Blood of Shinigami: Polovičný Shinigami - díl II.

Ichigo byl v lidské formě slabší a námaha tak byla mnohem těžší. Byl jen vděčný tomu, že Tora visící na jeho rameni má jen kolem čtyřiceti kilo a ne více. Nebylo tomu divu – měřila tak sto čtyřiapadesát, byla zakrslá jako ještě nikdo, koho Ichigo v životě potkal. Nejmenší a nejpodivnější, dodal v duchu a utřel si zpocené čelo.
Ichigo by jen rád věděl, kde má za holka svůj gigai. Lidé se za ním otáčeli. Viděli udýchaného kluka s pomerančovými vlasy, který má ruce u svého ramene ve zvláštní póze. Kdyby měl v rukách viditelnou holku, lidé by potom možná tolik nezírali a nepředpokládali, že je Ichigo nějaký baleťák, který si na ulici udělal menší trénink.
K obchodu Urahary Kisukeho dorazil, když slunce už zapadlo a zanechalo po sobě jen rudé obláčky na temné obloze, která věstila velikou bouři. Pod okapem si olizovala Yoruichi Doujinshi ve své kočičí formě černou tlapku, od které ze tmy na Ichiga vzhlédly dvě veliké zlato-zelené oči, jejíž zorničky se lehce zúžily.
„Yoruichi-san?“ překvapil se Ichigo a pozvedl si Toru na rameni výše, když z něj hodlala spadnout. V polovině cesty omdlela a Ichigo měl podezření, že mu slintala na gakuran, ale nehodlal to řešit. „Myslel jsem, že jsi v Seireitei.“
Yoruichi se postavila na všechny čtyři a otočila se ocasem k Ichigovi. „Podrobnosti vysvětlím později,“ zazněl její mužský hlas. „Jak vidím, teď zrovna nemáme čas na zbytečná slova.“
Dveře otevřela o něco starší a vyšší Ururu (na jejíž příjmení Ichigo zapomněl), než si pamatoval, která se usmála na Yoruichi a pohladila ji po hlavičce. Když vzhlédla, modré oči se jí lehce rozšířily. Stranou ji odstrčil vždy drsný a drsně se tvářící Jinta. „Ah, zrzoun se po dlouhé době objevil. A dokonce s ňákým dárkem pro Uraharu?“
Oba dva odstrčil obří Tesai Tsukabishi, který popošel k Ichigovi, kterého pozdravil jako vždy hlubokou úklonou a převzal krvavý náklad z jeho ramene. Odběhl rychle do obchodu.
Ichigo vešel a rozhlédl se. Bylo to poprvé od boje s majiteli Fullbringu, co navštívil tento obchod. Ale vůbec se nezměnil. Od začátku místnost přeplněná regály s potřebami proti duchům a Hollowům a dalšími různými hloupostmi, a zatím odsuvná stěna, kde Ichigo dost často trávil zotavovací čas.
Pootočil hlavu když uslyšel známé zaťukání get na dřevěné zemi. Ze stínu pruhovaného zeleno-bílého klobouku se na něj pousmála pusa pod menším roštím neoholeného strniště. „Ichigo-kun! Jaká neočekávaná návštěva v půl osmé večer.“
Ichigo pokývl na pozdrav. „Urahara-san.“
Urahara zaklapal svou Shikomizue do země. „Kdo byla tvá okouzlující přítelkyně?“
„Tora Teiko,“ odpověděl Ichigo. „A vůbec okouzlující není.“
„V tomto stavu ne,“ přisvědčil Urahara a mávl na kluka, ať ho následuje. „Co se stalo? Ucítil jsem neuvěřitelný nápor reiatsu Hollowů, ale potom celkem rychle zmizela. Tvá práce?“ pootočil k Ichigovi pohled.
Přikývl. „A její. Kdyby nepřišla, umučil bych se tam bojováním s nimi v shikaii.“ Odmlčel se. „Na to jsem se chtěl zeptat. Uraharo-san, víš kdo -“ nedokončil větu, když ho prodejce přerušil. „To ti chci povědět v přitomnosti ostatních.“
Ichigo se zamračil. „Ostatních?“
„Ishida-kun a Sado-kun přiběhli velmi krátce po explozi reiatsu. Brzy po nich i Inoue-san se svou obvyklou várkou neprodaného pečiva. Věděli, že to má i co dočinění s tebou, Ichigo-kun, a tak tady zůstali. Nějakým způsobem věděli, že přijdeš,“ pousmál se na něj Urahara a zastavil se u jedněch z mnoha dveří.
