Double gravitation II - I před bouřkou je tráva zelená - část 8

Následující den jsme strávili většinou v pokoji. Chtěl jsem, aby se Daniel dal trochu dohromady.
Kluci mi volali, že Lukas už je v Berlíně. Poděkoval jsem jim a domluvili jsme se, že pokud by bylo potřeba, tak mi píchnou.
Audit na berlínské pobočce se rozjel a je v plném proudu. Průběžně mi posílají zprávy. Zatím na nic nepřišli, ale podle toho, co mi říkali, jsou Lukas a jeho sekretářka docela nervózní.
„Danieli! Vstávej!" plácnu Daniela po zadku, který na mě zpod peřiny vystrkuje. Nikdy se neudržím, když vidím tu krásnou část jeho těla.
Jen něco zamručí, trochu se skrčí, přitáhne si nohy k sobě a leží dál.
„Danieli!" zavolám znovu a raději vstanu z postele. „Dneska se jde ven!"

Mám hlavu jak balon. Jako bych byl po flámu. Je mi stále špatně od žaludku, ale nejspíš z hladu. Jsem ráno mrzutý a myslím, že jsem z postele vstal špatnou nohou. Násilím jsem byl vhozen do sprchy a postaven ke švédskému stolu, ať se pořádně nasnídám. Ta servírka, co prochází kolem, se na Richarda stále usmívá. U našeho stolu už byla asi pětkrát, zda něco nepotřebujeme. Ten číšník se může přetrhnout, aby mu načepoval kávu a dokonce mu do ní dal speciálně šlehačku.
Vyděsí mě, když vyskočí tousty z přístroje. Naložím si je na talíř, hodím k nim volské oko a sýr a ještě si to zapeču v mikrovlnce. Nějaký pomocník kuchaře, co pomáhá s doplňováním jídla, drží Richardovi talíř a obchází s ním stůl a nakládá mu tam vše, na co Richard kývne.

Podívám se na Daniela, když si vybíráme jídlo ke snídani. Přijde mi dost nervózní.
„Danieli, uklidni se. Nech se prostě obsloužit. Ti lidi tu od toho jsou." usměju se na něj. Pohladím ho po ruce, kterou má položenou na stole.
Servírka se opět zastaví u našeho stolu, jestli něco nepotřebuji. Podívám se na ní, oplatím ji ze slušnosti úsměv. „Děkuji, mám všechno, co ty Danieli?" otočím se na něj.
Myslím, že snídani ukončíme co nejdříve, abychom mohli vyrazit ven.

Můžu být rád, že jsem zaujatý pozorováním všech usmívajících se a vlezlých vetřelců, a ne sledováním Richarda. Nejspíš bych se nenasnídal a přinutil ho, aby mi věnoval aspoň jeden polibek přede všemi, že patříme k sobě.
Venku se trochu uklidním. Zjišťuji, že tady ve Varech nejspíš všem zmrzl úsměv na tváři a jinak se už ani tvářit neumí. Vyberu si na jednom stánku ten podivný hrnek s brčkem v uchu, protože mě Richard přesvědčil o tom, že musím ochutnat všechny prameny.

Chodím s hrnkem v ruce a připadám si jako blbec. Plno lidí kolem nás dělá to samé a mě to přijde divné. Promenáda je plná lidí a já mám pocit, že nejsem v lázních, ale na nějaké turistické atrakci. Rodný jazyk hodně přehlušuje angličtina a ruština, občas slyším němčinu. Směsice lidí ze všech možných koutů světa, až se mi z toho začne točit hlava. Začínám být nervózní. Možná i z toho, co se stalo předevčírem. Přistihl jsem se, že neustále pozoruji lidi kolem, jako by nás měl každou chvíli napadnout a držím se pořád blízko Daniela.
Ten se naštěstí už trochu uklidnil a vypadá, že si to i užívá.
Sem tam, když míjíme některé lidi, můžou se se svým úsměvem na mě nebo Daniela úplně rozpustit. Jedna taková štíhlá černovláska, nás pronásleduje od posledního pramenu a vypadá, že snad ani neví, kolem čeho chodí.
Chtělo by to někam, kde je větší klid.

Mám aspoň něco v ruce. Nenutí mě to žadonit po Richardovi nějaký malý dotek na mé ruce a pár minut se nestydět za svou orientaci a jít prostě s ním. Moje touha poznání nakonec vítězí. Stává se ze mě sběratel letáčků, mapek a naše procházka konečně dostává směr. Stačí mi pár pohledů do mapy, abych se zorientoval a táhl Richarda od zajímavosti k zajímavosti. Jen mě mrzí, že nemám žádný foťák, že nemůžu nic zachytit skrz hledáček a už vůbec ne nenápadně ukradnout jeden jeho pohled do objektivu.

Daniel evidentně ožil. Byl dobrý nápad ho vytáhnout ven. Procedury má naplánované až na pozdější odpoledne, tak aspoň strávíme chvíli mimo hotel. Jeho ruce se plní vším možným a myslím, že mu to za chvíli bude padat na zem. Odložím hrnek u jednoho pramene a nabídnu se, že mu s tím pomůžu. Aspoň se té věci zbavím. A rád. Mám pocit, že mi v břiše za chvíli budou kuňkat žáby.
„Tak kam půjdeme teď?" rozhlížím se kolem.
Ta černovláska se pořád nenápadně drží poblíž a hází naším směrem úsměvy.
Daniel je můj. Pomyslím si v duchu, když se na chvíli zaměří pohledem na něho.
Nebo, že bych se spletl a chodí za námi kvůli mně?
„Nepůjdeme někam, kde je trochu míň klid?" zeptám se Daniela, když se k němu přiblížím tak, až se ho dotýkám ramenem.

