Bylo to jako tenkrát před těmi lety. Nadšení z famfrpálového zápasu čpělo ve vzduchu, davy tlačící se dopředu, fanoušci provolávající povzbuzující hesla svých týmů, vysoké tribuny tyčící se od vzduchu, ohňostrojová kouzla, předražené jídlo, pití i další věci ke koupi, jako vlaječky a různé jiné suvenýry. Na chvíli měl dojem, že v davu zahlédl černou Smrtijedskou kápi, než si uvědomil, že to by došlo k okamžitému zděšení lidí v okolí a následnému chaosu. Ne, to ho jen šálil zrak, jednalo se pouze o nezvyklý klobouk.

U vstupu ho zarazil jeden z ochranky a chtěl vidět lístek. Harry mu místo toho zamával svým bystrozrakým odznakem před očima a zeptal se: „Kde je tu tým Montroseských strak?“ Druhý kouzelník na to jen pokýval hlavou a beze slova mu ukázal dveře napravo od něj. „Dík,“ zahučel hrdina kouzelnického světa a okamžitě k nim zamířil.

Dveře vedly do soukromých prostor jednoho z týmů, tak aby hráči měli před zápasem klid. Tyto prostory obsahovaly: šatnu, sprchy, toalety a místnost pro strategickou poradu. Bylo na ně uplatněno kouzlo pro ztlumení zvuků zvenčí, takže zde byl o mnoho větší klid. Harry zamířil do šaten, kde předpokládal, že najde většinu hráčů. Nemýlil se.

„Co tu děláte? Tady nemáte co pohledávat!“ okřikli ho, sotva vstoupil.

„Jsem bystrozor vyšetřující vraždu Braidena Sharpa a podvody v sázkách týkající se tohoto mistrovství. Chci mluvit s Jamesem Hopkinsem,“ představil se.

„O čem?“ ozval se hluboký hlas zpoza jedné ze zadních skříněk.

„Myslím, že oba uvítáme, když tento rozhovor proběhne v soukromí,“ pravil Harry. Což byl jasný pokyn pro to, aby ostatní hráči opustili šatnu a přesunuli se raději do místnosti pro strategickou poradu. Většina z nich už byla stejně převlečená a tak s rozmrzelostí a několika kousavými poznámkami uposlechli.

Jediný kouzelník z týmu, který zůstal, byl na chytače poměrně vysoký se svalnatou, ale štíhlou postavou. Uši měl veliké, odstáté a díky tomu, že byl holohlavý, působily jako dvě plácačky. Jeho tmavé oči byly propadlé, bez obočí i řas. Pokožku měl velmi bledou a jeho rty pod dlouhým úzkým nosem člověk lehko mohl přehlédnout. Ginny mu ho popsala velmi dobře, k tomuhle muži se rozhodně nehodilo mu říkat „Jamesík“, či jinou zdrobnělinou.

„Tak už jsme sami? Copak potřebujete, pane Pottere?“ zeptal se ho zdánlivě zdvořile.

„Dnes hrát nebudete a pravděpodobně ani příští zápasy,“ oznámil jednoduše Harry.

„A to to chcete zařídit jak? Zatknete mě?“ řekl s úsměvem Hopkins. Byl si evidentně jistý sám sebou.

„Když budu muset,“ oplatil mu to zachránce kouzelnického světa. Byl mírně rozkročen a na jeho tváři se nepohnul ani sval. Pokusil se vyzařovat chladným kamenným dojmem s veškerou svou vyprchalou dřívější sílou. Profesionální hráč famfrpálu si toho však ani nevšiml a dobrá nálada z něho téměř sršela.

„Tak do toho, pane bystrozore,“ pobídl ho a podal mu své ruce, aby ho Harry mohl kouzlem spoutat. Muž zákona k němu obezřetně přistoupil a vytáhl hůlku. James se stále tvářil, jako by mu tím hrdina kouzelnického světa prokazoval laskavost. „Když jsem viděl, že Frost vypsal dvě největší sázky na to, že nenastoupím, nebo že ukončím zápas dřív, netušil jsem, co se ode mě očekává, že udělám, aby sázka vyšla. A on místo toho pošle jednoho ze svých podřízených, aby mě na pár hodin zatkl, čili nebudu moci hrát. Chytré!“ poznamenal a tmavovlasý kouzelník ztuhl.

