DEMONS AND ANGELS: 11 Dvě jména KYLE!!! - SAMAELI??? (2/2)

Tři mocné bytosti z toho dvě stáli proti Soutovi, který absolutně vůbec nechápal, co se právě stalo. Stál tam v ohromení, s potrhaným pláštěm od energie, co na něj namířil prudký vítr s Kylovým objevením na scéně. Meč měl poškrabaný stejně tak Anda od nekonečného šlehaní proti sobě.

Kyle zvedl jeden koutek úst a Anda co stála za ním, pocítila velmi, ale velmi smíšené pocity. Nejen, želejí lidská stránka si okamžitě uvědomila, že v době jeho nepřítomnosti se vyspala se mrtvým Kaitem, ale zároveň Kyla nemohla ani poznat. A podobný pocit měl i Souta, za b*ha si nebyl jistý, kdo to před ním stojí. Andu tedy poznával.

Jako by Anda za tu doby, co ho neviděla a nebyla s ním, jako by zapomněla, kdo to je, a jak vypadá, zdali ho zná. Její líska polovina se zvláštně chvěla a její démonská číst se cítila v ohrožení.

Kyle měl dlouhé černé vlasy snad do půl zad s jasnými stříbrnými prameny a všude mu vlály, nad prameny ofiny je měl hozeny dozadu. Černé žhnoucí oči. Na sobě měl zvláštní kápi, látkové nárameníky spojené s rukávy stříbrným plátem s fialovým kamenem a rovněž to navazovala i na hábit kolem hrudi. Malinko to působilo jako nějaké zvláštní kimono. Na před loktím měl stříbrné chrániče s ornamentem jeho psa a Andy draka. Lemy bylo z jedné strany z kožichu z druhé šupiny. Šupiny byli u lokte a kožich se pak táhl, až na celé zápěstí. V pravé ruce držel meč, šavli k zemi. Ruku měl nataženou a za ní stála Anda. Jedna vrstva na hrudi nesla fialovou barvu Andy, pak černá a z ní se táhli různě dlouhé stříbrné cáry jakého si průhledného materiálu. Opasek stříbrný a fialovým kamenem uprostřed a od pasu dolů volné do zvonů kalhoty. Na boty se nedalo vidět.

Jeho ledový výraz chladil i Andu, když se na ni podíval. Její špinavá tvář od popela, ruce a rty od krve Kaita. Už se taky na ni nemohl dívat stejně. Po tom co si vše vytrpěl v té pasti, to utrpení a muka, ta bolest. A když se vrátí vše na ruby, Souta chce zabít jeho milou, která ke k tomu všemu má v lůnu dítě, které není jeho.

***

Samael dveře přímo roztříštil na milion kousku. Když viděl, s kým má Ariel mít potomka, co má vše urovnat bylo mu zle. To on ji měl dostat. Aspoň to si myslel. Nedostal Jofiel, nedostal ani ji. Proč? Chtěl jí tak moc, až to nemohlo skočit jinak, než ….

Bleskovitě byli oblečení a stáli proti němu. Už to nebyl postoj toho správného archanděla, anděl co má v sobě zlobu, nemůže být andělem. Něco ho ovládalo. Ovládal ho nejen hněv, ale i žárlivost, touha, chamtivost. A ke všemu nejvíc, litoval, že zachránil život.

Když Ariel poprvé uviděl, viděl tu neskutečnou podobu a věděl, že se tak otevřela jeho nová šance. Že mu “Někdo“ dal znamení, na pravou lásku. A teď ona, nádherný archanděl a pán Ráje bok po boku, se spojenou myslí. Jeho poslední šance zemřela a srdce mu zahalila temnota. Najednou před nimi nestál archanděl, nýbrž padlá anděl. Vše co bylo na něm bílé a zářivé se změnilo v černé, temné a pochmurné.

Fénix byl ve své tyrkysově-měsíční robě, stříbrné vlasy brali na lesku a v ruce už připravený držel meč, tvaru fénixe. Tasil ho vždy jen v situacích, kdy neviděl lepší východisko a musel spoléhat jen na sebe, protože věděl, že stojí před mocným protivníkem. Nebyla to situace, jako když zachraňovali Ariel před Soutou a on jen čekal vzadu na nějaký příkaz.

Ariel stála za ním v bledě růžové robě, vlasy ji volně váli a rozhodně by ji nikdy nenapadlo, že by měla bojovat se Samaelem.