Zvednu hlavu od mapy a podívám se na Richarda, když se o mě lehce otře. Mám v očích otázku. Jeho pohled je takový... Nevydržím to a chytnu ho letmo za ruku a propletu se na pár vteřin s jeho prsty. Chci ho políbit, ale je tu tolik lidí.
„Vyjedeme nahoru lanovkou a můžeme zmizet v lesích a přitom mít město jako na dlani,“ navrhnu a ukážu mu to místo na mapě, abych se k němu mohl přitisknout, cítit zčásti jeho teplo a dech ve svých vlasech.

Přivoním si k jeho vlasům. Mám rád tu jeho vůni. Vždycky mě dostane.
„Zajdi koupit lístky, já si zatím zakouřím," řeknu Danielovi, abych zahnal ten pocit, který se na mě s jeho blízkostí žene. Vytáhnu krabičku cigaret a zapálím si.
„Dobrý den," ozve se vedle mně ženský hlas. Otočím se. Černovláska. Vypadá to, že umí dobře anglicky, protože bez rozpaků pokračuje.
„Omlouvám se, že vás obtěžuji, nejste náhodou nějaký herec? Někoho mi moc připomínáte," usměje se na mě a přikročí ještě o krok blíž.
Ze slušnosti jí úsměv oplatím.
„Musela jste si mě s někým splést," odpovím a znovu potáhnu z cigarety.
Kdybych byl na holky, nejspíš bych po ní už dávno vyjel. Je opravdu moc hezká. Rozhlédnu se po Danielovi. Stojí právě u kasy a kupuje lístky.
„Jedete na rozhlednu? Jedu taky, můžu se k vám přidat?" promluví znovu černovláska.
„No já nevím, není to moc vhodné, neznáme se," nevím, jak se jí zbavit, abych nebyl hrubý.

Když se otočím od pokladny s lístky na lanovku, zavadím pohledem o Richarda. Chci mu věnovat jeden ze svých úsměvů, když si uvědomím, že vedle něj stojí nějaká dívka, bez zábran se s ním baví a její úsměv je mnohem hezčí, než ten můj. Snažím se ovládnout ruku, která drtí lístky do nevzhledné kuličky.
Dýchej Danieli, buší mi v hlavě. Tvoje žárlivost tě vždy přivede do problémů. Musíš se naučit se dělit. Nepatří ti. Není to věc. To, že s ním sdílíš jeden byt a spíš s ním, neznamená, že jste manželé a že si nemůže kdokoliv z nás s někým jiným vyjít.
„Jede nám to za deset minut,“ zavolám směrem k Richardovi. „Mrknu zatím tady do suvenýrů.“
A zapadnu do obchůdku. Nedívej se ven. Kup si pohled. A hlavně dýchej.

„Váš kamarád je moc hezký," ozve se znovu slečna, když se oba otočíme po Danielovi, který právě mizí v malém obchůdku se suvenýry. „Ráda ho taky poznám. Jste oba velmi sympatičtí."
Je mi v ten moment jasné, o co černovlásce jde. Buď o to vydělat si nějaké peníze, nebo rovnu někoho sbalit. Někoho, kdo aspoň trochu smrdí penězi. Tyhle ty osoby na to mají čuch.
„Není to můj kamarád," odvětím. Nadechnu se, že budu pokračovat, jenže mě přeruší. Přijde blíž ke mně, zvedne ruku a konečky prstů se dotkne mé paže.
„Tím pádem jeho společnost nepotřebujete, můžu ho nahradit. Znám to tu, provedu vás po okolí." výmluvně nadzvedne obočí a její úsměv ukáže všechny její krásné zuby.
Chytnu její ruku a dám ji ze sebe dolů. Potáhnu si znovu z cigarety a mírně od ní poodstoupím.
„Myslím, že jste mě špatně pochopila. On je můj přítel, žijeme spolu a nemám chuť ho s kýmkoli vyměnit." Odhodím nedopalek, obejdu ji a bez dalších řečí jdu do obchodu za Danielem.
Zatracené ku.vy, jsou všude a je jim jedno co ojedou, hlavně když z toho mají prachy.

Proč jsem se ohlédl?
Dotek na jeho paži. Já se celý den tak držím, abych o něj ani vlasem nezavadil a ona na něj sahá. Vrazím do stojanu s porcelánovými hrnky. Snažím se je zachránit, aby všechny nedopadly na zem. Prodavačka ke mně přiskočí a pomáhá mi zachraňovat situaci.
„Zaplatím to,“ hrnu ze sebe omluvně a vytahuji peněženku. „Omlouvám se, promiňte...“
Pohled ven. Chytá ji za ruku. Srdce mi buší splašeně. Co jsem ti sakra říkal o tom dýchání!!!!

Než vejdu do obchůdku, ještě se po ní otočím. Stojí, dívá se za mnou, a když zaregistruje můj pohled, znovu se na mě usměje. Zřejmě to holka nepochopila.
Jen co vejdu dovnitř, vidím kolem Daniela nějaký rozruch. Klečí na zemi s prodavačkou a sbírají ze země hrníčky. Některé jsou rozbité.
Daniel se celý červený omlouvá a něco drmolí. Nejsem si jist, jestli mu prodavačka rozuměla.
„Copak se stalo?" zeptám se, když si k němu přidřepnu a začnu sbírat střepy.

