Kapitola 2-Urodzená rodina(A ja som si myslela, že jediný pomätenec z rodiny Aidou je Hanabusa.)

Itachi neústupně pokračoval kupředu a čím dál tím víc se přibližoval. Sasuke se namáhavě postavil, couvl a pak se udiveně ohlédl, protože narazil zády o nějakou překážku.

Pomalu jsem otevřela oči, bylo 5 ráno.
Já jsem smolař dnes je ten čtyřboj a já se probudím v 5 ráno a k tomu ho**o vidí...no jo je noc proto je tma.
Vstala jsem tedy a vydala se na strastiplnou cestu do kuchyně pro sklenici mléka, které jsem si ohřála v mikrovlnce. Pak jsem se vrátila zpět do pokoje i se sklenicí najednou jsem se zarazila mžourali na mě dvě oči, velké rudé oči podlité krví a najednou na mě skočil byl to obrovský tvor, kterému jsem pod rouškou noci neviděla do tváře....
S trhnutím jsem se probudila. Sen? 5 ráno je, ale doopravdy. Já jsem smolař.... i když. Podívala jsem se pod postel je patrová tak fakt nevim. XP Někdo tam spal no fakt tam spí nějakej pošuk a co to tam má? Katanu nebo nějakou tyčku či co.Já jsem smolař. T.T. Našla jsem baterku(čti baterečku na kolo) a poslepu slezla dolů... mému lehkému a opatrnému našlapování neušlo měkké něco těsně nad zemí, stáhla jsem nohu zpět a posvítila si na zem. V okolí mé postele byli drátky které směřovali k onomu neznámému...lépe řečeno k jeho noze.Opatrně jsem přešlapovala k místu kde jsem měla oblečení. Převlékla jsem se do venkovního kdybych musela náhodou vláčet něčí bezvládné tělo ven z bytu na silnici aby ho dodělal náklaďák.XD Vzala jsem dřevěnou tyč(čti bejzbolku) kterou tu měl táta páč kočárkárna byla vykradena mnohokrát a švihadlo podobné spíš lanu. Šťourala jsem jí do dotyčného ten tomu nevjenoval pozornost ohnal se po holy a pochrupoval dál.Tsss, tak abys věděl tak tohle tě probere určitě a rozmáchla jsem se holí a dala mu do hlavy ránu no ránu takovou a bych ho probudila a aby z ní měl bouly a né otřes mozku.
Ozvalo se něco ve ‘stylu už vstávám‘ a mrmlání o tréninku na ho**o.
„Co to k sakru...?“ nedořekl a dostal další ránu ne ode mě, ale od postele která byla nízko ovšem ta druhá byla ode mě.
„Ptám se tu já co seš zač úchyle že lezeš do cizího bytu?“ a šermovala jsem při tom bejsbolkou před jeho nosem teda myslím protože jsem mu neviděla na ten ksicht.
„Jdeš se mnou.“ řek a čap tu katanu a namířil ji na mě.
„Schovej to přerostlí párátko a ukaž ksicht š**jde a mluv jako š**jd s dětskem.“ řekla jsem a on odhalil svou tvář kterou mu zakrívala rouška noci byl to...SASAN (Sasuke Uchiha).Bleee, co ten tu dělá a proč není tam kde má být a proč vlastně vypadá takhle dyť to není ani normal ani shippuden.
„Počkat, co vlastně chceš?“ při těch slovech jsme si rychle oba dva namířili zbraní mezi oči.
„Tak jo myslim že jsme začli od špatného konce.Mé jméno je Anna a tohle celé se lépe řeší v sedu,“ řekla jsem a dodala „a tvé jméno je mi známé Sasuke Uchiho.“ řekla jsem a došla jsem do kuchyně kde jsme se oba posadili já rožla jen svíčku protože naši maj skleněný dveře a táta má lehký spaní.
„Co chceš mám jen omezený pracovní hodiny.“ řekla jsem drzebylo mi známé že Sasuke bude tak o 3 roky starší páč to co měl na sobě mi bylo neznámé.
