Awesodemy Flair High School 27. DÍL

27. ČÁST

V neděli pracovala celý den u Jaspera. Domluvila se s ním, že hned po škole bude dojíždět a pracovat, takže možná někdy přijede trochu později, a dle možností, že některé dny nemusí dělat vůbec, což ji navrhl on, aby tolik neprojela. Vše bylo v pohodě i Dean se za ní na chvíli stavil. Jenže večer se to trošku pokazilo, když po dlouhé době došla Angela s partou. No jo, naštěstí tam byl i Dean a tak si Angela nedovolila dělat tolik narážek na Ann. A buďme upřímní, kdybyste viděli tu touhu, kterou Ann měla, aby jí mohla plivnout do pití. Samozřejmě nechyběli debaty, jako Dean a Ann, ale Dean si uměl prosadit svou a měli ho tam hodně rádi, takže mluvit špatně o Ann znamenalo mluvit špatně o Deanovi, takže nakonec vše bylo v pořádku a z jedné části se stala už jen opravdu minulost.

Doma hned Emily vyjela po Ann, kde se zase fláká tak pozdě v noci. Jestli se zase začala tahat po barech a jak to může Deanovi udělat. Jo, tak takové slova ji opravdu zasáhli, hlavně z toho důvodu, že jí chce pomoct. Bez jakéhokoliv slova odešla, aniž by jí teda odpověděla, kde byla a s tím se spustil další křik. Že má pravdu a že se zase vrací do starých kolejí, a že si TO Dean nezaslouží. To by byla pravda, kdyby to byla pravda. Dean si něco nezaslouží, ale toto to není.

Otevřela šuplík a vytáhla černou tlustou peněženku. Zase se vrátila dolů do kuchyně, kde její mamka seděla a vzdychala nad kuchyňkou linkou. Do toho si pro sebe jak blázen mumlala, jak je ubohá a všechnu vinu světa házela na sebe.

„Tohle nemám zapotřebí, ani já ani ty. Kdysi jsi mi řekla, že některé slova umí ranit. Bylo to po tom, co jsem se do tebe začala navážet a vynadala ti, nikdy jsem se ti za to neomluvila a taky jsem ti nikdy nepoděkovala, za to, co pro mě děláš a co vše jsi mi už tolerovala. Pak možná dneska je pravá příležitost. Děkuji a omlouvám se… Snad se ti to bude hodit, je to pro tebe,“ řekla a položila jí peněženku na stůl. Její mamka jen překvapeně zvedla hlavu, ale nebyla schopná slova. Sledovala, jak Ann odchází zpět do pokoje, kde se zamkla, pustila hudbu a šla zřejmě spát.
Její mamka otevřela po dlouhé chvíli přemýšlení peněženku a nemohla uvěřit svým očím. Mohlo tam být tak dva tisíce dolarů. Znovu se podívala ke dveřím, z kterých předtím odcházela její dcera a jen špitla: „Promiň.“

***

Ráno vstala celkem brzo, aby se mohla sbalit. Byla rozhodnutá, že tentokrát už neodejde, i když ji od Zanna bude oddělovat jen tenká zeď a bude dýchat stejný vzduch s Violet a potkávat Sapphiru. Dokud neodmaturuje.

***

Dojela k bytům, zaparkovala auto a odnášela zavazadla do bytu. Naštěstí ji dala Destiny před plesem klíče, co jí poslala Adriana.
Pozdravila na vrátnici a děkovala bohu za výtah, co už konečně fungoval. No zřejmě fungoval už dřív.

„Zastav výtah!“ ozvalo se. Nevěděla, kdo to je, ale udělala tak. „Eh…, co ty tu?“ zeptal se překvapeně Mason.
„Chjo…,“ povzdychla si. „Vracím se,“ oznámila.
„Tak to je dobře,“ usmíval se na ní. Působil mile. Hned si vybavila tvář Sama a fakt si moc podobní nebyli, i když nějaké ty rysy v tváři byly velkolepé. Na první pohled by se nedalo říct, že je jeho otcem, ale na druhé straně nic netušící Mason, své rysy dal svému synu.
„Proč?“ zeptala se nechápavě. Výtah už jel.
„Začala být ve škole nuda,“ vysvětlil.
„Jasně, myslím, že teď to bude jiné,“ řekla si spíš pro sebe.

