SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




Double gravitation II - Bránit si své - část 7

Sleduji ho vražedným pohledem. Nechci, aby přistoupil k mému stolu, protože Richard šel něco vyřídit a nechal mě na pár minut samotného.
„Jsem Lukas Becker,“ natáhne ke mně ruku a jeho úsměv by mu záviděla kdejaká filmová hvězda. „Myslím, že jsme to vzali za špatný konec.“
Sjedu pohledem na jeho ruku a pevněji sevřu svůj šálek s kávou.
„Daniel. To mi stačí,“ pokračuje dál. „Jsem vedoucí pobočky v Berlíně. Nedáme si na usmíření skleničku?“
„Nemyslím si, že bych se s tebou chtěl kamarádit,“ odseknu.
„Já ti nic neudělal,“ pokrčí rameny.
Přejíždí mi prstem po kosti na ruce. Ucuknu rukou. I když nechci, naskočí mi na zátylku chloupky. Sedne si vedle mě a postaví přede mne skleničku.
„Dáme jednu, pokecáme a já zase půjdu.“
„Daniel Walker,“ zavrčím a kopnu to do sebe. „A teď vypadni.“
Usrkuje ze své skleničky a pozoruje mě. Ucítím slabý pohyb na svém stehně. Svraštím obočí.
„Máš ruku na mém koleni?“ ujistím se.
„Vadí ti?“
Jemný dech, přímo na moje ucho.
„Beckere?“
Natáhnu proti němu ruku, ale neposlouchá mě.
„Nevypadáš dobře.“
Jeho ruka na mém obličeji. Přejíždí mi po tváři, prstem přes nos a zastaví se na ústech.
„Odvedu tě na pokoj,“ stoupne si a podepře mě.
Točí se mi hlava. Sakra, co jsem to vypil. Snažím se rozhlížet po chodbě, vysílat prosebné pohledy na ostatní, ale očividně mě obličejové svaly neposlouchají. Když za námi zaklapnou dveře, ten pokoj nepoznávám.

Seděli jsme v poklidu u kávy, když k nám přistoupila obsluha.
„Omlouvám se, pane Kinney, máte v recepci naléhavý telefon."
Udiveně pohlédnu na poslíčka, pak se ale zvednu a jdu za ním. Jestli mi někdo volá, proč ne na mobil? Sáhnu do kapsy. Aha. Nechal jsem ho na pokoji.
Beru si hovor. Volá paní Thomsová. Omlouvá se, že mě vyrušuje, ale potřebuje něco naléhavě potvrdit. Posílá mi dokumenty faxem, abych si to mohl pročíst a odeslat zpět obratem.
Je to zdržení asi deset minut. Pročtu si, co mi poslala, podepisuji a posílám zpět. Jen doufám, že to nebude každý den.
Vracím se zpátky ke stolu.
Daniel tu není. Možná si odskočil na záchod, má tu ještě nedopitou kávu.
Když si sedám, uvědomím si, že na stolku přibyly dvě skleničky. Jedna prázdná, druhá nedopitá.
Volám na servírku a ptám se, kdo objednal to pití.

Chytím se kliky a nechci se pustit. Je to jediné v mé blízkosti, čeho se můžu chytit.
„Nechceš jít dál?“ otře se mi o krk a nosem mi po něm přejede až do vlasů. „Mě je to vcelku jedno, je to rajcovní, když se bráníš. Máš drápy, jak jsem viděl.“
Obtisknu svůj obličej o zavřené dveře a cítím, jak se na mě Becker natiskne a vjede mi prsty do vlasů.
„Máš je tak jemné,“ přitáhne si surově pramen vlasů k sobě a očichá je.
„Dej ty ruce pryč,“ zaskřípu zuby a vyjedu volnou rukou ke své hlavě, abych mu zabránil v plenění mých vlasů.
Sevře mi zápěstí a natáhne si ho k sobě, olizuje mi konečky prstů a pak mi stočí ruku za záda a vjede mi s ní za opasek.
„Kdy vytahuješ svoje drápy? Když si tě Richard připravuje nebo když prožíváš svůj orgasmus?“

„Blonďák s delšími vlasy a modrýma očima?" nevěřím vlastním uším. „S německým přízvukem?" ujišťuji se dál. Servírka jen přikývne.
„Připište mi to k účtu, mávnu rukou ke stolu. Vstávám a rychle jdu k recepci. Ani nezjišťuji, jestli je v našem pokoji. Není tak hloupý, aby se tam nasáčkoval, když ví, že ho tam můžu najít.
„Jaký pokoj má Lukas Becker?" ptám se, jen co k nim dojdu. Recepční se ošívá a moc mi to nechce sdělit. Podívám se na něho. Hezký, s dívčími rysy, drobný, a když mluví o Lukasovi, mírně zčervená.
Do pr.ele. Je mi to jasné.
„Okamžitě mi řekněte, který pokoj má. Je to můj zaměstnanec a potřebuji s ním nutně mluvit."
Recepční to stále nechce pochopit. Začínám být vzteklý. Skřípu zuby a myslím, že když jsem se narovnal v celé své výšce, mám hlavu skoro u stropu.
Nakloním se přes pult až k němu. „Slyšel jsem, že je tady docela velká nezaměstnanost. Mát svou práci rád?" můj tón a výmluvný pohled mluví za vše.
Recepční vyhrkne číslo pokoje a patro jedním dechem.
Na víc nečekám. Jdu tam. Jen doufám, že je tam najdu a že přijdu v čas.
Proč s ním Daniel vůbec odešel, když v bazénu ztropil takové divadlo?

Pomocí mé ruky, která se stává čím dál víc bezvládná, mi stahuje kalhoty dolů.
„Vždycky měl to nejlepší zboží,“ šeptá mi do ucha a přejíždí mi po odhalené kůži na hýždích.
„Dej ty…“ chci opakovat svou výhružku, prohnu se proti němu, abych ho od sebe odstrčil, ale jen se mi podlomí kolena a dopadnu tvrdě na podlahu na všechny čtyři.
Srdce mi tluče zběsile. Nevím, jestli vzrušením či strachem. Nalehne na moje záda a přinutí mě položit se na podlahu. Rukou mi vyhrne tričko a prstem kopíruje páteř, kreslící na ně osmičky.
„Vždycky ho fascinovala hebká pokožka,“ slyším jeho slova doprovázející putující ruku až na poslední obratel.

Nejedu výtahem. Po schodech je to rychlejší. Srdce mi bije rychle a silně, jak jsem vzteklý.
Hajzl jeden, nezastaví se před ničím.
Jestli se stane to, čeho se obávám, nevím, co udělám. Nevím, na koho mám větší vztek.
Na Lukase, že si vyhlédl zrovna Daniela, nebo na Dana, že se nechal oblbnout a odešel s ním z restaurace.
Jsem na správném patře, hledám Lukasův pokoj. Je skoro až na konci chodby.
Rázným krokem dojdu k nim.

