Nezávazně pro osamělá srdce - Good Day to Die Hard

Otočil jsem list knihy zpět na stranu jedna. Nemohl jsem si totiž vůbec vybavit, co jsem právě přečetl. Zvedl jsem hlavu a sledoval projíždějícího cyklisty. Co jsem si to namlouval? Po tom večerním setkání jsem se tady v parku už tři dny neukázal, aby náhodou „pan vtipný“ nedodržel svůj slib a nechtěl mě přivést na jiné myšlenky. Proč jsem tedy tak nervózní? Stébla obilí se ani nehnuly, stály vedle sebe jako vojáci a už několikátý týden čekaly aspoň na jednu kapku, na krátký zahradní deštík, který by trochu osvěžil vzduch. I na mě už bylo toho horka dost. Byl jsem tak naakumulován teplem, že bych mohl z fleku vytápět celé sídliště. Prohrábnul jsem si zpocené vlasy a ponořil jsem se zpátky do čtení.

„Ahoj,“ ozvalo se přede mnou a na stránce mé knihy se rozprostřel stín.

Jen jsem pozvednul oči, abych se přesvědčil, že ten hlas patří důvěrně známému zipu u kalhot. Kapka potu dopadla na papír a rozpila se do písmen.

„Co čteš? O čem to je? Je to zajímavý?“

Zacukalo mi v pravém koutku oka, přejel jsem ve stejné rovině skrz kapsu, boky, přes které nevysely žádné špeky a zastavil se pohledem na spojených rukou, ruce malíře propletenou s malou bledou ručkou, jež musela patřit tenkému hlásku. Konečně jsem se narovnal a prohlídnul si to stvoření v růžových šatech, držící se muže jako klíště, jehož tvář se opět schovávala v kotouči zapadajícího slunce.

Doufám, že je to dcera jeho sestry. Nebo bratra.

„Vidíš, že strejda je teprve na začátku. Nezná beztak ani jméno hlavního hrdiny,“ předběhl mě s odpovědí.

Nebo jeho mladší sestra. Měla stejně zlaté vlasy jako on, o které se opíralo slunce a vypadala jako princezna.

„Takumi,“ vydechl jsem a přimhouřil oči proti slunci.

„Tvoje jméno ale zná,“ zasmála se dívka. Měla stejně hluboké modré oči jako on. „Ty máš také nějaké jméno?“

„Vidíš, že se strejda nebaví s cizími lidmi,“ napomenul ji Takumi. „Neříká jen tak někomu své jméno.“

„Ale ty jsi můj táta, tebe zná, tak nejsem cizí, ne?“ hájilo se děvče.

Zůstal jsem viset na jeho rtech, čekal jeho odpověď, nějaký smích, že ten vtip se jí fakt povedl, ale jen se na mě díval, jakoby se bavil mou reakcí.

„Pojď, půjdeme. Máma už na nás čeká,“ zatahal dívku za ruku a jen mi kývnul hlavou na pozdrav a oba odcházeli směrem do města.

Svalil jsem se na lavičku a položil si otevřenou knihu na obličej. Zatraceně! Co to mělo znamenat? Takhle si ze mě vystřelit. Nevšimnul jsem si, že se lampy v parku opět začaly žhavit a těšily se na každovečerní čarodějnický sabat, jak si budou moci ty hloupé hmyzáky beztrestně upalovat.

„Takže kniha, jo?“

Posunul jsem si knížku na nos, jen abych se mohl podívat na narušitele mého večerního klidu.

„Budu předčítat já nebo ty?“ zeptal se mě znovu.

Posadil jsem se.

„Myslel jsem ...,“ vysoukal jsem ze sebe a podíval se směrem, kterým on a jeho dcera před pár minutami odešli.

„Co kdybys dnes tuhle věc vůbec nepoužíval?“ vjel mi prsty do vlasů a shrnul mi je na bok za ucho a nechal mi svou ruku položenou nad uchem.