„Tak se měj,“ řekla mu a vysoukala se z výtahu.
„Čau,“ usmál se za ní, ještě ani dveře nedovřeli, a aniž by si uvědomila, vypustila ze sebe: „Ach Destiny.“
„Říkala jsi něco,“ rychle Mason zadržel dveře výtahu.
„Ne,“ zareagovala rychleji a trošku zpanikařila, za toto by jí zřejmě zabila.
„Ne, ty jsi řekla De…,“ nedořekl.
„Nevíš, Osud, je to potvora. Protože jsi první, koho jsem musela potkat,“ pokusila se to nějak zakecat, no moc dobře to zrovna neznělo. Mason jen pokroutil hlavou a raději se rozhodl to teda ignorovat. Ann si pak, už raději v duchu, poděkovala k Destiny za její jméno a šla na byt.

Ještě si dobře pamatovala, který je klíč od bytu, tak neměla problém tam rychle zalézt. Nic se nezměnilo, vše bylo tam, kde zanechala, i květiny někdo zaléval, takže neuschnuly. Tašky začala hned vybalovat a připravila se tak, že už je nebude nabalovat zpátky, do ukončení roku. Nakonec se vyvalila na pohovku a po nějaké době, kdy jen tak měla sluchátka v uších a poslouchala uklidňující hudbu, ji probral trošku kručící žaludek.

Dostala se do místního obchůdku, kde si udělala nějaké zásoby na několik dní. Když vykládala nákup do auta, okem zahlédla Tristana, jak sám sedí v protější kavárně. Nebyla si jistá svým pocitem, co cítila. Měla chuť se mu aspoň omluvit, i když v podstatě neměla za co. Když se chystala nastoupit do auta, zahlédl ji. Aspoň na něj kývla v pozdravu. On taky a po chvíli vystřelil jako blesk. Toho si už ale nevšimla, protože nastartovala auto a jela zpět na byt. Jenže se ještě podívala do zpětného zrcátka a viděla ho stát tam, kde parkovala. Zastavila a dala zpátečku s hlubokým povzdechnutím. Když ale v zrcátku zahlédla jaký si úsměv, trošku nechápala. Uhnul ji z cesty, aby mohla zaparkovat zase při tom chodníku, kde předtím.

„Ahoj,“ řekl, když stáhla okýnko.
„Ahoj,“ pozdravila nazpět. Takže druhý člověk, no pořád to nebyl ten, koho někde vnitru chtěla vidět na prvním místě.
„Takže ses tedy vrátila?“ otázal se. Nemohla se na něj dívat, a tak věnovala pozornost černému volantu.
„Jo,“ špitla. Nechtěla Jaydenovi způsobit problémy. A když se to tak vezme, ona jen dodržela slovo, ale také v tom není nevinně. Trošku zalitovala.
„Nešla bys na kafe_?“ otázal se.
„No víš. Nemyslím, že je to dobrý nápad,“ vypustila ze sebe.
„Jayden mi vše řekl. Nebylo to zrovna férové, nemyslíš?“ otázal se.
„Tristane, já… možná to zprvu bylo jen na oko, ale když jsi mě vyzvedl, byla jsem ráda, že jsem ti řekla a šla s tebou. Počkej, cože?“ vyvalila oči.
„Řekl mi to, ještě na plese, ale pak jsem tě už nikde nenašel. Vlastně mi řekl vše, i to že spolu komunikujete a že jste se o tom bavili. Je to správný kamarád, i když někdy trochu s blbými nápady,“ usmál se někam k nebi.
„Možná,“ trošku se jí zvedli koutky.
„Tak půjdeš na kafe, jako omluvu a usmíření?“ zeptal se.
„No, akorát se vybaluji a mám tu nějaké výrobky, co si žádají ledničku,“ zauvažovala.
„Jedno kafe, na chvíli,“ trošku naznačil, že by s ní jen hodil řeč.
„Dobře,“ nakonec přikývla a vytáhla klíčky ze zapalování, kterými pak zamkla auto.

