Awesodemy Flair High School 28. DÍL

28. ČÁST

Byla natěšené jak štěně na první sníh, už aby byl. Ann se zaposlouchala do Nickelback a chtěla je už konečně vidět. Nejkrásnější vánoční dárek od Destiny. Budou hrát druhý týden v prosinci.
Co se týká dnů a potkávání Zanna, byly zcela normální, jako by TO byl Jayden. Každé ráno se sice schovával, jako malý, ale jinak to bylo nakonec v pohodě. Zdravili se i loučili. Na bytech se ani moc nepotkávali, protože buď byla Ann v práci, nebo jí zahrnula Inka prací, a ještě k tomu dohánění látky.

Po škole odjela zase do baru, kde ji Jasper oznámil, že si může dát ještě chvíli volno, ale na večer jí bude potřebovat. Když odcházela, někteří staříci měli smutný pohled. Odjela za Deanem.

Henry ji už vítal u plotu a vrtěl ocasem. Pohladila ho za ušima a Ann se zase zamyslela. Její život asi opravdu nabral nový směr. Jack byl trochu zklamaný, že ti dva tak rychle zmizeli ven, ale přál jim to. Tak se tentokrát sám pustil do opravy auta. Dean a Ann si zase vyjeli do kina a pak šli na menší procházku i s Henrym. Už bylo celkem chladno a tak Dean půjčil Ann svou šálu a omotal ji jí kolem krku. Usmála se na něj.
Šli podél vody a nakonec se dostali i na menší kopeček. Vzduch byl krásně čistý a Henry si volně pobíhal po obrovské louce. Když zahlédl nějaké zajíce, rozhodl se pro večeři, ale jeho výraz a prázdná čelist při příchodu zpět, mu iluzi vzala. Ti dva se nad ním dobře bavili. Když se zvedl vítr a rozcuchal Ann vlasy všude po tváři, Dean ji objal kolem pasu a rukou ji vlasy dal na bok. Sklonil se k ní a něžně políbil. Jeho jemné rty, tak na ty si už začínala zvykat, jediné na co si nezvykala, byl ten zvláštní pocit. Neuměla ho definovat, nerozuměla tomu a nikdy to nezažila. Byl nejistý a nedokázala si přiznat příčinu, takže si ani neuvědomovala, že mu zřejmě ubližuje.

„Ann?“ otázal se tichounce.
„Ano?“ usmála se a podívala se mu do těch očí plné lásky.
„Miluji tě,“ řekl jí s něhou. Jeho slova byla upřímná a od srdce, to Ann poznala okamžitě, jenže co mohla dělat. Byla tam chvilka ticha, nemohla mu říct, že ho miluje, protože ten pocit nikdy nijak nepoznala. Ano, měla ho ráda, ale nemohla si vzít na svědomí tyto slova a jen tak je ze sebe vypustit. Nakonec uznala za vhodné ho políbit.

„Asi to není vzájemné, co?“ zeptal se trochu zklamaně.
„Deane… Já vím, asi je to chabá výmluva, omluva nebo co to je, ale ještě nejsem připravená, ty to slova říct. Mám tě strašně ráda, ale asi ti nemůžu oplatit city, které jsi mi dal. Ne teď,“ řekla opravdu smutně a procítěně.
„Počkám, stačí, že mě aspoň máš ráda, pro teď,“ zvedl ji sklopenou hlavu a pohladil po tváři, kterou jemně políbil. „Přesvědčím tvoje srdce,“ špitl jí. Usmála se a v tom srdci, které chce přesvědčit bodlo a znejistělo ještě víc.

***

Večer se bar celkem naplnil a zase přišla Angelika a ostatní. Dean tam nebyl, měl menší úkol od Ann, která stála za barem. Nalévala panáky, točila pivo. Asi kolem deváté hodiny se otevřely dveře a zahlédla Deana, co ještě nevešel. Držel dveře a někoho pouštěl. Sophia nesměle vešla a chtěla hodit hned zpátečku, když viděla přeplněnou parcelu a několik očí dívající se jejich směrem, kdo došel. Pak hned odvrátili zrak.

„Toto není dobrý nápad,“ řekla si pod nosem. Když zahlédla Ann, která na ní mávla od baru, trošku se usmála. Šli jejím směrem.

„Ahoj,“ pozdravili se.
„Jsem ráda, že jsi přišla,“ řekla jí hned Ann a málem ji přeteklo pivo.
„Je neodbytný,“ řekl a podívala se na Deana, který se jen culil. Vypadala jinak než posledně. Vlasy měla načesanou na jednu stranu a trochu jí zakrývaly jednu stranu tváře a druhá byla úplně odhalena, protože je měla za uchem. Decentní černá, co jí zvýrazňovala modré oči, ji zdůraznila tvář, takže převzali pozornost od ne zrovna dokonalé pleti. Měla na sobě tmavě modré tričko, černou bundu a světlé staré prošoupané kalhoty. Vypadala mile.

