SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Bystrozor 14 - Hra o život

Když byl Harry již převlečen a v kůži Jamese Hopkinse vyšel ze šaten, cítil ono známé chvění a nervozitu, které měl vždy před zápisem. Tentokrát to celé bylo mnohem horší. Už nějakou dobu neseděl na koštěti, natož aby hrál famfrpál. Určitě vyšel ze cviku, ale nejen to. Účinky mnoholičného lektvaru trvají pouze hodinu, do té doby musí zápas skončit, nebo všichni zjistí, že ten, kdo chytá za Montroseské straky, není James, a když se tak stane, zemře. Jen chycení zlatonky ukončí zápas, takže jedinou jeho možností je chytit ji do hodiny. Musí být rychlý, musí být dobrý a ukázat jim, co s koštětem slavný Harry Potter dovede.

Se srdcem až v kalhotách vstoupil do místnosti pro strategickou poradu, kde byla většina hráčů, a usadil se na jednu z posledních lavic proti veliké černé tabuli. Doufal, že tak učiní bez zbytečného zájmu okolí, k jeho smůle se tak nestalo. Všichni se na něj otočili se zjevnou otázkou na jazyku. Promluvil ovšem muž stojící vedle tabule: „Ach konečně, tady jsi, už jsme se báli, že tě Potter zatknul.“ Měl krátké slámové vlasy, hranatý obličej a vysoké čelo. Pravděpodobně se jednalo o Liama Walkera, zástupce kapitána - muže, který teď, když Roger Davies nemohl hrát, musel vést tým. Bystrozor si však tím nebyl jistý. Neznal úplně všechny hráče a zoufale doufal, že to nebude potřebovat.
„Ale prosím tě,“ řekl Harry s nuceným úsměvem a mávl rukou. „Jen chtěl vědět pár detailů o Katie a tak.“ Doufal, že to znělo dostatečně věrohodně a dle reakce ostatních hráčů tomu tak skutečně bylo.

„Dobrá,“ pravil Liam. „Nezapomeň tedy, že Sofijští supi k vítězství musí mít víc jak dvě stě padesát bodů. Chyť tedy zlatonku co možná nejdříve!“

„Jasně,“ pokýval hlavou falešný James. To, že nesmí otálet a polapit zlatý míček, jak jen bude moci, mu nikdo zdůrazňovat nemusel. Čekání na začátek utkání se zdálo neuvěřitelně dlouhé, ale nakonec se přeci jen ozval hlasitý gong. Hráči popadli svá košťata a všichni zamířili vstříc hře a asi tak osmi stům kouzelníků na tribunách.

Harry se pokusil nevnímat ty davy a prostě soustředit se na svůj úkol. Nechtěl zlatonku spustit z očí, bohužel hned při jejím vypuštění jako by se vypařila. Zápas byl odstartován a náš hrdina si měl již chuť nafackovat. Nenechal se ovšem převálcovat prvním nezdarem a zvolil novou strategii. Začal v elipsách kroužit kolem hřiště, v naději, že ji tak dříve spatří. To samé napadlo i chytačku druhého týmu. Bylo to zvláštní, chovala se, jako by ji chtěla dostat stejně rychle jako on a přitom to pro Supy nebylo výhodné. Neřešil to však. Teoreticky bylo jedno, kdo z nich onen zlatý míček dostane, hlavně když zápas brzy skončí. Přesto však hodlal ze sebe dostat maximum.

Oba se pustili do boje, ale Harry byl v značné nevýhodě. Seděl na Kulovém blesku, koštěti, které sice dobře znal ze svých studentských let, ale pro profesionální sféru bylo již dost zastaralé. Rozhodně se nemohlo rovnat soupeřčině Supernově pět.

