Awesodemy Flair High School 26. DÍL

26. ČÁST

„Zanne, já…,“ znovu se zakoktala. „Nevím, co ti říct,“ zamyslela se, bála se a bolelo jí to. Nemohla si nic připustit, uvědomovala si svoji bláhovost a hloupost. Její mysl byla prachobyčejně a dočista zblázněná.
„Chceš, abych dělal, že se neznáme? Mám se přetvařovat a vše tak ukončit? Jako by tamto byla minulost s někým jiným. To co jsem řekl a co jsi řekla před chvíli… Miluji tě,“ mluvil klidně, ale dalo se poznat, jak vidí ten nejčernější scénář.
„Zanne…,“ špitla se vzlyky.
„Pak konec,“ dokončil její myšlenku. „Ale nechci litovat,“ řekl a rychle ji chytil za ramena, objal ji, přitáhl a políbil. Z toho šoku nechala otevřené oči a nic nevnímala. Ty jeho rty, o kterých se jí párkrát zdálo. Víc si ji na sebe natiskl a ona se donutila zavřít oči. Věděla, že ho hned v pondělí zase uvidí ve třídě, ale vše už bude jiné. Toto bylo sbohem.

„A tak tady jste… promiňte, nechtěl jsem rušit,“ objevil se na schodech Ian a hned sešel pár schodů níž. Ti dva se od sebe odtrhli a Ann znovu a znovu mohla proklít svého otce.
„Co chceš,“ řekla nemile Ann, když šla nakouknout, jestli tam ještě je. Vyšel zpět těch pár schodů.
„Jsem rád, že sis našla tak šikovného chlapce, už v dětství jste byli nerozlučná dvojka,“ popichoval.
„O co ti jde? Snažíš se chovat jako otec? Teď? Na to jsi měl snad hodně času ne, tak si na nic nehraj.“ Jo emoce, to je vratká záležitost. Ann po něm nemilosrdně štěkla, jednu záležitost urovnala, teď tu horší.
„O čem to mluvíš? Jen jsem rád za tebe. Byl bych nerad, kdyby moje dcera skončila s nějakým…,“ nedořekl, byl přerušen. Ann se začala smát a Zann jen sledoval, její změnu povahy. Stará Ann se vrátila a novou odstřelila, nebo aspoň pro tuto chvíli.
„Ty se nazýváš otcem? Tak to jsi mě vážně pobavil,“ smála se dál, „po tom všem, co jsi mi provedl. Co jsem si kvůli tobě vytrpěla, i peklo musí být procházka růžovou zahradou. Tolik bolesti a jen pro zajímavost, můj kluk je dole v sále a se Zannem jsem se loučila… a jen poznámka. Řekl jsi, že bys byl nerad, kdyby tvoje dcera skončila, s kým? Smím-li se zeptat… a víš co, já ti to řeknu. Kdyby skončila s takovým odporným, nezodpovědným idiotem, jako jsi ty. A popravdě, skončila. A ne jedním,“ vysmívala se mu, chovala se jak divá. Smála se a mluvila naprosto vážně. A popravdě, tolikrát si přehrávala v hlavě slova, která by mu jednou chtěla tolik říct, no zrovna v úžasně krásný den.
„Co tím myslíš?“ zeptal se úplně zaraženě. No, Zann stejně zaraženě stál za ní.
„Sto třicet osm. S tolika kluky jsem se vyspala, tak co, jsi pyšný na svoji holčičku. Kde jsi byl, když jsem potřebovala otce, někde v centrále těch tvých posraných scientologů, už ani nedokážeš normálně komunikovat. Naposledy jsi mi vrýval do hlavy, že slovo ‚‚ale‘‘ by se nemělo používat, protože vyrušuje předchozí větu, že mám kolem sebe nějakou růžovou auru a citoval jsi mi jaké si totální magorské básničky dokonce i o buddhismu. Či co. Nikdy jsem ti nic neřekla a jen to v sobě dusila, byl si ke mně úplně slepý! Ha, a co teď, jakou auru mám teď, a opovaž se po mě něco hodit, aby to změnilo mou náladu a začala se smát, jak to nebylo vtipné. Tyto pokusy na mě nezkoušej! Ty se nenazývej mým otcem, Iane, ten je totiž mrtvý!“ prohlásila ostře slova a Ianovi klesla čelist. Stejně tak opařený stál Zann, ho spíš dostali všichni ti kluci, pak jí už moc nerozuměl, protože se mezi slovy skoro vůbec nenadechovala. Ann hned popadli výčitky, za poslední slova, ale ostatního nelitovala.
„No, trochu jsem si naše setkání představoval jinak,“ už byl zase normální, jako by nic neřekla a trochu se i usmíval.
„To si ze mě děláš prdel ne? Ještě se tak blbě směješ. A pověz, už sis aspoň našel práci hm…, nebo všechny ty dluhy a půjčky, co máš, hodíš jednou na mě?“ další věci se jí vybavili.
