Déjà vu a budoucnost v obrazech 3# Čtvrté setkaní v posteli

Seděli jsme v zahrádce jednoho menšího podniku a ani jeden nepípl. Čekala jsem, co z něj vypadne, proč mě sem vytáhl, a vůbec, co po mě chce. Vjednom stánku při cestě si koupil ArtTiMe a od té doby v něm listuje. Už jsem to nevydržela.
„To jsi mě vytáhl jenom proto, abych na tebe koukala, jak si čteš?“ vychrlila jsem ze sebe.
„Ne tak přesně,“ pořád zíral do časopisu.
„Tak co?“ znovu jsem mu řekla ostře i Nefrit byla nesvá z mého hlasu. Zakňučela. Matthew se pro ni natáhl a dal si ji na klín. Už zase byla i něco vetší, takže jeho klín byl pro ni akorát.
„Promiňte, slečno. Myslíte, že byste mi mohla dát nějakou misku s vodou pro mou malou přítelkyni?“ otázal se servírky a poškrábal Nefrit za uchem.
„Jistě,“ řekla mladá slečna, div se nerozplynula. Předtím nám ristretto pro mě a double espresso pro něj, donesl totiž nějaký muž středního věku.
„Vidíš Nefrit, aspoň někdo se tu má,“ řekla jsem a složila uraženě ruce na hruď. Co si jako myslí, že budu na něj jen zírat a nic nedělat.
„Ale tu malou přítelkyni jsem myslel tebe,“ řekl a pohladil Nefrit po celých zádech. A nemyslel přítelkyni, jako od kluka, ale jako kamarádku.
„To je od tebe moc milé,“ řekla jsme sarkasticky a zvedla se ze židle. „A vodu z misky nepiju,“ řekla jsem už o to víc uraženě.
„To si ani nechceš vyslechnout moji nabídku?“ otázal se mě.
„Co?“ otočila jsem se na něj zpět. „O čem to mluvíš?“ otázala jsem se.
„Před tím jsem tě chtěl vzít do mého ateliéru a to proč jsem tě sem teď dostal, bylo toto…,“ nechal větu nedokončenou. Otočil ArtTiMe a poslal ho po stole ke mně. Hned na třetí stránce byl velký titulek „Matthew Rayel proráží do světa umění se svou novou kolekcí,“ přečetla jsem nahlas a pak se na něj podívala. Nebyl nijak zaujatý a svou pozornost věnoval Nefrit, kdyby to byla kočka a ne fenka, tak by vrněla. Rychle jsem si přelouskala celý článek.

„Takže za měsíc máš mít galerii pro širokou veřejnost a pro několik velmi vlivných lidí. Hm… a po mě chceš, jako co?“ nadzvedla jsem obočí a poslala mu časopis zpátky, že mě to jakože ani trochu nezaujalo.
„Tak ty milá Ellen, ty mi s tím pomůžeš a nejen to. Budeš mít skvělou možnost se seznámit a několika vlivnými lidmi a prorazit,“ nechal spící Nefrit na svém klidně, lokty se opřel o stůl a zadíval se na mě. Těmi jeho kouzelnými oči, ty krásné smaragdové oči, jako by četli mé myšlenky. A pak vybalil na mě tu větu, kterou vybalil. Lekla jsem se a odsunula jsem se.

Uslyšela jsem zapískání pneumatik auta a zase, zase se to stalo. Rozbolela mě hlava a slyšela jsem potlesk a ten vystřídal opět to pískaní auta. Matthew na mě nechápavě koukal a mě připadalo, jako by se zpomalil čas. Otočila jsem se za sebe na křižovatku, která byla prázdná a na semaforu svítila červená.

„Stalo se něco? Tak co pomůžeš mi?“ zeptal se mě celkem starostlivě. „Neomdlíš mi tu zase, že ne?“ zeptal se opatrně.
„Ne, jen… jen se mi něco zdálo,“ řekla jsem a najednou jsme se oba strašně lekli. Šílené pištící pneumatiky a zápach spálené gumy k nám přivál silnější vítr. Dvě auta do sebe narazili a dalo se slyšet několik výkřiků. Zase mě rozbolela hlava. Matthew si rychle stoupl, položil Nefrit na židličku a já se silně opřela do sedadla. Udělala se mi mdlo. Co to sakra je?
Viděla jsem, jak Matthew běží směrem k autům a pomáhá jednomu muži od auta. Nehořeli, ale jedno měl totálně promáčklou přední kapotu a druhé bok a přesně z toho pomáhal Matthew tomu muži. Z druhého se vypotácela jaká si žena, které také pomohli. Za nedlouho se dali slyšet sirény. Bolela mě hlava, nějak divně se potácel čas. Nejednou už odtahová služba vezla pryč napůl zdemolovaná auta a Matthew byl u mě.

