Awesodemy Flair High School 19. ČÁST 2/2

19. ČÁST 2/2

„Takže co jako?“ zeptal se Dean zmateně.
„Nerozumím otázce?“ řekla taktéž zmateně Ann. Neměla v plánu ho hnedka zatížit takovými informacemi.
„Jsi v pořádku, když máš tu rak…“ nedořekl.
„Jo. Úplně chci změnit svůj život a věřím, že to půjde, jen musí ostatní také věřit, že to dokážu. A tys mě neodvrhl, i když znáš velkou část mé nepříliš pěkné minulosti,“ vysvětlila se zahanbeným pohledem vůči sobě samé.
„Ann…“ špitl jen tak do vzduchu. Natáhl k ní ruku a pohladil ji po tváři. Instinktivně tu ruku chytla a víc se k ní přitiskla. Cítila takové teplo.
„A ten kluk, je důvod proč mě nechceš pozvat k vám?“ zeptal se po chvilce.
„Tak to není. On s tím nemá nic společného, ale chci si být jistá, než tě představím mamce. Víš, poslední dobou spolu nevycházíme a já ještě nechci poslouchat ty řeči okolo toho, proč sem se takto nechovala dřív a jestli ty si uvědomuješ, s kým chodíš,“ vysvětlila.
„Takže my spolu chodíme?“ zeptal se s ďábelským úsměvem, no spíš velmi šťastným. Skutečnost o Zannovi neřešil, ani o nemoci, musela ho fakt pobláznit.
„No… ehm…“ Ann se zakuckala při skutečnosti, že to vlastně už prohlásila.
„Takže?“ chtěl to slyšet od ní.
„Asi jo,“ usmála se a přiklonila se k němu. On zaplnil mezeru mezi nimi a políbili se. Ucítila jemnou chuť jeho sladkých plných rtů, zdobící jeho krásnou tvář. Opatrně je pootevřel a ona se k němu přidala. Ruku ji přiložil ke krku, aby se mohl ujistit, že se od něj neodtáhne.
Cítila z něj jakou podivuhodnou sílu a šimrání pod bříšku, když se jejich jazyky propletli. Už to párkrát s náhodnými kluky cítila, ale ne v takové auře, s takovým prožitkem a šťastným pocitem naplnění. Vnímala každý jeho pohyb. On ji ruku zabořil do vlasů a palcem ji hladil po oušku, jak začal ocumlávat její spodní ret. Když ji začal líbat po líci a postupně přešel ke krku. Ann se neudržela a musela si trošku povzdechnout, když to uslyšel Dean, musel se pousmát.

Oba se od sebe odtrhl a dívali se na okýnko spolujezdce, jak tam stojí malý Marki a hihňá se. Stejně tak se začali usmívat i ti oba, no Dean byl trochu zklamaný.
„Promiň, už půjdu,“ řekla Ann a dala mu ještě poslední pusu.
„Napíšu ti,“ řekl Dean, když vystupovala. Ann se jen usmála a zabouchla za sebou dveře s rozloučením.

„Sestři? Kdo tě to olizoval?“ zeptal se Marki, když držel sestřičku za ruku a šli do domu.
„Ale no ták, tak se to neříká. A nebuď zvědavý,“ řekla šťastně a přiložila se prsty na spodní ret, kterému Dean věnoval největší pozornost. Ještě než vstoupila do domu, zaklonila hlavu a dívala se na zatažené nebe. Usmála se do vlažného vánku a následovala Markiho.

***

Vrátila se kolem sedmé z nové práce. První den se jen zaučovala, a trochu poznávala ceny, ještě že paměť měla dobrou. Nový šéf ji řekl, že když je sobota, že bude narváno, tak ji ještě nebude nechávat na noc, aby to neměla hned první den tak moc namáhavé, ale že i to ji čeká. Když si Ann uvědomila, že už je sobota, došlo ji, že nemá hotový článek do novin. Hned si k tomu sedla a začala psát. Vytáhla si poznámky z Říma a dodělávala, to co nemá. Bylo kolem jedenácté večer, když dopsala všechny okolnosti a zážitky z Říma i se svými vlastním názorem pod čarou, který by se mohl ředitelce dosti líbit, protože to určitě zaujme mnoho hudebně nadaných mladistvých, kteří by měli zájem o studium na Awesodemy Flair.

