SLEDOVÁNÍ A STAHOVÁNÍ NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
JE UMOŽNĚNO POUZE PŘIHLÁŠENÝM UŽIVATELŮM!



V případě, že vám naše skrývací lišty s obsahy nefungují, zkontrolujte, zda-li jste přihlášeni.


Děkujeme za přečtení.




I hate you, I love you, Part 7

Ráno mě probudil budík. Nesouhlasně jsem zamručela a převalila se na druhý bok. Dál jsem ale nevydržela ležet, prostě jsem musela vstát, do školy. Bála jsem se, co mi na to řekne Light, ale..přeci jen jsem se cítila sebejistěji, byl tu Ryuzaki…
Do školy jsem jela sama..Přeci jen…Zrovna jsem hledala klíče, když mi z kapsy džín vypadl lístek..Stálo na něm…

Ve škole bude lepší, když se budeme chovat jako partneři. Jen pro jistotu. Chovej se tak a já také…Začneme už teď..
S láskou
Tvůj Ryuzaki

Zírala jsem na ten drobný papír. Myslí to vážně? Neudělal si ze mě Matsuda legraci? Zamířila jsem na školní dvůr, kde byl menší povyk. Všichni někoho pozorovali a tím objektem byl… Ryuzaki…Překvapil je svojí bílou košilí a džíny…Vypadal opravdu neobvykle..Ale slušelo mu to…Jakmile mě spatřil, tvář se mu rozjasnila a namířil si to přímo ke mně…
,,Ahoj Es…“ prudce mě objal a přede všemi mě políbil. Tohle byl jiný polibek než Lightův…Cítila jsem se při něm uvolněně…A chtěla jsem další…
,,Jak jsi se měla, lásko?“ zeptal se. Věděla jsem, že půlkou smyslů pozoruje okolí.
,,Ehm, dobře…zlato…“ Bylo divné mu tak říkat, ale přeci jen, když to má být jako doopravdy…Ryuzaki mě chytil za ruku a vydal se se mnou do školy. Spatřila jsem Lighta, jak na nás zírá…
,,Ahoj Lighte!“ křikla jsem na něj a usmála se. L se otočil, taktéž Light…Jejich pohledy se střetly a…uviděla jsem zahoření nenávisti a rivalství…Co se to jen děje? Proč je L tady? Jaký je pravý důvod toho všeho?
Light zamířil přímo k nám. Ryuzaki mi rozhodně obtočil ruku kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Bylo to…nezvyklé, ale líbilo se mi to.
,,Es, ahoj…Tohle je ten inteligentní, o kterým jsi mi říkala?“ loupl pohledem po L.
,,Ano, to je Ryuzaki.. Ryuzaki, tohle je Light..“ představila jsem je.
Oba se přeměřovali ostrým pohledem.
,,Těší mě…“ řekl nakonec Ryuzaki.
,,Víš, Ryuzaki, tahle holka se mi líbí…“ začal Light. L se nenechal vyvést z míry.
,,Ne, já s ní chodím…Tohle je MOJE holka…“ hamižně mě objal. Za chvíli se konverzace změnila v přestřelku dvou kluků.
,,Ehm, haló, já jsem tu taky..“ řekla jsem. Oba najednou přestali.
,,Omlouvám se, Es..“ řekl a políbil mě. Bylo to takové jako poprvé, ještě lepší..Napadlo mě, že Light by mohl žárlit…L napadlo zřejmě to samé, jelikož naše polibky prodloužil a nechal je plynout do plynulého líbání.Věděla jsem, že to bere jen jako divadlo, ale přeci jen…Cítila jsem v něm něco zvláštního. Lighta to zřejmě znechutilo, protože si odfrkl a se slovy:
,,Později, Es..“ se vypařil. Byla jsem spokojená, plán klapal podle plánu…tedy myslím…
Zalapala jsem po dechu a odtáhla se od L…Ten se tvářil..překvapeně a rozpačitě…
,,Netušil jsem, že tak dobře líbáš…“ vypadlo z něj jen a poté se usmál. Nevěděla jsem co říct, opět jsem musela být rudá jako krocan…
,,Já…ty taky…“ vzmohla jsem se na odpověď a sklopila jsem pohled. L se tvářil jako vždy…
,,Tenhle středoškolskej život se mi začíná zamlouvat..“ pronesl nadšeně L a rozhlédl se. ,,Neměla by být hodina nebo tak nějak?“ zeptal se.