Najednou jako by mu přímo zmrzla všechna krev v žilách a hned potom se ohřála na teplotu varu. Projel jím chlad i horkost, hrdlo se mu stáhlo a žaludek měl rázem jako na vodě, když mu došlo, co ta slova znamenají. Frost, může za to všechno Frost! To on je ten další pachatel z ministerstva. To on je hlavou podvodů se sázkami a manipulací na mistrovství. To bylo to, proč tak dlouho ignoroval Dracovy stížnosti, proč byl tak šťastný být třetí osobou pro neporušitelný slib mezi ním a Dracem, proč byl v Goyleově mysli u vzpomínky, která chyběla, a v neposlední řadě, proč smrtí Sharpa byl pověřen právě Harry. Mělo mu to být hned jasné.

Frost ho nepověřil tím případem, protože doufal, že se tím zachránce kouzelnického světa dostane zpátky na nohy, jak se domníval Ron. Ne, ten chlap ho vždy jen využíval, držel si ho mezi svými bystrozory, aby měl veřejnost na své straně. Přidělil mu ten případ, aby to vypadalo, že pro vyřešení je dělané maximum, když to má na starosti hrdina, ale ve skutečnosti doufal, že na to Harry nepřijde. Věděl, že poté, co znovu přišel o rodinu, je z něj troska. Využil toho, nebo dokonce vraždu jeho rodiny naplánoval. Doufal, že se bude dál v hospodě utápět v alkoholu a mezitím pověřil Godwina, aby za ním zametl stopy. Sám pak Goyleovi vymazal paměť. Rozhodčí, který přišel na jejich podvody se sázkami, měl tak dokonale zmizet z povrchu zemského a mohlo to vyjít, kdyby si Chlapec, který přežil, nepospíšil a nebyl v domě Sharpa dříve, než Henry.

S tím nepočítal, stejně jako nepočítal, že Harry bude ochoten na svého bývalého spolužáka použít Nitrozpyt a potká Draca na chodbě před jeho kanceláří. Jejich dohoda se mu však hodila. Jak řekl: Neporušitelný slib mohl být prostředek k tomu zbavit se nebezpečného člověka. Pro někoho může být lehčí donutit mocnějšího kouzelníka ke slibu, který nedokáže splnit, nežli ho porazit v duelu. Nepředpokládal, že mu tak rychle začne hrdina kouzelnického světa šlapat na paty, že se horlivě pustí do vyšetřování, které mu dal a stane se tak jeho hrozbou. Když však Malfoy sám požádal o neporušitelný slib, ucítil příležitost se tohoto neplánovaného problému zbavit. Nechal je tuto kouzelnickou smlouvu uzavřít a poučil se ze své chyby.

Již svého podřízeného nepodcenil. Počítal s tím, že potom, co Harry vyslechne všechny hráče obviněné z dopingu, přijde na Hopkinse a později možná i na Godwina. Jeho dva spolupachatelé mu začali být na obtíž, a tak se rozhodl se jich zbavit. Poslal Henryho, aby napadl hrdinu kouzelnického světa, využil jeho nenávisti. Neočekával však, že ten Zmijozel ve své snaze uspěje, předpokládal, že ho bystrozor v potyčce zabije. Pro to, aby se zbavil slavného Pottera, vymyslel daleko složitější past. Nechá Harryho, aby Jamese zatkl a tím, že tak učiní, nesplní hrdina svůj slib Dracovi. Nebo James bude hrát a v tom případě je na Hopkinse nachystána nějaká nástraha, která mu znemožní nastoupit, či dohrát zápas. Možná snědl nevědomky zase nějaký lektvar, nebo je upravené jeho koště, či že by to už zase byl nějaký zbloudilý potlouk? A když se tak stane, když chytač Strak nenastoupí, nebo nedohraje zápas, Frost zase shrábne peníze ze sázek a bude to znamenat opět porušení slibu a Harryho smrt.

James bystrozora uvítal s domněním, že takový je plán. Že i slavný hrdina je součástí zločineckého týmu, takže netuší, že ho parťák chce zradit, zabít, nebo ho přinejmenším nechat zatknout. Ne, zatknout ne. Kdyby ho Harry zatkl a pak umřel, James by Frosta mohl prozradit jinému muži zákona, třeba Wesleymu. To by ten parchant neriskoval. Hopkins bude již teď prokletý, či mít v sobě jed, tak aby až mu dojde, že ho parťák podrazil, nemohl by ho prásknout. Znamená to, že to mají oba již spočítané, nebo se z toho dá ještě nějak ven? Jestliže James je již neschopen hrát, je možné, že na hřišti další nástraha není?

