Awesodemy Flair High School 21. DÍL

21. ČÁST

„… krása Říma byla natolik okouzlující, že jsem nebyla jediná, kdo jí vnímal. I přesto, že někteří nevyhráli první místo, tak vyhráli lásku mezi sebou. Proto si myslím, že nikdo neodjel se skleslou hlavou, ale s pocitem spokojenosti. Nic se neděje jenom tak a láska k hudbě vede i k lásce k druhým, kteří ji stejně tak spřízní, jako … napsala: Patterson Ann“

Když si Inka dočetla Ann dodatek, musela se pousmát. Dost dobře si uvědomovala, že už hodně lidí o tomto románku mluvilo a každý jenom čekal, kdy se odhalí. Bylo to pro školu něco, jako kdyby se odhalil nový milostný život Brada Pitta. Až na to, že na Awesodemy to bylo trošku jinak. První na žebříčku žádaných byl Tristan, hned za ním Mason. Dále byli dva kluci z druhých tříd a páté místo zabral Zann s jeho hlasem, co lámal dívčí srdce. Ale co se hudby týče, Zann byl jednička.
To byl důvod, proč si to další den ráno hned mohl každý přečíst. Včetně Sapphiry, která skákala do vzduchu a hned změnila názor na Ann.
„Asi to milá zlatá pochopila,“ ušklíbla se pro sebe a novinový článek hned běžela ukázat do Zannovi třídy.

Skoro až rozrazila dveře, když spícího kluka vzbudila z jeho lavice. Zann byl tak unavený, že nic nevnímal. Celou noc strávil u Ann domu a pozoroval její černý obrys v rozsvícené místnosti. Skoro ani oka nezamhouřil. Hned za Sapphirou se objevil Shandy s Ryanem, kteří už také četli článek. Nechápali, co to do Ann vjelo, ale jedno věděli.

„Toto nebude dobré,“ poznamenal Ryan a hodil si vlasy dozadu. Byla to poznámka na usměv Sapphiry od ucha k uchu.
„Pustíte mě,“ řekla nevrle Violet a protlačila se mezi Ryana a Shandyho. „Co tu děláš?! Třídu máš jinde!“ už tak měla blbý den, a teď viděla ještě ji.
„Jdu za svým přítelem,“ poznamenala sladce a vítězně. Velmi dobře si uvědomovala, že nebyla jediná, kdo prahl po Zannovi.
„CO-COŽE?!“ písklavě vykřikla, že Shandymu zalehlo v uchu.
„Musíte dělat takový randál,“ zamrčel Zann. Hlavu si čistě položil na lavici a ruky ji zakryl. Když zjistil, že je to nepohodlné natáhl se pro svou mikinu a dal si ji pod hlavu a znovu si ji rukama zakryl. Přitom oči neotevřel.
„Miláčku, už jsi vzhůru?“ zeptala se mile. Zann pootevřel oči, kterému směřovali na bíle podkolenky, krátkou kostkovanou sukni, přes kterou sahala bílá košile. Postupně zvedal unavenou hlavu a snažil se očima zaostřit. Černá vestička s bílým lemováním, obepínala hruď a Zann už začal vidět i konečků vlasů.
„Ann?“ otázal se neslyšně.
„Že ty jsi zas celou noc skládal?“ zeptala se Sapphira. Zanna probudil dobře známý hlas, úplně zvedl hlavu, zívl si a protáhl ruky.
„Co ty tu chceš?“ zeptal se lhostejně.
„Jdu za přítelem,“ řekla a začala se culit. Zannovi se zavřela pusa a začal se rozhlížet kolem sebe. Ruce, co si protahoval, byli stále ještě ve vzduchu.
„Jakým proboha?“ zeptal se ospale.
„Za tebou,“ usmála se a sedla si na jeho lavici, div se Mason, který to začal sledovat, nezbláznil z toho, jak se jí odhalilo stehno.
„WTF! Tobě asi dočista hráblo,“ řekl, hlas měl klidný. Bral to jen jako noční můru, ve které věděl, že se za chvíli probudí. Ještě pořád nevnímal lidi kolem, a pořádně ani Sapphiru. Stále se mu svaly a mysl neprobudili. Když v tom Sapphira před jeho tvář dala článek Ann a meruňkovým nehtem poklepala na řádek v dodatku. ¨

„Jsem ráda, že jsem mohla být svědkem zrození nové lásky Zanna a Sapphiry, kteří předvedli pozoruhodný výkon na jevišti, a škola na ně může být dozajista hrdá. …“

Zannovi padla čelist, kus papíru ji vytrhl z rukou a četl. Nemohl tomu uvěřit.
„Patterson Ann,“ přečetl na hlas a článek zmuchlal do kuličky. Pěstmi se opřel o stůl a prudce se zvedl, až židlička o zem zapištěla.
„Kam jdeš drahý!“ zavolala na něj.
„Kopat hrob,“ prohlásil a rukou mávl do vzduchu. Na jeho tváři si nedala poznat žádná speciální emoce, jen si to prostě vykračoval k autu.

