DEMONS AND ANGELS: 5.DÍL

„Ahoj, moc se omlouvám, trochu mě zdrželi v práci,“ nesměle řekl Daiki, když mu Anda otevřela dveře.
„Ahoj. Vždyť je to jen o 5 minut později,“ pozdravila a dodala Anda. Proč z toho dělá takovou vědu? Pomyslela si.
„Jsem tu na motorce, jestli proti tomu nic nemáš, když tak bychom se třeba mohli jen projít.“ Byl celý nesvůj, když se krásná démonka nesla ze schodů. Neměla sice šaty a drahé klenoty, ale on v ní viděl bohyni.
„Motorka bude super,“ zklidnila ho hlasem, usmála se a jemně se dotkla jeho ruky. Dala mu malinko sebevědomí.

Podal ji černou helmu k tmavě fialové MV Agusta F4 RR. Ďáblice zarazil odstín fialové, protože už ho nějakou dobu dobře zná. S myšlenkou, že si snad nikdy na motorce takovou barvu neviděla, si nasedla a chytla se Daikiho za boky.
„Takto,“ řekl Daiki. Vzal její ruce a dal je tak, že ho celého objímala. Přesně to chtěla, aby udělal. Sklopil si tmavé plexisklo helmy a nastartoval hřmící motor.

Andiné myšlenky bloudili v oblacích a připadala si zase jako obyčejný smrtelník s tím, že si neuvědomovala, jako to zase ponese následky.

***

„Kterým směrem by ses tedy chtěla vydat Ariel?“ Zeptat se nejitý Fénix, zatím si moc nepromýšlel, jakým způsobem ji ukáže zdejší okolí. Přeci jenom to není nějaká malá pastva za domem.
„Nevím, co, kde uvidím?“ Zeptala se Ariel, chtěla vidět vše!
„Ráj nemá něco jako východ či západ, i když se krajina svým způsobem liší. Najdeš tu pouště, co mají z ničeho nic hranice se sněhem či ledem. Kde močál sousedí se žhavou půdou. Kde je civilizace podobná starému světu na vaší Zemi. Tento svět by se asi nejlíp dal popsat, jako jedno velké království, pro všechny tvory a udržuje se tu jistým způsobem harmonie.“ Zkusil amatérsky vysvětlit Fénix.
„Jak to je tedy s počasím?“ Zeptala se zvědavě a dívala se na čistou hvězdnou oblohu, a v dáli na černé mraky.
„V této části z devadesáti devíti procent je vždy noc, jednou za čas se zde vyskytne světlo. Bývá to na chvíli, když do zdejšího okolí zavítá některý z andělů. Zrovna jsi spala, takže po odchodu Samaela se vše vrátilo na svá místa.“ Celkem krátce přesto výstižně ji to popsal.
„Co se týká dešťů a vysokých teplot pouště… Jak to říct, obloha není všude stejná. Na dvou místech může svítit měsíc, který není stejný a ve stejnou chvíli svítí něco jako slunce. Někde svítí z jedné strany na druhou a někde je to jinak. Je tu víc měsíců, které se můžou krýt, více zářících hvězd, jednou za čas můžeš vidět jakoby dvě slunce vedle sebe.“ On jakožto Fénix co je tu odjakživa, vše zná, chápe to, ale je něco jiného chápat a vysvětlit smrtelníkovi. Nikdy nelze vše přesně do detailů podat funkčnost věcí, obzvlášť když se už s takovým věděním někdo svým způsobem narodí.
„Viděla jsi růžové ptáky, vlky, sněžné kočky, vítr, vodu, vlastně i jednorožce. Každý tvor má svou lokaci. Vítr je samozřejmě všude stejně tak jako voda. Vlastně Bůh vzal zde odtud něco málo a stvořil Zemi, až na to že ji upravil. Proto máš možnost se zde setkat i s mnoha tobě známými věci, jako…“
„Jak je to s Bohem?“ hned mu skočila do řeči Ariel, celou dobu čekala, kdy o něm bude nějaká zmínka. Všude ve světě je jen, jestli je nebo není, lidé jemu oddaní, nebo ti co jim opovrhují. Co je tedy pravda?
„Ehm…, nevím nejsem ten, co by ti o něm měl vyprávět. Takové věci pro tebe, která jsi vyrůstala ve světě, který si už dělá, co chce je celkem obtížné. Možná by ti později o něm mohl říct Michael. Archanděl, pravá ruka Boží.“ Řekl a se zmínkou o Michaeli u něj vznikl hodně zamyšlený výraz.
„Michael,“ usmála se, „a myslíš, že by mi Samael mohl zařídit se s ním setkat,“ řekla nadšeně.
„Pokud je mi známo tak je zrovna někde s Pánem, a nikdo nikdy neví, kdy se vrátí,“ odpověděl.
„Ale vždyť má být válka. Samael říkal, že se peklo hýbe. To je to nezajímá.“ Byla znepokojena, nechápala co to je.
„To si nemyslím. Myslím, ale že tvoje otázky budou zodpovězeny, jen nesmíš na vše naléhat, vše má svůj čas. Teď se máš seznámit teprve se svým okolím, protože toto vše má být tvoje tréninková aréna.“

