SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Bystrozor 10 - Věrný obraz svého učitele


Věrný obraz svého učitele

Po dlouhém, ale příjemném rozhovoru s Rossem, Harry ucítil tlak v podbřišku. Ač se to možná zdálo neuvěřitelné, tak i hrdina kouzelnického světa je jen člověk, který má normální lidské potřeby a čas od času si musí odskočit. Záchodky byly celkem udržované, což černovlasý kouzelník uvítal. Vykonal potřebu, a když už si poté u umyvadla čistil ruce, napadlo ho, že si sundá brýle a ošplouchne si i obličej. Připadal si totiž trochu otupělý a doufal, že mu trocha té studené vody pomůže se probrat.

Jako obvykle měl z pekla štěstí. Sotva se nahnul, proletěl nad ním zelený záblesk, který roztříštil zrcadlo posazené nad umyvadlem. Bystrozor se instinktivně otočil, chopil se hůlky a poslal někam před sebe neverbální „Expelliarmus.“ Útočník však nad ním měl výhodu. Na rozdíl od Harryho dobře viděl a tím pádem se kouzlu mohl jednoduše vyhnout.

„Petrificus totalus,“ uvalil na hrdinu další kouzlo.

„Protego,“ vyčaroval si bystrozor štít. Hned na to vyslal do místa, kdy slyšel předtím svého soupeře další dvě neverbální kletby „Levicorpus“ a „Mdloby na tebe“. Nepochyboval o tom, že ani to nebude pro jeho protivníka žádná obtíž, ale bylo to pro získání více času. Okamžitě se znovu otočil a sebral brýle ležící vedle mýdla. Nasadit si je ovšem nestihl.

Další prokletí ho zasáhlo a on se svalil v křeči na zem. S bolestí od nepromíjitelné kletby Cruciatus byl již dobře seznámen, ale na něco takového se nedá nikdy zvyknout, či se s tím smířit. Celým tělem mu prostupoval střídavý pocit varu a chladu. Srdce se mu rozbušilo tak, že měl pocit, že mu vyskočí z hrudi. Hlava mu třeštila a z hrdla se mu vydral přidušený sten. Vnímal však, že jeho trýznitel k němu pomalu došel a klekl si, zřejmě aby mohl lépe pozorovat jeho utrpení. Sadistickej bastard!

„No, čekal jsem od slavného Harryho Pottera víc,“ pravil a bystrozor se pokusil zoufale zaostřit na tvář onoho útočníka. Ten hlas mu přišel povědomý, ale nedokázal si vzpomenout, kde a kdy ho již slyšel. „Od přemožitele Temného pána, který zničil všechny naše naděje na lepší zítřky o rovnoprávnosti nás dětí noci, by člověk čekal velkolepá kouzla. Ty si však jen ubohý druhořadý bystrozor.“

„Moc mluvíš,“ podařilo se Harrymu dostat přes zuby, překonat na chvíli bolest a uvalil na svého protivníka kletbu „Klihando.“ To jeho soupeř neočekával a ztratil koncentraci, zatímco v duchu šílel nad tím, že mu jazyk přirostl k patru. Díky tomu nepromíjitelná přestala účinkovat a bystrozor okamžitě ve stejném směru vyslal další útočné kouzlo „Everte statim“, což jeho soupeře odhodilo. Následoval zvuk lámání dřevotřísky a bolestivé zakňučení.

Hrdina kouzelnického světa si konečně mohl nasadit brýle a vyškrábal se zpět na nohy. Teď když viděl ostře, naskytl se mu pohled na to, jak moc společně toaletu zdecimovali. Střepy ze zrcadla se válely na zemi a vytvářely podivuhodnou lesklou mozaiku. Kohoutek u umyvadla byl urván a voda z něj cákala na všechny strany. Dvě z dřevěných kabinek byly rozbité a v jejich troskách ležel šedovlasý muž. Harry si uvědomil, že ho zná. Byl to Henry Godwin. Co tady však, u Merlina, dělá a proč ho napadl?