„Tvoje dcera...,“ nenechal jsem se odbít.

Naklonil se ke mě, přejel mi prsty přes obličej a chytnul za bradu.

„Přijmeš pozvání na film, když ti odpovím na všechny otázky?“

„Film?“

„Vzal jsem dceru na zmrzlinu. Manželka se semnou rozvedla.“

„Protože jsi gay?“

„Jak jsi na tohle přišel? Proč myslíš, že jsem gay?“

„No, hmm, tehdy... Aha, nejsi gay,“ shrnul jsem svou úvahu.

„Ty jsi na kluky?“

„Ne,“ vyhrkl jsem. „Vypadám na to?“

Takumi pokrčil rameny, pustil mou bradu pomalým pohybem, sjel po krku, zastavil se na okraji výstřihu trička a pak zopakoval otázku:

„Film? Bruce Willis, poslední díl Smrtonosný pasti, honičky střílečky, odvaz...?“

„No, ráno brzy vstávám,“ začal jsem se kroutit. „Mám rád smrtonosnou past...“

Strčil si ruky do kapes. Chvilku se přede mnou houpal na patách a řekl:

„Bydlím tak v tom žlutým baráku. Nekoušu. Když tě to nebude bavit, tak se prostě sbalíš a půjdeš domů.“

Nechal jsem se ukecat. Přece jen jsem tu na něj čekal. Chtěl jsem jeho společnost. Přišel mi takový... nemohl jsem najít ty správná slova, protože mě napadali samé blbosti, jako sexy, sebejistý, přitažlivý...kdybych ještě chvíli přemýšlel, zjistil bych, že se s ním válím v posteli. Nasucho jsem polkl a nechal se svést na ten slibovaný film.

„Nemám klimatizaci, jestli chceš, dej si sprchu... já jsem teda propocený jako prase,“ mávl rukou na konec chodby, když mě pustil do svého jednopatrového domku. „Chovej se tu jako doma, vytáhnu nějaký piva z lednice.“

Sprcha by mi bodla, mokré fleky v podpaží a pod prsama jen dokazovaly, že bylo dnes opravdu horko. Pustil jsem na sebe vlažnou vodu. Bylo to fakt příjemné. Trochu podivín ten Tamuki, pozvat si cizího chlapa do domu. Třeba je to nějaký vrah a tohle je můj poslední večer, napadlo mě. Vypotácel jsem se ze sprchy a rozhlídl jsem se, kde jsem nechal svršky.

Takumi vešel do koupelny a hodil po mě osušku.

„Dal jsem ti hadry do pračky, než film skončí, budeš to mít i suchý,“ usmál se a začal se přede mnou vysvlékat, jako bych tu nebyl, jako bych byl jeho brácha, jako by jsme se znali věky a neměli před sebou co skrývat.

Třel jsem si osuškou svoje mokré tělo, a i když jsem nechtěl, visel jsem pohledem na jeho svlékacím stryptýzu, jak postupně odhaloval svoje tetování na pravé straně namakaného hrudníku, vinoucí se v obrazci přes rameno a po celé paži. Ujistil sem se, když se ke mě otočil zády, že na nich není žádné tetování a že jeho dvě nádherné pevné půlky jsou také bez okras.

„Běž si zatím udělat pohodlí do obýváku, budu hned,“ řekl Takumi a zavřel za sebou skleněné dveře sprchy, nechal po sobě jen rozmazaný obrys nahého těla, křivící se pod kapkami vody.

Jen s ručníkem kolem beder jsem si to namířil do velkého obýváku, moderně zařízeného, s koženou sedačkou do tvaru „U“ a s mega velkou obrazovkou visící na stěně. Rozvalil jsem se na té obrovské sedačce a vychutnával si ten komfort. To bude lepší než v kině, zazubil jsem se sám pro sebe. Takumi si sedl vedle mě jen v boxerkách, voda z něj ještě kapala, v ruce držel dvě piva, ostatní postavil na skleněný konferenční stolek a jedno po mě hodil.