„Je ti něco?“ otázal se mě. Po tom, co zapískaly ty pneumatiky, bylo to déjà vu, až na to že trvalo do teď.
„Není… není mi moc dobře,“ řekla jsem mu. „Jinak to bylo úžasné, co jsi udělal,“ řekla jsem mu. Od té nehody jsme byli tak sto metrů a pár jedinců bylo blíže a on hned vystartoval. To jen tak někdo neudělá.
„Odvedu tě raději domů, fakt nechci, abys zase odpadla,“ měl starostlivý pohled.
„Ne, budu v pohodě,“ nebyla jsem si jistá svých slov, ale jestli to bude pokračovat, nemůžu pokaždé omdlet.
„Čím to je, že ti nevěřím?“ otázal se
„Tak to fakt netuším,“ a vstala jsem. Hlava se mi zamotala a rychle jsem se chytala stolu, ale vzápětí se po mém boku zjevil on a chytil mě za pas.
„Je to jen pár bloků, takto budu mít jistotu,“ oznámil mi a měl hlas mé matky. Jak se rozhodne, nepustí.
„Bude to vypadat divně,“ řekla jsem a byla fakt nesvá.
„Pomáhat holce, co jí není dobře, je podle tebe divné?“ zeptal se mě a vytáhl z kapsy peněženku a nechal peníze na stole. Probudil Nefrit, dal si ji na vodítko a obě nás vedl zpět domů. Celá rudá jsem raději už nic nenamítala a věnovala jsem svou pozornost zemi a jeho příjemné vůni oceánu, bonus bylo teplo od jeho oblečení.

„Myslím, že už to dál zvládnu sama,“ řekla jsem mu, když už hotel byl na dohled.
„A proč bydlíte v hotelu?“ otázal se zamyšleně a povolil své sevření kolem mých zad.
„No, rodiče jsou věčně pryč a chtěli, abych aspoň nějakým způsobem nebyla sama. Tak si trvale pronajali apartmá a vyhradili mi speciálně jeden pokoj. Udělal se z toho takový malý byt a majitel je dobrý přítel máti, takže asi tak,“ vysvětlila jsem mu.
„Hm…, tak když budeš sama a budeš se bát, dej vědět,“ podal mi vizitku, zvedl koutek úst a usmál se na mě těmi svým krásným bílými, rovnými zuby. Byl fakt…
„No to určitě,“ řekla jsem mu a rychle dostala rozum. Je starší o pět let. Kolik měl asi holek? Bydlí v skoro vile a k tomu je jako anděl a ďábel dohromady. Ne Ellen, zapomeň. Opakovala jsem si.
„Tak když se ti udělá nevolno,“ znovu mi ji podstrčil.
„Fajn,“ řekla jsem mu, jak prskající kočka a ještě k tomu vytrhla vodítko s Nefrit mu z rukou.
„Nemáš zač,“ usmál se a dokonale schoval náznak sarkasmu.
„Já vím,“ ani nevím, proč jsem to řekla. Byla jsem mu vděčná, taková nabídka s možností prorazit do světa a to jak mi vlastně po třetí pomohl… „Hm… promiň a měj se,“ ještě jsem rychle řekla a utíkala domů.

Ležela jsem na posteli a prohlížela si jeho vizitku. Byla ledově modrá a voněla po levanduli. Papír byl velmi vysušený a vroubkovaný. Na vizitce bylo jeho jméno, adresa, telefon, e-mail i internetová stránka, vše psáno kaligrafií. Byla jsem na jeho webovou adresu zvědavá, ale nezmohla jsem se vstát. Nefrit unavená ležela ve svém pelíšku, hned po tom co snědla misku masa a já dál vyvalený s vizitkou na své hrudi. Zavřela jsem oči a zvrásnilo se mi čelo. Klidně jsem dýchala a div jsem nedostala infarkt. Lekla jsem se, nevím čeho, měla jsem pocit, jako bych tu vizitku v ruce neměla a vše bylo jen čistý sen. Co když je toto jen sen, jen nějaký přelud. Vždyť bývají strašně realistické sny a pak se člověk vzbudí a opravdu si myslí, byť i jen na pár vteřin, že se to stalo. Zavalil mě strašný pocit. Opravdu jsem se začala bát. Ztratila jsem kontrolu nad realitou. Divně mi běhaly myšlenky. Nebyly to myšlenky na něj, ale na svět. Stočila jsem se do klubíčka a tiše vzlykla. Co to se mnou je? Natáhla jsem pro mobil.

„Taxi? – Ano, odvoz od hotel Sevenhold. – Jistě. – Děkuji,“ snažila jsem se srozumitelně ze sebe vysoukat slova. Hodiny ukazovali pátou hodinu. Třeba ani nebude doma. Ani nemám náladu na malování, po tolika letech fakt nemám náladu na nic.

