Horečnatá láska - den první

Horečnatá láska

Ráno ve městě Ikebukuro bylo jako každé jiné. Žlutý gang válčil s Dollars a všichni jim šli z cesty. Sonohara Anri statečně kryla fakt, že v sobě ukrývá katanu Saiku, která žije vlastním životem a která oddělila Selty hlavu od těla. Ovšem ne doslovně, jelikož Selty je Dullahan, něco na způsob shinigami bez hlavy. Svého věrného bezhlavého koně vložila do černé motorky bez světel, co brázdí ulice bez jediného zvuku, krom řehtání. Městská legenda s úžasným tělem.
Vše se zdá být v klidu, nebýt dvou věčných rivalů a spousty nápojových automatů, poletujících vzduchem.
"I-Z-A-Y-A – kun!" Blonďaté monstrum s nadlidskou silou, jménem Heiwajima Shizuo, si to táhlo městem a házelo jeden automat přes druhý, ve snaze najít toho protivného a tolik nenáviděného bruneta Orihara Izayu, který byl vlezlý jako krysa. Nebylo místo, kam by nestrčil svůj výstavní nosánek, nebyla informace, kterou by neměl ve svých spisech, nebyl člověk, kterého by neznal i s jeho minulostí, přítomností a při troše počtení v dokumentech...i budoucností.
Shizuo šel jako honácký pes za stopou, cítil ten pach hladu po informacích až do morku kostí.
Izaya veděl, že ho Shizuo sleduje a záměrně ho navedl do slepé uličky, kde nebyly žádné kontejnery, automaty a jen jedna jediná dopravní značka, značící slepou ulici.
Nemusel tam postávat moc dlouho, než se na začátku ulice objevila ta vysoká štíhlá postava, oblečená v obleku barmana, s dokonale krásnými rysy, které Izaya, narozdíl od brutální síly, uznával. Možná až moc uznával, ale to nemohl připustit ani za zlatého vepře. Mezitím, co ve své hlavě Izaya zaháněl zlatá prasátka, udělal Shizuo pár kroků blíž k němu. Výraz jeho tváře napovídal, že má rozbouřenou krev a že si užívá chvíli, kdy dostal Izayu do pasti. Natáhl ruku, třesoucí se vzrušením a utrhl dopravní značku značící slepou ulici, jako by to byla jen pampeliška, rostoucí v betonové džungli. Škodolibý úsměv se mu rozlil po tváři, když se s pomuchlanou rukojetí dopravního značení začal pomalým krokem blížit k Izayovi. Každým krokem zrychloval, až v polovině ulice běžel naplno a rozmách se značkou, jako by to byla pouze plácačka na mouchy a Izaya jedna neobvykle velká masařka, kterou je nutné zabít. Izaya ale tuto teorii nesdílel a rozhodně se necítil být objektem, určeným k usmrcení, navíc takovou smrtí. Usmál se svým škodolibým úsměvem, při kterém se mu zúžily už tak úzké oči a uskočil. Shizuo to čekal a vší svou silou zastavil značku uprostřed útoku a zároveň s krokem vpřed učinil proti brunetovi další výpad. Ten opět uskočil, ale zády narazil na zeď. V tu chvíli už se Shizuo mohl skoro pokládat za vítěze, jelikož Izaya neměl kam couvat a dopravní značení přitisknuté na ohryzek na krku mu zabraňovalo v pohybu dost na to, aby si Shizuo mohl vychutnat svojí nadřazenost. Čekal, že se Izaya pokusí vytasit svůj malý žabikuch a ohnat se jím, ale Izaya se zdál, jako by na to neměl ani pomyšlení. Vlastně Shizuo vůbec netušil, co se mu v tu chvíli honí hlavou, jelikož Izaya zíral na značku a jeho oči vypadaly, jako by ani nebyl duchem přítomen.
"Izaya-kun?!" Nahnul se k němu Shizuo blíž, ale ne moc blízko, stále si značkou udržoval odstup.
Nedočkal se žádné reakce a začal být trochu netrpělivý. Polevil v ostražitosti a trochu méně tisknul značku k Izayově krku, ale ten vypadal, jako by vůbec žádnou změnu nezaznamenal. Shizuo tedy značku odtáhl úplně a sledoval reakci Izayi. Tomu až po delší chvíli došlo, že ho neblokuje cedule, chytil se za krk a sesunul se k zemi s vytřeštěnýma očima, zírajícíma na Shizua. Nemohl popadnout dech a celý zbledl.
"Izaya-kun!" Vykřikl Shizuo. "Co se děje?! Vždyť jsem tě až tak moc nepřidusil! Izaya-kun!" Jako by Shizua posedl hysterický záchvat, začal brunetem třást. Izaya nemohl snést jeho dotyk na ramenou a velice prudce odrazil jeho ruce. Bez jediného slova se zvedl a odešel, zanechajíc za sebou ve slepé uličce naprosto rozhozeného a šokovaného Shizua.