„Tak co, jak se máš? Prý máš brigádu?“ nadhodil téma Tristan.
„No ujdete… Jayden asi fakt řekl vše, co?“ zeptala se.
„Tak nějak,“ usmál se na ni.
„Jo mám, budu tam jezdit hned po škole,“ přiznala.
„A nebudeš to mít daleko na dojíždění?“
„Asi jo, ale peníze se vždy hodí. Hlavní je, že neprodělám,“ usmála se na něj a napila se černé kávy, co ji donesla číšnice.
„Tak to jo,“ řekl a na chvíli se zastavila řeč.
„Chodíš tu často?“ zeptala se po chvilce Ann.
„Většinou, v areálu je hodně kaváren, ale jen do této chodí málo lidí. Je taková prostší a klidnější,“ řekl a podíval se do místnosti, kde zrovna moc lidí nebylo. Trošku působila, jako ze seriálu Friends.
„Pravda,“ zalíbila se jí.
„Jinak…, na plese ti to slušelo,“ řekl jí. „Promiň, jak jsem došel, nebyl jsem dvakrát příjemný,“ řekl.
„Ty se ale nemáš za co omlouvat, to spíš já…,“ nedokončila.
„Nechme to. Co bylo, bylo. A teda, nechci vyzvídat…, to byl tvůj?“ otázal se zdráhavě s trochu stydlivě.
„Uhm…,“ přikývla mu. „Byl to můj spolužák z jedné z bývalých škol, vlastně té první, je od nás z městečka,“ řekla mu, jako by to byl kamarád.
„Víš, že ses fakt změnila od posledně?“ otázal se, i když vlastně odpověď tušil.
„Vím,“ řekla a podívala se na náramek od Deana a pak se zahleděla z okna, kde se jí objevila silueta Zanna.
„Těšíš se do školy?“ otázal se, byl takový přátelský, jak si ho pamatovala předtím.
„Ani moc ne, ale asi nejvíc na profesora White,“ zasmála se.
„Jo, tak ten na tebe určitě taky,“ taky se zasmál.
„A vlastně… Co noha?“ zeptala se, když mu v úsměvu trochu škublo a chytil se pod stolem za ni.
„No…, basket hrát můžu, ale ještě to někdy zabolí, ale ne tak často, aby mě to ovlivnilo,“ vysvětlil.
„Aha,“ špitla trochu smutněji.
„Jinak fakt dobře píšeš,“ poznamenal.
„Děkuji,“ usmála se na něj. Ann si fakt vybavila Friends, když došla mladší žena s kytarou a usadila se s ní. Začala brnkat a zpívat. Bylo to velmi příjemný.
„Proto tu taky chodíš?“ otázala se.
„Jo. Má jinou hudbu, zvláštní. Ne, jak u nás na škole,“ vysvětlil.
„Jasně,“ řekla a vybavilo se jí pár písniček Zanna.

Tiše v klidu poslouchala její songy, a když dohrála, šla k nim.
„Ahoj Tristane,“ pozdravila ho.
„Ahoj Jill,“ usmál se na ní.
„Můžu?“ otázala se a potom co Tristan přikývl, si přisedla.
„Jill, toto je moje spolužačka Ann, Ann toto je Jill,“ představil jí.
„Těší mě,“ řekli si navzájem a pak se pousmáli.
„Moc pěkně zpíváš,“ řekla k ní.
„Děkuji, moc lidí to ale neocení,“ přiznala.
„Já jo,“ usmál se Tristan. A Ann si tak nějak povšimla jiskry v jeho oku. Mohla mít tak dvacet osm. Na třicet vypadala pořád mladá.
„No já vás asi budu muset už opustit, musím odvést nákup,“ řekla.
„Ne, ještě zůstaň. Teď bych se fakt cítila blbě, kdybys odešla, když jsem si akorát přisedla,“ řekla mile Jill.
„Opravdu se omlouvám, ale přišla jsem do školy po delší době a nemám vybalené věci a zítra škola, trochu se připravit, jsem pozadu,“ zalhala, teda kromě toho pozadu, to byla trochu pravda, sice díky Jaydenovi a jeho internetovém vysvětlováním a přehledným poznámkám ani ne. „Jindy?“ rychle dodala.
„Tak jo,“ usmála se a popravdě, ačkoliv to dobře skryla, byla ráda.
„Tak se mějte,“ usmála se a vstala od stolu.
„Ahoj,“ rozloučili se s ní oba.
Když nastoupila do auta, ještě se z okna podívala jejich směrem. Tristan se šťastně usmíval a ona taky. Když uviděla, jak se chytli za ruku, musela se pousmát.
„Jsem za tebe ráda, a neboj, budu jako hrob,“ řekla jen tak do vzduchu a odjela.

***

Vybalila nákup a přeci jen se donutila se trochu podívat na učení. Odepsala Deanoci SMS, co dělala, že byla na kafi se spolužákem, se kterým se špatně rozešli, když odcházela a co dělá. Tak asi strávila půl hodinu, jen psaním si s ním. Nakonec se pustila do nějaké nové práce s od Inky.