Hodila jsem na sebe černé hřejivé legíny, bledě modré kraťásky, které se u stehen pomalu párali, hnědý pásek, bílé volnější tričko a šedý svetr od prsou a rukávku s červenými proužky. Do černé kabelky jsem hodila mobil, peněženku a skicák. Nikdy nevíte, když přilétne múza i když dnes jsem tomu nevěřila.

„Jistě slečno,“ řekl mi taxikář, když jsem mu nahlásila adresu.

Zastavili jsme před už mě známým místem. Byl to velký býlí dům laděný s granátovou červenou na přední zdi a patra oddělený bílým balkonem s kovovým zábradlím. Stejný byl i plot. Dala se vidět prosklené zimní zahrada.
Co se týká jeho zahrady, tak byla prázdná kromě teda toho zeleného trávníku, ještě zplihlého po zimě a pár keříků nějakých túji. Z opačného boku bylo horní patro kousek ve vzduchu bez jakýchkoliv opěr, místo nich bylo na cihlové podlaze dřevěné posezení, proti němu obrovský bazén. A z té zadní strany, na kterou se nedalo vidět, byl ten krásný výhled na noční město.

„Počkáte minutku?“ otázala jsem se taxikáře.
„Jasně,“ řekl v pohodě mladý kluk.

Nesvá jsem vylezla z auta a přišla k betonovému sloupku vedle brány a branky. Ruka se mi klepala a z toho špatného pocitu se mi vrátil i bolehlav.
„Ano?“ ozvalo se po tom, co jsem sebrala odvahu a zmáčkla postříbřené tlačítko.
„Ellen – tu Ellen,“ vykoktala jsem. Bylo ticho, nic se neozvalo. Branka zabzučela a sama se otevřela. Položila jsem na zem kabelku, aby se branka nezavřela a poskočila zpět k taxikáři, říct mu, že muže teda jet. Ještě jsem mu dala spropitné, protože na mě čekal asi pět minut.

„To ses nějak rychle začala bát,“ zavtipkoval Matthew.
„Neruším?“ otázala jsme se a ignorovala jeho poznámku. Když jsem ho viděla, chtělo se mi začít brečet. Nevím, čím to bylo. Jestli mými zvláštními stavy, nebo to že on narušil svou přítomností moji samotu.

„Vůbec. Máš hlad?“ otázal se. Jsou to tři hodiny, co jsme se neviděli, i tak mi to připadalo mnohem déle.
„Jo,“ připustila jsem a nechala se uvést do jeho domu.
„Italská kuchyně, nevadí?“ zeptal se a zamířil si to do kuchyně, která byla spojena s jídelnou. Z okna se dalo vidět na bazén. Za rohem byl obývák s pohovkou, která mě posledně tak mile opatrovala.
„Nevadí, právě na opak, mám ji ráda,“ připustila jsem, až na to že ji doma moc nemíváme a mamka ji nemá ráda, takže ani restaurace nevedeme.
„Posaď se, už jsi tu spala, tak se nemusíš stydět,“ pobídl mě. Cítila jsem se strašně nesvá. Jako bych šla přímo do středu včelího úlu. A ono taky šla…

„Dobře vaříš, je to opravdu vynikající,“ pochválila jsem ho hned za první sousto.
„Děkuji, když se člověk osamostatní,“ trošku se náznakem otevřel.
„Jo jasně chápu. Jsem na tom skoro stejně, jak doma skoro nikdy nikdo není.“
„A proč jsi teda přišla?“
„Sám jsi to řekl,“ bylo mi hloupé to přiznat a ubohé lhát.
„A Nefrit chudinku jsi nechala samotnou?“ přimhouřil jedno oko a nad opačným nadzvedl obočí, při tom ještě našpulil pusu, že se mu udělal dolíček jen na jedné půlce tváře.
„Nechtěla jsem ji budit,“ obhájila jsem se.
„Jo, jasně,“ naznačil, jako bych lhala.
„No… a tedy… ta… ta výstava. Jak si to představuješ,“ trochu jsem se zakuckala. Vstal a podal mi sklenici Chianti. Rychle jsem se napila. Nevím proč, ale začal se na mě usmívat jo a ještě něco, nijak moc jsem nikdy nepila, maximálně tak na rodinných sešlostech.
„No, je to tak že tuhle galerii zaregistroval můj otec. Tak nějak na ni nejsem vůbec připravený a potřebuji pomoct s nějakými prácemi. Samozřejmě bys byla uvedena v tom, že jsi přidala nějakou tu pomocnou ruku, nebo tak něco. Šlo by jen o nějaké dekorační sošky, formy na prototypy a podobně. Také nějak zformulovat rámy k obrazům pozadí. Pomoct vystavit prostor, něco zavěsit tam a tam. Vše bych ti říkal až na místě. Na oplátku tě seznámím s nějakými lidmi, co by ti mohli, jak jsem zmínil, prorazit do světa a nějaký bonus. Původně jsem šel do školy, aby mi pomohl učitel Jenkins, ale ty ses mi zatoulala před nohy a tvé práce… Raději bych využil mladé klidné ruce, než klepající se staré a popravdě i celkem negramotné,“ pousmál se na mě.
„No jo jasně, možná mám mladé, ale nezkušené,“ podotkla jsem.
„To je taky pravda, ale z toho, co jsem viděl na stole, tvé práce a ve složce Jenkinsa nafocené minulé práce studentů v porovnání s tvými… Nemohl jsem si vybrat líp,“ byl vážný, naprosto vážný. Jak dořekl, dopila jsem sklenici vína. Fakt mi stouplo do hlavy.
„Nevím…,“ zabručela jsem si a našpulila rty.
„Když něco rozbiješ, zničíš či totálně zdevastuješ, tak si to vyberu,“ ty poslední slova jsem moc dobře neslyšela, ale vypadalo to dobře.
„Zkusím to. – Pomůžu ti,“ rozhodně jsem prohlásila. „A ty jsi pak ještě nějak řešil tu nehodu?“ zeptala jsem se na milou situaci dnešního odpoledne.
„No nějaká výpověď, ale rychle jsem to zkrátil,“ vysvětlil.
„A co se stalo?“ vyptávala jsem se.
„Semafor, svítila pro obě strany zelená,“ vysvětlil. Popadl mě ten divný pocit, já viděla červenou. Ještě chvíli jsme to rozebírali, pak se ale změnilo téma.