„Slyšel jsem, že je dost surový,“ sedne si mi na stehna, jedna ruka drtí tu mou na zádech a druhou si rozepíná poklopec. „Já jsem byl ke všem svým milencům vždy jemný. Ty jsi tu s ním dobrovolně, že? Nejspíš ho miluješ. Máš to rád tvrdě?“
Cuknu sebou a donutím se volnou rukou praštit do dveří. O co se to vůbec snažím?
„Nech toho...“ místo slov mi z pusy vytékají jen sliny.
To bušení v prsou je strach. Svírá mi bolestivě srdce. Snažím se nadzvednout, ale je těžký a tělo mě neposlouchá. Nalehne mi zpět na záda a vjede mi mezi stehna svou narůstající erekcí. Pokus se aspoň převrátit má za následek, že ho víc stisknu a on vykřikne překvapením.

I když jsem vzteklý, ze slušnosti se chystám zaklepat na dveře. Co kdybych se přeci jen mýlil.
Už napřahuji ruku, když uslyším bouchnutí do dveří a Lukasův hlas.
Na víc nečekám.
Chytnu za kliku a rozrazím dveře. Ty se na půl otevřou a já se jimi rychle protáhnu dovnitř. To, co vidím, mi vyrazí dech.
„Ty hajzle!" zařvu na Lukase a vrhnu se na něho.
Strhnu ho z Daniela dolů a chytnu ho do kravaty.
„Právě jsi skončil! A nejen ve firmě!" řvu na něj a dusím ho vší silou svého předloktí.
Klečím na jednom koleni a jsem vzteky bez sebe. Nehodlám ho pustit, ani když slyším, jak pode mnou chroptí.
Dostávám do ruky křeč a nepříčetnost mi zatemňuje mozek.
Zabiju ho. Zabiju!

Když se rozrazí dveře, nemám sílu se ani leknout. Jen sleduji Richarda, jak drtí pod sebou toho odbarveného blonďáka. Ohnu ruky v loktech a podsunu se na kolena. Pořád se mi motá hlava a svaly mě neposlouchají. Ztěžka dopadnu na paty a zapřu se rukama o stehna. Snažím se hlubokými nádechy uklidnit srdce a nutím prsty sevřít lem kalhot a natáhnout si je zpět, abych ukryl svou poníženou nahotu před Richardem. Chci umřít, nechci, aby mě tak viděl. Nejde mi to. Musel bych se nadzvednout, ale nemám sílu.

Lukas se snaží servat mou ruku ze sebe dolů, ale já nepovolím. Jsem úplně bez sebe. Vidím rudě a nechávám se plně ovládnout svým vztekem.
Teprve když Lukasova síla povoluje, přestává chroptit, přicházím trošku k sobě. Pustím ho. Sveze se bezvládně na zem. Dopadnu přes něj na všechny čtyři a ztěžka oddychuji.
Myslím, že jsem ho zabil. Leží bezvládně na zemi, má zavřené oči a vypadá, jako by nedýchal.
Přinutím se zvednout jednu ruku a přiložím mu prsty na krční tepnu.
Musím se uklidnit. Musím, protože v prstech cítím tep úderů svého silně bijícího srdce.
Několikrát se zhluboka nadechnu a s obavami znovu přikládám prsty na jeho krk.
Ucítím slabý tep.
Do ha.zlu. Málem jsem ho zabil.
Posadím se vedle něj a snažím se aspoň trochu vzpamatovat.
Takhle bez sebe, jsem byl naposledy, když Patrik unesl Daniela.
Naposledy jsem zabil člověka, když jsem byl u mariňáků.
Vzpomínka na to, mi obrátila žaludek. Rychle si dám ruku před pusu a snažím se uklidnit. Špatné vzpomínky, špatné. A teď jsem to málem udělal znovu.
Začnu se třást, když si uvědomím, co všechno jsem mohl způsobit. Málem jsem ho zabil před Danielem. Znovu se opřu oběma rukama o podlahu. Musím se uklidnit.

Je mi to… „Líto,“ vysoukám ze sebe jen jedno slovo.
Dívám se na svoje ruce, které se třesou a nejdou uklidnit. Je tak drtivé ticho, jen naše překotné dýchání ho narušuje.
„Je mi to líto,“ zopakuji a schovám si obličej do dlaně.
Vidět Richarda tak rozzuřeného mi nahání strach. Nejspíš ho zabil. Nevšiml jsem si, že by se mu pohyboval hrudník. Leží pod ním bezvládně a nehýbe. Zabil ho kvůli mně.
Co jsem to zase udělal?
Moc dobře vím, jaký je to opojný pocit, zbavit se bolesti.
Odevzdaně se kácím na bok na podlahu a přitáhnu si kolena co nejblíž k tělu,
„Je mi to líto,“ zašeptám znovu.

Danielova šeptaná slova mě donutí k němu otočit hlavu. Dolezu po čtyřech k němu a položím na něho ruku.
„Jseš v pořádku?"
Blbá otázka, když cítím, jak se třese. Skloním se k němu, podeberu ho jednou rukou a přitáhnu ho k sobě.
Obejmu ho a hladím ho po vlasech. Snažím se ho uklidnit, ale nevím, jestli se mi to daří, když já sám vysílám vlny vzteku a nervozity.
Tisknu ho k sobě. Nemám odvahu ho políbit ani do vlasů. Jen ho k sobě tisknu.
Po očku se podívám na Lukase. Trošku pohne rukou, asi přichází k sobě.
Musím Daniela dostat z jeho pokoje.
„Pojď, půjdeme," snažím se ho zvednout na nohy.

Nohy mě neposlouchají, ale chci vstát. Chci pryč z toho pokoje. Chci si najít nějaký ostrý nůž a zanést svou krví všechna místa, kde se mě ten bastard dotkl. Nejsme schopen se podívat Richardovi do očí. Nejspíš si myslí, že jsem využil první příležitosti, abych zkusil něco jiného. I když mám jeho ruce ve vlasech, nejsem si jistý, zda mi bude někdy ještě důvěřovat. Nemusí vůbec věřit mým slovům, že se nic nestalo. Nemusí věřit ničemu.

