Dětská nevinnost - bonus

„Tak si rozbal ještě tenhle.“ Naléhal nejstarší Uchiha a vmáčknul Sasukemu do dlaně nijak velikou krabičku. Sasuke opatrně strhnul balící papír a propukl v dětský smích.
„Nintendo? Páni tati!“ Zajásal nadšeně a honem se ho snažil dostat z krabice.
„Sasuke! A ještě jedna drobnost, málem bychom na to zapomněli.“ Usmála se matka a doprostřed stolu postavila velký čokoládový dort, na kterém plápolalo deset svíček.
„Víme, že sladkému moc nedáš, ale Itachi ti určitě rád pomůže.“ Dodala s úsměvem a posadila se zpět vedle otce. Itachi jen němě přitakal a přitom nespouštěl oči ze Sasukeho. Slavil desáté narozeniny, usmíval se jako dítě. Bylo to vlastně dítě, ale jen Itachi věděl, že někde uvnitř toho dětského tělíčka se schovává duše vyrovnaného člověka. Duše jeho milence, ne jen bratra. Itachi se ušklíbl. Jedna jeho půlka by nejradši Sasukeho povalila na stůl, strhla z něj oblečení a tvrdě se mu udělala do zadečku, ale druhá v něm pořád viděla to malé dítě, které musí jako bratr ochraňovat. Dlouhovlasému ze sebe samého bylo špatně. Teď teprve se mu v hlavě rozléhaly události minulých týdnů. On spal se svým bratrem, spal s desetiletým kloučkem. Při té vzpomínce se mu málem postavil. Viděl před očima to tělo svíjející se v návalech slasti a chtěl se ho znovu dotknout. Nesnášel ten pocit, co ho k tomu burcoval. „Je to bratr, chovej se tak.“ Nadával si v duchu.
„Itachi? Vnímal si mě?“ Optal se otec, když viděl, že starší syn je myslí někde jinde.
„Itachi.. Nemáš třeba nějakou novou známost? V poslední době si trochu mimo..“ Poznamenala na okraj matka a nervózně se pousmála. Itachi vykulil oči a Sasuke se nepatrně napřímil, jako by čekal na odpověď. Přeci jenom Itachi se opravdu choval jinak a Sasuke nemohl pochopit, zda kvůli němu nebo něčemu jinému.
„Měl si stejnou otázku jako matka nebo ne?“ Otočil se Itachi směrem k otci, protože odmítal řešit svůj milostný život.
„Do tohohle mi nic není, dokud mi do domu nepřijde nějaká s tím, že čeká tvoje dítě.“ Zasmál se otec.
„Tati!“ Vyhrknul Itachi, kterému se tohle téma vážně nelíbilo.
„Dobře, dobře.. Jen jsem ti říkal, že o víkendu budete doma sami. Chtěli jsme tu s matkou být, ale když jsme Sasukeho narozeniny oslavili už dneska, tak můžu s kolegy jet na ty ryby.“ Pousmál se otec, kterému to očividně udělalo velkou radost.
„Ale měli bychom tu zůstat. Celé prázdniny budou trávit sami. Nebo ty klidně jeď a já tu s kluky zůstanu.“ Navrhla matka, která se rybí akce účastnit nechtěla.
„Nejsou to žádný, malý písklata! Navíc jsme si zarezervovali místo v kempu.. Taky nám neuškodí trávit trochu času o samotě..“ Dodal nejstarší Uchiha potutelně a usmál se. Oba synové protáhli obličeje v gestu, že tohle vážně poslouchat nechtějí.
„Takže... Zvládnete to tu? Jde jen o páteční večer a víkend. V neděli k večeru se vrátíme.“ Dovysvětlil otec a pousmál se.
„Pokud nemá Sasuke něco proti, tak proč ne. O nic nejde..“ Odvětil klidně Itachi a pokrčil rameny. Sasuke zavrtěl hlavou, jako že s tím žádný problém nemá a zmateně se na Itachiho podíval. Ten mu však nevěnoval jediný pohled. Měl bych mít nějaký problém? Co to do něj vjelo? Možná za to můžu já.. Od té doby, co jsme se vrátili z chaty, se k němu chovám jen jako k bratrovi. Budu to muset napravit.