„Nerozumím ti,“ klidný hlas vycházející od jeho úst v Ann probudil opět var krve.
„A kdy jsi mi rozuměl?“ její hlas se poněkud zklidnil, emociálně zase trochu spadla k zemi.
„Vždyť jsme si rozuměli,“ podotkl, už mu taky úsměv trochu klesl. Trefila černé místo.
„Ne Iane, nerozuměli. Vždy jsi mluvil o tom, o čem jsi chtěl, a když jsem o něčem mluvila, já převrátil jsi to a já jsem vybuchla. Vždy jsi moje slova otočil proti mně, a ani nevíš, jak mě to štvalo. Dělal jsi, že vše víš, co tě tam nenaučili a jak máš dokonalé učení. Vrážel jsi jen těžké peníze za ty stupidní studia a nekonečné tlusté knihy a mě ani mamce jsi nikdy nepomohl,“ zavzpomínala a na Zanna dočista zapomněla.
„Kristen a bab…,“ nedořekl slova její tety a babičky trošku vytočený.
„Opovaž se! Opovaž se do toho zase tahat babičku. Jen ubohé výmluvy na to, že jsi chtěl a oni ti bránili. Skutky ti poněkud utekli,“ v očích se ji nahromadili slzy, při vzpomínce na babičku. „Řekni, uvědomil sis to někdy. Věděl jsi někdy, že se trápím a udělal jsi pro to něco. Jmenuj mi jeden příklad a já se ti omluvím. Jen jeden příklad, od té doby, co jste se mamkou rozváděli, řekni,“ měla sklopenou hlavu a s posledním slovem ji zvedla. Zamyslel se.
„Auto?“ zeptal se.
„Jasně, to auto. To je totiž jediná věc, kterou jsi mě naučil, a byla mi užitečná. Ale víš, jak na tebe smýšlím? Že už nedokážeš jmenovat další, na to vsadím svůj život, tak jsem si jistá a takové vzpomínky na tebe mám,“ už nekřičela, mluvila klidněji se zlomeným hlasem a srdcem. Vybavil se ji i Marki a hádky s mamkou. Neshody co trochu způsobil mezí Emily a Kristen a další.
„Já…,“ zadrhl se, stejně tak jako ona u rozhovoru se Zannem.
„To jsem si mohla myslet,“ řekla suše a bolestivě.
„S těmi kluky je to pravda?“ otázal se. Zann se pak snažil rozhovor neposlouchat, ale moc mu to nešlo, avšak tuto otázku Iana slyšel až moc dobře.
„Mám rakovinu čípku, taky jsem na to doplatila,“ řekla mu bez zábran.
„Co to znamená?“ zeptal se vyděšeně.
„Nevím, ještě chodím na nějaké kontroly, ale nic vážného, kdyby tě to zajímalo,“ řekla nadřazeně a naznačila, že ona je pro něj, jak šváb.
„To by už stačilo, teď lžeš! Vždy mi na tobě záleželo!“ už taky ztratil nervy a trochu zvýšil hlas. Jeho oči se roztáhly a ona viděla ty oči, kterých se tehdy tak moc bála. Udělala krok zpět.
„Když jste se hádali, nikdy jste si mě nevšimli, i když jsem odpadla… Až pak jste si mě všimli, když jsem ležela na zemi. A pak jsi začal novou hádku k mamce, že to ona mě dohání do bezvědomí. A nelžu, a pokud ano, tak za to nemůžu. Tento dojem si ve mně zanechal a celé ty roky jsem to v sobě držela a ničila si život s jinými kluky. Ty ses bránil scientologií před domovem, a já se obrnila kluky před školou a vámi. Nikdy jste si nevšimli, až jednou mamka, když už jsi tam nebyl ty, “ konstatovala.
„To je její výchova. To ona se ještě před tebou dostala do jiného stavu,“ obránil se.
„Ne tati, toto je váš výtvor. A na ni to neházej, ten příběh vůbec neznáš celý, tak ty nevykládej lži,“ řekla mu a pak ztichla. „A pro zajímavost, když už ti tak říkám, co mě vše potkalo. Z poslední školy jsem byla vyloučená za napadení, a málem jsem byla i znásilněna. Pak jsou tu ještě další zajímavá fakta, ale ty už nejsem oprávněna ti říct,“ narážka na Markiho.
„Co, kdo, kdy,“ hleděl vykuleně a zděšeně.
„Tak vidíš, nebudu se k tomu už vracet, pro mě to bylo dávno. Stejně tak ty jsi byl už dávno. Jak jsi říkal, nech být, tím se debata ukončuje. Nemám pravdu?“ podívala se upřímně na něj a zvedla koutky úst. Vše co měla na srdci, tak řekla, aspoň většinu z toho. „Omlouvám se a máš pravdu, jak jsi řekl. Opravdu jsi můj otec a zajímáš se o mě,“ špitla sarkasticky poslední slova, obešla ho a odešla. A aby toho ještě nebylo málo, zastavila se za ním asi dva kroky a otočila se zpět za hlasitou ránou.