Známe se už tak dlouho, že to takhle dokážou poznat? divil se Ichigo, ale u srdce ucítil děkovné teplo. Necítil se tak odstrčený, jako když neměl své schopnosti.
Vešel do místnosti, kde to jako obvykle bylo provoněno tradičním čajem celoon ale k tomu tam byl hlad podněcující aromat chleba a sladkého pečiva, ležících v misce, kterou držela Inoue a pomalu to všechno do sebe strkala, oči vytřeštěné nervozitou. Na ni se spóza blyštivých brýlí starostlivě díval Ishida a všechny ostatní nevnímal Chad, který do sebe právě vylil hrnek čaje se zvednutým malíčkem.
Všichni naráz vzhlédli. „Kurosaki-kun!“ vyjekla Inoue přes všechno jídlo, které měla křečkovským způsobem zastrčené v puse.
Chad zamručel na pozdrav a Ishida si pozvedl na dlouhém nose brýle. „Čekali jsme tě. Co tě tak zdrželo?“
Ichigo se posadil za stůl k nim a složil si unavené nohy pod sebe. „Tak zaprvé – já jsem nevěděl, že mě čekáte, taže bych v jiném případě nenašel proč sem vůbec přicházet. Zadruhé – v tomhle případě jsem si musel pospíšit, protože jsem při té sprše Hollowů potkal menšího pomocníka, který potom byl zraněn a kvůli němu jsem sem tak spěchal.“
Inoue zapila pečivo čajem. „Jakého pomocníka?“ zeptala se huhlavě přes to všechno.
Ichigo se opřel dlaněmi o kolena a naklonil se dopředu. „Toru Teiko.“
Inoue se ihned začala dávit jídlem a Ishida, který si jen pozvedl brýle, ji jemně bouchl do zad. Chad zamručel. „Ona s tebou ... bojovala?“ Ichigo přikývl. Otočil se k Uraharovi. „Tak vysvětlíte mi to už?“
Urahara si upravil klobouk a složil si Shikomizue na kolena, když si přisedl k ostatním. „Věc je taková, že -“
Stěna se najednou prudce odsunula stranou a v nich stála Tora, které z předloktí visel nedovázaný obvaz a na obličeji se jí na dlouhé jizvě krapatila dezinfekce. Postoupila dopředu, a prudce zakolísala, než ji zachytil Tesai. „Jaký bojovník se nenechá dovyléčit a vstane z bezvědomí s křikem: ,Nedávejte tygra do klece‘?“ nadával Tesai. Pootočil se k Uraharovi. „Omlouvám se, ona prostě utekla. Po tom ci mi dala pěstí.“ Promnul si volnou rukou rameno.
Tora se uchechtla. „A to ještě nebylo šestinou celé síly,“ zamručela a znovu se vytrhla. Posadila se ke stolu a založila si paže na zakrvácené hrudi. „Nenechám vás o mně mluvit aniž bych tady nebyla. Protože já vím, že mě budete probírat.“ Rozhlédla se po překvapených tvářích okolo stolku. „A pár z vás neznám,“ poznamenala a našpulila pusu.
Ichigo protočil oči. „Vždyť jsi byla už půl hodinu mimo.“
„To je že jsi oproti tvému vzhledu mnohem měkčí, než bych do tebe řekla. Vážně se na tobě dá usínat a změna časových pásem mě vyřídila.“
Tesai se posadil do rohu místnosti a jako vždy tak ukazoval svou úctu k lidem v ní. Tora se rozhlédla. „Inoue,“ ta se na Toru usmála a poposedla si blíže, odložíc tak misku s pečivem.
„Chci tě vyléčit. Ty rány nevypadají dobře.“ Tora překvapeně zamrkala, když k ní dívka natáhla ruce a tiše řekla: „Soten kisshun.“ Z květinkových sponek, které měla zapnuté na kraji kapsy růžové mikiny vyletěly dva body a obklopily Toru zlatavou sférou.
Tora se tiše zasmála. „Hrozně to šimrá.“
Inoue se na ni usmála ale neodendávala ruce od sféry.
„Já jsem Ishida Uryu,“ představil se a pozvedl si brýle. „Jsem poslední Quincy. Víš, kdo to je?“
Tora pozvedla obočí. „Znám tě. Perfekcionista, povýšený šprt Uryu, ve třídě nejsi příliš oblíbený. A mně se zdálo, že máš zvláštní reiatsu jen kvůli tomu,“ zamyslela se. Ishidovi vyskočila naštvaně tepna.
