Awesodemy Flair High School 24. DÍL

24. ČÁST

Destiny nálada se hned zlepšila, když se v pokoji objevil Sam a opravdu statečně a přesvědčivě, před ním schovala svůj zármutek na jeho dědečka a jeho otce. Jediný muž v jejich rodině, je tří lety chlapeček. Sam je jak bez otce, tak dědečka a to na vždy.

Ann už v tom nechtěla rýpat a otázku, jestli by to Masonovi neměla říct aspoň teď, si raději nechala pro sebe. Dneska toho bylo asi víc, než dost. Ještě jednou si domluvili tedy ten večer plesu, a potom Ann odvezla mamku a Markiho zpátky domů i se svými šaty a krásnými boty v setu s kabelkou.

***

„Stavíme se pro tebe s Destiny, v šest buď připravený. :-*“ přečetl si Dean SMS kolem druhé hodiny, když se Ann s Destiny domlouvali. Vytáhl svůj smoking, černou košili a červenou kravatu. Rodičům oznámil den předtím, že jde na ples s Ann, jako její doprovod a ti z něj byli nadšení.

***

Teď si nějak představte velkou, přímo obrovskou televizní obrazovku a tu rozpulte v půl.
Dean i Zann vyšli ze sprchy, omotané ručníky kolem pasu, avšak každý jinou barvu.
Dean, strojkem přejížděl po malém strništi.
Zann, vzal kartáček do ruky a vymáčkl na něj trochu pasty.
Dean, si nanesl vodu po holení.
Zann, otevřel tmavě hnědou skříň.
Dean, šel k posteli, kde oblečení měl připravení.
Zann, hozený ručník přes hlavu.
Dean, na sebe nanášel deodorant.
Zann, udělal stejně tak.
Dean, si ještě ručníkem vysušil vlasy a začal se soukat do kalhot.
Zann, měl na sobě jenom černý trenýrky a prvně si začal oblékat černou košili.
Prostřídali se v oblékání, avšak kravatu si vázali v ten jistý moment.
Dean, červenou.
Zann, bílou.
Dean, si v koupelně šel před zrcadlo upravit kravatu.
Zann, si tam nanášel trochu gelu na vlasy, a tím uhladil některé neposedné vlnky.
Dean, si vlasy učesal na bok a trochu rozcuchal, aby nebyli jen tak zplihlé.
Zann, si zastrčil kapesník do náprsní kapsy.
Dean i Zann se začali obouvat.
-
Zann, nastoupil do svého Mustangu.
Dean, vyhlížel přijíždějící limuzínu.

***

Otevřely se dveře a vykoukl prvně kaštánkový drdol a pak celá hlava. Destiny se na Deana usmívala a trochu i začervenala, přeci jen to byla holka a dokázala poznat opravdový kus chlapa. Nehledě na to, co se dnes stalo.

„Ahoj,“ pozdravila ho.
„Ahoj,“ pozdravil na oplátku a byl tak nějak uchvácen. V limuzíně, fakt, ještě nejel. Ale to, co ho opravdu uchvátilo, bylo v limuzíně.
„Tak pojď,“ řekla mu a zase zalezla zpátky. Celá venku nebyla.

Dean za ní vklouzl.
„Čau,“ pozdravil Tracyho, který ho stejně chlapským hlasem pozdravil zpět. Pak mu do očí vklouzla Ann. V jeho očích byla vždy krásná, to už věděl nějakou dobu, ale v těch šatech. Neměl slov.

Růžičky ji obepínali poprsí, pod kterým byla červená, perleťová stuha ze saténu. Celý korzetový hrudník byl nabíraný a dlouhá sukně byla z černé a červené síťované textilie. Vedle sebe na kožené sedačce položený černá plášť.

„Ahoj,“ špitla nervózně. To jak ji pozoroval, ji znervózňovalo.
„Ahoj, vypadáš krásně,“ podotkl a sedl si vedle ní. Políbil ji na líce, aby nezničil její lehký make-up. Když ucítil její příjemný parfém, trochu se otřásl. Nemohl uvěřit, že ti dva k sobě patří.
„Tak dost muckovaní. - Henry, jedeme!“ zavolala na řidiče Destiny a Ann se Deanem se pro sebe usmáli, důvod nechápající Destiny s Tracym, neřekli.

