, si jak tvůj otec,“ řekla odstupně a podala mu klíč, který vytáhla z kapsy županu. Že by to tušila? Kdo ví.

„Tak to mi jenom lichotíš,“ řekl ji a rychle se pustil do odemykání. Krásný zdobený klíč v šedočerné barvě ji podal na zpět a vytáhl několik rozházených dopisů.
„To jsi měla šuplík jenom na ně?“ zeptal se překvapeně.
„A víš, že jo,“ připustila.
„Proč jsi je nespálila a skladovala?“ otázal se, když si ověřil, že všechny jsou od Ann.
„Chtěla jsem, že až nadejde tento den, tak zjistíš jaká je to chudinka a vše ukončíš. A když jsem ti je tak ochotně dala, prozraď. Jak ses o nich dozvěděl?“ otázala se a típla cigaretu.
„No, ne že bych ti musel odpovídat, ale pro tvoje potěšení, je to moje spolužačka,“ řekl a usmál se. Pak se ještě dál usmíval při vyjeveném výrazu své matky.

„Paní Cameron, čaj o páté bude za chvíli. Chcete připravit šaty?“ otázala se služebná.
„Ach, děkuji za připomenutí a ano buď tak hodná Hillary,“ řekla namyšlená panička a otočila se k synovi záda.
„Doufám, že je ti jasné, že jediné co nás spojuje, je to, že mám tvé příjmení za svobodna,“ ještě řekl matce, která se na pár sekund zastavila, neotočila se a potom odešla.

Vzal si jablko z kuchyňské linky, pomerančový džus z lednice a šel do svého pokoje číst si dopisy.

1) Ahoj Zanne,
Vidíš to, neuběhl ani týden, co ses odstěhoval, vlastně ani ne dva dny a už se mi stýská. Byli jsme spolu každý den a teď to už tak nebude. Včera jsem byla na hřišti, ale nebavilo mě to. Maminka udělala ovocné knedlíky na oběd, ale chutnali bez tebe jinak. Přijedeš mě někdy navštívit?

2)
Ahoj,
Uběhl další týden a nic moc se nezměnilo. Často se nudím, někdy se jdu projít ven. Paní učitelka nám dala úkol, abychom napsali o nejoblíbenějším zážitku, píšu o nás, protože nejde vybrat jenom jeden. Ale asi o jednom budu muset psát víc, poradíš mi? A pozdravuje tě celá třída.

3)Po půl roce

Ahoj
Proč mi neodepisuješ? Jak se máš? Co na nové škole? Učitelé a kamarádi? Jak vypadá váš dům? Chtěla bych tě vidět. Myslíš, že by byla možnost se o prázdninách setkat, maminka mi to dovolila, pozdravují tě a doufají, že se ti dobře daří.

4) po 7 měsíců

Už jsi zase o rok starší. Všechno nejlepší, hodně štěstí a zdraví. Doufám, že jsi v pořádku. Maminka tvrdí, že je chyba na poště, nebo jste se zase odstěhovali, že máš moc práce. Nevím, co si myslet i tak budu psát dál. Tak doufám, že máš aspoň sladký dort, jednou to třeba oslavíme spolu.

5)ten týž rok

Měla jsem zlý sen, probudila jsem se s křikem a pláčem. Byla jsem malá a vešla jsem do ložnice rodičů a taťka držel nůž u krku mamky a moc se hádali. Když si mě všimli, tak přestali.

No, vlastně už se ti musím přiznat. NEVYDRŽÍM TO! Po pravdě se pořád hádají, často teď brečím. Maminka pořád křičí, že taťka nepomáhá a nic neděla, že je na vše sama. Někdy křičí i na mě. …

6)o týden později

Ahoj,
Jak se máš? Líp jak já? Nemůžu se už nikomu svěřit, papír a tužka je asi teď můj nejlepší kamarád, pořád ti píšu, ale ne vše vždy odešlu. Zanne, ten sen, nebyl sen. Jsem si jistá, že se to stalo, někdy jak jsem byla mnohem menší, asi se mi to vrátilo, protože se zase hádají čím dál víc. Nikdy maminku nebil, to ne. Jen se někdy tak moc pohádají, že v momentě je vše naruby. Ptala jsem se na to mamky, jestli se to stalo, ale ta na mě jen nechápavě koukala. Že jsem měla jen zlý sen, ale dívala se nějak divně.