„Já pivo moc nemusím,“ vyhrkl jsem. „Dokáže mě skolit jedna sklenička a ještě v tomhle horku..,“ jeho pohled bez zájmu na mé výmluvy mě donutily celou plechovku do sebe převrátit.

Podal mi misku s popcornem a zapnul tu obrovskou televizi. Usadil jsem se na sedačce poslušně jak ve škole, nohy k sobě, cudně přes boky a stehna přehozený ten titěrný kousek froté a hned na začátku se zažral do filmu. Moje snaha nabrat si kukuřici po slepu měla za následek, že jsem ji skoro polovinu vysypal do klína. Nadskočil jsem, když začali ty limuzíny vybuchovat jedna po druhé, hned na začátku filmu. Značkové reprobedny rozestavěné přesně do míst, kde měly pro můj sluchový vjem ten správný efekt, mi nastavily tu pravou filmovou atmosféru. Ale přítomnost Takumiho těsně vedle mě, rozvaleného jen ve spoďárech, s koleny od sebe a plechovkou mezi nohama, mě nenechávala klidným i přes napínavost filmu.

Když minul ten rozsypaný popcorn na mém ručníku a jen lehce přejel přes místo, na které jsem se v jeho přítomnosti snažil nemyslet, tiše jsem vydechl. Ta mrcha pod ručníkem na to snad celou dobu čekala, zareagovala rychle a vyběhla vstříc tomu dotyku, aby na sebe upozornila. Takumi po mě sjel pohledem, sebral několik kuliček kukuřice a hodil si je do úst se slovy: Promiň.

Vrátil jsem se k obrazovce, kde se snažil hodný tatíček v podobě sympatického Bruce Willise vyzvědět pravdu od svého syna. Ruka, kterou Takumi znovu zapátral naslepo po popcornu, mi postavila chloupky na zátylku. Snažil jsem se nějaké kousky posbírat a nasypat je zpátky do misky. Jeho prsty se prohrabávaly bílými nadýchanými obláčky a očividně o ně neměly zájem. Jeho ruka našla okraj ručníku, chvíli zaváhala, prostředníčkem prohledával okolí, přejížděl mi po odhalené kůži, vstřícně reagující na jeho podněty, jakoby přemýšlel, jestli je tam bezpečno.

„Tak to bylo dobrý, mám rád starou školu“ komentoval zrovna nějakou akci na monitoru. Chtěl jsem se taky podívat, ale prostředníček následovaly další čtyři prsty a pevně mi obejmuly moje rozrušené druhé já, mírně vyplašené v rozkroku.

Vyjekl jsem, když mi ho několikrát promnul a stáhl kůži přes žalud, miska mi vypadla z ruky a kukuřice se vysypala na zem. Takumi jí věnoval krátký pohled:

„To se pak uklidí,“ prohodil Takumi a obrátil svůj zájem zpátky na zeď, kde se odvíjelo kus příběhu, ze kterého už jsem minimálně 10 minut věděl úplný prd.

Orosilo se mi čelo. Takumi z mých beder sundal ten kus látky, dlaní mi přejel přes špičku a několikrát znovu promasíroval, dlaň vyměnil za palec, polaskal mi s ním pouze úplný střed a stlačil dovnitř. Zaprotestoval jsem. Sjel mi mezi nohy a polaskal pytlík, který se mi pod jeho dotekem svraštil a já znovu zaúpěl. Zapřel jsem se zády o sedačku a zavřel oči. Do p...ele, já si ho tu klidně nechám vyhonit!

