Home-cože to? II. (5.kap.) Base-on-Balls

Byla jsem stále jako v Jiříkově vidění. Bylo holt těžké uvěřit prohlášení, kdy mě velký boss Marsu zval zpět do týmu silných kluků. Několikrát jsem polknula a moje mrkání předčilo rychlost nádechů a výdechů. A to mi nic do očí nespadlo. Asi za dvě minuty mi došlo, že brečím. Štěstí bylo silnější než moje vědomé jednání. Můj úsměv a úlevné vzdychání překvapili i Coopera, který mi s mírným úšklebkem podal kapesníčky. Zatroubila jsem a otřela si nos i pusu, kam se dostalo taky pár nudlí. Zrudly mi tváře a s odhodláním mě samé jsem odpověděla. Srdce na dlani jako vždy.
.
„Ano, moc ráda, Generále.“
„Zklidni hormon, Parkerová!“
„Pardón trenére…“
„Si moc rozjařená, drzá a netrpělivá!“
„Omlouvám se, já…“
„Ale to mám na tobě docela rád.“
„T-trenére,“ zajiskřilo mi v modrých očích a zrudla až na prde*i. Fajn prdelce. Plná obdivu a otcovské lásky jsem vyskočila ze židle a objala tu stoickou postavu.
Nervózně si odkašlal a mírně mě od sebe odstrčil. Rozcuchal mi vlasy a naznačil pohledem ke dveřím, ať padám. Papírování má naštěstí na starost jen on. Usmála jsem se a kývla na souhlas. Ještě ve dveřích jsem zasalutovala a nadšeně vyběhla.

.
Na chodbě najednou propukl řev a veselý jásot! Z ničeho nic mě začali objímat mužská těla a do ucha pronikal nadšený křik mého jména!
„Vítej zpět, River!“ řekl Alan a cuchal mi dál vlasy.
„Naše sladká River!“ ozval se Kyle a Peter jen pískal na prsty.
„Výborně, Pískle,“ řekl náš nový kapitán Frenk a dal mi ruku zase na rameno. Asi jeho zvyk.
„Zlato moje!“ pískl mi do ucha Leny a hned mi vlepil šťavnatou pusu.
Většina kluků z mého, teď už stávajícího týmu, stála kolem mě v kruhu a snažila se osahat alespoň nějaký kus z mé maličkosti. Udělalo mi to nevýslovnou radost, až jsem se neovládla a schovala do Lenyho připravené hrudi svou uslzenou tvář. Hladil mě přitom jemně po vlasech a přitáhl si mě blíž. Tak naměkko jsem nebyla hodně dlouho. Přesně šest minut.
.
Když jsem utřela všechny slzy a nudle do nového Lenyho trička, pohlédla jsem zpět na kluky okolo. Peter s Kylem na mě jen pomrkávali, Monty mi podal brambůrek a Alan mi dal herdu do zad. Frenk se na mě přívětivě usmál a Bart se snažil nezavřít oči. Felix se Shaynem se tvářili, jako se tváří potěšený dědeček na svojí vnučku. Lio nic neřekl, ani se nezašklebil, což bylo z jeho strany to nejmilejší gesto. Všem jsem věnovala potěšený úsměv a naschvál zasalutovala.
„River Parkerová se hlásí do služby!“
„Tak se mazej převlíknout, Pískle.“
„Jo a máme pro tebe překvápko,“ křikl Kyle.
„Jaký?“
„Po tréninku uvidíš, dračice,“ odpověděl za něj Peter a začal mě strkat po chodbě pryč. Ostatní nás následovali. Tohle mi chybělo ze všeho nejvíc.
„Chyběli… jste mi,“ vysoukala jsem ze sebe šeptem a děsně nervózně jako bych byla na prvním rande s idolem třídy. Dál jsem nechala do sebe strkat ze všech stran až na hřiště, kde jsem se zase uvolnila.
„Ještě, že už si zpět. Jinak by nás ze žalu Leny oblizoval do konce ročníku,“ řekl Kyle a Peter přikývl, na což se začali zase dohadovat s Lenym a ostatními, jak si alespoň mohl dát něco jiného k snídani a nerozdávat ty pachy a chutě celému týmu. Pak už jsem moc nevnímala, hlavně prváky ne. Byli pro teď vzduch. Existovala jen tahle chvíli a těchhle jedenáct bytostí.
.

„Seřadit, Pánové! Začínáme cvičením těla!“ Tedy dvanáct bytostí. Naše Holly se nedá vynechat.
…

I přes tu všechnu srdceryvnost na začátku, byl trénink jako vždy nemilosrdné peklo. Cooper nám dal dvacet koleček na uvítanou nováčků a hned na to padesát švihů naprázdno, čímž pozdravil mě. Alespoň jsem si zahřála ramena a boky. Za to kluci kolem mě prskali dokavaď nezjistili, že to celé cvičení kendo bylo kvůli mému zpětnému zařazení. Pak přešli na pohlavky mojí hlavy. Ale vždycky jen letmo sem tam, aby si trenér nevšimnul. Usmála jsem se pokaždé, co mě jeden z nich plácnul po temeni.
...
Teď už naši jediní nadhazovači Bart a nováček Barry Wágner stáli oba na kopci a na něčem se spolu domlouvali. I na tu dálku bylo znát, že ho ten mladej idiot skoro neposlouchá. Propaloval totiž pohledem jedinou osobu na hřišti. Mě. Jako vždycky jsem měla hlavní tréninkovou pozici pro nadhazovače. A to na domácí metě. Asi abych je psychicky připravila na nejhorší. Lio sedící za mnou si naposledy zkontroloval masku a urovnal pár neposedných modrých vlas…
.
V tom jsem si všimla něčeho neuvěřitelně fantastického!
.
„Ty… si blonďák…?!“ Skoro jsem to vykřikla na celé hřiště!
.