„Půjdeš se mnou.“ řekl k věci to je fakt otrava on se nikdy nezmění s**č jeden tfuj.
„Smím vědět proč jsem tak žádaná?“ ten pohled je tak nechutnej věčnej frajer a ‘lamač ženských srdcí‘.
„Ne.“
„Pak neočekávej mé služby.“
„A proč bych měl?Po mě to chce Orochimaru.“
„Tak od tud vítr vane, co chce ten smraďoch uslintanej?“ pohled tvrďáka.
„Je řečeno že dítě z jiného světa zná budoucnost všech.“ Muhuhehe to je dobrý říkala jsem si.
„Láká to je to zajímavé, ale mě se nechce.“ utla jsem to rázně.
„Co takhle když tě tam mám vzít ať už chceš nebo né.“ tohle je otrava asi mám halucinace.
„Říká ti něco spánek šlechtí?“ místo odpovědi jsem dostala ránu do hlavy a pak už nic nevím dokud...
„Co to...“ pak jsem si to srovnala a uvědomila že na mě ten Sasan nese na rameni jak pytel a nese mě kamsi do pr*e*e.Začala jsem sebou mrskat a to fakt drsně se musí uznat.
„Nevrť se.“ to tak na to ti skočí maximálně Naruto a dala jsem mu pěstí do ledvin načež mě on pustil a začala jsem zdrhat zpátky tam odkud jsme přišli...
O deset minut později
To není vtipný. Pomyslela jsem si když jsem byla zas na rameni+ svázaná a hlídaná klonem ze zadu. Sasuke jen mrmlal že tohle je pod jeho úroveň a že prcky hledt taky nemusí, že si najde někoho jiného kdo ho bude trénovat.Za chvíli jsme se objevili na mítině kde stál Oroksicht a koukal na mě jak dítě na lízátko.
„Sasuke mise byla úspěšná.“ řekl a...olízl se XP.To je hnus má jazyk delší než vlak blé aby ještě nezačal natahovat krk...A jak jsem to řekla tak se ten hadí prohřešek začal natahovat no natahovat von se jen natahoval krk.To není pravda von mě vidí poprvý a chce použít prokletou pečeť?Tohle je na mě moc a začla jsem sebou vrťet Sasuke zapomíná prohledávat kapsy v jedné z nich byl můj nůž co mi dal táta na sebeobranu.Přeřezat pouta je snadný, ale když se na vás řítí něčí hlava na provázku jó to je fofr, to se ledacos přehlédne sistematicky jsem udělala úhyb ala Metrix a Oro to napálil do stromu.
„Já nejsem kousací panák pánové a umřít se mi nechce a už vůbec né takhle, končím tohle se nedá trpět.“ a při táhla jsem si oro krček blíž a rázně na něm udělala uzel.
„Mě bylo řečeno že někdo potřebuje pomoc a né že potřebuje pokusáka!!“ křičela jsem až s toho uši zaléhaly, pak se Oro stáhl uzlík mu odstranil Kabuto a já jsem si sedla na zadek a urazila jsem se.Pak ke mě přišel Sasuke, podal mi ruku a vytáhl mě na nohy.Zrovna Kabuto skončil s rozvazováním uzlu takže semnou hned začal smlouvat.
„Asi jsme se unáhlily takže....mám pro tebe nabídku- pokud se knám přidáš pomůžu ti stát se silnou kunoichi a za to mi řekneš mou budoucnost.“ zajímavá nabídka kdybych ji znala přesně...
„Tak jó, když na tom trváte Orochimaru..sama.“ Blé říkat mu sama je nechutný jako bych byla jeho alík.Pak do mě Sasuke šťouchl a vybídl abych šla za Orochimarem který se slizce olízl.Potom jsme se vydali na cestu bylo to zajímavé jakmile jsme prošli zářivím portálem ocitli jsme se v podzemí které se dalo považovat za skrýš, která byla poměrně veliká s mnoha chodbami.
„Sasuke odveď ji do toho prázného pokoje vedle toho tvého.“ řekl Oro a sám se i s Kabutem vydal do chodby na opačné straně než mi.