„Bruce je pořád borec, co? I když už má jakou dobu plešku na hlavě“ zasmál se Takumi a sjel mi rukou po stehně až na zadek. „Bavíš se?“

Jeho prst, který mi zajel dovnitř, mi připravenou odpověď sebral z úst a já se svezl po zádových opěrkách do rohu sedačky, kde se lámala do pravého úhlu, takže jsem se dostal do polosedu. Dobrovolně jsem mu pomohl jednu svou nohu zvednout nahoru, pokrčil ji a položil chodidlem na sedačku. Druhá noha mi stále visela dolů na zem a dotýkala se studené plovoucí podlahy. Nahnul se ke mě a bez varování mi napnutý maják vzal do úst a jazykem mi předvedl, jak tančí víly při měsíčku. Prstem mi prozkoumával dírku a já se nevědomky od něj začal odtahovat, mozek mě varoval, že půjde do tuhého. Když se narovnal, kousl jsem se do rtu, že jsem ho odradil a on se právě stáhnul. Pěkný trapas. Chtěl jsem si sednout, ale on mi drsně přejel dlaní po mém mokrém vzrušení, lehce se natáhnul pod konferenční stolek a vzal si k sobě nějakou papírovou krabici. Vytáhl malou černou lahvičku, zuby povolil vršek a pak jednou rukou odšrouboval. Přes svoje koleno pokrčené nohy jsem jen zahlédl nápis Back door a neměl ponětí, co to znamená.

„Proč pořád mluví rusky,“ rozčílil se. „Ani tam nedají titulky. Umíš rusky?“

Otočil jsem hlavu na obrazovku a snažil se přeprogramovat mozek na film. Máznul mě něčím mastným a opět na mě zaútočil prstem. Nějaká ruština mi v tu chvíli byla náhle ukradená. Jeho namaštěný prst do mě vklouzl bez odporu a tak hned zkusil druhý, aniž by druhou rukou přestával laskat můj úd. Ty prsty byly neuvěřitelně vzrušivé, zafuněl jsem, když se mi otřely o místo, které jsem ani nevěděl, že existuje.

„Páni, mám rád latex na takových kočkách,“ prohodil ke mě Takumi, když slezla herečka z motorky a rozepnula si kombinézu, aby odhalila svoje černé prádélko.

Přitlačil jsem se na jeho prsty a kousl se do rtu. Vůbec nevím, o čem mluví, ten okamžik svlíkající batmanky mi nějak utekl. Vytáhl své štíhlé prsty a opřel se mi břichem o tepající roztoužený penis a přejel mi jazykem přes bradavky. Ty vzrušující impulsy na několika místech zároveň mě zbavovaly smyslů a vrhaly do nebezpečných vod vášně. Měl jsem žízeň. Přistihl jsem se, že jsem tu myšlenku řekl na hlas.

„Promiň, je tu horko, co?“ zašeptal a rozloučil se s mými tvrdnoucími hrášky napřed otřením horním rtem a pak i dolním rtem, nahrnul je na hranu svých zubů a jemně je skousl. Dával si načas, ukojit mou nutnost se něčeho napít, líbal moji kůži středem hrudníku, spočítal mi všechny vystouplá žebra, obkroužil kolem pupíku, a aniž by věnoval pozornost mé chloubě, která se kymácela ze strany na stranu, jakoby říkala: Já jsem tu taky! se natáhnul pro plechovku piva a otevřenou mi ji podal.