Otočila pohled na Chada. „Sado Yasutora, že? Máš nějaké schopnosti jako Inoue – vaše reiatsu je velmi podobná. A měl by ses ostříhat,“ poznamenala, když mu neviděla do očí přes záclonu jeho vlnitých, hnědých vlasů.
„Urahara ... Kisuke?“ vzpomněla si a její oči nabraly ostřejší barvu. Ichigo se zamračil. Z nějakého důvodu mu to přišlo až příliš nelidské. „Táta mi o vás vyprávěl.“
„Oh, skutečně?“ usmál se Urahara. „A kdo je tvůj otec?“
Tořin úsměv zmizel. Odvrátila se a zatnula zuby. Ichigo ten výraz dokonale znal. Protože ho používal vždy, když se ho někdo zeptal, kdo je jeho matka. Znal ten nával zloby a prudkosti, když jste museli někoho opravit z ,Kdo je tvá máma?‘ na ,Moje máma byla‘. Tořin výraz ho do očí udeřil neskutečnou sílou.
„To je jedno,“ řekla. Domotávala si obvaz na ruce. Ale rány kolem něj se už pomalu avšak pevně celily do neznatelných, stříbřitých jizviček.
„Yareyare, Toro-san,“ protáhl Urahara. Zkroutil ústa. „Musel to být Shinigami. U tebe je to naprosto stejné jako u Ichigo-kuna.“
„Cože?“ vybuchl Ichigo a nechápavě se díval z Urahary na Toru, která ho obdařila výsměšným úšklebkem.
Podívala se na Uraharu. „Jste velmi chytrý, že?“
Urahara odněkud vytáhl vějíř a skryl za něj svůj potěšený úsměv. „Pár lidí mi to už řeklo,“ souhlasil. „Ale rád bych si poslechl o tvém životě od tebe, a ne od sebe.“
Tora si povzdechla. „Má pravdu, jahůdko,“ řekla. Ichigo na ni zamrkal. Zdálo se mu to, nebo v jejím hlase byla porážka a smutek? „Otec při jednom ze svých mnohých úkolů na Zemi poznal mou mámu,“ začala a hned bylo znát, že to bude jen ledabylé převyprávění.
„Nevím jestli to byla ta nějaká pitomá láska na první pohled, ale vzdal se své shinigamské hodnoty, sehnal si gigaie a nejspíše ještě téhož dne s Magie „stvořili“ mě.
Celý život, co si pamatuji, jsme se neustále stěhovali ... nebo spíše utíkali před Shinigami, které za námi vysílal Seireitei. Otec se tedy rozhodl, že kdyby náhodou odešel, musí být v rodině někdo, kdo ochrání Magie a nehodlal čekat na to, až budu mít třeba bratra.
Cvičil mě nejdříve obvyklými způsoby Shinigamiů, zvyšoval mou reiatsu a stále více a více lpěl na vysoké fyzičce. Naučil mě, jak se mám dostávat z gigaie, ale není to úplné a já jsem jakoby pořád ve fyzickém těle. Těžce se to vysvětluje. Ale neumím hado, bakudo ani žádné jiné čachry machry a nemám úplně reiatsu Shinigami, takže jako zbraň mi slouží jen tělo a styl Tygra.“
Urahara vydal překvapený zvuk. „Kung-fu, že?“
Tora pokývla. „To by bylo všechno nejdůležitější.“
Jako Shinigami a majitel Fullbringu dohromady. Tora bojuje ve fyzickém, živém těle, ale bojuje ve formě Shinigami. To se do ha*zlu dá? Ichigo si prohrábl vlasy. Zvláštní. Tora byla tak zvláštní. A také její otec. Jak by mohl nějaký rodič takhle umučit svou dceru a naučit ji nejdrsnější styl nějakého bojového umění?
„Ryuujin Hokyo,“ vzpomněl si. Z nějakého důvodu sebou Urahara silně trhl při prvním slově a Ishida se zamračil. Něčím mu to přišlo známé, ale nemohl si vzpomenout, kde to už slyšel. „I když nemáš zbraň, ovládáš shikai a máš pro něj i jméno.“
Tora se unaveně pousmála. Inoue spustila ruce a zlatá sféra zmizela. Rudé kimono bylo celé a všechny rány vyléčené, jakoby nikdy nebyly. „Páni, skvělé. Šikovná schopnost. Díky.“ Inoue se pousmála a znovu se pustila do pečiva, jakoby byla v kině a to jídlo nahrazovalo popcorn.