Podaří se mi Daniela postavit na nohy. Opřu ho o stěnu a jednou rukou aspoň trochu upravím jeho kalhoty.
Vytáhnu ho z pokoje na chodbu a posadím ho do křesílka.
„Počkej tu, hned jsem zpátky," řeknu tiše a pohladím ho po tváři.
Zajdu zpátky do pokoje, rychle přejdu k miniledničce a vytáhnu z ní jednu vodu. Odšroubuji uzávěr a celý obsah vyleju Lukasovi na hlavu.
Začíná se probírat. Otevře oči a nechápavě se rozhlíží. Dřepnu si k němu.
„Dovolená ti skončila. Okamžitě se sbalíš a zítra se budeš hlásit v práci!" Chytnu ho pod bradou a natočím jeho hlavu k sobě, aby na mě viděl a bylo mu jasné, že své slova myslím vážně.
„Ptáka si schovej do kalhot a už ho nevytahuj, jinak ti ho osobně přijdu uříznout. Rozmysli si dobře, co teď uděláš, nebo neuděláš, aby tě Daniel neobvinil ze znásilnění."
Vstanu a odcházím. Zavírám za sebou dveře.
Podeberu Daniela pod paží a vedu ho k výtahu. Je to jen jedno patro, ale asi nezvládne jít po schodech.

Chci být s Richardem. Nemůžu se na něj podívat.
Chci se uklidnit v jeho náruči. Jsem pošpiněn.
Chci se s ním milovat, ale neovládám své tělo. Nejsem to já.
Nechávám se podpírat a vléct do našeho pokoje. Proč nemůžeme někde strávit aspoň den v klidu? Proč jsem takový magnet na průsery? Proč mě musí Richard neustále chránit?
Přitisknu se k němu. Hrozně ho miluji. Nechci, aby mě opustil.

Dojedeme do pokoje. Dotáhnu ho k posteli a opatrně ho posadím. Kleknu si před něj a sundám mu boty. Položím ho na postel a nohy mu vytáhnu nahoru. Zvednu se a zajdu nalít vodu do skleničky.
„Napij se, udělá se ti lépe."
Dívám se, jak se mu ruka třese a musím ji trochu přidržet, aby nevylil vodu do postele.
Stavím skleničku na stolek. Přikryju ho dekou, ještě jednou ho pohladím po vlasech a sedám si na zem. Opřu se zády o postel. Chytnu jeho ruku, přetáhnu si ji přes rameno k ústům. Políbím ji a pak ji jen pevně držím.
Víc nejsem schopen udělat. Mám strach, že se mě Daniel bojí. Za celou dobu už neřekl ani slovo.
Viděl, co jsem udělal. Viděl, že jsem schopen zabít člověka. Říct to, je jedna věc, ale udělat to, a ještě před ním...
Zavřu oči a skloním hlavu. Nemůžu se na něho dívat.
Obávám se, že uvidím v jeho očích strach.
Strach ze mě.
Jen tiše sedím a tisknu jeho ruku.

Nechce jít ani za mnou. Štítí se mě? Tolik to bolí. Nejspíš mě nenávidí za to, že jsem si to chtěl rozdat s nějakým němčourem.
Otočím se pomalu na bok. Tělo mám ztuhlé, ale cítím, že už ten nepříjemný pocit odeznívá.
„Richarde, já," zašeptám a stisknu jeho ruku. „On... Nechtěl jsem," položím mu druhou ruku na rameno a přitáhnu se k němu, abych se ho aspoň čelem dotkl ve vlasech. „Potřebuji tě."
Vjedu mu pod košili, abych pod svou dlaní cítil údery jeho srdce.
„Prosím, odpusť mi, miluji tě," odevzdaně mu položím hlavu na rameno a přitáhnu ho k sobě.
Nechápu, proč se vždy v takových vypjatých chvílích potřebuji s Richardem milovat. Už jsem to chtěl po něm tolikrát, aby mi pomohl zapomenout nebo aspoň zbavit se toho napětí. Teď si ale nejsem jistý, jestli to po něm můžu žádat. Jeho ruce na jeho krku, zuřivý výraz v jeho očích s jediným cílem ho zabít. Obejmu ho ještě silněji, aby věděl, že jsem tu s ním.

Tiskne se ke mně. Cítím jeho dech na svém krku.
Dám ruku za sebe a pohladím Daniela po ve vlasech. Stále jsem nervózní a nemůžu se uklidnit
„Měl by ses prospat," otočím k němu hlavu a odvážím se mu podívat do očí.
Nevím, co si o tom jeho pohledu mám myslet. Zvednu se a potlačím ho na rameno, aby si lehl. Skloním se k němu a políbím ho na čelo.
„Měl by ses prospat," zopakuji znovu.
Pustím ho a přejdu ke stolu. Beru do ruky telefon.
„Jeffe?" stojím u okna a dívám se ven. „Potřebuji píchnout. Máš někoho v Evropě? Kde? Můžeš je na chvíli postrádat? Potřeboval bych tu uklidit nějaké smetí... Za jak dlouho? Hodinu a půl? To by šlo... Lukas Becker... jo ten... nechci o tom teď mluvit... ať se mi ozvou, až tu budou, řeknu jim pak podrobnosti..."
Odložím telefon a přejdu k baru. Vytáhnu jednu lahvičku vodky. Vypiju to na ex. Otočím se zpět k Danielovi. Zarazím se. Dívá se přímo na mě. Nejspíš mě celou dobu pozoruje.
Do pr***e. Jsem takový k****n.
Proč jsem Lukasovi prostě jen jednu nevrazil a nešel pryč. Teď abych se obával, co si ten hajzl na mě vymyslí.
Kdyby to nebyl tak schopný člověk, už by u mě nejspíš dávno nepracoval. Ale teď se situace změnila.
Dívám se na Daniela a přemýšlím. A v tu chvíli si uvědomuji jednu zásadní věc.
Beru do ruky opět telefon.
Když mi osoba na druhé straně zvedne telefon, řeknu jen jednu větu.
„Sofort, ich bestelle eine interne Revision in der Berliner Niederlassung."

Sleduji ho roztouženým pohledem. Nemůžu se zbavit toho pocitu, jak moc se potřebuji uklidnit zrovna pomocí sexu s ním. Mám se prospat. Prospat. Přitisknu nohy pod dekou blíž k sobě a stisknu oběma rukama můj penis mezi stehna. Zavřu oči a snažím se všechno to napětí rozehnat pouhými myšlenkami. Poslouchám Richardův telefonát, ale německy vůbec neumím. Jen jsem pochopil, že mluví o Berlíně, o inspekci a to je vše. Otočím se na druhý bok a přitáhnu si deku až k bradě.
Bude uklízet smetí, co jsem já nadrobil. Co mám udělat?
První co mě vždy napadne je, utéct. Zmizet. Řešení pro mě. Bezcitné, nemyslící vůbec na to, jak se Richard bude cítit.

