Awesodemy Flair High School 18.DÍL

18.ČÁST

Destiny nastoupila do luxusní limuzíny, co ji čekala u letiště. Její kamarádi z kapely na ní jen zírali.
„Chcete někam odvést?“ zeptala se trochu nejistě. Ti se na sebe jen podívali pak na ní a s úsměvem začali kývat hlavou, že to je jisté.

Když dorazila domů, kde bydlela ona, Adriana, Sam a babička od smrti jejího drahého chotě, přímo vyletěla z limuzíny. Rozrazila křídlové skoro čtyř metrové dveře a rozběhla se po mramorové hale po obloukovém schodišti do jednoho z pokojů.

„Máma se vrátila!“ zakřičela s čarovným úsměvem.
„Mamíííí!“ ozvalo se z jedné místnosti a též se rozrazily dveře. Malý Sam byl opravdu po mamince. Vlásky, oči a tajný úsměv, co na Destiny snad nikdo nezná. Dřepla si a Sam se k ní rozběhl. Byl její radostí a někdy i starostí. Trošku uličník. Objal ji kolem krku a ona ho zvedla. Už byl težší, než když byl malý.

„Dobrý den slečno Destiny,“ pozdravila opatrovatelka z pokoje Sama.
„Dobrý. Myslím, že dneska si můžete už vzít volno,“ nakoukla Destiny přes střapatou hlavu Sama.
„Mamí, to znamená, že budeš celý den se mnou?“ zeptal se Sam. Nevěděl, co je to táta ani kdo to je, už tolikrát se ptal, ale vždy zpozoroval smutnou tvář své mámy. A pak byl smutný on kvůli ní, a taky že ho mrzelo, že mu to nechce říct. Jednou viděl jak Destiny stéklo i pár slz. Seděla na posteli a tvář v dlaních. Rozběhl se ode dveří a vyskočil na její postel a začal skákat, její úsměv se rázem zase objevil.

Celý den si hráli a večer ji přišla SMS.
„Ahoj, potřebuji s tebou a skupinou udělat rozhovor do článku. Ty vítězko jedna, kdy se můžeme sejít? Ann“

***

Ann ležela potmě na své posteli a dívala se na oslepující zářivou plochu mobilu. Hned, co napsala Destiny, dívala se na číslo, co dostala od Inky. Zann.
Zhluboka se nadechla.
„Jdeš zítra do školy? Mám udělat rozhovor s účastníky v Římě, měl bys zítra dejme to mu po škole čas? Ann,“ než se rozhodla to smazat a napsat jinak, nechtěně zmáčkla odeslat. No, možná to nebylo nechtěně, ale co my můžeme vědět?

Plácla se do čela a pak si na tvář přitlačila polštář.

***

Sophia nedorazila a Dean ji tedy odvezl domů. V autě se k němu sehnula a políbila.
„Tak jak tedy?“ zeptal se.
„Co myslíš?“ dělala se. Dobře věděla, o čem mluví.
„Dáš i šanci. Plně si uvědomuji, že jsme v podstatě byli spolu jen jednou, okus teda dnešek, ale nějak se začít musí ne. Nebo aspoň, nešla bys na rande?“ zeptal se, opravdu v něm něco probudila, a nějakou chvíli ji i ve škole pozoroval, takže není tak úplně neznámá.

„Tak teda rande,“ usmála se a znovu ho políbila. Vystoupila z auta, než zavřela dveře, popřáli si dobrou noc a odešla do domu.

***

Rožnula si lampičku a dívala se na strop. Náhlá myšlenky si přála rychlé činy. Rozběhla se z pokoje do garáže a už táhla po schodech žebřík. Mamka byla ještě v práci, a Mark už ležel ve své postýlce a nechával si zdát o kouzelné říši, kde vlastnil lunapark.
Ann postavila žebřík vedle postele a ještě předtím teda rozsvítila celý pokoj. Vytáhla ze šuplíku černou barvu v tubě a část vymáčkla na tvrdý papír, aby se neprohnul. Našla rychle štětec, vylezla po žebříku, kde se uvelebila a zaklonila se. Natáhla ruku se štětcem namočený v barvě a začala dělat tahy.

Dříve, když se někdy nutila, velmi si hrávala s písmeny. Hledala si různá krasopisná písma, které teď její ruka zná nazpaměť.

„NEW LIFE, A NEW START“ a šla spát.

***

Po rozumném rozhovoru Emily dala Ann klíčky od auta, a on se rozjela tam kam už se nechtěla vrátit.

Škola skončila a Ann vyhledala místo srazu. Zann, Ryan a Shandy, už byli na místě. Ann je viděla přes výlohu a Ryan se Shandym, když si Ann všimli, začali se usmívat a jejich úsměv se pak proměnil do culení. Zann ani neotočil s hlavou. Ann si vydechla a zamířila si to k nim.

„Ahoj,“ řekla, pak schovala rty do pusy, a trochu zakývala hlavou. Že je toto vše absurdní, a měla chuť se otočit a napsat Ince, že na to kašle a nemůže. Jenže vysvětlovat jí proč, se jí taky zrovna nechtělo.