Trochu jsem se narovnal a hluboce se napil. Neměl jsem ještě svou žízeň pořádně uhašenou, maskoval jsem své vzrušení za tím kouskem plechu, což Takumi prokouknul, pivo mi sebral a přehodil mi nohu přes zádové opěradlo sedačky. Donutilo mě to změnit polohu, odlehčit to zvednutím druhé nohy ze země, dát ji nahoru a mírně jsem se zahnul hlavu, že už jsem skoro ležel. Ani jsem nedutal, přes reprobedny se místností ozývaly výbuchy a Takumi to jen komentoval ve smyslu, že z toho Bruce dělá druhý Černobyl. Skoro mě přesvědčil o tom, že to musím vidět, otočil jsem hlavu, abych z té zničující pyrotechnické show taky něco měl, když mi zatlačil na koleno, roztáhl nohy co nejvíc od sebe a něco kluzkého a poddajného vjelo opět do dírky a to dost hluboko, že jsem přeřval dodávku, kterou Willis několikrát převrátil na stojící auta podél silnice. Takumi do mě vnikal gelovým didlem, ve velikosti penisu, našel si ten správný směr, který mi vyhovoval, protože jsem u něho jen slastně vzdychal, synchronizoval jsem se s padajícím sklem roztříštěných vozidel, do toho pracovala Takumiho neúnavná ruka, měla tu správnou rychlost a intenzitu tření, zapřel jsem se hlavou i rukama o pokračování sedačky zalomené do „L“, abych se ani o píď neposunul a nepřišel tak o jediný okamžik, který mě naplňoval přicházejícím orgasmem. Začal jsem rychle dýchat, kapky potu mi stékaly po tváři a po kůži na hrudníku, zadrápl jsem se do okraje sedačky a vyslal prosící pohled na Takumiho, že už budu a že bych mu to tady nerad zasvinil. Jakoby mi četl myšlenky, schoval mi penis těsně před výbuchem do svých úst, aniž by se semnou stačil polaskat, spolu se všemi těmi záporňáky, co kosily svými samopaly vše, co jim stálo v cestě, jsem do Takumiho vypumpoval všechny zásoby, co jsem si za několik týdnů nastřádal. Vůbec ho to neodradilo, nechal mě ještě několik vteřin svíjet se slastí, didlem mě několikrát protáhl, už jen pomalu, otíral se mi o podrážděný otvor a pak mě konečně přestal trápit, utřel si hřbetem ruky ústa a mrkl na děj na obrazovce. Ležel jsem vyšťavený na sedačce, moje tělo se ještě chvělo a opatrně jsem se posadil, abych nesletěl na podlahu, jak se mi snížil tlak a motala se mi hlava. To pivo na lačný žaludek udělalo své, myslím, že jsem byl trochu jetý, jinak bych určitě nepokračoval v tom, co jsme začali.

Sjel jsem očima na Takumiho, který zachytil můj pohled a usmál se. Položil jsem mu ruku mezi nohy, kde byl viditelně vzrušený. Neprotestoval, když jsem mu jeho ztopoření vysvobodil z boxerek. Promnul si ho svou namaštěnou rukou a vyčkával, co udělám. Sedl jsem si na něj obkročmo a zastínil mu výhled na bitevní vrtulník, co se snažil sejmout Bruce a Bruce zase svou dodávkou vrtulník. Taková patová situace. Člověk by si mohl říct, jak by mohl Bruce dostat něco ve vzduchu ze země. Myslím, že to dokáže i beze mě. Přitiskl jsem se zpoceným hrudníkem na Takumiho, očistil mu jazykem pár zapomenutých kapek mého spermatu blízko úst, zkusil mu proniknout skrz zuby, ale byl jak nedobytná pevnost, jen přimhouřil oči a vjel mi drsně do vlasů. Zapřel jsem se mu o ramena a trochu se nadzvedl. Nenechal se ani přemlouvat ani pobízet. Nasměřoval si řádně nabuzeného klacka ke mě a já si ho jen vzal, bez zaváhání jsem se na něj napíchnul a nechal si zvrátit hlavu, aby se mi mohl zahryznout do ohryzku a udusit svůj vzdech. Chtěl jsem znovu poznat ten neuvěřitelně vzrušující pocit, který mi vyplnění toho otvoru dopřávalo. Bylo to mnohem lepší než s tím gumákem, cítil jsem ten tepající kousek Takumiho těla, na jedné straně měkoučké a na druhé tvrdé a napnuté, hluboko uvnitř sebe, v pravidelných intervalech mě uvádějící do extáze. Ten silikonový gel byla úžasná věcička, otvírala Takumimu bránu do mého nitra s lehkostí a bez sebemenšího odporu. Moje napětí se roztáhlo i do ochablého údu, nechtěl stát stranou, začal jsem s ním drhnout o to perfektně tvarované břicho. Takumi mi začal pomáhat s vysedáváním, držel mi zadek pevně ve svých rukách a já se mohl věnovat jeho krku, olizoval jsem ho jak kočka své koťata, drancoval jeho ucho, neustále mi uhýbal, ale já byl neodbytný, cítil jsem jeho chvění, jak ho to vzrušuje, můj teplý dech na vlhké ucho měl opačný efekt, jemné mrazení ho mučilo a on se nakonec poddal, konečně jsem ho donutil zavřít oči, vystrnadit toho pana perfektního na úhlopříčce 127 cm z jeho mysli, neposlouchal jsem jeho pokyny rukou na mém pozadí, drtil jsem ho pod sebou svým tempem a devastoval jeho obličej polibky. Když se jeho dech na několik vteřin zastavil, zvrátil hlavu na opěradlo sedačky a vydal ze sebe pár přidušených výkřiků, věděl jsem, že patří jenom mě. Nenechal jsem ho vydechnout, chybělo mi pár vzrušivých impulsů, natěsnal jsem se na něj tak blízko, až jsem si tu věc mezi našimi těly málem rozdrtil, ale byl to přesně ten pohyb, který jsem potřeboval. Ta slizká bílá tekutina byla všude, tekla nám po břichu, dělala čmouhy na černém potahu sedačky, vychutnával jsem si ji mezi stehny, ještě se několikrát otřel o jeho kůži a snažil se uklidnit bušící srdce, vyskakující za jízdy z rozjetého vlaku.