Odkládám telefon na stůl a znovu začnu přecházet po pokoji. Nemůžu se nějak uklidnit. Ale když po očku sleduji Daniela, tak mu tohle asi moc nepomáhá. Zastavím se na moment u ledničky a vytáhnu si minerálku. Studená voda mi trochu zchladí hrdlo a trošku uklidní.
Otočím se na Daniela. Leží čelem k oknu a nemluví.
Popojdu k posteli. Sundám si boty a ponožky a lehnu si vedle něj. Nemám odvahu na něj teď mluvit. Nemám odvahu ho k sobě otočit.
Jen se k němu přitisknu, a podsunu pod něj jednu ruku. Druhou položím na něj a obejmu ho se strachem, že se ode mne odtáhne. Že se mne bude bát.
Přesto všechno, co k němu cítím, mi ale v hlavě stále běží jedna myšlenka, která nahlodává mou sebejistotu a klid.

Jeho tiché objetí. Trápí mě pomyšlení, že vůbec netuším, co si o mně myslí. Bojím se ho zeptat. Možná je se mnou jen ze soucitu a až se vzbudím, nebude tu. Jen lístek na stole, že už mi nedůvěřuje. Chytnu ho za ruce a pevně stisknu. Přejedu mu prsty u nohou po jeho holém nártu, abych cítil další kousek jeho teplé kůže.
Musím se naučit ovládat. Nesmím po něm nic chtít. Stačí jen pravidelně dýchat a mít zavřené oči. Předstírat, že je vše v pořádku, že už tu se mnou být nemusí a může mě opustit.
Předstírat, že spím a že už ho není potřeba.

„Nic se mu nestalo, nezabil jsem ho," řeknu tiše. Nechci, aby měl ze mě strach. Ale nejsem si jistý, zda to bude mít nějakou váhu. Opřu se čelem o jeho hlavu a zabořím nos do jeho vlasů.
„Bál jsem se o tebe."
Bál jsem se o to, co se mohlo stát. Nejspíš, kdyby to zašlo dál, asi by Lukas už opravdu nežil.
Daniel je jen můj. Nikdo na něj nemá právo. Co mám dělat, aby pochopil, jak moc ho miluji?
Jeho třas ustupuje a oddychuje už o něco klidněji. Jeho noha otírající se o můj kotník mi dává najevo, že mě vnímá. Jeho stisk mé ruky mě ujišťuje, že je tu se mnou.
„Už tě nikdy nenechám samotného," dám tichý slib, i když vím, že lžu. Že není možné, abychom byli spolu neustále. Den co den, minutu za minutou, každou sekundu. Ale budu se snažit být s ním co nejvíc.
„Miluji tě," zašeptám a políbím ho do jeho jemných vlasů.

Slyšet od něj tolik slov mě ještě víc utvrdí v tom, jak moc po něm toužím. Otočím se k němu a položím mu dlaň doprostřed hrudníku, prsty vjedu do škvíry mezi knoflíky.
„Nemůžeš mě pořád hlídat,“ zavrtím hlavou a podívám se mu do očí. „Co kdybys mě naučil, jak se bránit? Abych na tobě nebyl tak závislý?“
Přitlačím na něj a pak si pomůžu celou svou vahou, abych ho převrátil na záda. Zakleknu mu na stehna a chytnu ho za zápěstí podél těla.
Nemůžu mu odolat. Nemůžu odolat, abych ho nepolíbil na ten smutný obličej, na tepající spánky a starostlivé oči.
„Co bych měl dělat v tomhle případě?“ přimhouřím oči a přitisknu slabě svoje rty na jeho ústa.

„V tomhle případě bys ode mne dostal hlavičku," nepatrně jsem naznačil pohyb hlavou. Ucuknul a já toho využil, vykroutil jsem ruce. Jednou rukou jsem ho chytil za zápěstí a druhou rukou za krk a strhl jsem ho ze sebe dolů. Rychle jsem ho zalehl a přitiskl mu ruce k tělu.
„V první řadě bys měl začít víc cvičit a posilovat. Můžu tě naučit jak se bránit. Ale zareagovat správně v dané situaci je druhá věc."
Nakloním se až k jeho obličeji a oplatím mu jeho polibek.
„Až se vrátíme, začneme spolu chodit do posilovny a budeme spolu trénovat."
Při zmínce o posilovně se mi sevřel žaludek. Mé tělo si okamžitě vzpomnělo, jak skončila naše poslední a jediná společná návštěva posilovny.
„Důležité ale je, nenechat se nikdy navézt do něčeho, do čeho nechceš. Když sám nemůžeš, musíš požádat o pomoc jiné, ať by to byl kdokoliv."

Přistihnu se, jak překotně polykám pod jeho nátlakem na mé tělo. Snažím se to brát jako lekci sebeobrany, ale moje kůže začíná být horká a mým tělem prostupuje ten zvláštní pocit, který nikdy nedokážu popsat. Pokusím se vymanit ze sevření, abych ukončil tu blbou hru, kterou jsem si začal, jako bych nevěděl, že mi akorát rozbouří všechny buňky v těle a budu toužit po víc. Jeho ruka však ještě víc stiskne mé zápěstí a já se musím kousnout do rtu, abych nevykřikl, když mi vzrušivý impuls zasáhne oblast břicha a třísel.
„Pochopil jsem," uhnu pohledem, aby z něj nemohl nic vyčíst. "Snažil jsem se, ale nikdo mě neposlouchal. Neřekl jsi mi, že po mě vyjede."

Netušil jsem, že mu musím všechno říkat. Zvlášť takové věci.
„Moje chyba, promiň," odpovím polohlasně a pustím ho ze svého sevření. „Nevěděl jsem, že udělá něco takového."
Nevím o nikom, kdo by říkal, že by se k němu Lukas zachoval takovým způsobem. Možná věděl, že by s ním Daniel nešel dobrovolně. Možná věděl, že se od Daniela nehnu ani na krok. Možná proto všechno udělal, co udělal.
Překulím se z Daniela na druhou polovinu postele.
„Moje chyba, " zašeptám znovu a upřeně se dívám do stropu.

Sevře se ve mě všechno, když ztratím jeho teplo. Něco jsem nejspíš řekl. Můj tón hlasu. Zpanikařím. Bezdůvodně jsem ho odvinil.
„Omlouvám se, jestli jsem se tě dotknul," vyhrknu a posadím se.
Natáhnu k němu ruku, ale pak si to rozmyslím.
„Mělo mě to napadnout....už mi to vlastně naznačil v tom bazénu," skloním hlavu. „Myslel jsem si, že se nic nestane, když si dám s ním jenom skleničku. Jsem nepoučitelnej hlupák."
Sklouznu dolů z postele.
„Promiň," řeknu ještě jednou na omluvu a zamířím na toaletu.
Nutně potřebuji sklopit prkýnko.
Nutně potřebuji obejmout kolena.
Nutně potřebuji stísněný prostor.
Ksakru, potřebuji Richarda.