***

Ráno bylo zvláštní, po dlouhé době zase brzké vstávání. Hodila si sprchu a trochu se upravila. Dala na sebe, ani byste tomu nevěřili, normální spodní prádlo, které nijak neprosvítalo přes bílou košili od uniformy. Potom si oblékla zbytek a než odešla, tak si vlasy stáhla do jednoho culíku.

***

A bylo by fakt divné, kdyby vyšla z bytu a potkala by souseda, takže ho nepotkala. Prostě šla do výtahu, pozdravila vrátnici a namířila si do školy. Trávník už ztrácel barvu a působil spíš jen jako seno. Studenti se sbíhali do školy a Ann si uvědomila, že asi zima brzy začne. V klapavých černých botách došla do třídy, kde se hodně lidí překvapilo. Byla tam už Destiny, tak si aspoň měla s kým povídat. Pozdravila baskeťáky a kamarády Zanna, který ještě nedošel.

Zann čekal před budovou školy, dokud neuslyšel zvonění. Pak vešel do budovy v trochu plíživé pozici. Snad za každým rohem mu vykoukla jen hlava a všude se rozhlížel. Jako by to byl nějaký špion nebo tajný agent na nepřátelském území. Pořád se všude rozhlížel, dokud nedošel ke své třídě. Konečně se mohl vzpřímit a oddechnout si. „Dneska ráno žádná Sapphira.“ Něco takového si pomyslel. Dveře byly otevřené a on se v nich zastavil. Díval se na Ann a její sladký úsměv, jak se baví s Destiny a smějí se. Bodlo ho, někde v hrudi. Každému je asi jasné kde. Jen tam tak stál, jako by byl socha. Díval se na ni, na její sčesané vlasy, upravenou uniformu, decentní líčení, které bylo jen černá řasenka a linky. Působila obyčejně. Kdyby ji někdo porovnal s jejími korzety a teď, snad by každý řekl, že je to jiný člověk. Něco se změnilo, ona.

„Budeš tu jen tak stát, nebo co?“ zeptal se učitelův hlas za ním.
„Ah, promiňte,“ řekl k profesorovi Whitovi, což na něj upozornilo a třída se k nim otočila, včetně Ann. Její úsměv zmizel a viděla jen Zanna, jak ji i tak stále pozoruje. Povzdychla si, uhnula hlavou k učiteli za stolem a na Zanna se celou hodinu už nepodívala.

***

Ani se nenadálo a škola skončila. White byl doslova a do písmene překvapen na Ann, ikdyž si ji vyzkoušel, neměla ani žádné poznámky k tomu, že dlouho chyběla. A navíc, byla naučenááá. Stejně tak to probíhalo v ostatních předmětech a byla seznámena s novou učitelkou matematiky. Přísná, rázná a vzbuzovala respekt, hlavní bylo to, že dokáže naučit. Po vyučování se za ní i stavila a jen doufala, že učitelka není na holky. Dala ji nějaké papíry a domluvila se s ní na písemky. Trošku jí to něco připomnělo. Stejně tak obešla dalších pět učitelů a u některých se nechala rovnou vyzkoušet, nebo napsat písemku. Jako třeba francouzština, kterou velmi dobře ovládala. Jak jistě víme.

Jasper ji nechal den volna, aby si vyřídila vše potřebné, jen Dean byl trochu zklamaný, že ji neuvidí. Většinou se vždy vídali v práci, ale Ann mu hned napsala, že vše bude v pohodě, a že budou spolu třeba celý víkend. Po škole už totiž vůbec nemyslela na Zanna, vlastně ani místy ve třídě, jen ráno. Pak se prostě plně soustředila na učení. U Inky v redakci, jim něco vypomohla a napsala nějaké menší články, nebo jen něco poupravovala. Inka jí začala ukazovat nějaký systém a chtěla tím využít situaci, které se jednou chystá. Viděla v Ann potenciál, jako v nikom jiném. Upřímně, všichni tam byli svým způsobem geniové na svou práci, ale aby jeden dělal práci toho druhého, to moc nešlo. Už se začalo stmívat a Ann vyrazila na byty, Inka ještě zůstala v redakci a něco dokončovala.

***

Vyvalila se na pohovce a zavřela oči, dneska toho měla dost, to taky zapříčilo to, že po chvíli usnula.

***

Probudila se něco po půlnoci a usoudila, že bude lepší se přenést do teplé pohodlnější postele.