„Tak co si dáš?“ otázala se jí Ann a oni si sedli k baru na volné židličky.
„Sodu,“ řekla a usmála se na ní.

Za večer se celkem s kamarádili a Ann si povšimla, jak Angela vraždí pohledem, když se jeden s kluků podíval po Sophie. Když ji Dean přemlouval, aby s ním šla do baru, rozhodně odmítla. Nakonec jí přesvědčil argumentem, že je tam Ann a chtěla by jí vidět, a žádných narážek na ni se nemusí bát.
Nechtěla, aby holce jako Ann, co po ní každý kluk slintal, teda aspoň tak ji viděla ona, dělala ostudu. Proto se taky rozhodla trochu se upravit. Netrvalo to dlouho a tak ani Dean na ni nemusel nijak čekat.

Když Ann musela obsluhovat, bavil se s ní Dean a taky se celkem spřátelili. Samozřejmě se jí omluvil, za to že jí tak přehlížel a nikdy se jí nezastal. Ona omluvu odmítla, protože nebyla na místě, neměl se za co omlouvat. Takže se také skamarádili.

Zavřeli společně s Ann a odvezli Sophie domů, která jim vřele děkovala, že nic podobného nikdy nezažila a udělali ji asi nejlepší den, za celý její život. Ann byla velmi ráda a hned jí nabídla, že se někdy zase za ní může stavit. Sophie viděla novou Ann a zamluvila se jí, hned poznala, že to není ta, kterou znala, ale někdo jiný.

***

„Nechceš jít ke mně?“ otázal se Dean.
„No, myslela jsem, že už pojedu domů, ale stejně už tam asi všichni spí. – Tak na chvilku,“ nakonec prohlásila.

***

Jeho rodiče nebyly doma, což samozřejmě ona netušila, byly totiž u rodičů Jacka a Dean prohlásil, že zůstane doma, aby mohl být s Ann. Za babičkou se staví jindy.

„Kde jsou vaši?“ otázala se šeptem, když ji to ticho přišlo až moc podezřelé.
„Pryč,“ nechtěl jí nic vysvětlovat.
„Hm…,“ nic neřekla a hlavou ji projel hodně, ale opravdu hodně nepříjemný pocit. Důvod toho pocitu byl jednoduchý, vybavili se jí totiž skoro všichni kluci, se kterými spala. I když některé si pamatovala celkem dost matně a našlo by se i pár, které si nepamatovala, jen věděla, že s nimi spala. Tušila, že na to přijde i s Deanem, ale teď, tady, tak na rychlo? Přesto ale šla do jeho pokoje a vyvalila se unaveně na jeho postel.
„Unavená?“ otázal se trefně.
„Strašně,“ skoro nemohla promluvit, za večer práce a hodně chození jako obsluha, ji zmohla dneska. A popravdě, taky ji napadlo, že by to mohla být i dobrá výmluva, kdyby náhodou.
„Sophie, je milá. Očividně si z toho ráda,“ optal se, aby nestála řeč. Zvedla k němčen hlavu a řekla: „Jo, snad si to někdy zopakujeme.“ Pak jen sledovala Deana, jak si u stolu sundává hnědý kožený náramek a poupravuje své věci, pak se podíval na ní a trochu naklonil hlavu na bok, ona ho okopírovala.
„Co pak?“ otázal se.
„Ale nic,“ řekla a zase znejistila, když se k ní přibližoval. Stoupl si těsně nad ní. Nohy měla na zemi a tak když si k ní stoupl, jejich kolena se svým způsobem dotýkaly.

Naklonil se nad ni a ruce zabořil do měkké madrace vedle její hlavy. Podívala se oběma směry a pak na něj. Usmál se a víc se k ní klonil. Nechala ho. Když se jejich rty setkali a začal ji okamžitě líbat, probudil se v ní dlouho schovávaný chtíč od její poslední potyčky s klukem. Objala ho a víc se k němu přivinula. Kolenem si položil, spíš na kraji postele, mezi jejími nohy a pohladil ji po čele a vzápětí po líci. Dále pokračoval po krku ke klíční kosti rameni a paži, které věnoval ještě několik pohlazení. Něco v ní, něco hluboko a zároveň na povrchu ho chtělo, ale její mysl se na moment zamyslela a ruce mu rychle položila na tu pevnou hruď, která ji zase na chvíli zmátla. I tak ho odtrhla.