Jeho protivnice náhle přestala kroužit a spustila se dolů k zemi. Možná uviděla zlatonku. Harry ji následoval. Řítili se ke středu hřiště. Vzduch je šlehal do tváří. Diváci křičeli a komentátor hlásil: „Zdá se, že chytači spatřili zlatonku. Oba letí střemhlav dolů. Vypadá…“ Možná chtěl říct, že to vypadá nebezpečně, ale to bystrozora nezajímalo. Pokoušel se dohlédnout před svoji soupeřku a zahlédnout zlatou šmouhu. Ač se však snažil sebevíc, nic takového neviděl. Že by na něho zkoušela Vronského fintu? Dost možná. Zpomalil tedy a přestal ji pronásledovat. Po chvíli i ona se zastavila jen tři metry nad zemí a vzhlédla vzoru k němu, čímž potvrdila, že celý její manévr byl jen o tom ho dostat.

Falešný chytač za Straky se již chtěl otočit a dál pokračovat ve svém kroužení a hledání zlatonky, když v tu chvíli uslyšel u svého ucha bzukot. Mohla to být včela, ale i tak se po tom ohnal a klidně zariskoval bodnutí do ruky, protože šance, že by ukončil zápas a přežil, za to stála. Měl pravdu, jednalo se o onen zlatý míček. Jeho ruka ho minula jen o vlásek. To už ho spatřila i chytačka Supů. Očarovaný míček se vydal směrem k jednomu z brankovišť, na které se zrovna házelo trestné střílení za faul držení. Harry i jeho soupeřka se vydali okamžitě za ním.

Ačkoli měl bystrozor nad profesionální hráčkou teď náskok, rychle ho začala dohánět. Za chvíli letěli oba bok po boku. Chytačka Supů do něj ovšem narážela, snažila se ho shodit. Evidentně ho chtěla vyřadit ze hry. Mohla být spolčená s Frostem? To snad ne, jen by to pro Bulhary bylo také výhodné. Když se zbaví chytače Strak, budou mít pak čas nasázet potřebné množství bodů. Snažil se to vydržet, uhýbat, kličkovat a přitom stále se pokoušet polapit zlatonku. Tohle však mělo zatraceně daleko ke školnímu zápasu, tohle byl profesionální famfrpál!

Zlatý míček obletěl obruče a zamířil kamsi do oblak. Letěl výš, výš a pak zase střemhlav dolů těsně vedle tribun. Buch, buch. Stále do sebe naráželi, a pak se to stalo. Jedna brutální rána. Praskání dřeva.

Dostal to do žeber a jeho pravačka byla v čudu. Vůbec necítil prsty. Jamesovo koště přišlo o začátek násady, čímž se stalo nekontrolovatelné. Chytač Strak se zmítal ve vzduchu a mohl ještě mluvit o štěstí. Jeho soupeřka to dostala do hlavy a nabourala do hlediště.

„Au, auuuu, to muselo bolet, to muselo bolet!“ hlásil komentátor. „Potlouk odpálený Liamem Walkerem, namířený proti Emiliye Antonovové, ale zdá se, že to nebyl zrovna dobrý tah, strefil i Jamese, který se sotva pere se svým zničeným koštětem.“ Bystrozor nemohl věřit vlastním uším. Tohle udělal někdo z jeho týmu? Další slova komentátora však byla ještě více šokující: „Počkat, co to mé bystré oko nevidí?! Zdá se, že diváci kolem Antonovové se o něčem dohadují, perou se a nechtějí pustit ke hráčce léčitele. Ach podívejte, jeden z nich má něco lesklého v ruce, mohla by to být zlatonka!“ Komentátor se na nějakou dobu odmlčel, čekaje na informace od rozhodčího.

Mezitím se Harrymu konečně podařilo zkrotit alespoň částečně své poškozené koště a pomalinku doletěl, až k tribuně, kde byla Emiliye. Díky tomu mohl již slyšet dohadující se diváky: „Měla ji v hábitu!“ „To ještě neznamená, že ji chytla.“ Takže nebyl překvapen, když se zase ozval komentátor s tím, že rozhodčí shledal, že náhodné uvíznutí zlatonky při nárazu potlouku v hábitu chytače se počítá jako její chycení, tudíž zápas končí.

0