„Jak dlouho vlastně už si u Orochimara?“ po téhle otázce se na mě podíval svým coolstylem.
„Rok.“ řekl a znovu ten cool pohled.
„žE TĚ TO BAVÍ.“ řekla jsem.
O 12 měsíců později
Seděl jsem u srázu kde rostl košatý strom, bylo to mé oblíbené místo.Tady byl klid pro trénink i pro mé umění.
Chvíli jsem tam jen tak seděla a kreslila svou fantazii když jsem najednou uslišela křupnutí větviček a potom mi povědomé hlasy co patří dvoum umělcům.
„Sasori no dono jste si jistý že je to tu bezpečné mě se to nějak nezdá.“ říkal Deidara i když se zdálo že Sasoriho spíš popichuje.Ten na to ani nereagoval a pak jsem slyšela žuchnutí a další se ozvalo o strom, buď byli mimo s energií asi šli dlouho nebo někde bojoval. Pak se ozvalo dupnutí a strom se mírně ohl.Rozhodla jsem se to ignorovat ani nepípnout a doufat že si Deidei nebude chtít odskočit jenže...
„Karuro přestaň já nic nemám jau, jau, JAU.“ křičela jsem když mě moje věrná přítelkyně přepadla a začala mě klovat do hlavy a není divu že se ti dva hned nezvedli ze zadku a šli se podívat co jsem zač.Sasori mě čap a koukal na mě jak na zuřivou veverku kterou drží slon.
„Co seš zač?“ to je otázka. Co jsem zač to je naprosto normální...
„Umělec.“ řekla jsem a praštila ho pastelama v železným pouzdru do hlavy.
„To není umění.“ řekl Deidara a šťoural do mě.
„Umění je něco co vydrží dlouho a potěší na srdci i na duši.“ řekl Sasori a já najednou.
„Chceš se hádat.“ a oba dva jsme k sobě přilepili hlavy.
„Prde.“
„*ole.“
„K*rvo.“
„Hňupe.“ takhle jsme se hádali pět minut než na mě hodil jílového ptáčka i když jsem se vyhla ptáček lítal dál dokud...
„Deidaro nech toho!“ řekl Sasori a strčil mu pod nos pár mých nákresů.
„To jsou bijju a jejich jinchuuriki ne?“ řekl otočil papír narubi a začal pomalu listovat na druhé straně.„Hele, to jsme MY.“ řekl a zamával mi pod nosem dvěma nákresy tří ocasého a jedno ocasého.
„A proč tu je ten cizák..“ a ukázal na Tobika co tam na druhé straně stál s Didarou.
„A co je tohle?“ ukázal Sasori na bingo knihu.To je na mě moc otázek.
„Sasori: to je bingo kniha a mám ji proto že jsem tam taky,“ a nalistovala jsem stranu 52 kde vysela má fotka. „Deidaro: tohle je Tobi a ne jestli ty nákresi chcete tak si je musíte zaplatit.“ a vytrhla jsem mu nákresi a přistoupila jsem k okraji srázu.
„Když tak mě tu najdete vždy večer.“ mávla jsem a polopádem skočila dolů ze srázu oba dva k němu přiběhly a viděli mě zrovna ve chvíli kdy jsem skočila na jednoho z mích sumonů kterého jem si přivolala cestou dolů.
„Zatím.“
a zmizela jsem.
„Dneska je to čím dál víc zajímavé.“ řekla jsem a seskočila ze svého sumona u velké díry která byla vchod do skrýše.
„Anna-chan, Anna-chan kdy nám zase řekneš nějaký příběh z vaší země?“ ptali se mě už ve dveřích děti které Orochimaru trénoval na ninji s dobrým ovládáním prokleté pečeti.
„Dnes s v 9 hodin...hmmm.... co takhle o růži a slavíkovi?“ všichni zajásali a rozutekli se s pokřikem tak v 9.
„Takže budeš dětem zase vyprávět pohádky? Moc je nerozmazluj.“ ozval se za mnou známí hlas.

Nefritová liška: Záhadný klan Saruwatari, Zelený osud a tajemství třetího Hokage VI.

----------O dva měsíce později---------