Mladý chlapec s očima tmavšíma než sama tma odhodlaně zaklepal na dveře Itachiho pokoje. Žádná odpověď. Nebraje ohledy na soukromí staršího bratra prostě vešel dovnitř. Itachi seděl zády ke dveřím na vysoké stoličce, v uších sluchátka. Sasuke se proplížil až k němu a zadíval se na to, co Itachi právě dělal. Tužkou stínoval očividně skoro dokončenou kresbu. Mladší Uchiha se zajíkl. Na papíře skvěla jeho podobizna, v celé své kráse. Jen to nejintimnější místo kryl jakýsi pruh látky. Sasuke se uklidnil, nabral vzduch do plic a hravě zatáhl za jedno z Itachiho sluchátek. Ten se polekal a prudce se otočil.
„Ježiš Sasuke! Víš, jak si mě vyděsil?! Myslel jsem, že naši něco zapomněly a...“ Vydechl ztěžka Itachi. Jenže to už mu Sasuke obtáčel paže kolem hrudi a jemu zas a znovu docházel vzduch v plicích.
„Co to děláš?“ Podivil se.
„Co bys řekl? Třeba, že tě objímám?“ Špitl Sasuke a škádlivě se usmál.
„Koleduješ si Sasuke, víš, že se nedokážu ovládat. Něco bych ti mohl udělat...“ Sykl Itachi a na tváři vykouzlil výraz rádoby zabijáka. Sasuke se, ale rozesmál.
„Zatím by stačilo, kdyby si udělal něco k večeři.“ Popíchl ho jízlivě a pustil ho.
„Na to sem ti dobrej, že?“ Ušklíbl se Itachi a vstal. Kresbu schoval do šuplíku, nejspíš si myslel, že se Sasuke nevšiml. Ten raději mlčel, nechtěl ho zbytečně dál škádlit a provokovat. Na to měl ještě času dost.

Bytem se nesla příjemná vůně pizzy. Jediné jídlo, které dokázal Itachi udělat aniž by ho spálil, převařil nebo nedej bože nedovařil, což je při pečení, docela nezvyklé.
„To snad nemyslel vážně?“ Rozesmál se Sasuke až se skoro zakuckal. Ležel na pohovce, hlavu položenou v Itachiho klíně a spolu s ním sledoval nějakou komedii. Ať to bylo vtipnější sebevíc, Itachiho to po chvíli přestalo bavit. Soustředil se jen na Sasukeho, který mu ležel na klíně. Zamyšleně mu přejížděl po hladkých, černých vlasech a měl co dělat, aby se na něj nevrhnul.
„Sasuke, už si půjdu lehnout.“ Špitl, když hodiny ukazovaly něco kolem jedenácté večerní.
„Už? Chceš jít spát?“ Podivil se Sasuke a přetočil se na záda, ale pořád svým tělem bránil Itachimu vstát. Zadíval se mu do očí a usmál se.
„Sasuke, přestaň mě provokovat!“ Itachi už začínal být zoufalý. Ještě chvíli a jeho kámoš se postaví do pozoru a bude vyžadovat pozornost, toho neuvěřitelně útlého zadečku.
„Co ti přelítlo přes nos? Udělal jsem ti něco? Nebo už prostě nechceš? Nechceš se mě dotýkat? Kdy naposledy si mě políbil?“ Vyhrknul Sasuke a prudce se posadil. Cítil se dotčeně.
„Tak to právě vůbec není!“
„Ne? Takže nevadí, když udělám tohle?“ Optal se Sasuke a vzápětí se nahnul k Itachimu. Nebyl to polibek, spíš jen tvrdá, dětská pusa. Pusa na pusu. Nic víc. Přesto Itachimu uteklo tiché vydechnutí. Cítit ty sladké, jemňounké rty bylo jako pít vodu ve vyprahlé poušti.
„Nedělej to... Prosím!“ Zaúpěl Itachi a jemně od sebe Sasukeho odstrčil.
„Ale proč ne? Já chci, abys to udělal...“ Odsekl Sasuke a jeho dětskou tvář zahalil stín.
