Awesodemy Flair High School 13.DÍL

13. ČÁST

Ann už byla dávno doma s Markem, se kterým si užívala spoustu času. Zkontrolovala si e-mail se spousty úkolu od Inky a od Jaydena, kterému jak se zjistilo, dala Inka adresu. Děkovně odepsala a pustila se do práce. Jen nad jedním hodně přemýšlela. To že ji Inka napsala, že by měla jet tento týden do Itálie s hudební třídou, to znamená Zann. Odepsala, že to asi nepůjde, ale moc na vybranou jí nedala. Jelikož Ann nastoupila poslední rok, o hodně přišla a určitě neví, jak něco takového naživo chodí. Pak jí Inka odepsala, že poslední správu o vystoupení ve škole se Zannem bylo pozoruhodné, a že se do Itálie hodní snad ze všech nejvíc. Nechtěla, nechtěla ho znovu vidět, ale zároveň chtěla. Byla zklamaná, naštvaná, no dobře věděla, že i když tedy přistoupí na dálkové studium, některým výletům se vyhnout nemůže. Potřebuje odmaturovat, i když si to na plnou pusu nepřiznala.

„Sestřičko, proč jsi doma, ty nemusíš do školy?“ zeptal se na jednou Mark, který si hrál u ní na podlaze se stavebnicí.
„No, já mám teď domácí studium,“ vysvětlila.
„Já chci taky,“ řekl panovačně. Ann vstala a došla k němu. Ruku mu zabořila do vlásku a trochu se roztřepala. To dělávala pořád.
„To víš, že jo,“ řekla s úsměvem sarkasticky.
„É… „ zaskuhral Marki.

Po tiché večeři, kdy s matkou, která přišla z práce ani slůvkem nepromluvila, odešla do svého pokoje a přemýšlela, jak se bez auta dostat někam fuč.

„Ahoj tu Ann,“ řekla do telefonu.
„No ahoj, jak je?“ otázal se Dean.
„Ujde to. Říkal jsi, že až budu doma, že se mám ozvat,“ řekla mile do telefonu.
„Super, a ty nemáš zítra školu?“ zeptal se.
„Mám no, ale doma,“ řekla pobaveně.
„Aha.“
„Já jen, jestli jsi někde poblíž a pokud brzo nevstáváš, jestli nechceš něco podniknout?“ otázala se.
„No…,“ zamyslel se.
„Jsem zrovna doma a zítra mám zápas, ale tak je ještě brzo tak bych mohl,“ dodal.
„A přijel bys pro mě, autko je na čas odstavené,“ vysvětlila a dívala se z okna na svého miláčka.
„Jasně, dej mi tak půl hoďky a jsem tam,“ jeho hlas byl šťastný.
„Zatím,“ rozloučili se a zavěsili.

Ann se mezitím začala oblékat, jeansy, černé tílko s výstřihem obšitou černou krajkou, červenou károvanou, teplejší košili a bundu. Vlasy nechala volně rozpuštěné a trochu si zvýraznila černě oči. Akorát stála u zrcadla, když uslyšela zaklepání.

„Někam se chystáš?“ zeptala se Emily, která prostě vešla dál.
„Projít se?“ zeptala se tázavě, jak kdyby to mamce hned nedošlo.
„Kdy se vrátíš?“ věděla, že ji nezadrží.
„Nevím,“ odbyla jí a ještě si rukou prohrábla vlasy. Podívala se z okna a viděla auto, které už stojí u domu.
„Do 11, pak zamykám celý dům!“ zavolala Emily na Ann, která ji už obešla a běžela po schodech dolů.
„Dejme tomu!“ zavolala nazpět.

„Ahoj,“ pozdravil Dean, který se opíral o pěkný, stříbrný pikap značky ford.
„Čau,“ pozdravila na zpět a nechala si otevřít dveře.
„Pěkné auto,“ podotkla, když vyrazili.
„Táty, máme ho tak trochu napůl,“ vysvětlil.