Vyskočím na nohy a rozběhnu se za Danielem. Stihnu ho chytit, když otvírá dveře na záchod. Zabouchnu ty dveře a pevně ho obejmu.
„Nemá cenu před tím utíkat," zašeptám mu do vlasů. „Chceš se naučit bránit, tak se tomu postav a neutíkej."
Tisknu se na jeho záda.
„Nedovolím, aby ti někdo ubližoval, slíbil jsem to," vzpomněl jsem si na svůj slib, který jsem si dal u nich na farmě.

Slova ve vlasech. Tak blízko ucha. Udělá se mi nevolno. Příjemně nevolno. Podlomí se mi nohy. Musím tiše vydechnout. Jsem už nějakou dobu totálně rozrušený a tohle bezvýznamné gesto mě donutí zavřít oči a otřít se vlasy o jeho obličej. Zatraceně. Mám nutkání si odhrnout vlasy z krku a nechat se tam líbat.
„Chci být jako ty," zašeptám a stisknu rty k sobě. „Dokázat aspoň nespadnout do průs**u. Držet s tebou krok."
Co to melu za nesmysly. Otočím se k němu a vrhnu se mu na ústa. Vytahuji mu košili z kalhot a přejíždím dlaněmi po jeho kůži. Sakra. Má tak nádherné tělo. Cítit pod sebou všechny ty svaly. Zavadím o jeho bradavky. Syknu vzrušením. Rychle vytáhnu ruce ven a prohrábnu si nervózně vlasy.
„Promiň!" vyhrknu. „Jsem z tebe nervózní."
Udělám krok dozadu. Ksakru!

Konec.
Konec začátku.
Jeho ruce na mém těle. Takový rychlý útok mi doslova vezme dech.
Když udělá krok zpět a začne si prohrabovat vlasy, já udělám krok vpřed. Chytnu Danielovy ruce za zápěstí a přišpendlím ho na stěnu za ním. Tentokrát se já vrhnu na jeho ústa.
I když jsem se ze začátku zdráhal, teď mé sebeovládání vzalo za své. Tisknu se na něj, tlačím ho na stěnu a nedovoluji mu svým polibkem říct ani slovo protestu. Tak moc mě přitahuje a jeho reakce zvlášť, že jsem ztracen vždy během vteřiny.
Můj dech se zrychluje současně s jeho a já ani nemám snahu cokoli skrývat.
Chci ho.

Zatraceně. Do prd**e.
Prát se s jeho jazykem, který z nich má právo být v čích ústech. Chci někdy vyhrát. Chci někdy přejíždět po jeho zubech. Je tak rychlý. Nestačím se o ten jeho ani otřít. Jen se dostanu na jeho rty, abych je smočil. Když mi stiskne dolní ret a potáhne ho k sobě, jen vydechnu tichý sten a moje ruce automaticky hledají nejkratší cestu do jeho kalhot, aby jako první ukořistily jinou část jeho těla. Zaplaví mě pocit štěstí, že jsem tuhle bitvu vyhrál. Teplý. Hebký. Chci ho. Zatraceně. Nestačím s dechem. Udusím se, jestli nepřestane s těmi polibky. Nabízím mu svůj krk, aby nechal moje ústa na pokoji, abych se mohl nadechnout. Dám si pár hltů vzduchu, abych se přesvědčil, že mi jeho rty znovu chybí, že je musím vyhledat a nechat si jazykem opět pátrat v ústech.

Oběma nám dochází dech. Ale jeho ústa chutnají tak úžasně, se jich nechci vzdát.
Jeho ruce již zabraly poslední volný prostor v mých kalhotách, můj malý přítel se mu sám hned hrne do dlaně, aby se nechal potěšit. Je to tak opojné, že začínám mít slabé nohy. Chytnu Daniela za ruce a naznačím, že chci uvolnit sevření prádla. Sám se pak vrhnu na jeho triko a vytáhnu mu ho až pod krk. Zakousnu se jemně do jeho bradavky a druhou stisknu mezi prsty.
Ale nevydržím u nich dlouho. Chci víc. Víc. Je to všechno tak náhlé, že se skoro neovládám.
Položím ruce na jeho záda a zatím co své polibky přesunu na jeho krk, sjíždím rukama dolů, až je zasunu za lem kalhot.

Jsem tak nedočkavý. Bojím se, že mu najednou dojde, že ho hrozně chci. Že nehodlám čekat, zda nosí něco po kapsách či dosáhne do šuplíku nočního stolku. Je tak pomalý. Připadá mi najednou všechno jako věčnost. Nervózně škubu jeho kalhoty dolů a nedbám na jeho rostoucí erekci, která se zašprajcne ve spodním prádle. Zatraceně, má ho tak nabuzenýho, že ani nejde přes něj přetáhnout prádlo.
Ať si s ním dělá, co chce, když nechce jít ven. Co dělá s mými kalhotami? Na co čeká?
Ruce zasunuté za páskem. Takhle ho nikdy nedostane ven. Potřebuje vzduch. Udusíme se oba.
Kašlu na nějaký zip. Zavlním se v bocích a odírám si páskem bederní kosti.
Musím povolit knoflík, musím rozepnout zip. Bez toho by se nejspíš ven nedostal.
Takových překážek!!
Moje steeplechase skončí hned na prvním bullfinchu.

„Uklidni se Danieli!" zavrčím, když vidím, jak bez rozmyslu rve prádlo dolů.
Sevřu jeho ruce nad hlavou. Druhou rukou ho chytnu pod krkem a stisku, abych ho aspoň trochu přibrzdil.
„Nemáme tu s sebou tolik věcí, abys mohl všechno rozervat," zakousnu se mu do ucha.
Pustím jeho krk, aby se mohl nadechnout, povolím přezku na pásku a rychle rozepínám jeho kalhoty.
„Teď můžeš pokračovat," pustím jeho ruce a sám hned zajíždím do jeho kalhot, abych stiskl jeho penis, nedočkavě se deroucí ven.

Moje šílená jízda končící podražením předních noh do kleku zahryznutím do mého ucha. Rychlé nádechy a svíjení se pod jeho útokem na mé nejcitlivější místo. Zatřepu hlavou, abych ho sundal. Prsty obepínající můj krk... Ten kůň nejspíš do cíle vůbec nedojede, jen chroptím vzrušením, těkám očima z místa na místo a přehrávám si jeho slova, kterým vůbec nerozumím, v hlavě.
Můžeš. Pokračovat. Můžu. Moje ruce zpět na jeho chloubě. Jestli si mě ihned nevezme, rozdrtím ho.