„Nechci, aby to dopadlo jako minule. Už tě nikdy nezraním..“
„Víš, co jsem si přál, když jsem sfoukával svíčky na dortu? Přál jsem si tebe...“ Itachi sebou cuknul a překvapeně se na Sasukeho podíval. Ten se sice pořád bál té bolesti, která ho nejspíš čeká, ale to co nastávalo potom, se mu nadmíru zalíbilo. Chtěl tu rozkoš, slast a chtěl zase usínat v Itachiho náruči.
„Tak buď můj narozeninový dárek, buď moje narozeninové přání, Itachi.“ Sasuke mluvil tím svým dětským, ale přesto nyní podmanivým hlasem. Itachi úplně zkoprněl. Najednou viděl toho, jenž tam moc miluje. Toho, kterého chtěl opět cítit, ochutnat, objímat, laskat... Jako smyslů zbavený se nad Sasukeho sehnul a rty se začal třít o ty jeho. Nejdřív jen zlehka, jako by se ho bál dotknout, ale během chvilky si proklestil cestu do jeho úst a plenil je svým jazykem. Každičkou skulinku, vychutnával si ten elektrizující pocit, který mezi nimi vznikal. Dlaněmi mezitím zkoumal bráškovu hruď. Sjel níž až k lemu trička a v dalším okamžiku mu ho vyhrnoval až k bradě, jen aby se hned na to mohl postarat o jeho bradavky. Třel je mezi prsty, lehce štípal, hladil, dokud obě nebyly jako z kamene. Sasukeho paže ho něžně hladily po zádech a jeho jazyk se nezkušeně avšak hravě zapojoval v souboji, který spolu vedli. Znenadání se Itachi odtáhl a tiše zasténal.
„Už to dlouho nevydržím...“ Sasuke zmateně zamrkal. Itachi ho chytil za ruku a vytáhl ho do sedu. V dalším momentě ho chytil do náručí. Sasuke instinktivně obtočil nohy kolem jeho boků.
„Kam jdeš.. Jdeme?“ Vykoktal Sasuke napůl zmateně a napůl vzrušeně. Jeho chlouba už se ozývala a o Itachiho škoda mluvit.
„Ke mně, tentokrát nedovolím, aby se ti něco stalo.“ Zamrmlal Itachi a zamířil do svého pokoje. Sasukeho něžně položil do peřin a hned na to, už na něm obkročmo seděl. Nejdřív ho zbavil překážejícího trička a pak se jeho dlaně začaly věnovat zipu u kalhot. Jedním tahem ho rozepnul. Jeho nenechavá ručka si to namířila přímo pod Sasukeho boxerky. Stiskla jeho „dětské mužství“ a začala ho zpracovávat.
„Itachi..“ Zasténalo dítko pod ním a boky se pohnulo proti němu. Itachi se sám pro sebe pousmál a uvolnil stisk, aby mu mohl, stáhnou i poslední oblečení, co na sobě měl. Když se mu to podařilo, rty se přisál k jeho údu. To už Sasuke ztěžka vzdychal, ačkoliv se snažil udržet na uzdě. Přeci jenom se pořád trošku styděl. Itachi jeho úd vsával do úst, jazykem přejížděl po štěrbině na vrcholku, dlaní hnětl varlata. Sasukeho sténání pro něj bylo rajskou hudbou. Olízl jeho penis po celé délce, jazykem polaskal uzdičku a druhou volnou rukou se mu vtěsnal mezi půlky. Prsty se třel o jeho dírku a po chvíli do něj zasunul jeden ze svých prstů. Už to v něm vyvolalo nával slasti. Skoro Sasukeho kousnul. Vytahoval prst a zase mu ho vrážel zpátky do zadečku. Po chvíli přidal i druhý, to už se začal Sasuke trochu zmítat. Itachi najednou přestal a nahnul se k nočnímu stolku.

„Itachi?“
„Hm?“
„Co to děláš?“
„Hledám tohle...“ Opáčil mladík a vrátil se zpátky mezi Sasukeho roztáhnuté nohy.