7)po roce

Nedávno jsem zkolabovala doma, při jedné hádce. I tak si mě rodiče nevšimli. Byla u toho babička, nějaké rodinné důvody, nejsem si jistá, o co se hádali. Byla tam zamotaná i teta Kristen. Ta s babičkou se o mě starali a rodiče byli do sebe tak zakousnutí, že si mě ani nevšimli. Když jsem začala bít pěstí do zdi, způsobilo to jen namodralé klouby a odřenou kůži. Všimli si, až se mi zpustila krev silněji. Víš, co je zvláštní. Ani mě to nebolelo, ne jak v hrudi.
Na některých dopisech Zann ještě viděl rozmazaný inkoust od slz. Za tu dobu, těch dopisu bylo tolik, že celý zbytek dne trávil jejich čtení. Tolik se nenáviděl a o to víc, ještě nenáviděl svou matku. Nemohl uvěřit, co vše přečetl. To co se jí stalo, co si sama prožila. Bylo mu na nic. Všiml si, že po roce, co se odstěhoval, se styl psaní trochu uklidnil a myslel si, že ji ovlivnila, jen ta část života, ale to se spletl.

8)po pěti letech po odstěhování

Naše škola byla uzavřena, tak naše třída přešla na sousední ve vedlejším městečku. Jiní lidé, jiný život. Musím se ti přiznat, nemám tu dobrou pověst. Koukají po mě nějací spolužáci, a dokonce i někteří z vyššího ročníku. Trošku jsem vyrostla a změnila se, tak je to asi pro to. Líbí se mi jeden kluk, jmenuje se Rick. Jenže on se líbí ještě jedné holce, Angele. Nějak o mě začala šířit špatné řeči. Že jsem hodně na kluky, a že všechny uháním. To není pravda. Je strašně zabedněná, ale co mám dělat. Co myslíš?

Dále se psalo, jak vysvětlovala jeden večírek v patnácti a trochu se opila, nakonec skončila s Rickem. Ve škole zjistila, že to byla jenom sázka a Rick časem začal chodit s Angelou. Pak rozšířila pověst, že dá každému klukovi. Mezitím doma začalo být zase terno a hádky s debaty o rozvod. Včetně vyskleného skla. Jednou se její mamka tak lekla, že začala utíkat a když za ní manžel běžel tak se zavřela za dveřmi, na které tak tlačil, že ji vyhodil z pantů a zavalili Emily. Kristen nechápala, proč se už dávno nerozvedla a místy kolem toho byli taky hádky.

Ann už byla na střední a bohužel tam byla I Angela, která v pověsti pokračovala. Časem se začala chovat přesně tak, jak ji popisovala. Neustále narážky na to, že když je dě**a, trapná, tak proč se přetváří jako by nebyla, že to stejně každý ví. To jí dohnalo všemu podlehnout. Začala dělat problémy výtržnictví a tahat se s kluky.

Tolik slaných slz v jejím polštáři, není snad ani v moři. Začala kouřit, chodit po klubech, a když dostala řidičák, jezdila čím dál a dál.
Rodiče už spolu nebydleli, avšak Ann ještě nějakou dobu s otcem komunikovala, jeho povaha se celkem změnila. Spadl do organizace zvané sciontologie a ti mu vygumovali mozek, jenže dával čím dál méně alimentů. Její mamka už byla těhotná, a tak to bylo obzvlášť těžké, trochu jí pomáhala sestra Hannah. Nechtěla se tahat po soudech, chtěla být v klidu na mateřské a chtěla své dítě ochránit od exmanžela.

Ann se nechala plně ovlivnit okolím a přestala bojovat, začala psát a projevovat se. Dát o sobě nějakým způsobem znát.
Dopisy v posledních třech letech se velmi omezili a byla už noc, když to Zann vše dočetl. Dopisy byly některé hlavně ze začátku příliš dlouhé, popisovala třeba jeden celý den, od probuzení, snídani, cestě do školy, obědu, cesty ze školy a domácího volna až po večeři a spánek. Všechny si četl s úsměvem a ani o jednom nemohl říct, že by ho nebavil. Nejvíc se ale fakt pobavil, když po dvou letech zmínila, že se s takovou stane spisovatelka a pak žurnalistka. Byl na ní pyšný, zároveň zklamaný. Víc ji pochopil a snažil se do ní vžít. Strašně ho mrzelo, že tam pro ni nemohl být, a že se mu nesvěřila, jak bývali spolu. Protože se i zmínila, že už něco málo probíhalo v tu dobu a ona se vyhýbala domu co nejvíc, aby tam nemusela být.

„Četla jsi je všechny?“ zeptal se mamky, která si ještě popíjela skotskou v salónku.
„Jo,“ přikývla. Seděla v rudých šatech, opět nožku přes nožku. V jedné ruce sklenici s alkoholem v druhé cigaretu.

„Proč jsi mi je nedala?“ zeptal se přímo.
„Když jste byli venku, často jsem slyšela křik od jejich domu, jak se tam hádali. Nemám zapotřebí, abys byl s takovou holkou, jejíž rodina je nespořádaná,“ vysvětlila a napila se.
„Jako kdybys ty byla lepší!“ štěkl na ní a odešel.
Vzal si věci a odjel zpátky na byt.