***

Bylo to, to samé místo, co posledně. Stejnak zdobené, všude krásná světýlka kolem stromů a osvícené byli i sloupy pod obrovským balkonem. Vybavila si, jak se soukala z Tristanova auta v posledních šatech, toto bylo opravdu pohodlnější. Dean byl uchvácen, nic takového doposud neznal.
Řidič jim otevřel dveře a tak jak tenkrát, šli po obloukovém schodišti. Ann popadl ještě větší strach, věděla, že ji teď Tristan fakt rád nemá. No aspoň se tam těšila na Jaydena, který si s ní píše. Když se rozevřely dveře, nebylo to jako tenkrát. První hala byla skoro prázdná, jen pár hlav tam bylo, skoro všechny neznámé. Hlavní sál byl tentokrát v jiném prostranství. Destiny už mnohé zdravila a Ann se snažila ignorovat cizí oči, co na ní zírala spolu na Deana. Ty oči si dobře pamatovali Ann vystoupení. Tracy si neodpustil pár šokujících poznámek, jako: „To bude pařba; Fakt hustý místo; Destiny, ty jeden lakomče,“ s narážkou, že to tajila.

Když se dostali do připraveného sálu, bylo to jiné. Byl dvakrát tak větší a to z hlavního důvodu. Po stranách byly nachystané ozdobné tabule stolů, plné jídla, které byste se báli dotknout, abyste nenarušili tu krásu. Byla to umělecká díla. Vykrajované ovoce, zeleniny, nakrájené masa a nechyběla ani čokoládová fontána s nachystaným ovocem kolem ní. Krocani měli na svých kýtách přidělané kuchařské čapky. Prase mělo v puse nějakou červenou kouli, čím si Ann nebyla jistá, co to je. Už to párkrát viděla, avšak byl to pár vteřinový pohled, co viděla ve filmech. I Bradavice by se mohli jít zahrabat, proti této hostině.

Tracy drknul do Deana a špitl: „Nažerem se,“ a začal se ďábelsky smát, avšak nemyslel to tak. Ve skutečnosti by se k tomu jídlu nedokázal, ani přiblížit.
„Kámo, tak toto by trvalo tak dva roky než bychom to sami snědli,“ poznamenal Dean. Celkem se začali přátelit.
Destiny s Ann pozorovaly ty dva, jako z těch čtyř byla Destiny nejmíň uchvácená, protože už to několikrát zažila, vzato Ann i když toto taky viděla prvně, své ohromení dokázala schovat, protože už dopředu si něco takového představovala, avšak skutečnost byla ještě větší.

„Mrkneme za mamkou,“ oznámila Destiny a vedla je ke stolu, který byl pro ně vyhrazený. Ann si nemohla nevšimnout profesora Whita, který byl tak trochu, no víc než velmi moc, zaskočený, když ji uviděl. Nesměle na něj kývla hlavou a dál šla za Destiny. Ann si prohlížela různé dekorace k tomu to dni, a vše na ní působilo nekonečnou múzou. Dokonce tak přehlídla i Alexe s Ottisem, Violet i dva kamarády Shandyho a Ryana, kteří na ni hleděli, div jim oči nevypadli a nedokutáleli se jí k jejím černo-červeným lodičkám, lemované stříbrným saténem, zavazováním u kotníčku a červené místa potažené černou krajkou s růžemi. V setu k nim měla i malou kabelku v podobně měšce, na saténové šňůrce.

„Ahoj mami,“ řekla Destiny k otočené ženě. Když se otočila, byla jimi uchvácená, už to bylo dávno, co své dceři kupovala šaty, tak se jejím vkusem vždy nechala překvapit. Čistě vínové matné šaty s korzetovými šňůrky na hrudníku a zdobené černými růžičkami. Vybrali si s Ann podobný styl. Popravdě tyto šaty Ann byla donucena Destiny vybrat.
„Páni, vypadáte krásně,“ poznamenala.
„Děkujeme,“ řekla Ann za obě.
„A kdo jsou tito krásní mládenci. Teda, pokud se nepletu, toto je? Neal?“ vůbec si je nezapamatovala, tak jen typovala.
„Ne madam, Tracy,“ opravil ji mile.
„Aha, promiň mi to. Vás kluků je tolik,“ podotkla.
„A ty musíš být přítel naší Ann, že?“ otázala se k Deanu.
„Ano, Dean Ermant,“ představil se.
„To jméno mi něco říká. Nedělá tvůj otec někde ve stavebnictví?“ otázala se.
„Ano, jak to víte?“ otázal se na zpět a to s velkým překvapením.
„Možná nedokážu správně přiřadit jména k tvářím, ale ty jména si nějak pamatuji. Tvého otce sice osobně neznám, ale jméno jsem už zaslechla,“ odpověděla.
„Jistě,“ přikývl Dean.
„No, tak vás nebudu zdržovat. Bavte se. Jo a Deane i Tracy, dávejte mi na ně pozor,“ oznámila jim mateřskými slovy.
„Ano madam,“ odpověděli jí. Ještě se na sebe usmáli a Adriana už si do mobilu zapisovala Deanovo jméno, aby nezapomněla, že si chce o něm něco zjistit.