„Co to je?“
„Gel, neboj, uvidíš.. Bude to fajn.“ Špitl Itachi. Rozhodl se, že Sasukemu nebude vysvětlovat co a jak a proč.. Prostě to použije. Opět se sklonil, aby mohl jeho úd dál opečovávat, zatímco gel, co měl na prstech, mu začal pomalu roztírat kolem vstupu do jeho těla. Sasuke zasykl, jak to studilo a tiše zasténal. Skoro se blížil k vrcholu, ale Itachi se pokaždé odtáhl, aby jeho vyvrcholení oddálil. Sám už byl na hranici únosnosti. Chtěl to tělo pokud možno okamžitě ošukat. Chytl Sasukeho za stehna a odtáhl mu nohy ještě více od sebe. Tomu se na tvářích usadil roztomilý ruměnec. Dlaní si ucpával ústa, aby nebylo slyšet, jak hlasitě vzdychá a oči měl přimhouřené, jak moc se styděl. Itachi se nad tím pousmál.
„Víš, že jsi překrásný.“ Zašeptal, zatímco se třel svou tepající erekcí o jeho dírku. Nejradši by tvrdě přirazil a vyšukal z něj duši, ale věděl, že mu slíbil bezbolestné milování. Proto pomalinku přitlačoval, špička jeho penisu zmizela a Sasuke dlouze vydechl.
„Bolí tě to?“ Špitl Itachi, když viděl Sasukeho výraz. Ten jen záporně zavrtěl hlavou a celkem prudce se pohnul zadečkem proti Itachiho chloubě. Díky lubrikantu, to v podstatě nebolelo.
„Sasuke!“
„Hn?“ Zavzdychal Sasuke a dál se pod Itachim vrtěl, jen aby mohl cítit tu slast, kterou mu jeho naběhlý penis způsoboval. Itachi překvapeně zamrkal, ale hned na to začal přirážet. Jemnější, plynulé pohyby, které Sasukeho dováděly k šílenství. Itachiho dlaň se přitom starala o jeho úd. Sasuke už, už natahoval ruce, které chtěl kolem Itachiho ovinout a přitáhnout si ho pro polibek, když ho Itachi zarazil. Ano, chytl ho za ruku a vytáhl ho do sedu.

„Itachi!“ Vyhrklo dítko, když se Itachiho penis až po kořen zarazil do jeho zadečku. Z očí mu málem vyhrkly slzy.
„Neboj, hned to přejde...“ Konejšil ho Itachi a konečně se svými rty přisál na ty jeho. Dlouhý, francouzský polibek. Jejich hra jazyků. Itachi se pomalu nadzvedával a přirážel do Sasukeho, zatímco ho jednou rukou přidržoval v objetí a druhou ho hladil a uspokojoval v rozkroku. Netrvalo dlouho a díky spojení všech těchto činností Sasuke s táhlým vzdechem vyvrcholil. Itachi však stále přirážel.
„Já už nemůžu...“ Zaúpěl Sasuke a ztěžka se nadechl. Stále cítil zbytečky orgasmu, třásl se a přitom mu znovu začínal tvrdnout.
„Sasu.. Já.. Už!“ Vydechl Itachi a zasténal. Naposledy velmi tvrdě přirazil. Přitlačil, jak nejvíc vůbec mohl. Co nejhlouběji se dostal. Sasuke pevně sevřel oči a tiše zavzdychal. Potom, co Itachi začal zase vnímat, položil Sasukeho opatrně do peřin a vyklouzl z něj. Sasuke se třásl a stále ještě zrychleně dýchal.
„Si v pořádku?“ Optal se pro jistotu. Odpovědí mu bylo přikývnutí, a natažení Sasukeho dětské ručky. Sasukeho chytil Itachiho dlaň do své a přitáhl si ho blíž.
„Slib mi, že to příště uděláš, aniž bych se tě musel doprošovat.“ Naléhal Sasuke a pevně se díval do Itachiho očí. Itachi se pousmál a lehl si vedle něho.
„Líbí se mi, když mě svádíš.. Jen se dost dobře neumím ovládat.“
„To po tobě ani nikdo nechce..“ Zabručel Sasuke a položil si hlavu na Itachiho obnažený hrudník. Poslouchal tlukot jeho srdce, který ho nedlouho na to, ukolébal ke spánku.