„Šéfe,“ vyhrknu a vyskočím na nohy. „Jsem nemožnej, jsem to tu rozflákal... všechno...“
Podívám se znovu ven z okna. Ona stále čeká venku.
O čem si povídali? Domluvili si schůzku? Půjde si třeba večer zaplavat nebo půjde ven si zakouřit a odejde s ní?
Usmívá se. Nejspíš ji neodmítl. Jinak by tam nestála. Moje sebevědomí jde do háje.

Promluvím na prodavačku anglicky. Odpoví mi jen naučenou větou, že nerozumí. Tak na ní promluvím německy. Trefa. Teď už jsme se domluvili.
„Pojď, zaplatíme to a půjdem, než nám ujede lanovka," otočím se zpět na Daniela.
Vypadá jako by neslyšel.
„Danieli," oslovím ho znovu. Všimnu si, jak se zamračeně dívá ven. Podívám se tam také.
Do prčic. Je tam pořád ta holka a stále se dívá směrem k obchůdku, jako by čekala, až vyjdu ven.
Trochu se nakloním k Danielovi blíž.
„Dane," zašeptám a nasadím svůj hluboký tón, abych ho zaujal. „Dane, ujede nám lanovka."

Neschopný! Zase jsem tak neschopný! Zničit a nechat to vyžehlit Richardem.
„Jasně, lanovka,“ kývnu hlavou a rozevřu pěst, ve které mám zmuchlané jízdenky.

Zajdu s prodavačkou ke kase a vyřídím účet. Myslím, že mi stejně naúčtovala víc.
Vycházíme s Danielem z prodejny. Černovláska nás uvidí a rozejde se k nám. Sakra ta je neodbytná. Je jako štěnice.
Chytnu Daniela za ruku a na moment se ještě zastavím.
„Musíš mě navigovat, abych se ti neztratil," zašeptám mu do ucha. Chytnu ho pod bradou a zvednu hlavu. Koutkem oka pozoruji tu slečnu. Pořád to nechápe, míří k nám.
„Miluji tě," zašeptám znovu a políbím ho.

„Trpím,“ vdechnu mu do tváře, když mě chytne pod bradou. „Taky tě miluji.“
Moje ruce v jeho kapsách. Cítit jeho pevný zadek. Jeho rty. Zatraceně, chybí mi. Chci ho sjet polibky přitisknutého někde o strom. Mám nohy jak z gumy pod jeho nepatrným polibkem. Zatraceně. Jak to mám po zbytek dne vydržet. Nechci se otírat. Přece moc dobře vím, že mě to rozruší a prozradí.
„Musíme nastoupit,“ zahuhňám a vytáhnu své ruce z příjemného tepla.

Myslím, že to slečna konečně pochopila.
Nastupujeme do lanovky, a když se rozjíždíme, ještě ji zahlédnu, jak se otáčí a odchází. Zbytečně se mnou ztratila čas. Musí si na svoje hrátky najít někoho jiného.
I přesto, že už mám od ní klid, stále se držím v těsné blízkosti Daniela. Ten malý polibek, jeho ruce v kapsách na mém zadku... Zhluboka se nadechnu a raději se dívám ven.
Cesta netrvá dlouho. Vystoupíme.
„Půjdeme na rozhlednu, nebo někam jinam?" ukážu prstem nahoru.

Kdyby mi to nebylo trapné, vyplázl bych na tu holku jazyk. Musím se naučit víc věřit v Richarda. Nechápu, proč žárlím. Jsem do něj blázen, přesvědčil mě už tolikrát, že jsem jen jeho. Moje touha ještě víc vzroste. Dýchání mi nepomáhá. Ještěže cesta trvá jen chvíli, že je kabinka plná lidí.
Čerstvý vzduch v plících mi zrychlí průtok krve v žilách. Nebo je to tím, že se srdce zbláznilo a jen tak si samo od sebe začne rychleji tlouct?
„Líbí se mi zelená,“ vyhrknu první, co mě napadne. „Půjdeme po zelené.“

Rozhlédnu se kolem sebe. Na stromech jen vidím nějaké barevné značky. Nechápu tohle značení. Rozhodně je lepší vzít mapu a jít si podle svého. Ale tady to asi nejde.
Chvilku se rozhlížím po lidech a nakonec vyberu cestu, kde skoro nikdo nejde. Ukážu tím směrem.
„Jdeme tam," dám povel jako na vojně a vyrazím rázným krokem mezi stromy.

Takový trapas, že jsem vybral cestu, kterou žádná zelená značka neznačí. Richard nasadí tempo, jako bychom před něčím utíkali. Nejspíš se mě bude snažit utahat na večer, ať po něm nic nechci a ať hned po večeři únavou odpadnu. Měl mi dát nějakou zátěž na záda, aby to měl na sto procent zajištěno.

Chvilku jdeme po nějaké cestě, která snad má být jedna z těch turistických atrakcí. Jedinou atrakci pro mne je teď Daniel a tu pohodu tu narušují lidé, kteří se tu sem tam objeví. Asi po patnácti minutách rychlé chůze, kdy se jen občas ohlédnu, jestli se mnou Daniel drží krok, odbočím mimo cestu mezi stromy. Už mám těch lidí po krk.
Nehledím ani na Danielovy protesty. Pozorněji se zadívám pod nohy. Vypadá to, že tudy občas chodí zvěř. Sejdu z jejich cestičky a opatrnější chůzí ji následuji. Stromy začnou řídnout, až se nakonec ocitneme na malém paloučku uprostřed té zelené nádhery.