Ještě došlo tak sto lidí minimálně. Jak sem se zmiňovala, ten sál byl opravdu obrovský. A ono sídlo, bylo opravdu spíš jak palác.

Popíjeli šampaňské a seznamovali se u stolu. Hlavně Dean s Tracym, kteří měli celkem společné téma. No jo no, ten chlapský fotbal. I když se ti dva spolu bavili, nezapomněli na své partnerky. Dean měl ruku pod stolem na Ann šatech, přesněji jejím stehně a palcem malinko po něm jezdil. Ann si tak nějak trochu ulevila, že další stoly s jejími spolužáky, kde seděli i s jejich rodiny, byli od nich celkem daleko, i tak si nemohla nevšimnout, že už sama o sobě něco zaslechla, jako například: „To je ona,“ bylo to poněkud znepokojující.

„Ah, už to bude začínat,“ poznamenala Destiny a zvedla se od stolu.
„Co?“ zeptal se Tracy.
„Mamky prohlášení a pak úvodní tanec,“ oznámila.
„Hm…, tak tanec říkáš?“ špitl si Tracy, tak trochu v to doufal. Nejen že jeho hobby je zpěv, kytara a fotbal, ale i tanec. No, z jejich kapely jediný kdo o tom ví, je Destiny a to se to dozví až teď.
Když se ho Destiny ptala, jestli by ji nedoprovodil na školní ples. Dělal, že nechce a v duchu se už nějak těšil. Už dávno neměl příležitost využít svých lekcí tance, je to něco co jen tak rock-metalový kluk na sobě nedává moc znát.

Všichni se tedy odebrali a šli do volného prostranství, kde už se hromadili lidi. Na to, kolik tam bylo lidí, stále se dalo normálně pohybovat. Samozřejmě ne všichni tam hned šli, prvně to bylo pro studenty, poté s rodiči a potom, jako kdo chtěl. I tak kdyby Ann, či kdokoliv jiný nechtěl, nemusel by. Jen by se pak na ně divně dívali. Byla to slušnost a prokázaná úcta k jakémukoliv dni, pro který je organizovaný ples.

„Ahoj,“ šťouchl někdo do Ann z opačné strany, než k ní stál Dean. Rychle se otočila, aby se podívala, kdo to je.
„Jé, ahoj,“ pozdravila nazpět Jaydena.
„Tak co, dlouho jsme se neviděli,“ řekl jí.
„Jo no, jen ty e-maili,“ řekla.
„A co jak se máš?“ zeptal se jí. Adriana ještě nebyla na podium, kde měla přednést projev.
„Jo ujde to, co ty?“ optala se nazpět.
„Super, ale je teď ve škole nuda, jak tam nejsi“ poznamenal.
„To se asi změní,“ řekla si spíše pro sebe, ale slyšel to a pochopil.
„Kdy?“ zeptal se rychle nadšeně.
„No,…“
„Ehm…,“ uslyšela Deana po své pravici.
„Jo promiň. Toto je můj přítel Dean. Deane, toto je můj spolužák Jayden. Asi jediný, se kterým kromě Destiny vycházím, hodně mi pomohl,“ vychválila ho.
„Ahoj, a neboj, nemusíš žárlit. Jinak, ne že by ti to neslušelo, vypadáš úchvatně,“ rychle zareagoval. „Ach tady si,“ dodal drobné přicházející dívce od Ann zad.
„Trošku ses mi ztratil,“ řekla nervózním jemným hláskem, který se skoro nedal slyšet.
„Lidi, toto je Eve, moje holka,“ představil droboučkou dívenku. Představil ji hlavně i proto, že se Destiny přidala k jejich konverzaci a byla zvědavá. Všichni se tedy ještě jednou nějak seznámili i dohromady s Tracym. Ann se hned dívenka nějakým způsobem zamluvila. Ve svých anglicky střižených, trochu retro, šatech v modré barvě a barevnými kytičky nevyčnívala a působila jako nějaká enviromentalistka. Malé lokny decentní make-up. Přírodní krása jí dala vše potřebné. Modré oči na ni zdráhavě taktéž koukaly, působila spíš jak dítě, ale velmi vyspělé. V obou směrech…
„Těší mě,“ řekla stydlivě a chytla se Jaydena pod paži.