Shizuo byl v takovém šoku z toho zážitku, že zapomínal pouštět hrůzu a děsit lidi okolo sebe. Selty to bylo divné a tak si s ním dala sraz na obvyklém místě u kraje silnice. Shizuo, stojíc k Selty zády převyprávěl celou příhodu, která tak moc rozhodila jeho soustředění a nutila ho myslet na Izayu. Ano, myslel na Izayu a ne zrovna ve vražedném slova smyslu. Stav jeho nepřítele ho trápil.
"Selty, ty víš, kde bydlí?" Otočil se na bezhlavou jezdkyni a pozoroval, jak helma na jejím krku kývla.
"Dovez mě tam!" Nebyla to prosba, spíš rozkaz a Selty mu pokynula, ať nasedne za ní. Usedl tedy na černou motorku a objal Selty kolem pasu svýma svalnatýma rukama, cítil její teplo i přes upnutou kombinézu. Její tělo bylo pevné a Shizuo přemýšlel, jak by asi vypadala bez kombinézy. Zrovna, když ji začal ve své mysli svlékat, objevilo se místo ženského těla tělo muže. Navíc to tělo mělo hlavu! A hlava měla obličej Izayi... Shizuo zavrtěl hlavou aby takovou myšlenku rozehnal a byl zmatený tím tokem myšlenek. Jedno bylo ale jisté. Izaya se choval divně.

Izaya, seděl ve svém bytě s hlavou skloněnou v dlaních a vzdychal nahlas a promnul si spánky. Motala se mu trochu hlava. Nevěděl, co se s ním děje a bylo mu jasné, že jeho prapodivná reakce nemohla Shizuovi ujít. Byl si moc dobře vědom toho, že se mu bude muset nějakou chvíli vyhýbat, dokud ho to nepřejde. Třeba jako chřipka, až na to, že na ty pocity, které si Izaya začínal uvědomovat, nebyl lék. Tedy byl, ale ted Izaya striktně odmítal. Nechtěl si připustit, že ho věčné šarvátky se Shizuem baví, že prosluní jeho den a že miluje zvuky letících a následně se tříštících automatů. Už mnohokrát byl nabouraný na server městských služeb a vždy tak rád četl informace o tom, jak Shizua zaměstnanci nesnáší. Dokonce tam byl jeden mladý klučina zaměstnaný hlavně kvůli tomu, aby sledoval Shizua a rovnou na centrálu hlásil škody a zjednával nápravy. Rozhodně se ale zaměstnanci technických služeb města Ikebukuro nedali považovat za Shizuův fan club. Izayu bavilo pozorovat chat zaměstnanců, kteří alespoň v anonymitě internetových chatů popustili uzdu svým emocím a zplna klávesnice na Shizua nadávali. Pousmál se, bavilo ho to. Z jeho přemýšlení ho vytrhl zvonek, drnčící tak moc, jak jeden nervní prst rozklepané ruky drtil dole u dveří tlačítko. Dlouho nevydrželo, prst ho rozdrtil. Izaya se přes domovní kameru podíval na nezvaného návštěvníka a vylekaly ho blond vlasy, lemující obličej, které kryly tmavé sluneční brýle. V koutku úst se povalovala cigareta. Izaya chvíli přemýšlel, že by se zapřel a dělal, že není doma, ale návštěvník dole u vstupu působil dojmem, že klidně vyrazí vchodové dveře a půjde si to zkontrolovat osobně.
Znovu si tedy nahlas pozvdychl a zmáčkl tlačítko elektrického vrátného. Uslyšel v domovní kameře známý zvuk bzučáku, která Shizuovi povolil vstup do domu. Pak už nezbývalo než se modlit, aby mu Shizuo neudělal z bytu kůlničku na dříví nebo cedník ze srdce. Bolela ho z toho hlava.
Trochu pootevřel dveře od bytu, aby mohl Shizuo vejít aniž by mu musel Izaya osobně otevírat. Seděl v obýváku na gauči a čekal. Čekal dost dlouho na to, aby ho rána rozražených dveří zvedla půl metru z pohovky. Přesně tak Shizuo totiž vešel. Nepodíval se, že má dveře pootevřené a připravené pro vstup. On prostě musel na vše hrubou silou a v okamžiku, kdy nebohé dveře vykopl, se v něm probudila jeho touha ničit a stíhat Izayu.
"I-Z-A-Y-A – kun!" Odhláskoval Shizuo jednotlivá písmena Yzayova jména a pomalu vešel do bytu.
Izaya se při zvuku Shizuova jména oklepal, ale zůstal sedět. Shizuo se pomalu brouzdal bytem a hledal Izayu, aby po něm mohl hodit cokoli, co mu přijde pod ruku. Naneštěstí Izayův byt obsahoval jen pohovku, vestavěnou skříň, stolek s počítačem a spoustu polic se šanony. Shizuo se zarazil. To bylo poprvé, co se trochu přiblížil k Izayově soukromí. Trochu ho to zarazilo, čekal temnou kobku, takovou hadí díru, odkud by ten slizký bastard vylézal sbírat informace, ale tenhle byt byl slunný a i když počítač byl zastrčený v nejtemnějším koutě, naprosto to Shizua ohromilo a zkoprněle zůstal stát. Izaya doufal, že by ho mohl v takovém záseku lehce z bytu vyprovodit.