„Tak super a co říkáš, když tě tu tak mám na svém písečku, nesloučíme nějak tu naši smlouvu?“ otázal se. Měl zvláštní pohled, avšak jeho hlas měl klidný tón.
„Co? Jak to myslíš?“ zeptala jsem se nechápavě.
„Hádej,“ až teď. Až teď se jeho výraz změnil a pousmál se. Zvedl se ze židličky a šel ke mně, k opačné straně kulatého stolu.
Také jsem se zvedla, ale o něco rychleji.
„Co chceš udělat?“ zeptala jsem se ho rozrušeně. Něco mě napadlo, ale bylo to absurdní.
„Ellen, neříkej, že se ti to nelíbilo,“ znovu se pousmál. Co to je za člověka?
„Nelíbilo!“ hned jsem prohlásila. Poslední dobou fakt hodně lžu.
„Tak mi to dokaž. Dej mi šanci tě políbit, a když mě odstrčíš, tak to uznám a budeme spolu pracovat jen jako kolegové,“ chodil kolem stolu stejně tak jako já.
„Jo jasně Matthew a takovou horu svalů, jako jsi ty, určitě jen tak odstrčím,“ pozvedla jsem hlavu a rukou se dotýkala stolu, kolem kterého jsme stále kroužili.
„Díky za kompliment, ale nemusíš ze mě dělat násilníka,“ trošku se urazil.
„A nejsi?“ provokativně jsem se ho otázala a to… tak to jsem asi neměla.
Mrknutím oka otočil směr a naše těla se setkaly. Sevřel moje ruce k mému tělu svým objetím a díval se na mě z jeho výšky.
„Zjistíme to. Co říkáš?“ zeptal se mě a pousmál se.
„Ne,“ zaprotestovala jsem a začala se vrtit, ale jeho sevření bylo až moc pevné, obzvlášť potom, co si spojil ruce a mými zády. „Chceš moji pomoct, myslíš, že se potom vrátím?“ zeptala jsem se ho a začala jsem rychle mrkat.
„To můžeme taky zjistit,“ pousmál se. Nevěděla jsem co už říct. Už jsme byli jenom my dva. Já a jeho pevné objetí. On a moje bezbranná maličkost.