Všichni ostatní se jí taktéž představili. Když v tom.
„Jay, chce tě otec,“ někdo na něj za zadu promluvil. Ann ho poznala.
„Ahoj,“ pozdravila Tristana a s ní ho pozdravila i Destiny.
„Zdar,“ řekla nezaujatě, ovšem opak byl pravdou. Jakoby vyděl temného anděla. Byla tak krásná jako tenkrát. Když se u něj objevila Violet, která byla zaskočená, proč tu všichni tak stojí, probodla Ann očima.
„Co ty tu?“ otázala se s odporem.
„Školní ples a já jsem student, nebo jsi zapomněla?“ řekla taky tak nějak ostře, nelíbilo se jí, když s ní někdo mluví takovým tónem, jako ona k ní.
„Jako by se na to zapomenout dalo,“ podotkla.
„Tak vidíš a neptej se tak debilně,“ jakmile to dořekla ucítila jak ji Dean jemně zmáčkl ruku. „Promiň,“ špitla k němu.
„Ale koho to tu máme?“ hned změnila přístup, když si víc povšimla Deana.
„No, raději půjdeme,“ řekl Jayden, když si povšiml houstnoucí atmosféry.
„Uhm…“ potvrdila Eve a všichni odešli. Tristan chytl Violet za ruku a odvedl ji.
Ann si ještě povšimla jak se Tristan s Jaydem baví a Tristanova tvář nevypadala zrovna svěží.

„Kdo to byl?“ otázal se Dean.
„Moji milovaní spolužáci. Trochu komplikované,“ odpověděla. Když v tom zahlédla toho, koho ze všech nejmíň chtěla vidět. Zann si to procházel mezi davem a Sapphira visela za jeho rameno. Silně se k němu tiskla a Ann si jedno uvědomila. Nikdy neviděla na Zannově tváři, takový výraz. Nedal se ani popsat, zloba, nechuť, odpor, zármutek, a i tak trocha radosti. No, naštěstí si ji hned nevšiml. Chvíli ho sledovala, dokud se nezastavil, no hned poznala u koho se zastavil. Jeho matka byla opravdu spíš jak jeho sestra. V rudých dlouhých šatech v úzké střihu a s dlouhý výstřihem ¨V¨ opravdu vyčnívala a působila velmi mladě. Měla vyčesané vlasy a pár volných zavlněných pramenů volně spuštěných po levém rameni. Byla opravdu krásná.

„A to je kdo?“ vyrušil ji hlas.
„Můj bývalý soused,“ špitla.
„To je on?“ otázal se.
„Jo,“ a trochu vzdychla.
„Hm… Co ti říct,“ neměl slov. Dobře viděl to, jak se na něj dívá. Ann si ani nevšimla, že Dean svou volnou ruku stiskl silně v pěst.

Nakonec se všechna ta pochmurná atmosféra, co nějakým způsobem vyvolala Ann, nad sálem uvolnila, když Adriana konečně vystoupila a spustila svůj proslov.

***

Dean držel Ann jednou rukou za pas a ona ho na zádech,přitom jedny ruce spojené. V klidné hudbě se nechala vést a byla za to celkem vděčná. Dean neudržel svůj sladký úsměv, když mu šlápla na nohy a ona byla ráda za dlouhé šaty, které její chyby schovali. Ann uchvátil jeden pár a to byl samozřejmě pár Destiny a Tracyho, který se v tom přímo vyžíval. I Destiny málem oči vypadaly. Něco si mezi sebou mumlali. No, prostě se Destiny vyptávala, odkdy je takový tanečník, že to o něm nevěděla a jestli to ví ostatní. Nic, co by se nějak moc dotýkalo našeho příběhu. Ann si také povšimla i Masona, co ladně tančí s Abigail a nemohla si nepovšimnout i Dicka. Po nějaké chvíli našla mezi davem i zbytek třídy.

„Hledáš někoho?“ otázal se ji Dean.
„Ne, jen se dívám kdo vše je tu z mojí třídy,“ odpověděla mu a pak se spustil decentní potlesk, pro živou hudbu, když písnička skončila.

Sedli si všichni zpátky ke stolu a nechali parket pro rodiče se svými dětmi.

***

Pořád jsem přemýšlela, kdy a jakým způsobem toto udělám. Myslím, že jste i mnozí na to skoro zapomněli a nebo jste taky jen v očekávání, ale myslím že toto je vhodná příležitost. Přeci jste čekali, že i na tomto plese se musí stát něco vzrušujícího, čemu se nebude naše hrdinka schopna postavit s racionálním uvažováním. A myslím, že teď už i pomalu tušíte, co se asi stane. Teda ještě teď, při psaní přemýšlím, která varianta bude nejlepší, a nejsem schopná se rozhodnout. Proto … TO BE CONTINUE