DEMONS AND ANGELS: 12 Zě by KONEC světa? 1.část

1. ČÁST

Země se začala otřásat a husté mračna tvořili vír, z kterých se postupně tvořili těžké tornáda a to nejen v Americe, ale po celé Zemi. Evropa, Asie i severní pól, byli ve středu uragánů. Země začala praskat a střed Evropy se roztrhl. Asie se taktéž rozpůlila, ale v zápětí se srazila a vytvořila tisící kilometrové nové pohoří. Indie už neexistovala, stejně tak Rusko mohlo být velké jako Švédsko. Celé Japonsko bylo pod zemětřesením, stejně tak Jižní Amerika. Severní a Jižní pól se ocitl v nesmyslných mínusech, ba naopak Afrika zcela vyprahla. V okolí rovníků Afriky, už nebylo po ničem ani známka života. Evropa se začala trhat na několik ostrovů.

***
Anda seděla se svým bratrem a jeho kamarády a dál hráli karty a popíjeli pivo, když to vše začalo. Těžké otřesy vyvolaly paniku po celém světě. Vše začalo Evropou a póly. V televizi už vysílali monumentální katastrofu a padlo několik výrazu, jako konec lidstva a světa. Dokonce se objevili záběry, jak se trhá země Evropy a prasklinou protéká lává. Nikdo se už na to nemohl dívat a všichni vyběhli ven. Anda neváhala ani minutu. Pochopila, co se stalo, a že je na vše už pozdě. Její čas skončil. Chytla Daikiho za ruku a myšlenkou je přenesla do jejího pokoje, na který snesla kouzlem ochranu. Takže i když se jejich dům pod otřesy země dávno zbortil, jako několik dalších domů. Oni stáli, jako by se nechumelilo. A to se teda chumelilo, protože začalo dokonce i sněžit.
„Co se to ku*va děje! Co jsi zač!!!“ křičel Daiki.
„Uklidni se,“ řekla klidným hlasem.
„Cože, já se mám uklidnit. Kde je tvůj brácha, Akeno…“
„Pšš…, jsou v bezpečí,“ řekla mu a ty už taky myšlenkou přenesla do podobného krytého místa. Stejně tak mnoho známých, co se jí hned vybavili, jak vše propuklo, přemístila. Včetně rodin. Opravdu, samotná Luciferka (neúplná) přemístila do bezpečí takových tři sta lidí. A to ji na síle nějak ubralo, protože stále musela myšlenkou kontrolovat bariéru, kde byli kryti. A postupně tam lidi přibývali. Její mozek pracoval nesmírnou rychlostí a tak i tváře, co byť jen zahlédla, se tam začali objevovat. A to ji pořadně ubíralo na sil.
***
Takové bariery se děli po celém světě, jen jedna však byla od démona, na půl člověka. Ostatní bariery děli andělé a archandělé. Jejich moc se avšak zaměřovala na ochranu lidí, ne jak Anda, které byla pravým opakem. Tudíž andělská ochrana zachránila rázem desetinu populace planety a další přibývali. Nehledě na to, že už pětina to měla za sebou…
***
Ještě před tím….
Fénix se rozhněval a byl na sto deset procent odhodlaný ochránit svou družku se svým potomkem. Neváhala ani na minutu a rozhodně nečekal, kdy Samael vykoná první úder. Jejich meče se střetli a zvedli vlnu, která rozevřela a zdevastovala malý domeček, kde se nacházeli. Samael rozevřel křídla a objevila se jeho zbroj, ale v šedých barvách s doprovodem ohněm a temnou aurou. Jeho moc se ztrojnásobila, hořkost, hněv a žal umí být velmi účinnou zbraní. Proto nebyl problém, když máchl svým mečem proti Fénoxovi, odhodit kilometr do lesů. Ariel se hned proti němu postavila. Ohlédla se na Fénixe a cítila jeho mysl v bezvědomí. Jen pro informaci, Samael se stál asi tak mocný, jako byl Kyle před tím.