,,Uhm….jo, asi jo…Měli bychom jít….“ Řekla jsem. Zarazila jsem se. Já bych měla jít…L je určitě ve třídě s Lightem…Jak typické..
,,Dobře…Uvidíme se po škole…“ řekla jsem a raději se vydala do třídy…Spolužačky se na mě hladově vrhli už ve třídě, a vyptávali se na toho, který mě líbal…
,,Kdo je to? Mysleli jsme, že po tobě jede Light Yagami…“ štěbetali jedna přes druhou. Bylo to k nevydržení..Zvlášť kdyby věděli, že to je vlastně L, s kterým jsem se líbala…
,,Jmenuje se Ryuzaki…Chodíme spolu….“ Řekla jsem a sama jsem byla překvapena, jak se mi tato lež líbí…
,,Připadá mi sladkej…“ řekla jedna z holek.
,,Ale prosímtě, viděla jsi ten jeho styl?“ okřikla ji jiná.
,,Ano, ale určitě si z toho nic nedělá…Je sladkej..“ snila dál.
,,Tak moment dámy, ten je můj…“ varovně jsem zvedla ukazovák a rozesmála se. Ostatní holky se přidaly, dokud do třídy nevešel profesor. Dalších pár hodin jsem věnovala studiu a L jsem nikde neviděla…Slyšela jsem jen drby, některé obzvlášť bizarní.
,,Určitě…určitě je to mimozemšťan…Viděli jste ty jeho oči? A jak chodí divně…jako Quasimodo…“ zaslechla jsem na chodbě…Jakmile jsem někam vešla, zraky se na mě upřely a začalo se šeptat. Byla jsem středem pozornosti, což nebylo vůbec dobré. I kdybych takhle přišla s Lightem, bylo by to stejné, jelikož Light je celebrita….i když o tom neví…
Při návštěvě záchodů jsem si všimla novejch nápisů….Například:
Ryuzaki je třída! Je to fakt slaďouš! Miluju jeho vlásky, a podivný hnusárny. Ne, že bych nesouhlasila. Ale prosím vás, vždyť je tu teprve pár hodin..:A jeho příchod zapříčinil doslova kalamitu..Kdyby jen věděli…
S hlavou plnou myšlenek jsem se vydala na hřiště a … co nevidím… Light se baví s L…Skoro jsem to nerozkejchala…Jak TYHLE dva můžou mluvit spolu? Vždyť…Zamířila jsem k nim. Měla jsem pocit, že Light začal L okamžitě nenávidět…Ale třeba je to jen úskok…
,,Ehm, ahoj kluci…“ začala jsem, jakmile jsem se k nim přiblížila.
,,Ahoj..“ L se rozzářil, popadl a políbil na tvář. ,,Jak bylo ve škole?“ zeptal se s předstíraným zájmem…
,,No…Šlo to…a co u tebe…a u tebe, Lighte?“ zeptala jsem se a střelila po Lightovi pohledem.
,,No, seznámil jsem se tady s Ryuzakim…Bylo to fajn, půjdeme si zahrát tenis…Doufáme, že půjdeš fandit..A Es? Rád bych si s tebou promluvil…“ řekl a loupl pohledem po L.
,,Mě to nevadí…“ pokrčil rameny a pousmál se. Fajn, co zas ten ignorant chce?!
Odešla jsem tedy kousek od L, s Lightem v patách.
,,Fajn, co je?“ řekla jsem a pohrdlivě se mu zahlěděla do očí.
.,,Myslím, že bys k nám dneska měla zase přijít…To víš, bylo by divný, kdybychom spolu ,,nechodili“…Sayu bude moc ráda…“ ušklíbl se. V duchu jsem zaúpěla. Ano, musela jsem hrát Lightovu holku..Ale jak dlouho…?
,,Fajn…“ přikývla jsem. ,,Po zápase…“ Light se zamyslel.
,,Dobrá, to beru…“ souhlasil nakonec. Vrátili jsme se k L.
,,Takže….jdeme na tenis?“ navrhla jsem. Oba kluci souhlasně přikývli. Ryuzaki mě vzal za ruku a táhl na kurty, Light za ním.
Tušila jsem, jaké jsou oba povahy, budou se snažit předvést…Přede mnou…Aby se neshodili před spolužákama…
Posadila jsem se do poloviny kurtu, vedle sítě a zívla. Oba dva kluci si vzali rakety a protahovali se…
Pozorně jsem je pozorovala….Light po očku pozoroval L…a L pozoroval Lighta..Byli jako dva tygři…
Začali hrát set… Pozorovala jsem míček, který lítal sem a tam…Oba byli opravdu moc dobří, nikdo nechtěl prohrát…

5
Průměr: 5 (3 hlasy)