***

Vítr ji vál ve vlasech a hlavou se opřela o jeho záda, srdce ji začalo bít tak silně, že nevěděla čí je. Zastavil ve městě, kde ji vzal na večeři a poté do kina. Bylo to tak lidské, po hodně silném přemýšlení Daiki vzal Andu za ruku.

„Promiňte, slečno, mohla byste jít s námi,“ zastavili je na ulici dva policisté.
„Co prosím?“ Hleděla Anda, její démonská stránka byla potlačena, svým způsobem ani o tom nevěděla, nějak ji zaplavila jedna z lidských emocí. Nejsem si jista která.
„Musíme se vás zeptat na pár otázek ohledně minulé noci.“ Řekl postarší muž v uniformě a přísným pohledem a knírkem pod nosem.
„Minulé noci? Proč byla jsem v baru s přáteli, potom jsem šla domů,“ řekla Anda nechápavě.
„Byl jsem tam také, můžu to dosvědčit a její bratr s přáteli také,“ řekl Daiki a nelíbilo se mu jak na ni dva můžu zírají.
„Prosím slečno, nenuťte nás k násilí,“ řekl druhý policista a už se natahoval pro želízka.
„Co já s vámi teď nikam nejdu.“ Nespolupracovala Anda, vůbec si neuvědomovala, co minulou noc provedla, a že na rohu byla kamera, která vše zaznamenala.
„Slečno půjdete ihned s námi. Jste zatčena, kamera vás viděla na místě činu. Máte právo nevypovídat a …,“ nedořekl policista.
„Cože co to má znamenat?“ Daiki měl ruce v pěst a jeden s policistů na něj záporně zakývalo.
„V klidu Daiki, večer ti zavolám a vysvětlím toto nedorozumění,“ řekla Anda v klidu a něco z ní se začalo vzpomínat.

***

„Tak co bráško, jak se ti daří?“ Zeptal se Souta Kyla.
„Celkem fajn, bylo by však lepší, kdybys mě pustil. Ty jeden zku*****ne.“ Vykřikl Daiki skrz ohnivou celu. Měl černé potrhané tričko s velkým výstřihem ¨V¨. Dalo se tak vidět, jak mu z krku teče černý pot od špíny po boji se svým bratrem, když se bránil. Potrhané šedé kalhoty, které už byli jen po kolena. Bosý. A rozcuchané vlasy.
„Ale no ták bráško, brzy vše končí. Přeci nemůžeme dopustit, aby ty nebo tvá panička přišli na to, že ten ubohý smrtelník je vaše třetina.“ Poškleboval se Souta.
„O čem to mluvíš?“ Hleděl na Kyle přes žhavé plameny.
„Jsi tak naivní můj bratříčku, a tak velmi hloupý. Co pak ti ještě nedošla, že ty a Vaše veličenstvo jste zrozeni pro sebe, a že k vám patří ještě někdo.“ Vysmíval se démon dál.
„CO? O jak…? Co jsi zač?“ Ptal se Kyle a bodlo u srdce, protože si uvědomil, že jeho věznitel nelže.
„Jak to říct? Já budu na trůně, vy mrtví a svět v plamenech. Sen každého démona, no ne?“ Sexy démon se zasnil do své blízké nové budoucnosti. V tom se vedle něj objevil druhý Souta.
„Proč jsi mu to vše říkal?“
„Co tu chceš?“ Vykřikl na něj Souta.
„Co, co to má být, ty nemáš schopnost klonu?“ Hleděl Kyle.
„Popravdě dovol, malý bráško. Tam odkud jsem, už dávno sedíš na trůně se svou paní, ale toto je má nová přítomnost a váš osud se nikdy nesplní.
„Takže chceš říct, že …“
„Přesně jse, z budoucnosti a jsem dvakrát silnější než ty nebo ta malá dě**a.“ Zasmál se znovu Souta, ale teď to bylo totálně s výsměchem.
„Ty jeden…“ Ani si Kyle neuvědomil, že když se dotkne svého malého vězení, utrpí nesmírné bolesti a popáleniny, které se jen tak nezregenerují. „Ááá…,“ zakřičel bolestí.
„Ale no ták, ty a tvé panince brzy dojde čas, jen se neboj.
Ani jednou ten arogantní bast*** nepustil přítomného Soutu ke slovu a oba zmizeli.