Chytil Shizua za zápěstí a jemným tahem ho směřoval ke dveřím bytu. Shizuo, stále v ohromení se nechal táhnout, než mu došlo, že se ho Izaya dotýká. Prodce trhnul rukou, div nevykloubil Izayovi rameno. Ten uskočil, jelikož čekal jako další reakci prudkou ránu. Nemýlil se, Shizuova ruka prosvištěla místem, kde před okamžikem Izaya stál a zabrzdila až ve zdi. Do Shizuových očí se vrátila pojovnost a stočil pohled na zdrceného Izayu.
Ten pouze sklonil hlavu, natáhl ruku směrem ke dveřím a s neproniknutelným výrazem oznámil Shizuovi:
"Odejdi z mého bytu, prosím."
Absurdnost celé věty byla v tom, že měl Izaya skloněnou hlavu, nepřítomný pohled, skleslá ramena a aodevzdaný mdlý hlas. Shizua to zarazilo, neboť Izaya vypadal, jako by ho někdo prohnal pračkou a dal ždímání navíc. Trochu zklidnil svojí rozbublanou krev a pohlédl na Izayu. Opravdu vypadal jako vykoupané štěně, které prosí, aby už více nebylo trápeno. Shizuova ruka podvědomě opustila díru ve zdi a něžným, pro Shizua nezvyklým pohybem, přistála Izayovi na rameni. Ten sebou pouze škubnul při doteku Shizuova tepla a sklonil hlavu stranou.
"Izaya-kun, copak se děje? Tohle nejsi ty!" Stiskl Izayovo rameno trochu víc, ale ne moc, aby mu nerozdrtil kosti.
"Shizu-chan, bež prosím ven škubat značky a nech mě být, odejdi." Setřásl Shizuovu ruku se svého ramene a otočil se k němu zády.
"Odejdi!" Zařval, až se mu otřáslo celé tělo.
Tentokrát sebou škubl Shizuo, protože Izayova reakce byla... byla divná!
"Izaya-kun, co to má znamenat?!" Přistoupil k Izayovým zádům, dělil je jen malý prostor a i přes ten mohl cítil horkost, která vycházela z Izayova těla. Vnímal jeho osobitou vůni, ale to teplo ho znepokojovalo. Aniž by si to uvědomil, přitiskl se Izayovi na záda, jednou rukou ho chytil kolem pasu a druhou mu starostlivě položil na čelo. Akorát se ujistil v tom, co si myslel. Izaya měl teplotu, celý hořel. Proto ten zvláštní výraz v očích a to chování? Shizuo nikdy neviděl Izayu nemocného a trochu ho to vylekalo, že i Izaya je vlastně jen člověk. Ten se pod náporem teploty o Shizua opřel a nechal se ukolébat rádoby bezpečím jeho těla, i když zrovna Shizuo byl v Ikebukuro ten nejnebezpečnější. Shizuo vzal Izayu do náruče a odnesl ho na postel, protože teplota Izayovi neklesala, ba naopak a Izaya byl jako hadrová panenka. Shizuo našel koupelnu a donesl Izayovi ledový obklad na čelo. Když se zdálo, že Izaya tvrdě spí, začal Shizuo hledat lékárničku, ale našel to, co najít rozhodně neměl. V jedné skříňce byla zastrčená ošoupaná krabice a v ní spousta Shizuových fotek. Také tam bylo pár jeho osobních věcí, které poztrácel v bitkách. Nechápal, proč má Izaya schované takové věci a navíc na takovém místě. Lékárničku nenašel a tak si alespoň šel sednout k posteli Izayi.
Ten mezitím blouznil a volal Shizuovo jméno s takovou dávkou citu, až to Shizua děsilo. Stál tváří v tvář pravdě, kterou poznat nikdy neměl. Staral se o Izayu až do pozdního večera, uvařil mu vývar, vyměňoval obklady, otíral zpocené tváře a pokoušel se ignorovat Izayovo blouznění.
Zrovna dával Izayovi poslední obklad před odchodem, když Izaya otevřel horečnaté oči a svůj zastřený pohled stočil na Shizua. Ten se zarazil.
"Miluju tě, Shizu-chan. " Usmál se.
Shizuo sebou polekaně trhnul. Chvíli se díval, jak Izaya opět upadl do horečnatého spánku a těžce oddychoval. Opravdu už byl čas jít. Naklonil se nad Izayovo bezvládné, horečkou zasažené tělo a políbil ho na čelo.
"Odpočívej, Izaya-kun." Zašeptal. Pak v naprosté tichosti opustil byt a zamkl dveře, které on sám osobně opravil, klíčem, který si vzal z věšáku.
"Zítra se o tebe zase přijdu postarat."