Střepu ze sebe své prádlo dolů na zem a skopnu ho bokem. Chytnu Daniela pod zadek.
Pevně ho chytnu, nadzvednu a jeho nohy si nechám omotat kolem boků. Natlačím ho na stěnu a pak s ním pomalu sjíždím dolů k zemi.
Když dokleknu přitisknu si ho víc na sebe a prsty jedné ruky zapátrám, zda mám možnost si ho vzít hned a bez nějaké přípravy.
Jen jemně je zasunu a dál nepokračuji. Danielův chtivý výraz mluví za vše a všechnu tu nedočkavost po spojení přenáší na mě.
Mírně ho nadzvednu a nasměruji proti sobě.
„Chytni se mě," hlesnu, a aniž bych čekal, až to udělá, zatlačím jeho tělo dolů a dvojí krátký výkřik se rozlehne po apartmánu.
Zapřu se o něj, až se drsně otře o stěnu za sebou.

Kůže rozdírající se v okolí páteře o hrubou omítku. Prsty, které jako by se přesvědčovaly o tom, zda ho opravdu chci. Copak nevidí moje touhou ovládané zorničky, ruce namotané do košile? Zatlačím dychtivě paty do jeho zad a na jeho povel se ho pevně chytnu kolem krku. Bere si mě náhle, rychle, přesně tak jak chci.

Danielova dravost mi bere dech. Drží se mě kolem krku a dusí mě svým objetím.
Nadzvednu se v kolenou, přidržím si ho, aby mi nevyklouzl, a začnu bez nějakého čekání přirážet.
Jeho záda se bolestivě odírají pod mými nájezdy o drsnou omítku. Jednou rukou ho pustím a zajedu za záda, aby nárazy nebyly pro něj tak bolestivé. Nehledím na to, že se mi dřou klouby na prstech.
Jen s polohlasnými vzdechy jedu ve svém tempu a snažím se vstřebávat všechny impulsy vysílané do celého těla.
Tak rychlé. Všechno je tak rychlé, že ani nevím, kdy se všechny vzruchy z celého těla, začaly stahovat do jednoho bodu.
Opřu si čelo o jeho rameno a kromě přicházejícího orgasmu vnímám jen tlak jeho nohou do mých zad, které mě udržují při vědomí a zdravém rozumu.

Vzrušuje mě způsob, jakým si mě Richard bere. Sebral mi veškerý prostor, který mě tak na začátku našeho vztahu, kdy jsem to bral jen jako příležitostný sex, děsil a připravoval o vzduch v plících. Jsem uvězněn mezi jeho horkým tělem a studenou zdí, v pasti, bez možnosti úniku.
Naše splynutí je tak těsné, tak intimní, že nemůžu rozpoznat, či srdce tak zběsile bije, zda jsou to moje nebo jeho vlasy, co mě šimrají na obličeji, zda kapky potu stékající po kůži jsou Richardovy či moje. Bojím se, že ho svým objetím rozdrtím, ale všechno se ve mně svírá v křeči, nemůžu ovládnout svaly, abych je povolil. Jen se zakousnu do své ruky, abych mu už více neubližoval, a vydávám tlumené výkřiky, když na mě začne padat strop orgasmu a drtit mě pod sebou.

Daniel zakousnutý do své vlastní ruky jen tlumeně sténá, neschopen plně vyjádřit své pocity naplno, tak jak u něj bývá obvyklé.
Cítím, jak se začíná stahovat. Hrne se na něj orgasmus s takovou intenzitou, že se mu svaly stahují do křeče a víc mě tak svírá ve svém objetí.
To znásobí i mé vnímání všeho, co se na mne hrne. Mé pohyby již nejsou tak rytmické. Ztrácím se v tom a nejsem schopen zabránit posledním silným nájezdům až na doraz. Odřenou ruku z Danielových zad zasouvám zpět pod jeho zadek a z posledních sil si ho nasunu na sebe vší silou, s táhlým hlasitým zasténáním propouštím do něj své uspokojení.
Natlačím se na něj svým tělem a ještě víc ho přirazím na stěnu, protože nejsem schopen ničeho jiného, než se o něj zapřít a počítat vteřiny, kdy naplno prožívám svůj orgasmus.

Prudký příraz mě zbaví vzduchu a na pár vteřin vědomí. První okamžik je to až nepříjemné, jak je hluboko, ale moje tělo na to reaguje úplně jinak, vyplavuje ze sebe všechno napětí, cítím teplé vlhko na svém břiše a mezi stehny a nehodlám se té plnosti vzdát, patou mu přejedu několikrát po zádech, abych si ho co nejvíc přivlastnil. Chci mu toho tolik říct. Slova se na mě hrnou ze všech stran. Nemůžu vybrat to pravé, které by chtěl v tento okamžik slyšet, a tak je raději všechny spolknu a jen ho k sobě tisknu, aby se mé tělo přestalo třást.

Vydýchávám ten šílený nápor na celé moje tělo i mysl. Pokaždé mě překvapí, jakou má naše spojení sílu. Jak moc mě to pokaždé dostane do kolen. Jak moc intenzivně to prožívám já i Daniel.
Zvednu hlavu a zadívám se mu do očí.
„Jednou z toho umřu," usměju se na něj. „Ale byla by to krásná smrt."
Ještě trochu se třese, a já jen doufám, že je to z prožitého orgasmu a ne za strachu ze mě, a z toho, co se stalo u Lukase na pokoji.
Zajedu jednou rukou do jeho vlasů a přitáhnu si ho pro polibek a druhou rukou ho hladím po noze.
Hladím a omotávám svůj jazyk kolem jeho a nemůžu se nabažit. Nechce se mi přerušit to spojení.

Přivírám oči před jeho polibky. Jemně ho škrábu po zádech, abych se uklidnil a prsty druhé ruky propletu s jeho, kterou má položenou na mém stehně.
Nedokážu se zbavit třasu a pořád se mi motá hlava. Nevím, jestli jsem tím velkým vzrušením ve svém těle nedostal látku, co mi dal ten odbarvenej hajzl do pití, někam, kde mi to nedělá dobře. Srdce mi stále divoce buší a tepající spánky jsou bolestivé. Svírá mě to na hrudníku. Nechci se kvůli tomu divnému pocitu vzdát našeho tance jazyků. Je to tak omamující a v této chvíli to nutně potřebuji.