„Ani nevíte, jak moc jsem to chtěl udělat,“ řekl Zann na zemi ležícímu Ianovi, co si utíral krev od pusy. Ann dočista na něj zapomněla a pak si uvědomila, co vše řekla. Zamrzelo jí to. Teď bude v jeho očích vypadat asi jak? Raději se otočila a seběhla schody zpět do sálu. Zann ji stejně tak rychle následoval.

„Je to pravda?“ zeptal se jí před sálem.
„Já nevím, nevím…,“ zase se rozvzlykala od toho všeho rozrušení. Emoce…
„Mám tě odvést,“ zeptal se Zann.

„Kde jsi byla, všude jsem tě hledal,“ objevil se za nimi Dean. „Co ty tu chceš?“ řekl ostře k Zannovi. „Co jsi jí udělal?“ dodal a sevřel pěst. Už se chtěl rozmáchnout, naštěstí pro dnešek toho bylo dost a Ann ho hned chytila.
„Odveď mě prosím. Řekni Destiny, že chci jít,“ špitla mu. Dean se podíval na její zničenou tvář pak ještě plný nenávisti k Zannovi. „Nepřibližuj se k ní!“ rozkázal mu skrz zuby a šel za Destiny.
Limuzína odvezla jen Deana a Ann. Ona s Tracym tam zůstali, chtěli jet taky, ale Ann je přemluvila, že je ještě brzo a ať se za ní omluví Adrianě, že nechce další scény.

„Doprovodím tě,“ řekl Dean u domu Ann.
„Já to zvládnu,“ řekla tiše a šla už k němu otočená zády po chodítku domů.
„Jsi si jistá?“ zeptal se opatrně. Jen viděl, jak už v černé noci mávla rukou. Povzdechl si a nasedl neochotně do limuzíny, která ho odvezla domů.

***

Emily byla na noční a Marki už spal ve svém pokoji, Kristen ještě svítila v kuchyni. Ann jako bez duše vyšla schody a málem ani nemrkla. Jako hadrová panenka. Rozvázala korzet, zapnula počítač, rozepnula zips, shodila boty, pustila hudbu, spadli jí šaty a přitom jí začali padat i slzy. Utřela si je a začala si namlouvat, že je všechno v pořádku, přitom se soukala do volnějších šedých tepláků a bílého trička.
„Vše je ok,“ opakovala si. Otevřela okno a sedla si na polštářek na výstupku, jako parapet.
„Vše je tak, jak má být,“ řekla krabičce cigaret. Ha, a že přestane.
„Nic se neděje,“ začala pomalu hysterčin. Zapálila si cigaretu, objala kolena a pomaličku sebou houpala. Nijak nevzlykala, jen jí tekly slzy.
Znovu se jí vybavil otec a Zannova slova, po tom, jak ho praštil. Jak ještě zatřepal rukou, asi to bolelo. Jak se na něj plný nenávisti podíval. Kdyby mohla ona, taky by to udělala, byla mu tak vděčná, ale zároveň jí to bolelo. Začali ji obklopovat výčitky za slova, jenž Ianovi řekla. Tolik v jeden den, po takové době, možná vypadal místy nezaujatě a v klidu, ale nevěřila, že by se ho to nijak nedotklo. Tím je myšlen Ian. Tak dlouho mu to chtěla říct a ještě mnohem víc, a teď, teď lituje. Po tak dlouhé době, říct toto. Vůbec se sebou nebyla spokojena.
„I když je to takový …,“ nechala větu nedokončenou, „pořád je to můj otec,“ špitla si a podívala se na rozžhavený konec cigarety. Tu hnusnou hořkost v puse, cítila po celém těle a hlavně u srdce.
„I tak ho mám pořád ráda,“ po chvíli si přiznala své tak dlouho skryté city k otci, bylo nesmírně těžké, aby si toto přiznala, i když to někde v nitru už dávno věděla. Jenže když ji začala hrát jistá písnička, její city se přesměrovali trošku jinam.

Already over… od Red, až na to že by to spíš ona zpívala jemu.

Její srdce se ještě víc semknulo a upustila z okna cigaretu, rozvzlykala se a místo otce viděla vše krásné na Zanna. I když to byla nějaká neshoda, i když tam byla Sapphira, vždy to byla krásná myšlenka, protože tam byl Zann. Písnička pokračovala dál a její slzy už začala pálit na tváři. I když si uvědomila, co jí vlastně Zann řekl. Miluje ji, dal ji sbohem. Nechal ji. Vzdal se. Políbil. Ale ona ho nezastavila, to ona mu dala sbohem, to ona to ukončila, nic neřekla. Opravdový konec… Pak si hned uvědomila ty dopisy a začala přemýšlet s nadhledy, co když si nejsou souzení.