***

„Takže slečno, co nám k tomu povíte.“ Tázal se jeden vyšetřující případu.
„Velký černý flek s mou tváří, a kolem lidi co se navzájem zabijí. Nic jsem neudělala.“ Řekla Anda lhostejně.
„Jen pro informaci, kdyby to tak bylo, tak jste to měla ohlásit.“ Řekl, jakože ten hodný.
„Tak fajn koukejte.“ Krev se ji měnila na černou (řečnicky) a vstala od stolu, kde byla vyslýchaná. Než ji stihli dát ruce na ramena, aby ji znovu posadili, oba ztuhli. Luskla prsty a záznam shořel a s ním všechny kopie. Zrcadlo ve výslechové místnosti prasklo, střepy se rozletěli. Její vlasy začaly vát, i tam kde nebyl jediný vánek. Policisté se zhroutili s krví od pusy, stejně tak ti co byli za sklem. Než by se kdokoliv stihnul podívat, co se stalo. Ona už byla pryč.

Objevila se u vrat Kaitova pokoje. Rozevřela křídla jeho ložnice a dívala se, jak si popíjí krev s číše. Kolem něj modro-rudá atmosféra se stříbrnými světýlky svíček.
„Čekal jsem, kdy sem přivítáš,“ usmál se démon. Povstal a vzal druhou předem nachystanou číši.
„Byl jsem u odsouzenců…, pěkně čerstvá.“ Řekl, když se jejich prsty setkali u sklenice.
„Jsi nádherná, má paní.“ Hlavou klesl k mírnému úklonu. Vztáhl svou ruku na její líce a jemně ji pohladil. Vypila svou číši na ex a udělala k němu krok, že se špičky jejich bot dotýkali. Měl černé mohutné boty, úzké tmavě modré kalhoty, bílé triko, na něm černou košili a delší černý kabát. Vlasy mu padaly do tváře, oči žhnuly krví.
„ Co vše si k tobě smím dovolit, aniž by hrozilo, že si to rozmyslíš, Milady?“ Zeptal se s klidným hlasem a pozoroval, každý její detail.
„Vše,“ špitla potichu. Byla unavená, hodně lidí vidělo z nahrávky, jak přihlíží k vraždícím maniakům a pak z jednoho ještě pije krev z číše, která se objevila a stejně tak i zmizela v nicotě. Použila mnoho magie a pak bezradně vypustila mnoho energie, aby ji našla Kyle, bezúspěšně. Kdyby to Kaito tušil, mohl se ji zmocnit jakkoliv a klidně i zabít. Neudělal tak, místo toho ji znovu začal hladit po tvářích směrem klíční kosti. Vzhledem k tomu, že to byl jeden z nejvyšších démonů, byl jemný jako by málo kdo čekal.