„Čauvééés“ ozvalo se nazpět od kluků, kteří se nepřestávali culit. Zann se ani nehnul a stále se na ni ani nepodíval.
„Au,“ zamračil se a podíval se na Ryana, který ho kopl do nohy. Hodil na něj oči, co vyvádí, že má šanci, při to hodil hlavu trošku na bok a otvíral pusu bez slov.
„Ahoj,“ řekla, podíval se na Ann.
„Čau,“ na kluky se trochu usmála, při pohledu na Zanna usměv strměl.
„Posaď se,“ řekl Shandy a šťouchl Ryana, ať se posune. Byla to sedačka do “U“, potažená vínovou kůží.
„Dík,“ usmála se. Hned na to začala něco hledat army jednoduché tašce z hrubšího textilu. Zann ji celou dobu nenápadně sledoval. Měla na sobě vínovou košili, která obsahovala vílou, zelenou, s malinko modré. Měla ji rozepnutou a pod ní bíle tílko, k tomu černé kalhoty a vysoké černobílé tenisky pod kolena. Vlasy nechala rovné. Kluci nad ní užasli. Nakonec vytáhla z tašky nahrávač, propisku, co tak dlouho dolovala a blok.

Podívala se na Zanna, ten uhnul pohledem. Ann zavřela oči a nějak se jí zdál víc, než divný. Nadechla se, podívala se ke klukům.
„A ta holka nepřijde?“ zeptala se Zann bouchl nechtě nohou do stolu, všichni se na něj podívali a on jen nadzvedl obočí.
„Co je? Jak já to mám vědět?“ řekl vyjeveně.
„No neříkal jsi náhodou, že ti Ann psala, že chce udělat rozhovor. Nám si to řekl, a nám žádna SMS nepřišla, tudíž jsi to vše domlouval ty, ne?“ Zann tak nesnášel tu logiku Ryana.
„Nic neřekla,“ zalhal.
„Aha, tak nevadí,“ usmála se Ann a trochu si oddychla.
„Dáte si něco?“ vyrušila je akorát číšnice.
„Čaj, černý,“ usmála se Ann.
Když odešla, pustili se do toho. Všichni spolupracovali a Ann vše nahrávala a přitom si místy dělala poznámky, třeba jak se tváří, aby poznala jejich pravdomluvnost. Zann prvně moc dobře nekomunikovala a jeho věty by se dali přirovnat k holému stromu. No, po nějaké té chvilce, když se musela ptát i jeho. Jakože na píseň, co ho inspiroval k tvorbě této písně, a proč se rozhodili pro ni. Byl hodně zamyšlený, a pak odpovídal. Jeho slova byla upřímná a bolestivá. Život není zdaleka tak růžový, a že i ti co se nemají nejlíp, tak můžou věřit, že někde za oceánem, jdou lidi na tom hůř. Měl smutný hlas, jako by si to vše sám prožil. Pak jen zvedl koutek úst a zeptal se: „Co dál?“

Ann se pak rozhodla zeptat i na Sapphiru, a jestli by ji nepopsali její pocity. Zann si samozřejmě hned vzpomněl, jak hned po tom na něj vyjela a jeho zamračená tvář, se opět rozhodla k nespolupráci. Ujali se toho tedy kluci.

Vyrušil je mobil Ann. Měla ho položený vedle sebe, takže Zann mohl vidět, kdo ji volá.
„Omluvte mě,“ řekla a odešla ven.

„Ahoj Deane,“ řekla a usmívala se.

Zann ji sledoval z okna a nechápal její šťastný úsměv. Jen se usmívala, celá začala zářit, jak krásné měla zuby, jak se jí hýbali rty, když něco říkala. Pak začala přikyvovat. Ryan a Shandy koumali, jak Zann z ní nemůže spustit zrak. Byl úplně ponořený v myšlenkách k ní.
„Ty Zanne?“ řekl klidným hlasem Shandy a snažil se schovat smích. Protože právě něco s Ryanem vymysleli.
„Jakou máš rád barvu?“
„Zelenošedou,“ odpověděl Zann a pořád sledoval Ann. (barva jejich očí)
„K jídlu?“
„Sladké knedlíky,“ znovu odpověděl. Ani to nevnímal, jen prostě slyšel a odpověděl. Otázky chrlili Shandy rychle za sebou. (knedlíky jedli s Ann, když byli malí)
„Zvíře?“
„Pes.“ ani vůbec nevnímal, proč se ho ptá na tak stupidní otázky. Byl to jen nějaká reflex, protože mozek z 99% vnímal jen Ann a to 1% vnímalo otázky.
„Jaký miluješ nástroj?“ Shandy se rozhodl jít do útoku.
„Kytaru.“
„Máš rád mrkev?“
„Ne.“
„Beatles?“
„Ano.“
„Eminem?“
„Ne."
„Miluješ knedlíky?“
„Ano!“
„Miluješ Ann?“
„Ano,“ než si uvědomil, co odpověděl, propukl výbuch smíchu.
„Tak to jsem si vážně nemyslel, že toto zabere. Kde to bylo, to bylo v tom jakým si filmu, či co,“ dostal záchvat smíchu Ryan. Ty otázky říkal tak rychle za sebou a Zann tak rychle instinktivně odpovídal, že se nechal napálit.
„Vy idioti!!“ začal jim nadávat. Oba dva umírali se smíchem na tváři. Když v tom se Ann už vracela.

„Stalo se něco?“ zeptala se. Ryan a Shandy byli stále vysmátí a Zann se mračil a červenal se.
„Ne nic,“ řekli kluci na jednou a zase se začali smát.

Ann dodělala rozhovor. Zaplatila, rozloučila se a i s posbíranými věcmi ze stolu odjela. Včetně nahrávače, který CELOU dobu běžel.