***

Ano, v Kylovi vařil hněv a měl sto chutí vyrvat z Andy plod v lunu. Jenže když pak pocítil, že je na pokraji svých sil a těžce oddychávala jeho mysl trochu změnila uvažování. Jestli se jí toto přihodilo, byť i jen malinko bez energie, musel být Kaitovi vděčný. Nebýt Kaita, Anda by byla bez energie mnohem dříve a mohlo to už dříve hůř dopadnout, podíval se víc k do vzhůru, k okolnímu vzduchu, kde vítr rozprášil prach, v který se Kaito proměnil. V duchu mu poděkoval. Anda už neudržela víčka. Její drak se rozplynul od vyčerpání, když poslední energii vložila do toho, aby přivolala Kyla.
Ten neváhal ani setinu a už ji držel v náručí. Souta jen sledoval, a připravoval se na boj, který ho nemine. Lusknutím prstu k sobě přivolal pár démonek vyšších úrovní, které uvěznil v jakém si magické bezmoci, aby se nemohli hýbat. Jedna mu klečela u nohou a z druhé, která ležela před ním ve vzduchu, vysával krev. Stejně tak to udělal i druhé. Kyle za na něj usmál a mrknutím oka zmizel i s Andou.

Objevili se v jejím pokoji, kde ji uložil do postele a políbil na rty. Když zatahoval závěsy, podíval se na západ slunce a pomyslel si, že toto je pro Soutu poslední.

Další mrknutí oka Souty, Kyle stál před ním.

„Tak co bratříčku. Připravený?“ zeptal se Kyle s všechen hněv, namířil proti němu.
„Připravený na vítězství a ty na smrt?“ zeptal se ho také.
„Ano, na tu tvou,“ řekl a vyrazil. Odrazil se od země, poté od vzduchu a nehoráznou rychlostí k němu letěl, dokud se jejich čepele nestřetli.

Země se otřásla, mračna nad nimi zablýskala a zahřměla. Vítr, se zvedl a půlka okolí se ocitla v plamenech energie.

Kus za Soutou už spolu bojoval Kylova energie v podobě jeho zvláštního kerberose a Soutova ještěrka. Kerberos se zakousl do tvrdých šupin onoho přerostlého rexíka a ten ho švihnutím ocasu od sebe odrazil. Čtyři tlapy, vytasili ostré drápy, kterými se zachytil do země a tím nechal před sebou dvoumetrové rovné díry. Dlouhé přibližně dvacet metrů.

Souta se usmál.

„Nejsi tak silný, jak se na první pohled zdálo!“ zakřičel na něj Souta.
„Nápodobně bratříčku. Víc neumíš? To mi ani před smrtí, nehodláš ukázat tvou plnou moc?!“ zakřičel na něj Souta.
„Sám si to chtěl,“ vyštěkl naštvaně. Kyle ho vyprovokoval a Souta se nechal, nikdo jím nebudu opovrhovat. On je budoucnost, on bude nový vládce a udělá svůj pořádek jak v pekle, tak i na zemi a poté ovládne i nebe.

Soutova čepel začala rudě zářit, černý plášť s potrhanými kusy ve tvaru plamenů se začal rychle hýbat, stejně tak vlasy. Jeho ještěr hlasitě zařval a dvakrát se zvětšil. Kolem Souty se spirálovitě začala hromadně točit rudo-temná energie, která místy unikala do okolí.

„Jen se převádíš, to ale neznamená, že jsi silnější,“ znovu zaprovokoval Kyle. Věděl, že jeho bratr je mnohem mocnější, než si pamatoval, ostatně on taky. Ale svůj hněv na něj musí použít v posledním úderu, teď si musí zachovat chladnou hlavu.
Souta zaskřípal zuby a hleděl jak bez jediného pohybu Kyla, se jeho kerberos taktéž zvětšil. Kolem Kyla se ani náznakem neobjevila žádná viditelná energie, za to v jistou chvíli se dala uslyšet hlasitá rána a zem pod ním udělala důlek, a objevili se tampraskliny, které udělali pravidelná kruh o průměru asi metr a půl.
Souta pootevřel pusu a nadzvedl obočí. Uděl krok zpět a zaujal obranou pozici.

„Ty víš, co to znamená, že?“ pousmál se Kyle
„Jak? Kdy?“ vyřkl trochu koktavě.
„Musím ti poděkovat. Tu věčnost, v co si tu svou past proměnil, mi dala dost času, abych dokázal dokonale na nejvyšší úrovni ovládat svou energii,“ řekl mu a Souta zase zaskřípal zuby.