„Hmm… Kam pojedeme?“ zeptala se po chvilce.
„Netuším, napadá tě něco? Trochu jsem přemýšlel cestou sem a moc mě, abych se přiznal, nenapadlo,“ řekl s úsměvem.
„Když ne moc, tak přeci jenom aspoň něco, ne?“ úsměv mu oplatila.
„No jo no. - Kino?“ zeptal se trochu váhavě.
„Klidně,“ nic nenamítala a doufala, že to nebere jako rande, spíš když už tak přátelská společnost.

Pustili si rádio a trochu kecali o škole, ale převážně se ptala Ann, protože se jí zrovna nechtělo bavit o Awesodemy. Věděla, že se určitě taky začne ptát, ale v kině to asi nebude.

„Nevadí ti horory?“ zeptal se když, se dívali na program.
„Vůbec,“ odpověděla a on šel koupit lístky.

Aby bylo jasno, horory ji fakt nevadili, jen neměla ráda scénky, kdy je naprosté ticho, či klid a z ničeho nic propukne řev nebo vybafne masový zabiják zpoza rohu. Ani si nevšimla, že při jedné takové scénce chytila Deana za ruku, no pak ji rychle pustila, ten se jen pobaveně usmíval. Ve tmě ho ale moc dobře neviděla. Podal jí kelímek s colou a brčkem. Ochotně se napila. Kino nebylo zrovna plné, a jelikož seděli celkem vzadu, dala se vidět i kulisa jednoho páru, jak se k sobě “mají“. Přilepené hlavy k sobě, které se ocumlávali, film je asi trochu nudí. Dean s Ann si nemohli nevšimnout, pak se podívali na sebe. Ann chtěla zapomenout, mít myšlenky někde jinde než na Awesodemy a vše ostatní, co se jí aspoň trochu týká, ale kupodivu nechtěla zneužít tak milého kluka. Nakonec si jen na jeho rameno položila hlavu a sledovala dál film.

Nakonec skončili v tom samém menším baru u biliardu, kde se opět poznali. Dali si sodu a pak odjeli domu.

„Jsem rád, že jsem šel a že jsi napsala,“ řekl v autě před jejím domem.
„Taky jsem ráda, že jsem ti napsala,“ přiznala. Dávno tomu bylo, kdy se jen tak bavila.
Usmáli se na sebe. Pak se Dean k ní sklonil. Ann se k němu přitáhla a políbili se. Jenže když na sekundu otevřela oči, místo něj viděla Zanna, hned se odtrhla, a když se jí vrátila jeho normální tvář, byla překvapená.

„Promiň, ale…, asi bych neměla,“ řekla a podívala se na nohy, aby nemusela sledovat jeho sklamanou tvář.
„Stalo se něco?“ zeptal se.
„Já… promiň,“ na víc se nezmohla, rychle otevřela dveře a zmizela ke dveřím. Ještě chvíli tam Dean seděl, a když zavřela dveře domu, odjel.

„Páni, co se stalo, že tak brzy?“ otázala se mamka hned za dveřmi, čekala ji.
„Nepřála sis to?“ zeptala se protivně.
„Jo, ale nečekala jsem, že poslechneš,“ řekla.
„Vidíš to, jsem samé překvapení,“ řekla jí Ann a chystala se odejít.
„Co to bylo za kluka? To je poprvé, že bys s někým jen tak šla,“ namítla mamka k jejím zádům. Ann se otočila.
„Bývalý spolužák, byli jsme v kině a pak trochu pokecali u kulečníku,“ řekla Ann.
„Chodíš s ním?“ ptala se zvědavě mamka.
„Ne,“ řekla Ann, po tom co se trochu zamyslela.
„Aha, ale mohla bys ho někdy přivést představit, když mi po nocích bere dceru,“ namítla.
„Hmm…,“ víc neřekla a odešla.

***

Bylo odpoledne a Ann už od rána děla nějaké práce, co dostala z e-mailu od Jaydena a Inky. Vyrušilo jí volání Kristen zdola. Kromě ní doma nikdo nebyl.