Pomalu ke mně skláněl hlavu a já se nemohla dívat. Proč jsem tu jela. Celým tělem mi jakoby projela elektřina, kolena se mi podlamovali a bříško mě zalechtalo, jako by mi v něm vibrovali svaly. Tlačila jsem k sobě víčka, dokud jsem nepocítila ty jemné plné rty. Tak sladké a hebké. Otevřela jsem oči a dívala se na jeho světlou dokonalou tvář. Jeho tmavé, rovnější obočí. Jeho mírně duté dolíčky do nosu u očí. Zřejmě často nosí brýle. Oči jsem rychle zavřela, když jsme ucítila vlhký jazyk na svém spodním rtu. Věděl, co dělá, moje vzpírání se uvolnilo a vzápětí i jeho sevření. Pravděpodobně měl pravdu, nedokázala bych ho odstrčit. Cítila jsem, jak se jeho ruka dotkla kraje mých kraťásků a potom zajela pod tričko. Vydechla jsem trochu hlasitěji, protože měl chladnou ruku. Usmíval se, cítila jsem, jak se usmívá. Začal mě líbat na bradě a směřoval ke krku. Zachvěla jsem se, když ty vlhké rty, směřovali po krku k mému uchu. Jeho horký dech mi šeptl do ucha a mě cuklo rameno. Palcem ruky pod tričkem, mě pohladil po páteři a víc mě zaklonil. Vrátil se k mým rtům a svým jazyk se dostal k tomu mému. Snažila jsem se ho kopírovat, ale převážně jsem se snažila vnímat každý jeho pohyb. Rychlím pohybem, mě druhou rukou chytil pod koleny a uchopil mě do náručí. Dívala jsem se na něj a on na mě. Měl tak sladký a upřímný úsměv. Naše nosy byli asi deset centimetrů od sebe. Nějakou chvíli tam jen tak se mnou stál, pak se ke mně trochu přitáhl. Pochopila jsem to, chtěl, abych ho sama od sebe políbila. Chtěl vědět, že je magnet, že on je boss, že ho chci a že je žádaný. Udělala jsem to. Tvář se mi sevřela do nevinného výrazu a trošku jsem k sobě přitiskla rty, které jsem hned uvolnila. Rychlostí, jak se mi na tváři objevil plachý úsměv, hnedka zmizel. Těch zbývajících osm centimetrů jsem zaplnila, když jsem se k němu přitáhla a svými drobnými rty, se dotkla těch jeho. Pravou ruku jsem si položila na jeho rameno a druhou rukou se omotala kolem jeho krku. Celé tělo mi vibrovala, hlavně v pod bříško. Nikdy, ale nikdy jsem takový pocit nezažila. Vždy jen sama zavřena v pokoji, až teď několik dní s Nefrit, se svým stojanem, papíry a kreslícími potřeby. Nikdy jsem se na kluky nedívala, ani na ně nesmýšlela. Oblékala jsem se s módou, protože je to také umění, nikdy jsem se pro nikoho nechtěla zkrášlovat, nikdy jsem necítila tu potřebu. Stejně tak jsem nikdy necítila ty pocity déjà vu. Souvisí to spolu?

Když jsem náš polibek přerušila, silně jsem ho objala kolem ruku a přitiskla se k jeho hrudi. Vykročil nejprve levou nohou, potom pravou a odnášel mě do jeho ložnice. Ještě jsem stihla nakouknout na hodiny. Bylo půl sedmé.

Položil mě na tu měkkou peřinu hlavou přímo na polštář. Ani na sekundu ze mě nespustil zrak. Sedl si na kraj postele a sklonil se ke mně. Začal mě zase líbat, tentokrát to bylo ale jiné. Bylo to s větší vášní a divokostí. Slyšela jsem, jak mu splašeně bije srdce a jeho povzdychy. Prudce si mě podebral ruky a od pasu přejel až k podpaží. Schovala jsem smích, když mi přejížděl přes žebra, jsem lechtivá. Na nohách jsem sevřela prsty, když se jemně dotkl vnější strany ňader. Palci si uchopil můj svetřík, nadzvedl si mě a vyvlékl mě z něj. Jakmile to udělal, začala jsem si uvědomovat nepatrnou situaci, kam to spěje. Poprvé? Dnes? Tady? A sním? Tyto myšlenky vykoply všechnu rozkoš. Začala jsem si uvědomovat svoje tělo. Nevěděla jsem kam s ruky, co mám dělat. Nechala jsem je podél těla. Přestala jsem vnímat to, jestli mu pohyby s jazykem oplácím. Kroutila jsem se mírně do boku koleny. A začala jsem být velmi, ale velmi nervózní.
„Nemusíš se bát,“ šeptl mi do ucha, ale ta slova mě ještě víc znervóznili.
„Tobě se to ře…,“ nedokončila jsem větu, nemohla jsem. Ucítila jsem jeho ruku na vnitřní straně mých stehen a na nic jsem se už nezmohla. Povzdychla jsem se. Začal mě šíleně líbat na krku a jedním dlouhým pohybem mí olízl jednu stranu u tepny. Jeho ruka se pomalu hýbala na mých kraťáskách a uvolnila jsem nohy. Zase jsem cítila, jak se směje, měla jsem pocit, že si to užívá víc než já. Hned na to, mě začal líbat od krku k výstřihu a druhou rukou mi sevřel jedno ňadro. Jemně, pak silněji zmáčkl. Nemohla jsem se udržet a hlasitě jsem si zasténala. Nikdy mě nenapadlo, že takový pohyb ve mně probudí takovou rozkoš. Obě ruky si uvolnil a zajel mi pod tričko, které mi vytáhl. Nechtěla jsem, nechtěla jsem být před ním jen v podprsence a vůbec, nechtěla jsem být před ním nahá. Nakonec mi tričko nesundal. Jen ho povytáhl a místo toho udělal něco horšího. Krouživým pohybem objel pupík jazykem a pak přejel hranu pasu, těsně tam kde začínali moje kraťásky a vzhledem k tomu, že jsem je měla volné, stejně tak legíny pod nimi byly kratší, dali se vidět moje šedé kalhotky s mašličkou. Pak věnoval několik horkých polibků pánevní kosti, kde byla delší jizva po operaci slepého střeva. Přejel po ní jedním prstem. Moc se mi to nelíbilo, nelíbilo se mi, když tak bedlivě pozoroval tu jizvu. Dělala mě před ním méně krásnou, tolik chci být před ním to nejkrásnější. Proč? Co to je za myšlenku, vždyť mě to ani nezajímá. Nejspíš.