Rozhlížím se a nejsem si moc jistý, zda jdeme správně. Podle mě Richard odbočil.
„Znáš nějakou zkratku?“ snažím se odlehčit situaci. „Nebo se mě chceš nadobro zbavit?“
Chci ještě něco namítnout, když se před námi otevře pohled na zelenou louku. Richard se zastaví a prohlíží si ten zelený plácek, jakoby přemýšlel kudy dál.
„Zabloudils?“ zeptám se ho a zezadu ho obejmu.
Položím mu hlavu na záda.
„Měli jsme jít po zelené.“

„Máš zelené málo?" rozmáchnu rukou kolem sebe. „Absolutně nevím, kde jsme, ale líbí se mi tu. Je tu klid a žádní lidi." Chytnu Danielovy ruce a rozpojím je, i když mi jeho objetí dělá dobře.
„Bolí mě nohy," zalžu, „můžeme si tu na chvíli odpočinout."
Dám Danielovi pusu. Sundám ze sebe mikinu a rozložím ji na zem. Nečekám, co na to Daniel a rovnou si na ni lehnu. Založím ruce pod hlavu, zavřu oči a zaposlouchám se do zvuků okolní přírody.

Nejspíš nádherná příroda. Ticho. Žádní lidi. Richard na zemi. Moc vzduchu. Pohybující se jeho hrudník nahoru dolů. Zavřené oči. Na zádech. Klidný. Já nejsem klidný. Ticho už taky neslyším, protože bušení v uších je hlasité a bolestivé. Sjedu pohledem přes jeho prsa, přes břicho k rozkroku. Je tam. Do pr**le. Na co zase myslím.
Příroda. Tráva. Modré nebe. Relax. Sex. On ve mě....
Ku.va.

Pootevřu trochu oči, když mi něco zastíní slunce. Daniel nade mnou stojí a mlsně si mě prohlíží.
„Budou tě bolet nohy," poznamenám a znovu zavřu oči. Z nohou skopnu boty, vytáhnu ruce zpod hlavy, protáhnu se a pak je znovu založím zpět.
„Udělej si pohodlí, máme chvilku čas."

Udělej si pohodlí. Při představě mého pohodlí mě přejede po zádech mírné brnění.
„Bolí tě nohy?“ vyhrknu.
Kleknu si do trávy a sundám mu ponožky. Musím se od něj držet dál. Co nejdál. Dám si jeho nohu do klína a promnu mu prst po prstu. Rukou v pěst mu přejedu kůstky po chodidle a přejdu na kotník, abych ho také promasíroval. Znovu se vrátím na jeho prsty a věnuji každému z nich delší pozornost.

Jeho ruce na mých nohách jsou velmi příjemné. Užívám si těch dotyků. Po chvíli bezděčně zatnu ruce pod hlavou v pěst. Klidně bych jeho ruce snesl i jinde. Povolím pěsti, jednu ruku vytáhnu zpod hlavy a poslepu nahmatám jeho nohu. Oplácím mu jeho masáž hlazením po jeho stehně.

Moje ruce se zastaví.
Zatraceně. Nechci si nic začínat.
Přesto pokračuji v masáži jeho lýtek. Dál moje ruce nedosáhnou a tak je přemístím ven na kalhoty a pokračuji s průzkumem jeho těla po látce. Sednu si mu na nohy. Vyhnu se středu a vjedu znovu pod oblečení, pod tričko, abych cítil na svých dlaních jeho horkou kůži. Pátrám po místech, které mě zajímají, které jsem už dlouho nezkoumal a snažím si je po paměti vybavit. Skloním se nad něho, abych se otřel zuby přes bavlnu o jediné nerovnosti, viditelné pod tričkem.

Když se Daniel přesune na mé nohy, opustím jeho stehno a ruku jen položím volně podél těla. Oči mám stále zavřené a se zatajeným dechem očekávám, na jakém místě ucítím jeho další dotek. Když se rukama dotkne mé kůže pod trikem, jen sevřu rty.
Když ale přejede zuby po mém citlivém místě, prudce vydechnu. Jako by mnou projel elektrický proud, který okamžitě postaví všechny mé chloupky do pozoru.
Obě ruce zasunu Danielovi pod triko na zádech. I jeho kůže je horká. Možná vyhřátá teplým sluníčkem, možná zahřátá rychlou chůzí, možná vzrušením.
Srdce, které se trochu uklidnilo, opět začíná nahazovat rychlejší tempo. Oči mi pod víčky těkají sem a tam a snažím se ustálit myšlenky na jediné. Na Daniela.
Již nesvírám rty pevně k sobě. Pootevřenými ústy oddechuji, protože Danielovo tělo, které mě tolik vzrušuje, je tak blízko. Při vzpomínce na jeho odhalené pozadí, které jsem měl ráno na dosah, se začíná projevovat i vzrušení dole, mezi mýma nohama.

Tiše zasténám, když mi Richard přejede po páteři. Cítím pod sebou jeho zrychlený dech a bušící srdce. Vyhrnu mu tričko nad prsa a kochám se jeho tělem. Líbám ho na kůži, nosem se otírám o bradavky a pak zase polibky přecházím dál, po žebrech, ujišťující se, že jsou jizvy všude tam, kde mají být. Jazykem mapuji ty nerovnosti a doufám, že je zahojím. Když ucítím jeho vzrůstající vzrušení, tlačící se pod kalhotami, posunu se blíž, abych se mohl odírat svou erekcí o tu jeho.