***

Ann byla zrovna ve městě nakupovat. Už nesla dvě tašky do auta. Když se otočila a uviděla ho, musela se pousmát. Nesl tašky tři a v podpaží balík toaletního papírů. Rychle dala své tašky na zadní sedadlo a běžela mu pomoct.
„Ukaž,“ řekla Deanovi a vzala mu jednu tašku. „Děkuji, že jsi semnou šel, naše lednička byla prázdná,“ dodatečně poznamenala.
„Nemáš zač. Pořád lepší, než se školou v nějakém muzeu, kam se chodí každý rok,“ zasmál se Dean.
„To máš asi pravdu,“ usmála se a sledovala Deanoci štěněčí oči. „Odměna?“ zeptala se. Jen kývl hlavou a rozzářily se mu oči. Najednou ji připomněl Markiho, či nějaké jiné malé natěšené dítě. Stoupla si na špičky a políbila ho jemně na rty.
„Tak malou? Víš, že v těch taškách jsou čtyři balené dvoulitrové vody, konzervy a ovoce se zeleninou?“ našpulil uraženě Dean rty a pak si očima přeměřil Ann.
„Proto jsem ti šla nabídnout pomoc,“ špitla a vzala mu jednu z tašek. No, nepodařilo se jí to. Dean nepustil a ona ho nechala. Byl zvyklý, každodenní posilování mu z rukou párátka zrovna neudělali.

„A teď, už odměnu dostanu?“ zeptal se, když vše naskládali do auta.
„Možná,“ zaprorokovala, nikdy ji nenapadlo, že nákup může být tak zábavný. Když někde kolem regálu nebyli žádní lidé, Dean neodolal a projel se na vozíčku.

„Asi se toho budu muset chopit sám. A vzít si co mi patří,“ prohlásil, když zavíral dveře. Ann stála vedle něj a nějak ji to hned nedošlo. Došlo jí to, když jí přitiskl k jejímu čtyřkolovému miláčku a přitiskl se k ní.
„Dobře vzdávám se,“ řekla mu se zpívajícím smíchem. Dean ji hned políbil a v uších jí ten smích pořád zvonil. Stejně tak ten melodický smích vnímal i Zann, který seděl v autě opodál s otevřeným okýnkem. Tiché poloprázdné parkoviště mu poskytlo útočiště, aby dobře slyšel a menší dodávka vedle něj, mu zase dělala ukrýt, aby nebyl spatřen.
Nastartoval auto a nechal motor zabručet, aby na sebe upozornil. S černými brýlemi na očích a ruky, které drtili volant, projel kolem nich, a ještě přidal na rychlosti.

„d***l,“ prohlásil Dean, když uhnul víc k autu. „Stalo se něco?“ zeptal se po chvilce Ann, které ani nepípla.

„Viděl nás?“ zeptala se pro sebe, s tím že dobře věděla, kdo to byl.

***

„Pomůžeš mi s taškami?“ zeptala se před domem.
„To je samozřejmé,“ řekl Dean a vystoupil z auta. Toto mělo být prvně, co vstoupil do domu Pattersonů. Nikdo nebyl doma, aspoň si to Ann myslela, než v kuchyni potkali Emily.

„Dobrý den,“ pozdravil Dean trochu zaskočeně, nečekal to.
„Ahoj. Nevěděla jsem, že budeme mít návštěvu,“ řekla Emily a dala na bok papíry, v kterých byla u pultíku zahrabaná.
„Jsem Dean,“ představil se a podali si ruce.
„Emily,“ představila se mamka Ann a mile se usmála. „Páni. Doufala jsem, že se jednou dočkám přítele dcery, ale nikdy jsem nedoufala, že bude taký milý a ...“ nedořekla poznámku na jeho vzhled.
Ann mamku ani nepoznávala, byla velmi milá, přívětivá a nadšená. Dean pozoroval Ann, jak je jí to lhostejné.
„Co že jsi doma?“ zeptala se Ann a natahovala se pro dva hrnky s horní skříňky nad dřezem. Na mamku se ani nepodívala.
„Promiň, že celé dny pracuji a dneska mám volno,“ řekla klidným hlasem, ale Ann i Dean poznali, skrytý význam. A kdo ne?
„Tak jsem to nemyslela,“ řekla Ann.
„Sedni si u nás,“ hnedka pobídla Emily Deana, a ukázala k jídelnímu stolu, kde si k němu hned přisedla.
„Nejsem zvyklá, aby si tu Ann někoho přivedla, a ještě tak pohledného mladého muže. Ann se zmínila, ale spíš ani ne,“ spustila se do rozhovoru s Deanem a dodala tedy kompliment k sexy postavě.
„Chcete čaj, kafe?“ otázala se k nim Ann.
„Kafe,“ ozvalo se jedno hlasně, pousmáli se.
„Deane? Cukr, mléko? Rozpustné?“ otázala se dál.
„Jen mléko a rozpustné,“ usmál se ke své dívce.
„Jako mamka,“ špitla si Ann.
„Ty víš, jak si dělám kafe?“ otázala se Emily nevěřícně.
„Jo,“ odpověděla.
„Kafe mi neudělala, tak pět let,“ pomluvila Emily dceru. Dean se pousmál.