Každý démon, při boji vyloučí, ať chce, nebo ne, velkou část své energii a snad nikdo ji neumí požít úplně celou. Je to mocná a velmi těžká zbraň, proto se taky Kyle trochu propadl. Pod váhou energie, co v sobě má a ani kapku nevyloučil, to země nevydržela. Ale je to taky značná námaha pro tělo, tělo. Démony nižší úrovně by to roztrhalo na maděru. Jediní, co by to mohli teoreticky dokázat, je tak první pětka. Jenže ti by museli výt zavřeni o samotě tak tisíciletí, aby se naučili koncentrovat. Kyle na to měl dost času. Doposud se to povedlo, tak třem démonům, z toho jeden byl Lucifer, který po tom, co začal vyměňovat svá těla, už to znovu nedokázal. Další byli zabiti. A i když uměly naprostou koncentraci, té energie neměli na tolik, aby dokázali Lucifera zabít. Tehdy to byli démoni páté a třetí úrovně. I tak mu tehdy dali hodně zabrat. Samozřejmě je tedy zabil Lucifer, že.

Souta věděl, že má problém. Rychle vyřkl slova a vytvořil si teleport. Nemá šanci. No, Kyle ho nenechal. Byl rychlejší, než se dá představit. Propíchl Soutovu nohu a uzemnil ho. Teleport zrušil jedním slůvkem a podíval se na svého bratra, jak bez mocné leží. Vytáhl z něj meč a nechal ho stanout. Přeci si to chce jen trochu užít, za vše co provedl mu a Andě.

Poodstoupil od něj normální chůzí, zády k němu. Souta rychle stal a rozběhl se na něj, aby udeřil do zad. No, Kyle nebyl taký hlupák a Souta taky ne. Chtěl Kyla oklamat, že zaútočí zezadu, pak se objevil před ním, že zaútočí z čela. Útok s klidem odrazil a Soutato zase zkusil ze zadu. Kyle si dal ruku za záda a přitom držel meč, aby se ochránil. Souta zaskřípal zuby. Zvýšil svojí energii se sílou své mysli na maximum a chrlil jeden útok za druhým. Místy Kyle odskočil, aby vytvořil jaký si odstup, a když oproti sobě rozběhli, udělali větší náraz. Země jen dunila a mraky se blýskali v doprovodu blesků. Od jejich mečů lítali jiskry a vzájemné vražedné pohledy se chtěli rozsekat na maděru.

„Není to tak lehké, jak sis mysle. Co?“ zaprorokoval ho Kyle. Udělal rychlí úder, který neměl šanci Souta vykrýt a čepel mu vrazil do ramene pod klíční kostí. Zakřičel bolestí a Kyle s úsměvem samotného ďáble s tenkou čepelí zakroutil.
„Co říkáš? Bratře,“ znovu ho popíchl. Souta zaskřípal zuby a rukou chytil jeho meč, velkou číst své síly vydal na to, aby meč ze sebe vytáhl. Kyle mu jeho vůli umožnil.

Souta od něj odskočil a začal si pod nosem mumlat nějaké slovíčka. Kolem něj se objevil obrovský ohnivý kruh, z kterého se utvářeli masité koule, působila to až jak láva, či nějaká forma ohnivé plazmy. Všechny namířil proti Kylovi. Kyle se trochu zalekl, toto nebyl Souta kterého znal a jeho mysl byla moc chráněná, aby mu vlezl do hlavy. Naštěstí se vyhnul všem střelám, které dopadli v dálce do skal, kde vytvořil mohutný kráter a pár skalisek i skalpovali a letěli mnohem dál. Souta začal používat extrém. Hned jak se všechny střeli vystřeli a Kyle se jim vyhnul, začal zase něco mumlat pod nosem. Magie, to byla nejsilnější stránka Souty z budoucnosti, ale nemyslel si, že ji bude muset použít. Kyle mu to poněkud zkomplikoval.

V další fázi země začala pukat a někde zpod ní se vynořil černý horký ohnivý prach, který byl tak hustý, že zakryl obrovskou plošinu kilometry velkou. Kdyby se podívalo hodně z blízka, dalo by se vidět, jak místy blikají jen sem a ta z nárazů meče těch dvou. Opět Kyle se všemu vyhnul, sice si Souta nemyslel, že by toto zabralo, ale aspoň dal dost času, aby se zformuloval magický kruh, co po sobě zanechal.
Souta odskočil, jeho magický kruh byl hotový. Stoupl si doprostřed něj a v něm se rozprostřel jaký si rudo zlatý paprsek, který se ztrácel někde na bouřlivé obloze. Vyvolal tu nejtemnější magii, co kde kdo kdy mohl.

„A ty víš, co je toto?“ zeptal se ho Souta s vítězným úsměvem, vše bude jeho a pokud ne, tak nikoho.