Jako by se mi v břiše rozletělo tisíce motýlů, když se o mně začne Daniel otírat.
Jeho polibky putující po mém odhaleném hrudníku, mírné otírání o mé citlivé bradavky, jeho tlak na můj rozkrok. To vše je tak omamné, že mi až začnou brnět prsty u nohou a cítím, jak můj krasavec v kalhotách ještě více narůstá a začíná vlhnout.
Už několikrát jsem chtěl otevřít oči, abych si prohlédl jeho vzrušenou tvář, ale překonám se.
Užívám si to všechno, kdy nevidím na Daniela a nevím, co dalšího udělá.

Jsem celý rozrušený z toho, že Richard zatím neudělal žádné gesto, kterým by mě chtěl zastavit. Má zavřené oči a vychutnává si všechny moje doteky. Nadzvednu se v bocích a sjedu do toho těsného prostoru jednou rukou, aniž bych přestal líbat jeho kůži na břiše a druhou rukou ho hladil a masíroval jeho prsa. Rozepínám mu knoflík i zip a vjedu dovnitř, abych ukořistil do dlaně jeho chloubu. Zafuním mu do chloupků na břiše, jak mě ta plnost v ruce vzruší. Cítím, jak je tam vlhko a dostanu chuť na všechno, co přede mnou ukrývá. Stahuji mu kalhoty s prádlem z boků a toužím ho propustit na svobodu.

Jeho ruka na mém vzrušení. To je to, co jsem čekal. Mám náladu se dneska nechat Danielem aspoň chvíli laskat. Promne mou erekci jen na moment, aby pak vytáhl ruku ven, což v první chvílí vnímám s nelibostí. Když ale cítím, jak chytá kalhoty a táhne je dolů, je odpouštěno. Jen mírně se nadzvednu, abych mu to trochu ulehčil.
Chtěl bych si na Daniela sáhnout, ale v tuto chvíli je mimo dosah. Tak jen položím ruce na břicho a čekám, s mírným oddychováním, co bude dál.

Jeho pomoc nadzvednutí pánve mi dává svolení. Na nic nečekám. Věnuji mu poslední polibky na břicho a už mě zajímá jen jedno. Sjedu mu po noze dolů, otírajíc se svým rozkrokem, abych si připomněl, že jsem nadržený a jazykem seberu z kůže nepatrné zlomky jeho touhy. Mazlím se s jeho stehnem, zkoumám jeho vnější i vnitřní stěnu, roztahuji mu nohy tím vnikáním mé ruky od sebe, abych se dostal k jeho dvěma pokladům ukrytých ve váčku, donutil je scvrknout se pod mými doteky, vzít je do úst a věnovat jim pár polibků. Vracím se dychtivě na jeho penis, laskám pouze jeho odhalený žalud, dávám si záležet, abych nevynechal žádné místečko skryté pod kůží. Sbírám všechnu jeho chuť a vniknu do středu, abych se přesvědčil, že ani tam už nic neschovává.
Takhle čistého si ho beru do úst.
Hluboko.
Několikrát ho skousnu a prsty omotané u kořene zpracovávají zbytek, kam má ústa nedosáhnou.

Když svými polibky pokrývá kůži na mých stehnech, prožívám to jen s tichým oddechováním. Když však polaská moje poklady a následně erekci, moje steny už nejsou tiché. Žádné místo mého penisu nezůstane ušetřeno dotyků Danielových úst. Donutí mě to zatnout svaly na břiše, když mým tělem projdou jednotlivé impulsy vzrušení.
Bezděčným zatnutím hýžďových svalů mu vyjdu vstříc.
Ruce již nejsou schopné zůstat v klidu na břiše. Položím je vedle sebe a v hrsti drtím trávu a kytky, až se její vůně roznese do okolí. V tuto chvíli začínám chápat, proč mám na sobě skoro pokaždé škrábance.
V jeden moment propnu nohy, až mě skoro chytne křeč do prstů a otevřu oči. Slunce mě oslepí a já jsem nucen je opět zavřít a jen s mírnými pohyby proti Danielovým ústům prožívat tu explozi pocitů, které mi dopřává ten úžasný tanec jeho jazyka na mém miláčkovi.

Všechny ty náznaky, že se mu to líbí.
Vychází vstříc mým ústům a nutí si větší hloubku. Svaly na břiše, zatínající se pod mou dlaní. Pousměji se, jak plení vše v dosahu ve své, křečí sevřené pěsti. Po slepu se přesunu rukou přes jeho břicho k bradavkám a drancuji je mezi prsty, přejíždím po nich dlaní a sám se otírám rozkrokem o jeho holenní kost, až to bolí.

„Do prd**e," unikne mi z úst mezi vzdechy, když už se v jeden moment nedokážu ovládnout a na moment mám pocit, že docházím ke svému konci. Otevřu pusu a začnu prodýchávat, abych se uklidnil, a neskončil tak brzy.
Nejsem však schopen zůstat v klidu. Pokrčím nohy v kolenou a tím přitlačím na Danielovu erekci. Tísní se v kalhotách a podle jeho občasných silnějších stisků na mé erekci je jasné, co prožívá a že jeho penis tím také žadoní pozornost.
Pustím trávu a chytnu Daniela za triko na ramenou. Opatrně ho potáhnu k sobě výš.

„Moc tě chci,“ žadoním, když mi sebere z úst můj předmět zájmu.
Vrhnu se mu na ústa, nemůžu už tu touhu vydržet, ruce zapřené vedle jeho ramen, nabízím mu svoje kalhoty, aby mě osvobodil a zjistil, že už víc být připraven nemůžu.

