Jako obvykle bylo U Tří košťat narváno. Díky incidentu v hospodě U Prasečí hlavy se sem nahrnuli nejen podivíni, kteří by jinak šli do Aberforthova hostince, ale byli zde i bystrozorové, kteří tu záležitost vyšetřovali. Navíc, jako by to nestačilo, ještě se jednalo o sobotu. Děsivá kombinace! Aspoň že Bradavice neměly jeden z těch víkendů, kdy vesnici zaplavila banda studentů, protože to už by byl zmatek na druhou.

Harry však neměl moc čas se rozhlížet. Sotva prošel dveřmi, někdo ho popadl za zápěstí a zase ho táhl pryč.
„Pojďme ven, tam není slyšet vlastního slova,“ zavrčel mu do ucha.

Hrdina kouzelnického světa poslechl, i když se mu do toho lezavého počasí, které venku panovalo, znovu nechtělo. Zapadli do jedné prázdné uličky, kde se na něho druhý muž téměř vrhl. Popadl ho za klopy kabátu, přitiskl ho k nejbližší stěně a zasyčel: „Zešílel jsi?!“

„Uklidni se, Weasley, na tvé emocionální výlevy není nikdo zvědavej,“ oplatil Harry zrzkovi jeho tón.

„A na tvé ano? Protože ty seš slavnej Harry Potter, zachránce našeho světa! Kliďánko si můžeš chlastat jak duha a mlátit lidi na potkání, protože našemu hrdinovi se vše odpustí!“ v Ronových modrých očích se třpytila jasná zlost.

„Víš dobře, že nejsem nijak výjimečný a žádný přestupek mi jen tak neprojede,“ řekl muž s jizvou na čele.

„To je zatraceně pravda!“ ucedil jeho bývalý kamarád, než ho pustil. „Máš štěstí, že se jedná o toho sociopata Godwina, ale i tak to může být slušný průšvih. Frost šílí, bojí se řečí o bystrozorské brutalitě. Ještě jeden takový problém a já ti přísahám, že tě z dalších průserů tahat nebudu,“ pohrozil mu se vztyčeným ukazováčkem.

Jeho kolega si ovšem ze zrzkovy agresivity nic nedělal. Poznámka o Henrym v něm vyvolala mnohem větší zájem. „Ty Godwina znáš?“

„Ano, figuruje mezi několika mými případy. Podezírám ho ze tří vražd a sedmi napadení. Nemám proti němu žádný důkaz. Je to Zmijozel, který za války nehrál téměř žádnou roli, ale po ní jako by se pomátl. Silně podporuje práva vlkodlaků a upírů, ale zároveň je spíš přilitím oleje do ohně vztahům mezi kouzelnickými rasami, které jsou dost napjaté. Je pravděpodobné, že byl též zdrojem té potyčky U Prasečí hlavy,“ pokýval hlavou Ron a mírně poodstoupil od svého bývalého kamaráda, aby mu dal trochu prostoru.

„Takže se domníváš, že se do nemocnice dostal spolu se zraněnými z toho incidentu a prostě mě ve vzteku napadl, když na mě náhodou natrefil?“

„On tebe napadl,“ zamračil se Weasley.

„Jo, ne že by to byla polehčující okolnost, že jsem mu nakopal zadek v sebeobraně, pro tvé kázání o rozčíleném Frostovi a bystrozorské šikaně,“ pravil kousavě druhý čaroděj a upravil si klopy již roztrhaného kabátu. „Nicméně to je fuk, pointa je, že to nebylo poprvé, kdy jsem se s Godwinem setkal. Potkal jsem ho též v Godrikově dole, myslím, že tam mohl jít stejně jako já do domu Sharpa, ovšem s úmyslem odstranit Smrtipláště. Stvoření, které někdo použil pro vraždu toho rozhodčího. Přišel ovšem pozdě. Přesto se mě nepokusil zabít. To až v nemocnici. Vím, že nepracuje sám, minimálně je do toho nějak zapletený i James Hopkins a pravděpodobně i někdo z ministerstva… Ale jestli v té nemocnici byl kvůli té potyčce, kterou vyšetřuješ, možná to spolu nesouvisí, třeba je to nějaká náhoda…“ pokusil se Harry vysvětlit situaci.
Kouzelník s rudými vlasy se však rozesmál a přes chechot dokázal protlačit jen několik slov: náhoda, děláš, srandu, hlavě, pořádku, šel, proti tobě. Chvíli mu trvalo, než se uklidnil natolik, aby je mohl dát do věty. „Náhoda! To si děláš srandu. Je nesmysl, aby kdokoliv, kdo to má v hlavě v pořádku, šel proti tobě. Ty vážně nechápeš, jaké máš mezi lidmi teď jméno?!“

„Netuším, co je na tom tak vtipného. Před malou chvílí jsi mi do obličeje vmetl, jaké ho**o jsem na botě ministerstva, a že ani hrdina kouzelnického světa si nemůže dělat, co se mu zlíbí,“ opáčil tmavovlasý bystrozor chladně.