Podíval se na mě a všiml si, že ho pozoruji. Moje myšlenky se rozutekly a on se to hodlal napravit. Vylezl si na mě a převalil se na druhou stanu. Ležel natažený vedle mě. Nevěděla jsem, jestli mám něco říct, nebo něco udělat. Bylo mi to tak nepříjemné, jak mě v této situaci jen tak pozoroval. Podívala jsem se ke svému pasu a viděla tu svou jizvu, stáhla jsem si tričko dolů, ale jeho ruka mě zastavila, nechtěla jsem se na něj podívat, smál by se. Zůstala jsem od něj odvrácenou tváři.
Chytil mě za bradu a natočil si mě k sobě.
„To máš takový strach a takové rozpaky?“ zeptal se mě tím hlubokým hlasem, ale velmi tichým. To byl přesně on, ten hlas co by měl kolébat malé dítě.
„Divíš se?“ řekla jsem skoro neslyšitelně.
„Se mnou ano,“ ne, vůbec to neznělo namyšleně. To je sarkasmus.
„Kolikátá jsem?“ vyklouzlo to ze mě. Vůbec, ale vůbec jsem to nechtěla vědět.
„Co chceš, abych řekl? Lež? Pravdu? Nepřesnou odpověď? Co se na tom změní, když to budeš vědět,“ mluvil zase už naprosto klidně, skoro až vznešeně.
„Je ti jedno, co si o tobě myslím?“ zeptala jsem se a v někde v hloubi duši, o které jsem nevěděla, jsem si přála, aby řekl NE.
„Nevím,“ no jasně, tak je to vždycky.
„Hm…,“ podívala jsem se na býlí stop a pak jeho směrem z okna, kde už byla tma. I tak mi to bylo jedno.
„Zklamaná?“ zeptal se opatrně. Nějak naše vzrušení trochu vyprchalo.
„Nevím. - Zklamaný?“ použila jsem jeho slova.
„Čtvrté setkání,“ řekl.
„No jo, jasně. Čtvrté a z toho dvě, jsem odpadla, jedno málem odpadla, a dvě byla ve tvé posteli,“ konstatovala jsem a otočila se přímo k jeho tváři. Usmál se, usmál se tak mile a sladce. Ruku mi zabořil do vlasů a přitáhl se ke mně a trochu si přitáhl i mě. Začal mě líbat, zase na novo a já se nechala.