„Tys měla být moje!“ řekl a oči mu žhnuly démonskou rudou.
Ariel se sklopenými oči se dívala na zem. Ucítila nával energie a cítila matčino pohlazení. Zaujala bojovou pozici. Zvedla hlavu, oči jí stříbrně začaly zářit. Stejně tak pírko a růžový meč.
Mrknutím oka, se skoro jako kdyby teleportovala proti němu. Jejich meče se sotva dotkli a Samaelův meč se rozplynul v prach. Dala svou schopnost do meče. Urychlila tak jeho bytí. Samael nestihl sledovat. Toto byla jen rychlá a velmi krátká zkouška a ukázka, když dva archandělé mají dítě. Samael přestal existovat. Ariel se v cuku letu objevila u svého drahého, kterého jemně políbila na rty od krve. Zaměřila se na jeho vnitřní rány. Ležel nehybně, byl ještě v horším stavu, než když ho zranila ona. Vyhrkli ji slzy. Oči přestaly zářit. Odhodila meč, který zmizel. Chytila ho za ruku a přiložila si ji ke tváři.
„Fénixi!“ volala jeho jméno a pátrala po jakémkoli kousku jeho mysli. Marně. Pokud se teď změní na prach, už se nevzkřísí.
Obyvatelstvo Ráje ucítilo temnou auru a už se hromadili kolem těch dvou. Ariel si přitáhla Fénixe na své kolena, a trošku ji cukl koutek, když si uvědomila, že ještě není konec.

„Fénixi, prosím ne! Nenechávej mě tu!“ křičela. Vlci začali vít, kočkovité šelmy, zvláštně kňučet, skoro jako štěňata. Voda přestala šumět a vše bylo bez jediného větříčku. Ptákům klapkali zobáky, jednorožci kopyty trochu hrabali do země se skleslou hlavou.
„Fénixi!“ zakřičela naposled.
Ruce mu položila na hruď a urychlila jeho proces stárnutí. S bolestí na prsou se snažila z něj udělat ještě většího stařešinu. Ani netušila, co dělá. No, mělo to efekt. Urychlila proces, srážení krve a tak se mohlo zastavit krvácení a vytvořila se jaká si forma strupu. Ani se nenadála a Fénix byl o pět let starší. Ale stále jeho zranění mu způsobovalo komat. Po dalším roce se jeho rány zacelily, ale jeho mysl byla něco jiného. Jeho tělo možná zestárlo, ale jeho paměť, byla pořad v přítomnosti.
Ruku mu zachumlala do jeho vlasů, pak ho začala hladit po tváři. Hladila ho tak, že ho div neuhladila. Měl normální teplotu a tak jemnou pokožku. Přehnula se přes jeho tvář, kterou zakryla svým tělem. Její vzlyky doprovázel nekonečný křik. Diváci též poznali slanou tekutinu v jejich očích.

„Udusíš mě,“ ozvalo se po nějaké chvíli. Nebyl to její křik, co ho probudil, nýbrž srdce.
„Fénixi!“ rychle se zvedla a to i koutky jejich úst.
„Ariel, neplač. Nesluší ti to,“ řekl, jako by ho nic nebolelo. Jako by se nic nestalo. Jako by jen spal a ona ho prostě jen probudila.
„Promiň, promiň,…“ začala se usmívat, utírat slzy a objala ho.
„Teď mě chceš uškrtit?“ zažertoval a začal se smát. Nepamatoval si to. Rozhlédl se kolem a pak uviděl místo, kde byl jejich domeček. Přes to místo se táhla rovná stopa asi dvacet metrů a pak na ni navazoval kráter o průměru takových sto metrů. Pořád tam hořel stříbrný plamen.

„Co se stalo?“ zeptal se zmateně.
„Ty si nepamatuješ?“ zeptala se překvapeně.
„A co?“ zvedl obočí a začal se rozhlížet. Když uviděl a vycítil všechna stvoření ráje, kteří zabrali snad celé území noci, a to tam byla stvoření ne příliš společenská, dokonce i ze slunečného území, hleděl ještě víc překvapeně.

„Samael, propadl temnotě. Stal se z něj padlý anděl. Nevíš?“ zkusila mu trochu pomoci. Chytl se za hlavu, do které ho asi právě něco koplo.
„Hm…, asi… asi jo, a kde je?“ zeptal se a začal se znovu rozhlížet.
„Už není,“ řekla a její tvář zesmutněla. On ji zachránil, ona ho zabila.
„Jak?“ hleděl nechápavě.
Ariel se jen zamyslela a myšlenkou mu vše ukázala. Hned potom, co zničila jeho meč. Zmizela Samaelova hlava a jeho tělo bylo v půli. Ani v samotné myšlence, se nedalo poznat jestli sekla shora, nebo ze spodu.