Ron zvážněl. „Samozřejmě, že si nemůžeš dělat, co se ti zlíbí. Jsi trolí ho**o jako my všichni ostatní, ale zároveň jsi válečný hrdina a mág, kterému se povedlo sprovodit ze světa…“ začal vysvětlovat, ale Harry mu do toho skočil.

„My…“ řekl, „my jsme ho dostali, společně.“

Weasley však nebral na jeho připomínku zřetel a pokračoval prostě dál: „…jednoho z nejobávanějšího čaroděje všech dob. Ač jsi tak moc veliká troska a ožrala, nikdo s rozumem by nešel po někom tvého formátu a s tvojí pověstí, jen tak náhodou… a většina by si to rozmyslela, i kdyby měla sakra dobrý důvod a motivaci.“

„Jenže Henry to evidentně nemá v hlavě v pořádku.“

„O tom se přít nebudu, ale pokud ho někdo skutečně poslal, pak je možné, že ten někdo neočekával, že Godwin ve své snaze uspěje,“ dokončil zrzek svoji myšlenku.

„Doufal, že se tak zbaví svého komplice,“ pochopil druhý čaroděj.

„Ano, a z kompliců ten šílený Zmijozel nebyl pravděpodobně jediný na seznamu. Je možné, že si teď půjdou navzájem po krku. Docílili toho, co chtějí, a teď se perou o kořist,“ navrhl Ron.

„Nebo hlavní pachatel za sebou začal čistit stopy. Tak či tak – toho by se dalo využít. Už jsi Godwina vyslechl?“ zeptal se černovlasý bystrozor.

„Ne, ještě stále je v bezvědomí po tvém zásahu,“ odpověděl mrzutě jeho kolega.

„Dobře, tak až se vzbudí, pěkně mu zatop. Třeba když ho nemůžeš dostat za tvé případy, možná ho chytneme společně. Já mezitím vyslechnu Jamese Hopkinse, třeba alespoň jeden z nich kápne božskou,“ instruoval zrzka.

„Tak to by sis měl pospíšit. Straky mají dnes zápas,“ upozornil ho Weasley a už už chtěl odejít, když ho Harry ještě zarazil.

„Počkej, nevěděl bys, kdo jsou děti noci?“ zeptal se.

„A já už zadoufal, že v sobě najdeš dost slušnosti, abys mi poděkoval a popřál úspěšný výslech,“ odfrkl si Ron, ale pak odpověděl bez jediného zaváhání. „To je jasné, magické rasy, které ovlivňuje měsíc, jako jsou vlkodlaci. Proč?“

„Od přemožitele Temného pána, který zničil naše naděje na lepší zítřky o rovnoprávnosti nás dětí noci, bych čekal víc. To je to, co mi řekl Godwin, když mě napadl. Nejdříve jsem si myslel, že se jedná o všechny Zmijozely, jenže to nedávalo smysl. Proč by pak Draca okrádali a Flinta nadopovali Tekutým štěstím místo toho, aby se s nimi dohodli… ale takhle to je něco jiného,“ mumlal si pod vousy spasitel kouzelnického světa. „Myslíš, že ti, kteří zabili Sharpa a jedou v podvodných sázkách, chtějí těmi penězi zafinancovat vzpouru vlkodlaků?“

„Těžko říct, co ostatní komplici, ale vsadil bych Merlinovu čepici, že Godwin to chce určitě. Hlásá vzpouru vlkodlaků. Tvrdí jim, že po pádu Ty-výš-koho a smrti Remuse, jim zemřely hlavní osobnosti, které bojovaly za ně a mohly jim získat lepší podmínky žití. Jako kdyby skutečně ten hadí ksicht něco takového udělal, kdyby vyhrál,“ pokýval hlavou zrzavý odborník na nepokoje mezi kouzelnickými rasami.

„Dík,“ pokusil se o úsměv Harry.

„Jo, jasně. Čau,“ zabručel Ron a pak se konečně vydal potemnělou uličkou pryč. Jeho kroky na mokrém chodníku s několika loužemi vydávaly tichý čvachtavý zvuk.

Tmavovlasý bystrozor ho chvíli pozoroval, než sám uznal, že je čas jít.