„Takže ty bojuješ o stipendium, hm…“ konstatovala Emily.
„Tak nějak, snažím se,“ potvrdil Dean.
„A co dělají tvoji rodiče?“ vyptávala se Emily, aby řeč nestála.
„Otec dělá stavby vedoucího a mamka dělá ve WHP.“
„A už jsi přemýšlel, co jednou chceš dělat, přeci jenom fotbal je nejistá kariera,“ podotkla Emily.
„To samozřejmě, proto se chci zaměřit na architekturu. Když pomáhám tátovi, který se v tom vyzná, tak už aspoň vím, co a jak. Je vystudovaný architekt, takže to mám asi po něm, ale je celkem těžké se i s tím to zaměření najít práci. Udělat jméno, podat návrhy správným lidem, ale vždy můžu skončit, jako on a být spokojený a zabezpečený,“ usmál se Dean a popíjel kafe, co mu Ann přinesla. Seděla u nich a dovídala se o Deanovi informace, co sama nevěděla.
Bavili se spolu už o různých věcích, ale až teď ji došlo, že ho vlastně pořád ještě nezná. Ví, že má řád ACDC, skotskou, colu, k jídlu domácí hamburgery. Oblíbená barva je zelená, a to všechny odstíny. Že zbožňuje Henryho a doma s ním tráví většinu času. Něco o jeho přátelích, se kterými se zatím nesetkala. Něco, co dělají, že jeden chce být inženýrem, druhý také fotbalistou a třetí, hned co udělá maturitu, chce do práce, protože mu učení zapáchá.

Ann ani nechtěla podotknout, že se jí s tím to nesvěřil. A taky, se ho ani neptala, tak proč jo. A kdyby tak udělala, už vidí, jak do ní mamka píchne, co je to za přítelkyni, když o tomto ani neví. Však spolu ještě nejsou tak dlouho.

„No, nebudu vás rušit. I když mám volno, mám i doma hodně práce. To víš, doma toho moc nenadělám,“ podívala se na Ann ostře s naznačením, že její nejlepší pomocná ruka je ta, co vede od jejího ramene a ne Ann. Na to jen převedla oči v sloup a vstala od stolu.

„Jdeme ke mně?“ zeptala se Ann.
„Klidně,“ vzal si oranžový hrnek s černými tlapkami psa a následoval ji.
„Ráda jsem tě poznala,“ řekla Emily.
„Já vás také,“ usmál se Dean a šel za Ann po zatočeném schodišti.

„Tvoje království?“ zeptal se Dean a rozhlížel se po jejím pokoji.
„Tak nějak. Promiň, nemyslela jsem si, že se dneska u mě nějak zdržíme, ještě jsem nepoklidila,“ začervenala se a vrhla se k neustlané posteli.
„Motta?“ zeptal se Dean, když si všude všiml těch citátů včetně toho na stropě.
„Mark Twain,“ pousmála se Ann a máchla do vzduchu s peřinou.
„A tam ten?“ zeptal se a ukázal na strop.
„Ten je nejnovější. Představuje jen to, co jsem v tu chvíli cítila,“ vysvětlila. „Myslím, že je to i díky tobě,“ pousmála se a sedla si na ustlanou postel.
„Proč?“ zeptal se a sedl si na židličku u jejího psacího stolu, hned vedle postele. Kolena mu směřovali k posteli, aby tvářemi byli k sobě. Ann se opírala o zeď, nohy na posteli a koleny si podpírala bradu.
„Uvědomila jsem si, že takto nechci žít. Teda, tak jak jsem žila. Chci jednou něco dokázat a nechci se vymlouvat na to, jak je život nespravedlivý. Chci si dokázat, že se jde změnit. Už jsem ti to aj říkala, v takové fázi, jako nový začátek,“ vysvětlila zamyšleně. Dean vstal a přesedl si na kraj postele. Natáhl k ní ruce a pohladil ji po jejích, jak si objímala kolena.
„Jde ti to dobře,“ usmál se na ní.
„Jen aby to vydrželo,“ pousmála se.
„Pojď ke mně,“ špitl a ruky naznačil objetí. Ann neváhala a vyvalila se na něj. Hlavu složila o bok jeho hrudě, a nechala se obejmout. Začal ji hladit po zádech a jemně přejíždět i nehty. Snad s takovou něhou to nikdy nezažila, vlastně jo zažila. Silně přivřela víčka a snažila se nebrečet v té krásné chvíli.
Viděla svého otce, jako byla malá, jak se k němu někdy jen tak přitulila a on ji škrabkal po malých zádíčkách. Nikdy neměla dost, viděla sebe, jak vždy za tátou utíkala do postele. Díky Deanovi se jí vrátila nějaká pěkná vzpomínka.

„Ann stalo se něco?“ zeptal se Dean, když ucítil, jak Ann tiše vzlykla. Nemohla polknout.
„Děkuji,“ špitla a zvedla k němu hlavu, aby ho mohla políbit.