„Stačilo říct, že tě ten film nebaví,“ zašeptal mi do ucha Takumi a vyhledal moje pootevřená ústa, vydávající hlasité vzdechy.

Nemohl jsem odolat. Potřeboval jsem se něčím zklidnit, i když jeho jazyk pátrající mi po patře mi to moc neusnadňoval. Nechal jsem vše na něm, neměl jsem už vůbec sílu na nic, jen jsem přijímal doteky jeho jazyka, jak mi prozkoumává vnitřek úst, jeho rty, sbírající slané kapky potu z mé tváře.

„Co jsem to udělal?“ vyhrkl jsem, když místnost potemněla a na obrazovce se objevily závěrečné titulky a mužské ruce mě hladily na kůži.

„Právě jsi mě ojel,“ řekl mi na rovinu Takumi. „A vůbec neznám tvoje jméno.“

„Do pr...le,“ zahuhňal jsem, rychle z Takumiho slezl a chytl se za hlavu. „Varoval jsem tě, že se dokážu po jednom pivu ožrat. Omlouvám se.“

„Hej, ty..,“ natáhl ke mě Takumi ruku, aby mě zastavil.

Rozhlídl jsem se zmateně po obýváku. Shrábl jsem nějaké tričko přehozené přes židli a snažil se do něj nasoukat. Nějak jsem se do něj zasukoval, myslím, že tam, kam jsem strčil hlavu, měla patřit pravá ruka. Zahlídnul jsem hodiny visící na zdi a zhrozil se, kolik už je hodin.

„Promiň, musím už jít,“ koktal jsem a rozrazil první dveře, co mi přišly do cesty.

„Počkej, to nejsou..,“ vykřikl za mnou Takumi.

Na něco jsem šlápl, děsně to zabolelo, bolest mi projela bosým chodidlem. Ohnul jsem se pro to a zvedl si to před obličej.

„Vítej doma, Kene,“ promluvila na mě ta věc.

„Omlouvám se Barbie,“ zamžoural jsem na tu malou prsatou věc s dlouhými vlasy. „Ale právě jsem tě asi podvedl a rozdal si to s chlapem!“

Do něčeho jsem vrazil, co mi podseklo nohy a já to vzal přímým směrem k zemi. Cestou jsem se setkal s něčím tvrdým a ostrým, nejspíš dřevěným čelem postele a spolu s Barbie, pevně sevřenou v hrsti, jsem se v bezvědomí skácel do růžových peřin s dlouhohřívými poníky.