Ležela jsem mu na jedné ruce, a tou druhou mě hladil po zádech a pak i po zadku. Trošku jsem zatnula svaly, když mě to zalechtalo. Ruku si dal mezi mé nohy a vytáhl si mě výš. Jeho hlava byla v místě mého výstřihu. Vytáhl mi to tričko až nad prsa, které začal líbat. Když zapojil do toho všeho i ruku, která byla stále mezi mými nohy, a škádlivě se mě dotýkal, začala jsem vzdychat. Přes riflové kraťásky jsem nemohla cítit ty dotyky tak silné, ale vnímala jsem je i tak dost intenzivně, protože to bylo poprvé, vše bylo poprvé. Našel si skulinku ve volné nohavičce a já ho víc pocítila. Přejel po mě hřbety svých prstů. Prohnula jsem se v zádech. Z ničeho nic přestal a sedl si. Opět si mě podebral pod pasem a také mě posadil. Chytil kraje mého trička a prudkými pohyby ho ze mě dostal úplně celé. Zavalil mě chlad a objevila se mi husí kůže. Viděl to a natáhl se pro černou deku přehozenou přes druhou půlku jeho postele. Přehodil ji přese mě. Hned jsem se cítila líp. Netrvalo to dlouho, protože v zápětí mi rozdělal pásek a rozepnul knoflík. Když teď nad tím tak uvažuji, jediné co jsem udělala sama, bylo to, jak jsem ho políbila a oplácela mu polibky.
Chytila jsem ho za zápěstí a zastavila v jeho činnosti. Ruce jsem mu převrátila nad hlavu a vyklouzla zpod deky. Sedla jsem si na paty a chytila ho za jeho čistě černé tričko. Když já, tak on taky. Pousmál se a ochotně mi pomohl. Letělo vzduchem a dopadla na podlahu skoro až u dveří. Položila jsem mu ruku na líce a sklonila se k němu, abych ho políbila. Druhou rukou jsem se opřela o jeho hruď a nemohla jsem uvěřit svému hmatu. Tak tvrdé, horké a silné. Přejela jsem mu po celé hrudi a zaplavil mě další elektrický proud v těle. Pocítila jsem touhu se ho dotýkat. Přejížděla jsem mu po žebrech, bříšku, a když jsem se nechtěně dotkla až pod pupík, kde začínaly jeho rifle, tak se mu bříško prohnulo a také si povzdychl. Líbilo se mi to, tak jsem mu to po chvilkových pauzách ještě několikrát udělala. Asi po čtvrté už si to nenechal líbit a převalil se na mě. Jeho koleno mě dráždilo mezi nohami, tak s ním, stoprocentně naschvál, několikrát ještě hýbnul. Ruce měl zabořené do polštáře pode mnou, a jeho rty se věnovali mému krku a oušku. Když se nade mnou vzpíral a já měla otevřené oči, abych si mohla vychutnat ten boží pohled na něj, uviděla jsem nějaké černé čáry, co zasahovali do jeho žeber, a dokonce i na jeho krku, kterých jsem si předtím nevšimla.
„Tetování?“ špitla jsem.
„Uhm…,“ potvrdil zamrčením a začal mě líbat na krku. Když se tak sklonil, viděla jsem to tetování lépe. Byly to černé, dlouhé, tlusté pruhy. Vypadalo to jednoduše, ale fakt skvostně. Olízl mi lalůček a moje myšlenky se zase vyrovnali.
„Už to nevydržím,“ špitl. Rychle ze mě slezl a znovu si mě vzal do náruče.
„Kam mě neseš,“ zeptala jsem se ho vyděšeně.
„Někam, kde to z tebe můžu strhnout, a nebudeš mít námitky. K tomu poprvé v posteli je dost obvyklé,“ pousmál se na mě a zamkl nás v koupelce. Pustil mě na zem a stáhl mi trochu kraťásky, které už na zem dopadli sami.
„Ehm…,“ zaprotestovala jsem jen hláskou. Naklonila jsem hlavu na bok a vážně, obavy se mi vrátili. Všude jasné bíle světlo, které se na černých kachličkách odráželo. Objela jsem se kolem hrudi.
„No době,“ řekl do místnosti, a nevěděla jsem, co myslí. Když ale ztlumil světla, že byla skoro tma, pochopila jsem.
„Dík,“ špitla jsem tichounce a udělala dva krůčky k němu a objela jsem ho. Byl zaskočený, cítila jsem to. Odtáhl si mě a začal líbat. Sundal mi podprsenku a hned mě schoval svou hrudí. Mé prsa se zmáčkli na jeho hrudi, té pevné propracované hrudi. Zhluboka jsem se nadechla a poslepu nahmatala jeho žebra a šla dolu k pasu, kde jsem úspěšně našla jeho knoflík. Byla jsem rozhodnutá, chci to. Chci, aby mé poprvé bylo s ním, teď i tady. A bylo mi jedno, co bude, nebo nebude. Líbí se mi, ale to je vše. Táhne mě to k němu, ale to je vše. Pořád si stojím za tím, že být s klukem je omezující ve svobodě. Urovnala jsem si myšlenky, knoflík odepnula, zips rozepnula a kalhoty padli na zemi. Hned za nimi moje legíny a naše spodní prádlo. Otevřel velké zatahovací dveře od sprchy a já vešla, on hned za mnou. Moc jsme na sebe neviděli, bylo to akorát tak, abychom se nezabili. Zmáčkl z mého hlediska poslepu, z jeho po paměti knoflík, a spustila se na nás teplá voda. Poté zmáčkl ještě jeden a začala se vynořovat pára. Chytil si mě za boky a vysadil mě na malý, velmi studený, stupínek z kachliček. Že by to bylo dělané na tyto příležitosti?