***

Ráno se cítila jako po bitvě, nevěděla, čím to bylo, ale do školy se jí prostě za nic na světě nechtělo. V koupelce strávila sotva pět minut a rychle na sebe hodila uniformu a odkráčela do školy, protože zrovna moc nestíhala. Fakt se jí nechtělo vstávat.

Věděla, že přídě pozdě a moc dobrý pocit z toho neměla. Ale něco ji na tom dni překvapilo. Když už viděla hlavní vchod budovy, zahlédla postavu opírající se o nejbližší strom u schodů. Byla tak trochu zvědavá a nakonec usoudila, že se dotyčný schovává. V jednom kuse vykukoval a rozhlížel se. Šla dál, dokud ho nepoznala.

„Nenápadný jak bomba v kredenci,“ řekla, jako by to byl kamarád, jako by to byl Jayden, až na to že to byl Zann.
„Pšš…,“ houkl na ni a chytil ji za ruku a přitáhl k sobě, aby jí nikdo nezpozoroval a neprozradil svou polohu.
„Hej!“ vyřkla překvapeně. „Co to děláš?“ nakřivila trochu obočí a zeptala se malinko zděšeně.
„Nemluv tak nahlas,“ řekl jí a pořád jí držel za zápěstí. Škubnutím se mu vysmykla.
„Hele, už tak jdu pozdě a nestíhám,“ poznamenala tišeji.
„Počkej,“ řekl a zase vyhlédl. Byla zvědavá a tak vykoukla za ním. Když u vchodu uviděla Sapphiru, jak tam postává a kouká na hodinky a všude se rozhlíží, došlo jí to.
„To není moc pěkné,“ poznamenala.
„No, taky to není moje práce. Pamatuješ?“ hodil k ní narážku.
„Jo, jasně promiň,“ řekla a obešla ho a opřela se o strom. „Ještě aby nás viděla spolu, co?“ otázala se.
„A my se spolu vlastně bavíme?“ ignoroval její poznámku a podíval se na ni.
„Já nikdy neřekla, že se nebavíme,“ poznamenala.
„Ale neřekla jsi, že bavíme,“ oponoval jí. Ann si hned vybavila den plesu a zprvu trochu zčervenala a pak zesmutněla.
„I s Jaydenem se normálně bavím. Jako spolužák, je to běžné. Nemusím dělat, že tě neznám. Neřekl jsi náhodou něco v tom smyslu, že minulost je minulostí. Jenom k tomu se neznáme? Tak proč toto divadélko?“ otázala se.
„Asi máš pravdu. Aspoň jsme si to vyjasnili,“ řekla a akorát zazvonilo. Ještě na sebe chvíli koukali a pak Zann vykoukl. Sapphira tam už nebyla a tak šli. „Jdeš?“ otázal se jí. Rychle se vzpamatovala a šla za ním.

Do třídy přišli o pár minut později a učitel už na ně hleděl.
„Promiňte, moc se omlouvám. Zasekli se mi dveře a Zann mi pomohl z druhé strany je otevřít," vymyslela si omluvu.
„No jasně. Tak si sedněte,“ řekl jim profesor Davis a začali probírat nějaké finančnictví. Danění, odpočty a podobně. Jedna velká propadlina v Ann vzdělaní. Toto fakt neměla ráda. Ostatně včera se s panem Davisem domluvila na příští týden na nějaké dohánění látky. Měla co dělat a tak jí nezbývalo nic, než dávat pozor. I Destiny musela odbýt, když se jí udiveně vyptávala, co to měla znamenat za příchod, to s těmi dveřmi a Zannem. Odpověděla ji, co by, prostě jí nešli otevřít. Tak trochu zabouchala na stěnu souseda. Prve nevypadala, že by jí to zrovna věřila, ale na konec jen pokroutila hlavou a raději to nechala.

***

Připadala jí to jako věčnost, byla unavená a věděla, že dneska musí do práce. Když za ní došla Adriana a oznámila, že příští týden poletí do Mexika, vyvedlo jí to o to víc z míry. Řekla jí, že je to jen jedno denní, nemusí si sebou nic brát. Bude tam velké focení do jednoho módního časopisu, který je velmi uznávaný a patří mezi sponzory školy. Když ale přišla zmínka na Violet, trochu z nejistila.