Poddávám se tomu polibku, nechávám ho drancovat moje ústa. Rukama zajedu mezi naše těla a rozepnu mu kalhoty. Jednou rukou je táhnu dolů ke kolenům a druhou již tisknu jeho erekci a projíždím ji opatrně po celé délce a občas otřu o svůj penis. Jednou nohou ho omotám, zaháknu patu za jeho kalhoty a táhnu je dolů až ke kotníkům.

Tak osvobozující pocit. Stisknu jeho spodní ret a mezi jednotlivými svými steny ho drtím mezi zuby, když tře naši dvojku o sebe. Ruce mi ochabují a mám co dělat, abych na Richarda nenalehl. Snažím se rozdýchat to napětí z očekávání, jestli mě chce a jestli si mě tady uprostřed zeleně vezme.

Už nezvládám v klidu to opečovávání, a chci si Daniela vzít. Má touha po něm vzrůstá každou vteřinou. Chytnu ho za paže a překulím ho ze sebe dolů. Chytnu jeho kalhoty, přetáhnu je přes kotníky dolů. Natáhnu se ke svým, hrábnu do kapsy a vytáhnu gel, který jsem si jen tak pro jistotu vzal s sebou. Vymáčknu si trochu do dlaně a přetřu několikrát své vzrušení.
Rukama sjedu Danielovi po vnitřní straně stehen, roztáhnu je od sebe a nanesu trochu gelu i mezi jeho hýždě.
Všechno tohle trvá pár vteřin, ale mi to přijde jako věčnost. Zapasuji se víc mezi jeho nohy, chytnu ho pod zadek a mírně si ho nadzvednu.
Nastavím se proti jeho otvoru, nasunu se jen malinko, abych svému malému příteli ukázal ten správný směr.
Pak se opřu o ruce vedle Danielova těla. Nahnu se až k jeho obličeji a současně s dožadováním se dalšího polibku se do něj nasouvám.

Celé moje tělo přesně po tomto okamžiku toužilo. Aby mě ze sebe shodil, převzal nad vším kontrolu a já si jen vychutnával jeho pozornost. Mastné ruce na mých stehnech mi berou z úst rychlé vzdechy. Napřáhnu proti němu dlaň, abych se zapřel o jeho prsa a při sebemenším náznaku bolesti zadržel jeho vpád a usměrnil si ho. Bere si mě pomalu, s polibkem na rtech. Moje touha po něm je nezadržitelná, vycházím mu vstříc a ruka z pozice bránící sevře jeho tričko a táhne ho k sobě, aby neváhal.

Pár táhlých pohybů, kterými chci nahradit chybějící přípravu, uvolní Danielův konečník na tolik, že se do toho už můžu opřít na plno. Zvedám se na kolena, podeberu si jeho nohy, víc je roztáhnu a zapřu se o ně. Jeho zadek zapírám o své stehna. Mám volnost v pohybu a nic nebrání, abych si jej vzal svým tempem a razancí, jakou mám rád.

Nechávám svou ruku položenou na jeho hrudníku, vstřebávám jeho tlukot a druhou se snažím neničit jeho kůži na rameni. Sleduji jeho tvář a se zatnutými zuby od něj přijímám tvrdost, kterou tak miluji. Sjíždím pomalu středem jeho hrudníku dolů, abych si sevřel do dlaně svou erekci, a dlouhými tahy ji připravuji na okamžik, který si mě nenápadně naťukává svíráním břicha, mrazením v zádech, výpadky dechu a srdečních tepů, nechtěnými výkřiky slabosti, pnutím v konečníku a škubavými záchvěvy pod sevřením mé ruky.

Daniel pod mými přírazy rozmělňuje trávu pod zády na kaši. Nejspíš si bude muset svléknout triko, až pojedeme zpátky.
Teď mi to je ale úplně jedno, v jaké stavu jeho oblečení bude.
Beru v úvahu jen svůj vlastní chtíč. Jen to, jak je mi s ním v tuto chvíli dobře. Jak se mi teplo rozlévá po těle ze všech těch vzruchů, že ani slunce mě nedokáže tak rychle zahřát. Oddechování se zrychluje a občas vydám ze sebe hlasitý vzdech, při jednotlivých nájezdech. Stejně jako Daniel pod tou tíhou přivírám oči a nechávám se unášet tím, co probíhá. Tisknu silně jeho stehna, zarývám do nich své prsty a jen s velkým sebezapřením vyšlu jednu volnu ruku k jeho erekci, abych na ni zvýšil tlak Danielovy ruky a obšťastnil ji pár tahy společně s ním.

Nehodlám už v sobě nic dusit. Je mi jedno, že se tu celému okolí nahlas přiznávám, jak se mi to líbí. Richardova pomoc mi urychlí náběh prožitku, který tak vytouženě očekávám. Chtěl jsem si to co nejvíc užít, ale jeho styl mě vždy hned vezme do kolen a odněkud vytáhne během jediného okamžiku vzrušující pocit, nutící moje tělo zkroutit se v křeči.