***

Při svých myšlenkách, na Deana, co si lámal hlavu na posteli v pokoji, úplně zapomněla. To není k němu fér, to si nezaslouží… Hned jakmile si to uvědomila další den, začala si v duchu nadávat, co je to za sobeckou, necitlivou mrchu, že ho mohla včerejší den tak trápit, kdo jí dal to právo…

***

Koukala se do tmy jen na pár pouličních lamp, co ještě v dáli svítili. Seskočila z parapetu, ve skříni si našla teplou šedou mikinu a vypadala jak šedá myška, když si ještě dala velkou kapuci.
Tiše se vytratila z domu a zamířila si to k dětskému hřišti. Stála tam a začala se dívat zpět v čase. Viděla tam dvě menší děti, jak plácají bábovičky a hází po sobě písek, ale jen maličko, aby se jim nedostal do očí. Spíš si ho házeli na nohy. Velká Ann se při vzpomínce začala smát. Došla k pískovišti a začala se trošku prohrabovat ve studeném písku. Zahrabala v pravém koutu, dokud nenašla, to co hledala.

Hned od pískoviště si to namířila dál. Dokud nedošla k místu staré školky. Tam se začala usmívat o něco víc a trošku i zčervenala. Pak se zasmála nad svoji absurditou, vždyť byli malý. A tak princezna skolila srdce drsného a nepoctivého piráta. Vybavila si, jak mu dala pusu, jak ona udělala první krok. Pak si hned na to vybavila Itálii, to první krok udělal on.

Našla si zkratku přes menší lesík, kde dříve hrávali schovávanou a stavěli si domečky. Hrabali do listí klacíky, vždy se tam spolu vytratili. Často tam chodívali, když skrývala smutek z domova, o kterém tehdy on neměl ani tušení.

„To není možné,“ špitla si překvapeně a přejala rukou po kůře jednoho stromu.
„Jak… Jak jsem mohla zapomenout,“ řekla k stromu, i když byla tma, tak díky opadaným listům a trocha svitu měsíce, viděla vyryté BFF. Best Friends Forever. I tak, byly jen děti.
Koutky úst se ji zase zvedli a tentokrát už i se slzy. Začala si broukat písničku a vzlykala nad jejími pravdivými slovy.

From everything I've seen,
Everything good just goes away.
And never had to taste of
living without a little hell to pay.

All I ever need was someone to give instead of take.
But something about you makes it right to give it one more try.

And I don't wanna believe if I can't believe in you.
But I'm ready to fall if you are the one that I'm falling to.
And tell me I'm the one cause baby I don't wanna wasting everyday.
I don't wanna believe if I can't believe in you.

And never been so scared,
I was going nowhere but now you are here.
I'm holding you too tight,
pushing you away is my darkest fear.
I don't wanna break you,
I don't wanna make you disappear.
I fought every kind of pain,
but you take it all away.

And I don't wanna believe if I can't believe in you.
But I'm ready to fall if you are the one that I'm falling to.
And tell me I'm the one cause baby I don't wanna wasting everyday.
I don't wanna believe if I can't believe in you.

I'm giving you, whats left of me, but you will give me back together.
You are giving me, what I needed all along.

And I don't wanna believe if I can't believe in you.
But I'm ready to fall if you are the one that I'm falling to.
And tell me I'm the one cause baby I don't wanna wasting everyday.
I don't wanna believe if I can't believe in you.

I don't wanna believe if I can't believe in you.
But I'm ready to fall if you are the one that I'm falling to.

I don't wanna believe if I can't believe in you.
But I'm ready to fall if you are the one that I'm falling to.

Poslední zastávka byla před jeho starým domem. Tam stála jako šedý stín tak patnáct minut. Zahrada, plot a stromy se změnila, dům však nikoliv. Nikdy si snad ani nevšimla tolik detailů. Na oknech, dřevě obkládající fasádu, která byla místy špinavá a sedřená barva, vstupní dveře a začerněný komín, okapy plné shnilého listí, prasklého schodku…

„Tak tedy… toto je sbohem,“ řekla poslední slova tohoto dne, protože bylo před půl nocí. Otočila se, a aniž by se ohlídla zpět, odešla domů. Sundala si mikinu a při tiché hudbě usnula.

Ten den, se vlastně nic nezměnilo, kromě emocí v lidských srdcí a trochu rozbitému nosu Iana. No, vlastně, jedna věc se změnila. A to, že na pískovišti byly postavené dvě malé bábovičky v srdíčku.