„Bude tam ještě někdo známý?“ otázala se.
„Pokud neznáš holky z jiných tříd, co chtějí být modelkou, tak asi ne,“ odpověděla jí.
„Proč zrovna já?“ otázala se.
„To se neptej mě, to říkej Ince,“ vysvětlila jí.
„Jasně, Inka,“ zahudrovala k podlaze. „No a stejně, nemůžu si vybírat,“ odpověděla a zhluboka se nadechla.
„Myslím, že ještě před několika týdny, bys mi dala košem, co?“ pousmála se Adriana.
„Stoprocentně,“ odkývla Ann a taky se zasmála.

***

Odjela za Jasperem a přijela tak akorát v čas. Byl strašně rád, že ji vidí a ani ji nemusel říkat, co má dělat a hned se pustila do práce. Samozřejmě mu oznámila událost na příští týden a on si jen povzdechl.
„Stalo se něco?“ otázala se ho.
„Ne vše je v pořádku,“ řekl a svou vlastní akci, na šipkařském turnaji, co tu bude mít, nechal pod pokličkou.

***

Tak nějak asi probíhal celý týden. Dean hned po škole, jezdil za Ann do práce a tak spolu aspoň nějakým způsobem mohli trávit čas. Stačilo mu jen pozorování jí a sem tam nějakou tu malou pusu. Bylo to spíš jen, když bylo málo hostů, nebo když za ní šel do menší kuchyňky. Jasper neměl nic proti, byl velmi loajální. Jelikož končívala až večer, tak si spolu někdy zalezli do auta, aby měli víc soukromí. Jen se nechala od něj obejmout, nebo položila hlavu na jeho klín. Strašně rád ji hladil a mnohem víc hýčkal její vlasy. Vždy mu popsala každý den, a že se těší i netěší na příští týden. Některý věci co mu řekla, se mu zrovna dvakrát nezamlouvali, ale nedal to na sobě znát a když ano, tak se na něj zrovna nedívala. Dokud, ho tedy neviděla ve zpětném zrcátku.

„Děje se něco?“ otázala se.
„Zann, Jasper, Tristan… Vím je tam Destiny, ale…,“ nedořekl.
„Co ale?“ zvedla se z jeho klína a z boku se natočila na zadní sedačce jejího miláčka.
„Nezdá se ti, že je kolem tebe až moc kluků? A máš tam jen Destiny,“ vysvětlil.
„Deane…“ povzdychla si. „A co mám jako dělat? Ignorovat je. Zann je minulost. Ty jsi přítomnost a pro mě i budoucnost,“ usmála se na něj mile a políbila ho. V tu chvíli ve svých slovech neměla nijak moc pochybností. „Já vím, věřím ti. Jen je fakt kolem tebe samý kluk,“ poznamenal.
„Promiň, já si to ani řádně neuvědomuji. Asi je to prostě něco, co ve mně zůstalo. Nikdy jsem se nekamarádila s holkami. A ani nevím, jak by to bylo s Destiny, kdyby nebyla sestřenice. Toto je pro mě prostě normální,“ vysvětlila.
„Jasně,“ řekl trochu smutněji.
„To mě vede k tomu, že jsem posledně, jak jsem vás s taťkou potkala u nějakého toho stavebnictví, potkala jednu holku. Ježiš, jak se jmenovala,“ zamyslela se. „Sophia,“ řekla pochvíli úplně nadšená.
„Jo, vím, kterou myslíš,“ řekl hnedka Dean, chodí tam někdy něco nakoupit.
„Tehdy jsem jí říkala, ať se staví do baru, ale nedošla,“ zamyslela se smutně.
„Nikdy nikam nechodila. Jak ukončila studium, stala se takovým novým terčem Angeliky. Někdy tam taky chodí nakupovat,“ vysvětlil.
„A to mi říkáš jen tak?“ otázala se ho.
„Ne…, a co s tím mám jako dělat?“ otázal se na zpět.
„Ale nic,“ řekla a zamyslela se.

Pak ukončili rozhovor a dali si ještě několik polibků. Bylo už jedenáct, v autě byli tak hodinu a Ann se raději rozhodla, že by měla už jet. Zítra byl pátek, a jak mu slíbila, víkend budou spolu. Ještě jí nakázal, aby jela opatrně a jak dojede, aby mu napsala zprávu. Přikývla a uklidnila ho, že se nemusí bát. Jela už později. No, ale to ho zrovna dvakrát neuklidnilo. Ještě mu pohladila ruku, kterou se opíral o stažené okno, přes které si ještě dali poslední pusu dne.