Pojídala sušenky s kousky čokolády, které zabíjela kafem. Její života budič. Měla před sebou dvě pásky. Jak jí nařídila Inka, rozhovor s Des a spol. rozhovor se Zann a spol. No, abych řekla pravdu, opravdu neměla náladu na to, aby slyšela Zannův hlas. A tak se pustila do rozhovoru s Destiny a kluky. Stejně měli přednosti, přeci vyhráli.

Prvně to zpracovala na hrubo, a pak zdokonalovala nedostatky. Kolem jedné ráno, už to bylo připravené pro Inku. I když jí bílá obrazovka monitoru drala oči, nebyla ještě tak unavená, aby šla spát. Lehla si na postel s knížkou literatury, z které má maturovat a studovala.

***

Emily měla zrovna volno, tak si nemohla vzít autko. Tak tedy čekala na autobus do městečka. Otázku „Kam jdeš?“ co jí položila mamka, zabednila. Dojela k baru a začala sundávat židličky a na stoly dávat ubrusy. Šéf utíral sklenice, co se přes noc okapávali a přitom si pokuřoval.
„Nevadí?“ zeptala se Ann. Když si také povytáhla krabičku s cigarety. Kouří, buď když pije, nebo když cítí, jak kouří i někdo jiný.
„Ovšem, stejně tu ještě nikdo není,“ řekl a dal ji na pult popelník. Sedla si na židličku a sledovala, jaké pití se tu prodává.
„Včera jsme si moc nepokecali. Ty si místní?“ zeptal se.
„Jo, jsem,“ odpověděla a vyfoukla na bok dým.
„Sem tě tu viděl, jen párkrát a to teď za poslední dobou, tak jsem si říkal, jestli ses nepřistěhovala.“
„No byla sem tu po dlouhé době, nějak jsem přestala chodit do místních lokálů, kde mě každý zná, ale ta nějak se snažím začít znovu,“ usmála se a oči se jí zaměřili na popelník. I s tím to by mohla trochu změnit svůj život.
„Tak snad se ti to podaří,“ usmál se.
„Ale vy jste tu nový ne, dříve jsem vás nikdy taky nepotkala. A znáte to? Toto je takové to městečko, kde každý zná každého aspoň od vidění,“ snažila se navázat kontakt Ann.
„Jo, asi před rokem jsem se sem nastěhoval,“ vysvětlil.
„A říkej mi Jasper,“ usmál se na ni.
„Tak jo Jaspre,“ úsměv mu oplatila a akorát vešel první zákazník, který hned šel k baru a objednal si pivo. Ann začala čepovat.

***

Vrátila se pozdě večer, lidí začalo přibývat kolem páté a šesté a za chvíli bylo plno místních štamgastů. On to totiž nebyl ani tak bar, spíš jako taková hospůdka. I když Jasper říkal, že nebude muset roznášet, přeci se jen našel moment, kdy něco nesla. No, ale nebylo to jako nést talíře s jídlem. Většinou roznášela jen pivo, které měli ucha a tak nehrozilo vyvalení. A na tácku maximálně pět panáků, což taky nebyla hrůza, a když kráčela pomalu, šlo to v pohodě. Jediné z čeho měla večer dilema, byli ti staříkové, co řešili, jaký to není kus a jak tam začnou chodit častěji, že mají krásnou barmanku a jeden řekl i poznámku, ať nosí větší výstřih. No, Ann to brala s humorem, protože to tak bylo i myšlenko, ale dvakrát příjemné jí to taky nebylo.

***

Ann se tak strašně nechtělo do poslední práce pro Inku, neměla na vybranou. Pustila si kazetu, kterou pauzovala sem a tam, aby stihla psát přímou řeč, jak kluci vyjadřovali své pocity, aby je mohla přímo citovat. No nakonec došla k té části, když měla telefonát s Deanem. Upřímně, na to jste asi čekali. Ann nevěděla, jak dlouho s ním mluvila, tak se rozhodla zmáčknout tlačítko na přetočení. Když si myslela, že by to mohlo být, aby to zas nepřetočila. Tak jo, bylo to takto, ale opravdu.

„Miluješ Ann?“
„Ano.“