Jednou rukou ho hladím ve vlasech. Druhou svírám jeho prsty mezi svými. Jeho třas neustává. Přestanu ho líbat, pustím jeho ruku. Nadzvednu ho, nechám z něj vyklouznout své malé já a posadím si ho na nohy. Pořád zrychleně dýchá a vypadá to, že se stále nemůže uklidnit. Má zavřené oči.
Shrnu mu vlasy z čela.
„Podívej se na mě."

Pevně mu stisknu prsty. Když se dotkne mých vlasů, polije mě horko. Nepříjemné horko. Takové, jako když je vám špatně. Otevřu oči, když mě o to Richard požádá.
„Nemůžu se uklidnit," zašeptám a ještě víc stisknu jeho ruku.

Nadzvednu se. Pustím Danielovu ruku, chytnu ho oběma rukama pod zadek a zvednu se na nohy i s ním. Cítím, jako ho opouští má nadílka a stéká mi to na nohy.
„Měl by sis jít lehnout."
Nelíbí se mi, jak vypadá. Možná jsme to neměli dělat. Kdo ví, jestli mu něco Lukas nedal do pití.
Daniel si omotá kolem mě nohy, chytne mě kolem krku a já s ním pomalu dojdu zpátky k posteli.
„Zkus se prospat," zašeptám mu do ucha, než se i s ním skloním, abych ho mohl položit.

Nechci se ho pustit, ale najednou mě přemůže stejná slabost a bezmocnost, jako když jsem vypil obsah té nabízené skleničky. Zavřu oči hned potom, co mě položí na postel. Chci mu ještě říct, jak to bylo úžasné a že se ještě jednou omlouvám, ale už sám sebe nevnímám.

Daniel usne, jen co položí hlavu na polštář. Přetáhnu přes něj peřinu. Položím mu ruku na čelo. Je horké. Nelíbí se mi to. Prsty jemně přitlačím na jeho krční tepnu. Srdce pořád bije jako splašené. I ve spánku oddychuje rychle s pootevřenou pusou. Zajdu do koupelny, namočím ručník. Vrátím se k němu a položím mu ho na čelo.
Znovu se vrátím do koupelny, abych se aspoň trochu otřel, a obleču se. Posbírám Danielovy věci a hodím je na křeslo. Sednu si k němu na postel a položím na něj ruku, jako bych chtěl všechny ty projevy, způsobené kdo ví čím, zastavit.
Zatraceně, proč jsem jen Danielovi neřekl, aby si na Lukase dával pozor. Kdo měl ale tušit, že ten zmetek udělá zrovna tohle.
Sedím tak asi deset minut, když mi začne zvonit telefon. Rychle ho beru do ruky. Kluci od Jeffa se ohlásili, že už jsou tady a čekají v recepci.
Zkontroluji Daniela. Vypadá to, že bude nějakou dobu spát. Nechávám mu lísteček na stole, že se hned vrátím. Odcházím do recepce pro kluky, abych mohl pěkně v tichosti Lukase sbalit a vyprovodit ho ven. Nemůžu tam jít sám. Asi bych mu znovu něco udělal.

„Nemyslíš na nic jinýho, než jak si vyhonit ptáka!"
„To není pravda," bráním se.
„Kolikrát jsi skončil na záchodcích, co? Nejspíš ti to nestačilo, stačí jakýkoliv zájem a hned s ním jdeš do postele!"
„Jen jsem se napil."
Cítím, jak mi stékají kapky studeného potu po čele.
„Tam s tím houslistou jsi taky šel, jen tak...."
„Jen jsem mu pomáhal s věcmi..."
„Už ti nevěřím, najdi si někoho jinýho, kdo ti bude ojíždět..."
„Miluji tě!" křičím.
„Už tě nechci nikdy vidět."
Otevřu oči a vyděšeně zírám na strop. Stočím se na bok a utřu si slzy, které mi stékají po tváři.
To byl ale blbej sen....
Lísteček na stole...
Nebyl to sen? Svraštím obočí a rozklepe se mi brada.
Opravdu se to stalo?

Po cestě nahoru vysvětluji klukům, co od nich chci.
Zastavíme se před Lukasovým pokojem. Jeden z nich zaklepe.
„Hotelová služba. Máte tady, pane Beckere, vzkaz," ozve se jeden z kluků, protože mě by po hlase poznal a neotevřel by. Stojím opřený o stěnu vedle dveří a čekám, až Lukas otevře. Za chvilku se opravdu dveře otevřou. Kluci na nic nečekají a vpadnou dovnitř.
Vejdu a zavřu za sebou.
Stephan stojí u křesla, do kterého Lukase zarazil a drží ho pod krkem. Myslím, že nějakou dobu bude muset nosit rolák. Hans mezitím přešel ke skříni, vytáhl Lukasův kufr a začal mu bez řečí balit věci.
Pomalu dojdu k Lukasovi.
„Zřejmě si mi nerozuměl, když jsem říkal, že ti dovolená skončila," zavrčím na něj, skrz zaťaté zuby. „Odhlásíš se okamžitě z hotelu a hned zítra se budeš hlásit v práci. Nařídil jsem interní audit. Budeš jim k dispozici."
Sehnu se k němu a hrábnu mu do těch jeho blonďatých vlasů. Silně je sevřu, trhnu s nimi a zvrátím jeho hlavu tak, aby mi viděl do očí.
„Daniel je můj život. Sáhl si na něj a tos neměl," přiblížím se až k jeho obličeji. „Měl jsem tě zabít."
Pustím ho a o krok poodstoupím.
„To ti neprojde jen tak," chrčí Lukas pod Stephanovým stiskem.
Sevřu ruce v pěst. Zhluboka se nadechnu, abych zahnal chuť na něj skočit.
„O něco se pokusíš a zakroutím ti krkem."

Moje srdce opět buší jako o závod, jak se bojím, že to vše byla pravda. Že mám na stole vzkaz, že mě opouští. Sevře se mi hrdlo a udělá se mi znovu špatně. Chci se přesvědčit, co je na tom papíře napsáno, ale najednou nemám odvahu. Ani sílu. Jen zase zavřu oči a nerozlišuji, zda jsem usnul nebo omdlel.