Než si však bystrozor stačil dát dvě a dvě dohromady, Zmijozel se probral a začal měnit svoji podobu. Celý zčernal, nehty na rukou a nohou se prodloužily, zuby zešpičatěly a narostl mu ocas. Během momentu před ním neležel muž, ale stál proti němu černý a nebezpečný panter. Jediná věc, která mírně zkazila auru strachu, jíž zvěromág vyzařoval, bylo to, že se pokusil ve své podobě hrozivě zavrčet, ale to se mu přirozeně nepovedlo. Princovo kouzlo stále působilo a tak šelma jen mohla vydat chrčivý zvuk. To však té divoké kočce nezabránilo, aby se na druhého kouzelníka nerozběhla a nepokusila se ho zardousit.

Harrymu se povedlo uskočit, ale zvěromág se po něm přitom ohnal tlapou. Schytal to do nohy. Dosud zatím jen mokrou podlahu teď potřísnila bystrozorova krev. Pokusil se šelmu kouzlem spoutat, ale panter se mu zakousl do ruky, ve které držel hůlku. Tu však nepustil. Zvíře ho povalilo na zem a stále ho přitom drželo za předloktí. Díky tomu si hůlku mohl rychle přendat do druhé ruky a rychlým energickým švihem Godwinovi do hrudi vpálit kletbu „Sectumsempra“.
Bylo to odporné, bylo to krvavé, byla to černá magie a bylo to přesně to, co potřeboval.

Zvěromág okamžitě ztratil moc vzdorovat a dokonce i udržet si svoji panteří formu. Stal se z něho opět muž, bez hůlky a sotva při vědomí.

Hrdina kouzelnického světa zrušil kouzlo zamezující Henrymu mluvit a stále s hůlkou namířenou na něj klekl vedle a pobídl ho: „Chtěl jsi mluvit, teď máš příležitost.“

Godwin mu však místo toho plivl do obličeje.

„Dobře,“ pokýval hlavou Harry a jeho tvář, která většinou odrážela řadu různých emocí, podivně ztvrdila do nezaujatého pohledu. „Buďto začneš zpívat a já ti možná zastavím krvácení,“ pravil a pohlédl k míse, „nebo zkusím některé mudlovské metody,“ pohrozil mu.

Místo však odporu a strachu se od Henryho dočkal šíleného smíchu. Zvěromág se zle rozchechtal na celé kolo. „Beru zpátky podřadného bystrozora. Ty jsi skutečně věrný žák svého učitele. Tady ho máme, hrdinu všech láskomágů… co by tomu teď řekli?“ zachrčel těsně před tím, než ztratil vědomí, zanechávaje tak druhého čaroděje s tíživým pocitem na jeho bedrech.

Harry pevně sevřel hůlku a její špičku přiložil k Henryho hrudníku. Pokusil se ve správné intonaci a zněním vyslovit čarovnou formuli pro zastavení krvácení „Worne assamentum“. Pak se zvedl a jako ve snu se odbelhal do přijímací haly. Tam čarohostezku informoval, že na toaletách v přízemí je kouzelník, který zcela určitě bude potřebovat dokrvovací lektvar. Když jí to oznámil, byla zcela zděšená a neustále mu opakovala, ať se raději posadí. Až po chvíli mu došlo, že její reakce víc než na to, co jí říkal, byla na to, jak vypadal. Oblečení měl celé promočené a od krve, roztrhané, kulhal na jednu nohu a na pravé ruce bylo zřejmé, že ho cosi pokousalo.
„To je jen škrábnutí, o mě se nestarejte. Ten muž musí přežít, potřebuji, aby vypovídal,“ rozkázal a vykouzlil si z hůlky několik obvazů, které se mu obmotaly kolem zraněné ruky a nohy. Poté si „Tergeem“ vyčistil i oblečení od krve.

„Och, pane Pottere, mně je jasné, že s vašimi schopnostmi a výcvikem se jistě dokážete o sebe postarat, ale nebylo by jistější to nechat na zkušených, profesionálních léčitelích, když už jste zde?“ snažila se ho přesvědčit buclatá čarodějka, ale bez úspěchu.

0