„Jsi krásné stvoření. Jsou i jiné smrtelnice, tak krásné?“ Zeptal se, když se jí dostal pod top a ruky jsi omotal kolem zad, tak aby se k ní mohl víc tisknout. Byla o hlavu menší.
„Na něco zapomínáš, nejsem jenom smrtelnice,“ řekla unaveně a vychutnávala si tu energii v konečkách jeho prstech.
„Jsi jediná své druhu, tak vzácná a pro teď má,“ ušklíbnul se.
Jeho vlhké rty se dotkli tepny na jejím krku a démonské zuby proniklo přímo do ní. Ještě víc si ji oslabil. Když ochutnal její krev, jako by ochutnal ten nejsladší dezert, co kdy svět mohl mít. Kolena se ji podlomili, avšak on ji pevně držel. Olízli ji ranky na krku, které pak začal líbat. Polibky obsahovali trochu jeho energie na škádlení. Ostrými nehty ji opatrně sjížděl po páteři. Zaklonila hlavu a naznačila, že chce více polibků.
„Zdá se mi to nebo vrníš, Milady?“ Trošku zaprorokoval. Nic neřekla. Jednou rukou ji objal pod pažemi a druhou ji podebral pod koleny. Vzal si ji do náručí a nespouštěl z ní oči. Chtěl si ji vychutnat, jako by to bylo naposled. Jen tak někomu se nepodaří vlézt samotné Satance pod kalhotky. Chtěl se zeptat, proč zrovna Kyle, co na něm vidí, ale nakonec zůstal mlčet a nechtěl ji naštvat. Nedělal to kvůli tomu, že by na ni mohl zapůsobit a pak se sní ujmout trůnu, sám nevěděl proč je takový. Asi ho lákala její lidská stránka, s tím, že ta démonská mu zabraňuje ji sežrat, jak by to udělal s normální smrtelnicí.
„Moc přemýšlíš,“ nakonec řekla. Ruky ho objala kolem krku a přitáhla se k jeho rtům. Byl zaskočený.
„Kolik už jsi měl démonek, že si se mnou jak s nejdražším porcelánem, či květinou, které mají sotva odpadnou lístky?“ Začala mluvit Anda jako v hypnóze.
„Nevím, porcelán je pro mě běžný nikoliv vzácný, a kytek je také všude dost.“ Přeci jenom to byl démon, co by kdo po něm mohl chtít.
„Znáš sníh?“ Tázala se.
„Jistě.“ Jako kdyby byl bl**c.
„Ani nevím, proč s tím začínám. Když se sněhové vločky dostanou do teplého prostředí tak roztají, a ty se ke mně chováš tak, jako by ses snažil, abych nikdy neroztála. Stejně to asi nechápeš si démon, ti nemají srdce,“ řekla strnule a nechala se uložit do jeho postele.
„Já srdce nemám, ale ty ano,“ řekl tiše, když se nad ní skláněl a začal jí líbat.

Popravdě byla taková zvadlá, kvůli tomu, že nevěděla, kde je její Kyle a na Daikiho si ani nevzpomněla.

Koleno jí dal mezi její, ruky se vzepřel vedle její hlavy, a jako by klik udělal za jejími rty. Mírně si ji podebral a uchopil konec jejího topu, který se vzápětí objevil na podlaze. Prsty ji hladil od konečku uší ke krku směrem hrudní kostí, přímo uprostřed směrem dolů, kde se zastavil u knoflíku kraťásků, který uvolnil. Bříško silně prohnula blahem. V broskvové podprsence se v jeho očích zdála neodolatelná. Ono totiž démonky broskvovou barvu moc nevedou. Začal ji hladit, až to bylo k nevydržení.
„Není ti horko,“ špitla a vymanila se mu, jak ji to jen dovolil. Ruce zabořila pod kabátek, který shodila za něj, hned za ním následovala košile a poté zabořila ruce pod hebké tričko, kde ucítila horkou démonskou kůži. Polštářky řeckého boha se ji dostali pod prsty, stejně tak jeho do jejích vlasů. Zavaloval ji vlhkými polibky a skoro až žužlal její kůži.
„Myslím, že kdybys byla ta vločka, tak jsi už dávno roztála,“ špitl do její ouška, a hned na to ji ho jemně olízl. Jen si vzdychla. Sundala mu tričko a jejich horké hrudě k sobě přilnuly. Jeho stehno ji vábilo, že ho chtěla ještě víc. Nechtěla čekat, cítila energii kterou v sobě má. Tu, kterou cítila i tehdy, když se poprvé potkali. Když tasil meč proti Kylovi, jak z něj mrštila energii, která ukazovala jeho vysokou autoritu.
Chtěla použít magii na odstranění zbylého oblečení, ale zaprvé byla stále slabá a za druhé ji Kaito předběhl. Uchopil ji za zápěstí, nohy ji sevřel mezi své a začal ji líbat. Rty, její jazyk si omotával kolem svého, poté přešel na krku a po hrudi dolů. Energie si ji doplňovala a příval, který obdržela, když se s ní jemně miloval, bylo to přesně to, co potřebovala - sílu.
Nová síla na to, aby našla Kyla a vyrovnala se s Daikim. Její mysl byla prázdná a možná jediné, na co na chvíli pomyslela, bylo to, jestli není až příliš hlučná.