Když má Lukas sbaleno, sejdeme dolů na recepci.
„Pan Becker se odhlašuje už dnes, vyřiďte to co nejrychleji," sdělím recepčnímu.
Ten se podívá na mě a pak na Lukase.
„Pan Becker má ale pokoj rezervovaný ještě dva dny..."
„Myslím, že jste mi nerozuměl, když jsem s vámi mluvil o práci," přeruším ho netrpělivě.
„To je v pořádku. Volá mě práce," pokusí se o úsměv Lukas, aby zklidnil situaci a nevyvolal zbytečný rozruch, což mě se moc nedaří.
Pořád jsem vzteklý a jeho přítomnost to jen podporuje. Pořád vidím, co udělal Danielovi, když jsem vletěl k němu do pokoje. Na spánku mi musela naběhnout žíla a klouby na prstech mi modrají, jak je svírám v pěst.
Stephan si raději stoupne mezi mě a Lukase. Dobře vidí, jak je situace napjatá.
Recepční nakonec vyřídí v rychlosti odhlášení z hotelu a odcházíme na parkoviště.
Podívám se na Lukasovo auto. Poslední model Mercedesu.
„Pěkné, je nové?" otočím se na něj. „Jsem zvědav na výsledek auditu."
Lukas se mírně zamračí a je vidět, že lehce znervózněl.
„Kluci tě doprovodí až do Berlína, aby se ti cestou něco nestalo. Zítra si zkontroluji, že jsi v práci."
Dívám se ještě, jak Stephan nastupuje s Lukasem do jeho auta a Hans jede za nimi v druhém.
Konečně povolím pěsti. Zhluboka se párkrát nadechnu. Chtěl bych si zakouřit. Potřebuji si zakouřit. Už vytahuji krabičku cigaret z kapsy, ale pohled na hotel mě zastaví.
Musím se vrátit za Danielem.

Otevřu oči a dívám se znovu na papírek na stole. Jsem v pokoji sám. Je tu ticho. Netikají tady ani hodiny. Nehučí ani klimatizace. Děsivé a tíživé ticho. Posadím se a svěsím nohy na zem. Bolí mě celé tělo. Připadám si, jako by po mě přeběhlo stádo bizonů. Pálí mě obtisky polibků na krku a všude na kůži, kde se mě jeho ústa dotkla. Vybavuje se mi celý náš zuřivý sex a sáhnu si mimoděk mezi nohy, kde cítím ještě jeho sperma, a bolí mě zadek. Zatraceně, nemůžu to po něm chtít někdy normálně? Svalím se na záda a pozoruji strop. Možná proto mě opustil. Protože to po něm neustále vyžaduji, jak nějaká nymfomanka. Neumím to zkrotit a normálně to rozdýchat.
Nikdy jsem to takhle intenzivně necítil.
Nikdy jsem to pořád tak po někom nechtěl.
Nikdy jsem tolik nechtěl, aby byl někdo semnou.
Nikdy jsem nikoho tak nemiloval.

Nakonec mě přemůže závislost a zapálím si jednu cigaretu. Pomůže mi to aspoň trochu se uklidnit. Stojím před hotelem, kouřím a přemýšlím, jak to všechno dopadne. Nařídil jsem interní audit, protože mi pár věcí kolem Lukase nesedí. Jako třeba to jeho nové auto, jeho ubytování v jednom z nejdražších apartmánů v tomhle hotelu.
Vytahuji telefon a znovu volám.
Zjišťuji, že nasazení lidé na audit, už naběhli do firmy a už pracují. Rychle, tak jak jsem chtěl. Žádné zbytečné zdržování. Vědí, co mají dělat.
„Okamžitě zablokujte veškeré přístupy Lukasovi Beckerovi a jeho sekretářce. Budou vám k dispozici, dokud neskončí audit. Pokud budete potřebovat něco vysvětlit, nebo najít, zkontrolovat, budou pod dohledem. O čemkoli podezřelém mě ihned informujte."
Končím hovor. Zamáčknu nedopalek do popelníku.
Měl bych už jít za Danielem.
Vracím se zpátky do našeho apartmá.

Usínám v poloze s chodidly na zemi. Zdají se mi znovu ty tíživé sny. Vidět Richardova záda, zahalené v husté mlze, jak se postupně noří do té neprůhledné clony a ztrácí se, až nakonec úplně zmizí, je bolestivé. Sevřu ve spánku ruce v pěst.
„Miluji tě," šeptám. "Nenechávej mě tu prosím... samotného."

Potichu otvírám dveře do našeho pokoje. Je tu ticho. Vejdu do ložnice. Daniel leží na půl na posteli a nohama na zemi. Vypadá, jako by se rozhodl někam odejít, ale spánek ho znovu přemohl. Vrátím se ke dveřím a věším z venku na kliku cedulku NERUŠIT.
Odložím telefon a hodinky na stolek. Svleču se a zůstanu jen ve spodním prádle. Chytnu Danielovy nohy a opatrně je položím na postel, abych ho nevzbudil. Mokrý ručník z polštáře hodím na zem.
Lehnu si k Danielovi a přetáhnu přes nás peřinu. Zkontroluji mu tep. O něco se zklidnil.
Opatrně pod něj podsunu jednu ruku a s objetím se k němu přitisknu.
Pořád mě neopustily výčitky, že jsem to dopustil. Vždyť jsem slíbil, že nedovolím, aby mu někdo ubližoval. Přitáhnu hlavu k té jeho a zabořím obličej do jeho jemných vlasů.
Nikdo mu nebude ubližovat.
Nikdo mu nesmí ubližovat.

Ve spánku cítím příjemné teplo. I moje srdce a tep se uklidňuje. Mlha se ztrácí a vidím Richardův obličej, jak jde zpátky ke mně. Všechno bude dobré, říkají jeho oči. Vztáhnu po něm ruce a obejmu ho. Chci se uklidnit a jen tak se k němu tisknout. Ale prostě to nejde. Nejde se ho jen tak dotknout, aniž by se mi nepostavily chloupky na zátylku. Přetáhnu přes něj svou nohu a propletu se mezi jeho, abych ho co nejvíc cítil u sebe. Cítím jeho dech ve svých vlasech.
Vím, že spím.
Uvědomuji si tu touhu, co ve mně narůstá jeho blízkostí.
Ale nic po něm nechci.
Spím.

______________________________________________________________

moje písmenka pěkně všechny pohromadě Smile Smile
topbee-yaoibox

Dodatek autora:: 

DandyP:
Nikdy si nedávejte skleničku s někým, koho chcete utopit v bazéně. Nikdy nedávejte Richardovi příležitost projevit své vnitřní temné já. Nikdy neutíkejte před něčím, čeho se bojíte.Nikdy nechtějte po někom sex, když jste pod vlivem oblbovacích léků. Nikdy prosím Richarde nenechávej Daniela samotného.

topinka1970:
teda vážně nevím, co k tomu dodat... ptali jste se minule - Kdo je ten Lukas? Nová postava je nebezpečná... Otázky na tyhle odpovědi jsou tady Smile
Ale nemyslete si, že to skončí jen tímhle, přeci jen v Evropě budou ještě nějakou dobu.
Jen musím říct, že Richard se docela nervnul, ale musím i podotknout, že to je jen lehká forma jeho vzteku...

5
Průměr: 5 (17 hlasů)