Nesvá jsem si nechala jím roztáhnout nohy, ale nic si nedovolil. Prve mě začal líbat a já se soustředila jen na to. Pak jsem pocítila tak strašnou touhu, aby se mě dotkl, protože mě hladil po stehnech. Vybavily se mi ty předchozí dotyky a chtěla jsem je zase cítit. Asi bych začala i žadonit, když v tom… Objímala jsme ho kolem krku, hladila po zádech a hladila po jeho krátkých vlasech. Bože, tak skvostný, kouzelný, slovy nepopsatelný. Pokud bych nebyla rozhodnuta, že to chci, tak teď bych se už určitě rozhodla. Když se jeho ruka zastavila na konci vnitřní straně mého stehna, dotkl se mě. Přejel po mě palcem a pak mi roztáhl trochu klitoris. Byla jsem nesvá, protože mi už dávno vadili chloupky při oblékání a mých dnech. V podstatě všech jsem se zbavila. Přejel po mě prsty a já si vzdychla a fakt nahlas. Usmál se a políbil mě. Tolik krásných polibků, co mi za tento večer už věnoval, se vyrovnal tomu, co jsem doposud nezažilo. Už mi to připadalo normální, jako by to nebylo prvně. Jako bych to měla a cítila den, co den.
„Si vlhká,“ šeptl mi a já zrudla.
„To ta voda,“ řekla jsem mu a hned si zase vzdychla, protože mě vůbec ze začátku nešetřil. Hned do mě vsunul dva prsty. Zabolelo to. Silně jsem ho objela kolem krku a nehty mu zarazila do kůže. Potom začala pomalu vysunovat.
„Jenom ta voda?“ otázala se šibalsky.
„To ty,“ přiznala jsem šeptem s bolestí a úlevou, když už ve mně nebyl. Voda mi hned smyla ty kapičky slz, co způsobil, ale věděla jsem, že to není konec.
„Promiň mi to,“ znovu ke mně šeptl a políbil mě na čelo. Uvolnila jsem své objeti a od pod paží dolů jsem mu jela po bocích, dokud jsem nenarazila na jeho vypracovaný zadek. Pohladila jsem ho po něm a pak nervózně přešla k přední části. Měla jsem pořád zavřené oči, byl to zvláštní pocit. Když jsem se ho dotkla, vzdechl si. Rychle si začala se mnou víc hrát a tím mi zabránil, abych si i já s ním. Hladil mě a dráždil. Voda po nás pořád stékala a příjemné horké pramínky stékajících přes jeho prsty mě víc vábili. Přestal. Natáhl si na pro flaštičku, z které vymáčkl trochu sprchového gelu a celou mě namazal. Trochu jsem mu sebrala z rukou a udělala jsem mu to jisté. Když jsem mu jela přes paži samých svalů, otřásla jsem se. Dokonalý. Ještě po mě přejel prsty a pak začal zrychlovat. Z rázu si dřepl a já se lekla. Jeho jazyk se mě dotkl, olízl mě. Ruky si držel strany stehen a palci se mě dotýkal hned vedle jazýčku, který šíleně začal kmitat. Začala jsem vzdychat čím dál hlasitěji, nemohla jsem se udržet. Ruky jsem se opírala o jeho ramena. Když vsunul do mě jeden prst, skoro jsem až zakřičela. Pomaleji ho do mě vsouval a vysouval. Pak přestal, chtěla jsem víc. Chtěla jsem, aby nepřestal, nikdy. Rychle se postavil a přitáhl si mně. Vypnul vodu a zvýšil páru. Uchopil svůj penis a dal si ho přímo ke mně, trochu si pomohl a pomalu do mě vsouval. Bolelo to ještě víc, než ty dva prsty. Asi mě chtěl připravit. Pevně jsem ho objela a hlavu položil na jeho rameno. Pohladil mě po zádech a trošku se mi ulevilo. Byl něžný. Rychle jsem dýchla a vzdychala, bolelo to, ale myslela jsem, že to bude horší. Byl to zvláštní tlak a tlačil do vnitřní strany bříška, zároveň se mi to líbilo a chtěla jsem víc. Chytil si mě pod zadkem a sundal z toho kachličkového výstupku, otočil si mě k prázdné, vlhké zdi, které mě hned zastudila na zádech. Omotala jsem nohy kolem jeho pasu a silněji ho objala.
„Si šikovná,“ pochválil mě. Usmála jsem se a pohladila ho po tváři, políbila jsem ho jen něžně. Začal si mě pomalu nadzvedávat a zrychlovat, pak přidal i nárazy mých zad proti zdi. Začalo se mi to líbit, bolest jsem stále pociťovala, ale vzrušení bylo silnější. Začal mě zběsile líbat. Byl opatrný, prudký, za to nepřestával být něžný. Zvláštní kombinace, ale tak to působilo. Nadzvedával si mě na sebe a přirážel k sobě zpět. Nepřestávalo to, a když jsem pocítila vyvrcholení, začala jsem hlasité sténat. Nehty jsem cítila v jeho pevné kůži a ani mě nenapadalo, že by ho to mohlo bolet. Bylo to jako samozřejmost. Když jsem přestala vydávat jakýkoliv zvuk, položil mě na zem. Pohladil mě po mokrých dlouhých vlasech, sklonil se ke mně a políbil. Já se udělala, on ne. Trošku jsem se opláchla od nepatrné vrstvy krve. Až potom jsem si uvědomila situaci s k kondomem a dítětem. Oddychla jsem si.
„Asi nemáš kondicionér, co?“ zeptala jsem se ho a chytla konce dlouhých vlasů.