„Co je, na co čekáš?!“ vytrhl Harryho z náhlého uvědomění profesionální hráč famfrpálu.

„Nezatknu tě,“ řekl pomalu bystrozor. „Ne teď.“ Na Jamesově tváři se poprvé mihlo překvapení smíšené s obavou. „Tvůj parťák tě zradil stejně, jako zradil Godwina. Jsi proklet, nebo máš v sobě jed.“

Hopkins zbledl. „Ne, to není možné.“

„Myslíš, že by tě nezradil proto, aby si zachránil krk? Jsi chodící důkazem jeho zločinů, spolupachatel, který ho může prásknout a poslat ho do Azkabanu. Myslíš, že by se neustále chtěl dělit o zisk z podvodů? Domníváš se, že já bych ti lhal a člověk, který naplánoval vraždu a podvody v sázkách ne?“ pravil Harry ironicky a nadzvedl jedno ze svých černých obočí v záměrném napodobení svého bývalého učitele lektvarů. Doufal tak, že když na muže zatlačí, nejen že se přizná, ale i s ním začne spolupracovat.

„Jakou vraždu? Jsou to jen podvody se sázkami. Okrádáme jen skřety a toho náfuku Malfoye. Temné bytosti se bouří, bývalí Smrtijedi jsou na vzestupu, každý Zmijozel vzteky téměř bublá, jak dlouho si zatraceně myslíš, že tohle příměří vydrží?! Je třeba přestat být láskomág a začít vidět svět realisticky. Musíme být připraveni, ale nikdo u toho neměl zemřít,“ přiznal James.

To Harryho překvapilo. Frost Godwinovi pravděpodobně slíbil za peníze ukradené ze sázek revoluci pro vlkodlaky, zatím co Hopkinse si získal pravým opakem. Dokonale využil přetlaků v nové poválečné společnosti, ale k čemu? Jeho skutečný motiv a plán využití peněz se zdál nejasný. Jisté bylo však jedno: „Frost nikdy neměl v plánu nechat jediného svého spolupachatele na živu, když nastoupíš na hřiště, zemřeš.“

„U Merlinových vousů,“ vydechl chytač a svalil se na dřevěnou lavičku vedle své skříňky, když mu došlo, co mu hrozí.

„Dal jsem neporušitelný slib, že zabráním těmto sázkovým podvodům a přijdu na to, kdo za tím stojí. Nemohu si dovolit tě nenechat nastoupit, nebo nedohrát zápas,“ začal Harry a James k němu vyděšeně vzhlédl.

„Chcete mě obětovat?“ pípl a v jeho očích se jasně lesklo zoufalství.

„Ne, jistěže ne,“ vyhrkl Harry zděšeně. Při myšlence, že by někoho vědomě poslal na smrt, jen aby si zachránil svoji kůži, se mu zase zhoupl žaludek. Ale jak tomu zamezit? Nervózně si skousl ret. Jak zachránit oba dva? Zdálo se to nemožné. Čas běžel a chvíle, kdy začne zápas, se neodvratitelně blížila. Teď si přál, aby tu byla Hermiona, ta by určitě okamžitě přišla na nějaké řešení. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil a obohatil svůj mozek o nějaký ten čerstvý vzduch. James nemůže hrát, ale zároveň musí hrát. Počkat to je ono. „Nebudeš hrát, ale někdo jiný nastoupí za tebe. Když si všichni si budou myslet, že jsi to ty, Frost nedostane ani korunu, já svůj slib dodržím a ty budeš moci jít ke Sv. Mungovi nechat se vyléčit. Pokud ti tamější léčitelé pomůžou a já doufám, že ano, vyhledáš Ronalda Wesleyho. Jenom jeho, žádného jiného bystrozora. Nejsem si jist, komu dalšímu mohu z našeho úřadu věřit, že bude ochoten za pravdu jít proti svému nadřízenému. Učiníš kompletní doznání a za něj dostaneš imunitu,“ instruoval ho.

James zavrtěl nechápavě hlavou. „Jak to chceš provést? Skrýváš snad v kapse navařený mnoholičný lektvar? A i kdyby ano, jestli sis nevšiml, já trpím alopeciou areatou. Nemám žádné vlasy ani chlupy. Není na to lék ani v mudlovském ani v kouzelnickém světě.“

Bystrozor z kapsy vyndal malou černou krabičku, v které měl Georgeovy mnoholičné kapsle. „Nepotřebuji tvoje vlasy.“