„Jak jsem řekla, mé tělo slouží jako zbraň,“ odpověděla Ichigovi. „A stejně jako máš ty tu svou Getsugu, nebo cos to tam řval v parku, já mám nadlidskou sílu a větší odolnost.“ Chad uznale zamručel.
„Yareyare ... to je skutečně podivuhodné, ale mohly by nastat menší problémy,“ řekl Urahara a napil se šálku čaje, který mu nalila Inoue.
„Jaké?“ vyhrkli Ichigo a Tora najednou. Nakvašeně se na sebe podívali a rychle znovu odvrátili k Uraharovi. Proč se mi zdá, že jsme čím dál tím více podobnější? Ichigo v duchu zaskučel.
Urahara přejel očima přes jednoho na druhého. „Jestli Společenstvo duší zjistí, že je v Karakuře někdo jako Tora-san, mohli by si usmyslet, že tím existují dva dočasní Shinigami. A to by se jim nemuselo líbit a postarali by se o to, aby zůstal jen jeden.“
„Postarali by se o to, aby zůstal Ichigo,“ doplnila je Yoruichi, která se neslyšeně objevila v místnosti a zavřela za sebou zeď. Byla ve své lidské, ženské formě. Na zádech se houpal její fialový, vysoký culík, velmi podobný Tořinýmu.
„Nechci tě děsit, zlato,“ sklonila se k Toře a mile se na ni usmála. „Ale Ichigo udělal pro Společenstvo duší takové věci, že se tě zbaví jako slupku banánu aniž by pořádně zjistili, jak chutná dužina pod ní.“
„Jaké věci?“ zeptala se Tora.
Inoue napřáhla ukazovák a už se chystala nadšeně začít vyprávět, ale umlčel ji Ishida. „Je toho příliš, než abychom se tím unavovali.“ Inoue zavřela pusu. „Důležité je, aby ses nedostala do rukou někoho ze Společenstva duší aniž by s tebou nebyl někdo z nás.“
„Nejlépe Ichigo,“ usmála se Yoruichi a vzala si koblihu z Inoueiny misky.
„Momentíček,“ protáhla zděšeně Tora a ještě více couvla od Ichiga, až se s Inoue na sebe tiskly jako sardinky.
Ichigo vpálil pohled do Yoruichi. Ty to vidíš, že jo? Že se nemůžeme snést a prostě chceš, abychom spolu trávili co nejvíce času, že by to mohlo být zábavné. Teď se bavíš? Protože já ani náhodou!
„Proč já?“ nechápal. „Mohla by to být i Inoue nebo Chad. Ishida nejlépe, protože jsou stejný egoisti, ale já?“
„Ty jsi Shinigami,“ řekl Urahara vážněji. „Jeden z nejsilnějších Shinigamiů. Je pochopitelné, že to ty na ni musíš dávat pozor.“
Tora se udiveně podívala na Ichiga. „Jeden z nejsilnějších?“ Když jí odpovědělo jen ticho, uvolnila se a odunula se zpátky. Sklonila pohled na zatnuté pěsti. „Proč by Shinigami zabíjeli ostatní Shinigami?“ zeptala se. „Znovu,“ dodala, ale bylo to tak tiché, že si Ichigo nebyl jist, jestli to skutečně řekla, nebo jestli se mu to jen zdálo.
Ale měla pravdu. Zákony a pravidla Seireiteie dbaly i na nejmenší maličkosti a tahle situace mohla být mezi nimi. Byla by škoda riskovat životem někoho, jako je Tora s jejími schopnostmi.
Zamračil se. Prohlížejíc si ji si poprvé všiml zvláštní jizvy ve tvaru kříže na jejím odhaleném krku. Podle toho, jak velká byla a nakolik se zachovala, nebyla zřejmě příliš stará. A zdála se mu povědomá. Jen znovu nevěděl proč.
Oplatila mu pohled. Uvědomil si, že ta divná tma pod zářivou zelenou, kterou tam pokaždé viděl, je smutek. Dvě studny temného, nenávistného smutku.
Přece není možné, že by tak někoho nenáviděla, řekl si Ichigo, když se od ní otočil. Jeho srdce si krátce zastepovalo. Snad to nejsem já.