Slyšet Danielovy výkřiky mě vždy vyburcuje do maxima. Už nevím, z které strany se na mě valí přicházející orgasmus. Jestli ze středu břicha, či z celého těla. Stahuje se to všechno k sobě, do jednoho místa a já tomu podléhám. Mé nájezdy jsou ochuzeny o hloubku Danielova konečníku, avšak při zvyšujícím se tempu je tření čím dál víc intenzívnější a myslím, že opět začínám podvědomě počítat. Jen pár chvilek mi zbývá do úplného konce. Pouštím Danielovu ruku, nechávám jeho penis v jeho péči. Znovu oběma rukama stisknu jeho stehna a zapírám se o ně, abych do posledních pohybů mohl dát vše.

Jen ho tisknu v drtivém sevření. Víc nejsem schopen. Nechávám to vše na Richardovi. Jeho poslední zuřivé přírazy mě zbavují vědomí, svírám k sobě hýždě, abych si ho co nejvíc vychutnal, a v jeho posledním strnulém okamžiku zatnu nehty do jeho stehna, aby se na pár vteřin nehýbal, a pak už ho jen tlačím k sobě, aby do mě vypumpoval všechno, co má. Sám si kropím břicho v krátkých záškubech a doprovázím je ve stejném rytmu hlasitými výdechy.

Zatnutí hýžďových svalů mi už prakticky znemožní další pohyby. Poddávám se tomu, co přináší orgasmus, který přišel tak rychle, a s takovou intenzitou, že ani pořádně nevnímám zatnuté nehty ve svém stehně a dopadám na Daniela. Hlavu zabořenou do jeho hrudníku, rychle oddychuji a jen mírně povystrčím jazyk, abych aspoň špičkou polaskal jeho horkou kůži. Pouštím jeho nohy, které se rozjedou do stran, a po jejich vnitřní straně sjedu rukama a přes třísla přejdu na jeho boky, abych ho mohl pohladit a dát mu tak najevo, jak úžasný byl.

Jeho doteky na mých stehnech a na bocích odněkud na pár vteřin vytáhnou střípky orgasmu a já se nekontrolovatelně otřepu pod náhlým vzrušením. Zaháknu mu nohy za zadek, abych mu zabránil na těch místech se dál dotýkat, protože mě to nutí k dalšímu chvění a obyčejnému chtíči. Nechci na sebe už víc prozrazovat, protože pak by mě měl úplně ve své moci, mohl by mě ovládat pouhým dotekem na pár místech a já už bych neměl nikdy šanci mu vzdorovat.

„Už jen ti koně tady chybí," zašeptám, když se přiblížím ústy k Danielově obličeji a já si vzpomenu na ten úžasný sex, když jsme byli na farmě.
Polibky okopíruji jeho čelist a pak se vrhnu na jeho ústa. Ještě párkrát udělám nepatrný pohyb pánví, aby se naši miláčci mohli o sebe otřít a poděkovat si za ten úžasný zážitek. Nechávám se jemně škrábat po zádech. Dozvuky doznívající orgasmu, které ještě občas proběhnou celým tělem, pomalu ustávají.
Po chvilce nadzvednu hlavu a pohladím Daniela po tváři. Zůstane mu na ní zelená čmouha. Otočím dlaň k sobě. Trávu, kterou jsem drtil v ruce, mám rozmazanou po celé dlani. Podívám se znovu na Daniela.
„Vypadáš jak Indián," usměju se a udělám mu zelenou čáru i na druhé tváři.

Usměji se při vzpomínce na nudné obličeje koní. Každý sex je s ním tak osvobozující a zároveň svazující. S nikým se o něj nedělit, mít ho pro sebe a milovat pouze jeho. Doufat, že to takhle bude napořád nebo aspoň na hodně dlouho.
„Myslím, že jsem maskovaný všude,“ ušklíbnu se a dívám se mu do tváře. „Musí každý náš krok skončit na zemi? Obávám se, že mě do lázní takhle špinavého ani nepustí.“

„Máme ještě čas, než půjdeš na masáže."
Snažím se čmouhy smazat, ale můj pokus končí ještě větším rozmazáním po jeho tváři.
„Jseš skoro jako voják," usměju se, když vidím výsledek mé snahy ho očistit. Opatrně se z něj zvednu a natáhnu se pro kalhoty. Vytáhnu balíček kapesníků a začnu otírat nadílku, která si z Daniela hledá cestu ven.
„Je tady moc hezky," podívám se na hodinky. „Ale měli bychom pomalu jít nazpátek."
Dám Danielovi ještě menší políbení a podám mu jeho věci.
„Asi půjdu na masáž taky," prohnu se v zádech, jako bych to opravdu potřeboval.
Nechci nahlas přiznat, že chci být Danielovi nablízku, protože žárlím na každé ruce, které se ho budou dotýkat.

„Jestli se ti líbila masáž chodidel, můžu klidně na pokoji pokračovat a projít všechny tvoje ztuhlé svaly," zazubím se, když na sebe natahuji kalhoty. „Nemusíš se mnou všude chodit, jsem už velkej a nic se mi nemůže stát."
Zvednu se a položím obě své ruce na jeho ramena.
„Já se o sebe postarám. Slibuji, že se nebudu bavit s cizími lidmi, s nikým nic pít a nenechavé ruce masérů přelomím vejpůl."
Nejsem přesvědčen ani o jednom svém tvrzení.
„Nechci, abys mě pořád hlídal. Neuteču ti, víš přece, že tě miluji."