„Ano?!“ mírně zavolala, když se hnala ze schodů.
„Návštěva, pro tebe,“ řekla jí Kristen, pak odešla.

Ann došla ke dveřím, které otevřela a stála tam Adriana.
„Ahoj,“pozdravila Ann.
„Zdravím,“ taky pozdravila.
„Můžu?“ zeptala se a poukázala, jestli může do domu. Ann odvrátila hlavu a otevřela dveře dokořán.
„Děkuji,“ řekla Adriana a usmála se. Ann šla pomalu už do schodů a Adriana jí následovala.
„Máte to tu pěkné,“ hodila poklonu drahá tetička.
„Mamka hodně dřela a trochu jsme loni rekonstruovali,“ vysvětlila.
„Aha, je to úcty hodná žena,“ podotkla.
„Je,“ přiznala Ann.
„Dáte si kafe, čaj,“ byla o hodně příjemnější, než posledně, nedělala nějaké přetvářky, domácí píseček jí dával poněkud do normálu, a taky tam nebyla Emily.
„Čaj, děkuji,“ řekla a sundala si mohutný dlouhý černý kabátek s kožíškem, které přehodila přes židličku. Sedla si na sousední a na stůl položila kožené rukavice, co si sundala hned u vchodu. Ann postavila vodu a vytáhla velký hnědo-oranžový hrníček.

„Ovocný, černý, zelený?“ otázala se.
„Černý, neslazený,“ řekla jí.
„Citron?“
„Když budeš tak hodná,“ zatím se k hlavnímu tématu nedobojovala, čekala na vhodnou příležitost, zatím jen sledovala Ann, jakou ještě neznala.
Položila hrnek a s menším talířkem sušenek před ní a sedla si kolmo k ní na židličku.

„Proč jste přijela?“ otázala se Ann.
„Kde začít…,“ zamyslela se.
„V tom vám neporadím,“ řekla a napila se sklenky čisté vody, co si dala.
„Budeš to mít obzvlášť těžké, jako dálkové studium. Vzhledem k tomu, že se nevyhneš svým spolužákům. Jak už máš ten svůj rozvrh, jsou tam akce, kde třeba budeš muset jít na nějakou módní přehlídku i s Violet,“ vrhla se hned k tomu to, byla informovaná o vztahu s Violet.

„Čekala jsem to,“ řekla, včera o tom před spaním přemýšlela, obzvlášť když tomu spánku moc nedala. V hlavě měla jenom Zanna.
„Nerozmyslela sis to? Nechceš se vrátit?“ otázala se.
„Ne,“ řekla nahlas srozumitelně.
„Teď ne,“ dodala tišeji a začala si pohrávat se sklenicí, různě ji nakláněla, dokud voda skoro nepřetekla.
„Moc času nemáš, je toho hodně na dohánění,“ řekla jí.
„Chápu,“ nebyla zrovna komunikativní.
„Teď v pátek bys měla jet do Itálie, donesla jsem ti letenky,“ vytáhla na stůl dva lístky.
„Aha.“
„Nemusíš pokud nechceš,“ hned řekla panicky, nechtěla na ní nijak tlačit.
„Jo, jasně,“ řekla a Adriana letenky posunula po stole k ní. Ann se na ně podívala a prohlédla si je, jedna byla tam, druhá libovolný termín zpět.
„Tu zpáteční musíš ohlásit dopředu, který den pojedeš, platí to jen na víkend,“ vysvětlila.
„Dobře,“ potvrdila.
„Jak to zvládáš?“ změnila téma. Ann se trochu zadrhla. Jedna její část křičela, na co si hraje, druhá nevěděla, co říct.