Jeho jindy dokonalá modrá kštice teď na slunci jasně svítila Narutovskou barvou, i když jen u kořínků. Lio jen nezáživně zvedl hnědý pohled ke mně a docela dlouhou chvíli ledově mlčel. Trochu jsem znejistěla. Snad jsem toho zas tak moc neřekla. Tvářil se ale, jako bych mu upálila mámu. Trvalo to jistě tak dvě minuty, jako to vražedné koukání, ale mě to přišlo jako dvacet. Když už to bylo divný a trapný zároveň, tak jsem se chtěla jako omluvit, i když vím prd za co, načež si pán důležitý mrknul a hlasitě vzdychl.

„Toho sis všimla brzy,“ taková normální odpověď po tom celém vystoupení mě namíchla!
„Jak jsem si toho měla všimnout, blbe!“
„Není to poprví, co mi odrůstají, krávo.“
„Si myslíš, že ti furt zkoumám vlasy, kreté*e.“
„Vzhledem k tomu, že mě stále přirovnáváš k nějakým belgickým modrým úchylům, je zřejmý, že tvému pohledu neujdou.“
„Ta barva je jen nepřehlédnutelná.“
„Jako tvůj charakter.“
„Šmoulodiote.“
„Arogapindo.“
„Co?“ Nechápala jsem. Lio pokrčil rameny.
„Taky jsem spojil dvě slova, co tě vystihují.“
„Skvělé pozorovací schopnosti, debile.“
„Díky, já vím.“
„Něco mi říká, že s*át budeš i další ročník.“
„To doufám,“ poznamenal jen, nasadil si ochranou masku a vzal si chytačskou rukavici. Náš rozhovor skončil, to jsem poznala a tak jsem nasadila to samé jo on. Do rukou vzala pálku a cvičně promáchla. Nedalo mi to a pousmála jsem se. Hádka na začátku odpalu mě vždycky uklidní. Ani nevím proč. Asi je to Liem a jeho klidnou ledovou aurou, co mě studí do zad.
…
.

Odpaly mi šli jeden za druhým, až z toho kluci na kopci začali být zoufalí. Ono by vás taky naštvalo, kdyby každou vaší střelu pálkař proměnil v home-run. Mě to ale nevýslovně těšilo.
Začala jsem se nazývat hrdinou celého dnešního tréninku. Teda do té chvíle, kdy Cooper písknul na píšťalku a získal tak naši pozornost. K mému zděšení stál vedle něj neoholený muž v modré odrbané kšiltovce a šklebil se mým směrem.

.
„Dávejte pozor, mládeži! Tohle je náš nový asistent trenéra. Určitě ho většina z vás zná z profesionální ligy, a pro ty co nemaj páru, jmenuje se…“

.
„T-TATI?!“ křikla jsem přes půlku hřiště a málem vyletěla z kůže.

„Ahoj, zlato,“ zamával na mě potěšen, že jsem se k němu přihlásila a já zrudla jak rajče. Sakra, to si nemohl vzít alespoň dlouhý kalhoty?! Vypadá jak Mitch Buchannon po mateřský.

„Ano. Jmenuje se Darren Parker,“ dořekl naštvaně Cooper a hodil po mě blesk, který zajistil ticho.

„Těší mě, mládeži,“ řekl táta zvesela a mě bylo jasný, že má něco děsně vtipnýho v plánu. To mě jen znervóznělo. „Co takhle začít tím, že mi odhalíte svá nejtemnější tajemství.“
…
.

Hned na to ukázal na mou maličkost a na domácí metu. Došlo mi to hned!
.

„Tak na to zapomeň, tati!“
„Takže chceš mít stále před svým týmem jedno tajemství v záloze?“
„Jaký tajemství?“ Ozval se Frenk a bylo znát, že i jeho to vyvedlo z míry.
„Jo, o čem to zas mluví, River?“ Poznamenal Peter a všichni kolem mi dali jasně najevo, že to mám okamžitě vyklopit. Kousnula jsem se do rtu a proklínala tátu u všech démonických stvoření.
.

„Tak fajn,“ prskla jsem a docela ráznými kroky přešla k lavičce, kde ležela moje výstroj. To, co jsem potřebovala, bylo vždycky v takové menší sportovní tašce. Včetně té věci, kterou jsem od základky nepoužívala na hřišti. Naštvaně jsem rozepnula zip a vytáhla velké žluté pouzdro na sportovní dioptrické brýle. Když jsem si je nasadila na nos, mohla jsem detailně vidět neskutečně překvapené pohledy všech svých spoluhráčů. Otočila jsem se na podpatku a nakráčela si to zpět na domácí metu, kde jsem popadla pálku a namířila její konec na toho starého protivu. „Spokojenej.“
.
„Výborně. Teď uvidíme, zda si se zlepšila.“

.
„TY… TY SI KRÁTKOZRAKÁ?!“ Vykřikli skoro všichni najednou! No bezva začátek!

.