Usmívám se, když mě Daniel přesvědčuje, abych s ním nikam nechodil. Věřím mu, ale nevěřím sobě. Nejspíš bych chodil celou dobu po pokoji jako tygr v kleci a mučil se představou, jak někdo masíruje jeho nádherné tělo. Nahřáté, lesklé od masážního oleje, každý sval, něčí ruce místo mých…
Z těchto mírně žárlivých myšlenek mě vytrhne zvonění telefonu. Rychle si zavážu tkaničku a vytáhnu telefon.
„Ja, bitte?“ ozvu se jen, co uslyším němčinu na druhé straně. Vyslechnu si, co mi chtějí a schovám telefon zpátky do kapsy. Nevím, jak se po těch zprávách mám tvářit. Jestli spokojeně, že mé tušení bylo správné, nebo mám být naštvaný, za to co jsem slyšel.
„Tak, jdeme zpátky. Mám už hlad. A pak máš ty své procedury,“ poplácám Daniela po zadku. Když se ke mně otočí zády, začnu se smát. Má je celé zelené. Zvednu ze země svoji mikinu a podám mu ji.
„Máš záda celé špinavé a asi to ani nepůjde vyprat, měl jsi to triko rád?“ zeptám se ho s nevinným úsměvem.

Sundám si tričko a vyměňuji si ho za Richardovo. Mám rád všechno, co je nasáklé jeho vůní. Nevím, jestli to jen tak rozchodím, když mám tendenci pořád popotahovat nosem a třít své ruce o jeho mikinu. Neví, že jsem fetišista. Že mám jeho kravatu, která už semnou tolikrát prožila orgasmus. Nejsem vůbec závislý na svých věcech. Tohle tričko mi vybrala Susan a já jsem tenkrát pocítil Richardovu žárlivost. Bylo to děsivé a už to nechci nikdy zažít. Cítil jsem se tak bezmocný, protože mi nedokázal uvěřit.
„Je to jen kus hadru," pokrčím rameny. „Nějaké špatné zprávy?"

Daniel si obleče moji mikinu. I když je mu volnější, vypadá v ní moc hezky.
Na chvilku se zamyslím při jeho poslední otázce. Nechce se mi moc říkat, co mi bylo sděleno, ale budu muset, protože to trochu naruší naší návštěvu ve Varech.
„Volali mi z Berlínské pobočky. Něco se při tom auditu našlo a budu tam muset zajet,“ zkoumavě se na Daniela podívám.
Posbírám poslední věci ze země a vydám se na cestu zpátky.
„Uděláš si se mnou výlet do Berlína? Šlo by jen o jeden den,“ navrhnu a tajně doufám, že pojede se mnou. Nechce se mi samotnému a bude aspoň příležitost se podívat i jinde po Evropě, než jen tady v lázních.

„V Berlíně jsi byl ... Protože tenkrát," nevím, jak bych se měl zeptat, aniž by se ho to dotklo. „Kvůli němu?"
Sklopím hlavu.
„Nejspíš tam bude spousta lidí, s kterými se zase rád uvidíš, a já ti budu jen na obtíž. Jak bys vysvětlil moji přítomnost? Budeš vyřizovat pracovní záležitosti a vezmeš si sebou někoho, jako jsem já?"

Zastavím se, až do mě Daniel vrazí. Otočím se k němu.
„Jo, byl jsem v Berlíně kvůli Patrikovi,“ zamračím se.
Pořád mě to štve. Byl to ztracený čas a nemohl jsem s tím nic dělat. Celá ta estráda, to že na mě ušil takovou boudu a všechno mi sebral, a moje ponížení, jsem docela těžce snášel a pořád to nemůžu strávit.
Povolím stažené obočí, když si uvědomím, že se asi hodně mračím. Usměju se na Daniela a přitáhnu si ho k sobě.
„Budu rád, když se mnou pojedeš. Nevím, proč bych měl někomu něco vysvětlovat.“ Políbím ho krátce na jeho měkké rty. „A můžeš mít aspoň nové poznatky pro své přednášky.“
Stáhnu mu neposedný pramen vlasů z čela a ještě jednou se mírně zamračím, když se mu zblízka podívám do očí. „A už nikdy nechci slyšet, že jseš mi na obtíž.“

Jeho letmé polibky, prsty ve vlasech, svraštěné obočí. Chci se ho taky dotýkat. Nemůžu se nabažit našich krátkých pozorností. Ještě cítím vlhko a nejraději bych si vše zopakoval, jestli jsem něco nezanedbal. Nějaký kousek jeho kůže.
„Budu ale řídit," vyhrknu.
Sedět nečinně jako spolujezdec by mě nejspíš zabilo.

„Tak jo,“ usměju se. Jsem rád, že pojede se mnou. „Takže teď se najíme, pak zajdeme na ty masáže a dneska se půjde brzy spát. Cesta tam by nám měla trvat asi čtyři hodiny. Takže budeme brzy vstávat.“
Dám mu ještě jeden menší polibek, chytnu ho za ruku a vedu ho z lesního porostu ven. Cestou na lanovku přemýšlím, co všechno musím zařídit. Mělo by mi na to stačit pár hodin. Daniel si to tam může zatím prohlídnout a udělat si pracovní prohlídku, jak funguje evropská pobočka firmy.
Jen doufám, že se v Berlíně nedostane do konfliktu s Lukasem. Budu se ho snažit držet stranou.

Chytnu jeho nabízenou ruku pevně. Chci si ještě chvíli vychutnat ten pocit, že patřím k němu, než se z nás tam dole stanou cizinci. Nemám ani chuť jít na nějaké masáže. Pořád mě drží touha se s ním mazlit a dokončit masáž, kterou jsem začal.
Dal ale jasný rozkaz najíst se, masáž a spát.
Vyhnout se konfliktům.
Udržet se v klidu.
Neškemrat.
Dýchat.