„Bylo hůř,“ přiznala nakonec.
„Tak aspoň, že tak,“ usmála se na ní Adriana a napila se čaje.
„Tady máš klíče od bytu, kdyby sis to rozmyslela dřív,“ řekla a podala ji svazek.
„Ok,“ neměla v plánu se vrátit.
„Ještě něco?“ zeptala se.
„Ještě bych se ti ráda jednou omluvila,“ řekla.
„Už je to v pořádku, jasné,“ řekla.
„Máš tu i brášku?“ zeptala se.
„Je ve školce,“ řekla Ann a povídala se na zklamané oči ženy.
„Chcete ho navštívit?“ změklo jí srdce a zeptala se. Mark by mohl mít lepší život, než ona. Jak by se k tomu jednou postavil, kdyby se to dejme tomu, dozvěděl jako ona, to že má tetu a ták…

„Nebyl by to problém?“ zeptala se a znovu se ji objevil mírný usměv.
„V pohodě, znají mě tam. Skočím se obléct,“ řekla a odešla. Adriana seděla v kuchyňce u jídelního stolu a prohlíželi si skromné přesto pěkné vybavení.
„Jste tu autem, já momentálně nemám klíčky,“ zeptala se Ann.
„Jo, budeš navigovat,“ řekla a vzala si kabát s rukavicemi.
„A tady do leva,“ řekla Ann v luxusním mercedesu.
Už byly na místě, zastavili před jednopatrovou dlouhou budovou. Vystoupili a šli ke dveřím, otevřeli a očistili si podrážky. Ann mávla na vychovatelku a ta zavolala Marka. Došli spolu:
„Dobrý den, jen jsem chtěla někoho představit Markovi, bylo by to možné?“ zeptala se.
„Zajisté,“ řekla starší žena s modrým šátkem kolem krku sepnutý broží ve tvaru lístku.
„Sestřičko!“ zajásal její malý bráška a skočil jí do náruče, s láskou si ho vzala.
„Čau prcku,“ řekla Ann radostně. Adriany geniální mozek nestíhal zpracovávat proměny Ann života, její šťastný úsměv a láska co z ní jen kypěla.

„Nejsem prcek,“ zahudroval prcek.
„Nekecej, podiv se do zrcadla,“ zažertovala. Malý Mark ji chytili líčka mezi palcem a ukazováčkem a trochu natáhl. Adriana se musela zasmát.
„Kdo to je Annis?“ zeptal se a Ann ho položila, chytla ho za ruku a postavila před sebe.
„Marki, to je tvoje teta Adriana,“ představila jí.
„Já mám další tetu?“ zeptal se a prohlížel si ženu. Dřepla si k němu.
„Ahoj,“ pozdravila ho.
Seznámili se a nakonec šli dál do školky, kde si všichni tři spolu sedli na koberec a hráli si. Mark Adrianu hned vzal do rodiny a Ann se jen usmívala, jak byl šťastný. Skládali kostky, hráli pexeso a Adriana a její nesmírně šťastný úsměv dával zvláštní pocit Ann. Že by nebyla zas tak špatná?
Marka vzali rovnou sebou užasl nad krásným interiérem Adriany auta, když dojeli domů už vysedl a běžel domů.

„Jo Ann ještě jsem ti chtěla něco říct,“ vzpomněla si, když se taky chystala vystoupit.
„Ano?“ otázala se k ní.
„Moje dcera Destiny, nevěděla o tom. Netušila, že jste sestřenice, nedávej jí to za vinu,“ řekla a bleskem ta slova Ann projeli. Věřila jí, v tom to ano. Ze šoku se zpět posadila na místo spolujezdce. To ona před celou třídou prozradila, že je rockerka a nebylo pochyb, že se o tom už i Adriana dozvěděla.