„Stalo se něco?“ zeptal se.
„Já…, nevím, jestli můžu,“ špitla a uhnula pohledem. Nechtěla ho jen tak připsat mezi další, se kterými spala. Nechtěla, aby měl nějaké číslo, aby byl jen vzpomínka a už vůbec mu nechtěla ublížit.
„Moc to nechápu,“ řekl a odtáhl se od ní. „Je to rychle? Nebo místo, či něco jiného?“ ptal se zmateně. Jo, buďme upřímní. Muselo se mu hnát hlavou, že spala s hodně kluky, to oba dobře věděli, tak proč ne s ním. On důvod neznal.
„Deane. Nechci, abys byl jen další,“ řekla po chvilce celkem dost nejistě a sklesle.
„A co teda?“ byl navnadění plný tužby, jako snad každý muž, co když se dostane do rauše, je těžké to pak uklidnit. K tomu řekla, že nechce, aby byl jen další, to znamená nikdy? Nebo co?
„Ty jsi něco úplně jiného. Nechci, abys byl další, se kterým jsem se vyspala,“ řekla.
„Vždyť spolu chodíme. Řekl jsem ti, že tě miluji a je to pravda. Nechci na tebe naléhat, ale nedává to smysl,“ řekl, hlas měl trochu mimo rovnováhu, a už to ku podivu nebyl ten normální Dean. Stál na nohách a díval se na její skleslou tvář, co opravdu nevěděla, co chce.
„Čemu nerozumíš. Jen si nechci připadat, jako bys byl prostě jen další, se kterými jsem spala,“ nakonec se sebe vychrlila a doufala, že to už pochopí, vždyť se podstatně jen opakovala.
„Jako že bys mě znužila. Připadala si jako předtím. To mi chceš říct. Že oni jsou horší než já, takže s nimi bylo vše OK?“ otázal se nedbale a už ani moc neuvažoval.
„Jo přesně. Jsi pro mě víc a já nechci být děvkou! Nechci se s tebou hned vyspat, necítím se na to a bojím se toho. Stačí,“ už taky zvýšila hlas, nelíbilo se jí, jak to Dean pobral. Taky hned vstala a zamířila si to ke dveřím.
„Kam jdeš?“ otázal se najednou už klidněji.
„Domů,“ řekla rozhodnutá, nemohla tam být. Nechtěla nic řešit. Nic podobného si nikdy nezažila, proto se tak nějak rozhodla pro útěk.
„Hm… jasně, takže jdeš za někým jiným,“ když toto Dean řekl, zastavila asi dva kroky za ním. Otočila se, přišla k němu krok a vrazila mu facku.
„A já myslela, že mi věříš a víš, že jsme se změnila,“ řekla se slzy v očích a vyřítila se domů. Dean tam jen tak stál a držel se za líce. Jo, musel taky uznat, ránu měla, ale to už věděl. Když ale vychladl a uvědomil si, co se stalo, spadl na kolena. Ann už byla pryč. „Já jsem takový d***l,“ začal si nadávat a litovat se. „Bože, co jsem to udělal,“ hormony, ty s ním udělali divy a změnili ho na blázna. Rychle se rozběhl ven, ale Ann nikde. Nebyla po ní ani památka. Vyběhl do ulice a všude se rozhlížel. Volal její jméno i s omluvy, jenže se neozvala. Sevřel ruce v pěst a chtěl se zmlátit. Kdyby jí toto někdo řekl, asi by ho zabil. Když se asi po půl hodině vrátil domů, sám, u dveří se mu něco zalesklo.
„NEW LIFE, A NEW START,“ přečetl nahlas. Náramek se roztrhl, když tak rychle opustila dům a zavadila o kliku. Sevřel silně pěst a hned, co vešel do místnosti, instinktivně jednu vpálil do zdi. Ruka ho bolela jako čert, avšak srdce ho bolelo víc a mysl byla natolik otupělá, že to nevnímal. Stejně tak bolela mysl a srdce Ann, která doběhla po delší cestě domů, vzala si auto a odjela nabyty. Kolem půl druhé ranní, se ještě stále se slzy v očích vyvalila na pohovku a ani si neuvědomila, že hlasitě bouchla dveřmi. Natolik hlasitě, aby se vzbudil její soused.

„Deane, ty idiote,“ vzlykala do polštáře, co měla přitlačený mezi kolena a hrudí. Nenáviděla ho i sebe za celý život. Proč on, ze všech lidí. Co se to právě stalo. Nerozuměla tomu, neznala tu bolest, co cítila v hrudi. Tolik jí to bolelo. Nechápala, jak Dean mohl něco takového říct.

Asi po padesáté myšlence, se rozhodla podívat se na mobil, kterému musela už v autě vypnout zvuk. Měla, a teď vážně, třicet devět omluvných SMS a šestnáct zameškaných hovorů - od Deana. Všechny si přečetla a pořád měla na víčkách a řásách slzy. V každé SMS vypisoval, jak se jí omlouvá, že je to neodpustitelné a že sám nechápe, co se stalo. Většího vola na světě není, a že by za toto měl být ukřižován. Rozumí tomu, už ano. Dal si ledovou sprchu celý oblečený, a jak mu začalo víc svítat, začal se víc nenávidět. Jestli by mu odpustila, pokud je to možné. Jestli by se nesešli, třeba ráno, jak se vyspí. A pořád podobné omluvy. No jen jedna SMS ji upoutala na tolik, aby jí slzy přestali úplně téct.
„Jsi v pořádku? Zann“