„Jak to vzala?“ zeptala se opatrně.
„Nevím kolik jste se bavili, když se to ke mně vše doneslo, všechno mi řekla. I o té noci, jak jste spolu byli. Musím říct, že mě dost překvapila, ale když o tobě mluvila, vypadala, že má konečně někoho ke komu má blízko. Taky to neměla lehké,“ podotkla.
„Co tím myslíte?“ zeptala se.
„Nevím, co vše ti řekla,“ namítla tak, aby neopakovala, to co mohla Destiny říct.
„Nic mi neřekla,“ vypustila ze sebe a trochu si povzdechla. Destiny se jí celkem zamluvila, ale ne jako kamarádka, to by si nemohla připustit.
Nikoho tam nepovažovala za přítele, po tom co z její první školy o ní vše neroznesli, otočili se k ní zády a uvěřili pouhým lžím ztratila důvěru v lidi. Udělali z ní hadr, a když se něco stalo, svedli to na ní a vzhledem ke špatné stoupající pověsti i učitelé věřili, že například vajgle na dívčích záchodcích jsou její. A mnohem horší, jako rozbité šatny a poničené hřiště. Dokonce byla obviněna i z šikany.
„No možná by bylo fér, aby ses taky něco dozvěděla, vzhledem k tomu, že já o tobě vím dost a ty vlastně nic,“ připustila a zvýšila trochu topení v autě. Venku zrovna byl, jeden z těch prvních mrazů.

Ann přikývla, že má pravdu, a že si to vyslechne.

„Můj manžel zemřel, když Destiny měla čtrnáct. Tehdy se přestala smát. Nikdy si to neodpustila a doteď si to vyčítá, že to byla její chyba. –“ Ann hodila nechápavý pohled, co se ptal „proč?“
„Jela od doktora a vezl jí manžel, teď to budou čtyři roky, tehdy byl sníh a dostali se do smyku, ona přežila on ne,“ její tvář velmi posmutněla, ale nechápala, proč si to Destiny vyčítala, vždyť nemohla za to, že jela od doktora, ne?

„Byla těhotná a Mike panicky a celkem naštvaný s ní hned startoval auto, když se však dozvěděl, že bude mít vnuka, tak byl prý nakonec šťastný,“ usmála se a zahleděla z čelního okna. Ann zamrazilo.
Ann se vcítila do Destiny. Někdy vcítit se do druhého člověka ji šlo moc dobře. Její otec Mik, představila si velmi živě, jak musel dovádět, že jeho malá dcera musela být zneužita a otěhotněla. Jak panicky ji vezl do nemocnice, a měl na svou dceru zvýšený hlas. Přestavila si, jak znepokojený doktor, říká otci o znásilnění, protože snad jiné východisko v tak mladém roku být ani nemohlo. Jak se ale usmál, že bude dědou a po krátké chvíli celého života, je úplně všechno jinak. Viděla auto v plamenech, i když to tak přesně nebylo. Z tragických filmů, se ji hned vybavilo plno krve. Viděla Destiny v pláči a plná světla majáků. Když si uvědomila, že to co jí Adriana říká, není jen báchorka, spadlo ji pár slz, stejně tak Adrianě.

„Je asi tak starý jako Mark, jmenuje se Sam, nikdy mi neřekla kdo je otcem a nikdy po tom se už neusmála, tedy jen na Sama,“ pokračovala, se zesmutnělou tváří.
„Netušila jsem…,“ neměla slov, zadrhla se.
„Ani jsi nemohla, neříká to nikomu na potkání. Ze školy o Samovi nikdo neví a zkus to udržet, jako tajemství. Chtěla jsem, aby ses to dozvěděla. A na padlo mě, že by Mark mohl mít dalšího kamaráda,“ přiznala a smála se na něj.
„To je dobrý nápad,“ připustila.
„Jo a … tak jsem si vzpomněla… asi bych se vám měla omluvit…“ znovu se zadrhla.
„Za co prosím tě?“ nadzvedla obočí.
„No za tu veverku a že jsem vám přidělala problémy, ples… no a podobně“ Ann si dost dobře uvědomovala, že to neměla lehké ona ani Destiny, a že není jediná na světě, koho potkal nějaký krutý osud.

„To je pochopitelné, ale tvou omluvu přijímám,“ Adriana byla nesmírně ráda. Rozhodně si nepředstavovala, že by to takhle mohlo probíhat.
„Jestli pojedeš do té Itálie, dej mi vědět. Bude tam i Destiny,“ řekla Adriana.
„Uvidíme,“ řekla zamyšleně a chytla už kliku.
„Opatruj se,“ zavolala ještě na Ann, rozloučili se a odjela.