Jak bych si to přál! (13.část)

Po dvou hodinách, co se Winry dostala ven z toho hrůzostrašně hezkého baráku, přiběhla zpět do svého pokoje na centrále. Se skoro všemi svými věcmi se rozvalila na posteli. Něco pod jejím tělem zašustělo. Dívka se podivila a zvedla se. Nadzvedla peřinu, a co nevidí. Dopis s její jmenovkou. Na okamžik zaváhala a rozhlédla se po místnosti. Když si byla jistá svým bezpečím, šáhla pro tvrdý list papíru. Rozbalila ho a nestačila se divit, kdo jí to píše. Tenhle rukopis!

Drahá slečno Winry,
Je mi opravdu líto, že o to musím žádat zrovna vás, ale není zbití. Nejdříve vám vysvětlím naší skutečnou situaci. Dostal jsem úkol zjistit, kdo zde páchá vraždy vysokých úředníků. Aby, jste rozuměla: Věděli jsme, kdo to dělá, ale velitel těch akcí nám stále unikal. Proto se rozhodli vyslat mě jako návnadu. Vaší a Edwardovu účast jsem nepředpokládal a osobně se vám omluvím za způsobené problémy.
Zjistil jsem potřebné informace k zadržení Hlavního Generála, který tu provozoval dlouhá léta jatka se svými kumpány...ve svůj osobní prospěch. Tyto usvědčující důkazy jsem schoval na tajném místě, kde je dokážete najít jen vy. Vzpomeňte si, kam jsem vás poslal po našem rozhovoru...
Až je najdete, převlíkněte se a vydávejte se za naší právní zástupkyní. Papíry o ověření totožnosti jsou pod vaším polštářem. Aby, jste se nelekla: Asi tak za půl hodiny začne náš soud v hlavní zasedačce. Pokuste se neopozdit.
Roy Mustang

Sotva to dívka dočetla, vystřelila jako raketa. Popadla nejbližší malou tašku, nacpala do ní dopis i pod polštářem schovaný průkaz domnělé zástupkyně práva a zabouchla rázně dveře od svého pokoje!

Když Faust po náročné akci scházel velké schodiště, rozespale se protáhl a rozhlédl po hale. Něco mu nesedělo, něco tam chybělo...
„Sakra! Eve!“ zařval někam za sebe. Za minutu přiběhla polonahá žena a rozhlížela se.
„Winry? Ta malá d***a!“ řekla a seběhla schody. Zvedla ze země přeříznutý provaz a ukázala ho Faustovi. Ten protočil oči v sloup.
„Někdo ho přeřízl a já se ho jdu rovnou zeptat!“ řekl a rychlými kroky pochodoval do zadní části domu. Tam, kde zrovinka Rick zalíval levandule. Eve ho následovala se stejně naštvaným pohledem.
„Už jste skončili?“ zeptal se usměvavý muž a udělal krok doleva. Nadzvedl konev a zalil další řadu květin s krásnou vůní. Fausta tahle jeho pohoda štvala.
„Proč si pustil tu holku?!“ zeptal se přímo. To Rick koneckonců čekal. Podíval se po své sestře, která ho očividně nepřišla chránit. Vzdychl a pokrčil rameny.
„Podmínka byla splněna. Nebylo by správné nedodržet naší část dohody, ne?“ řekl a usmál se.
„Jsme na jiné straně barikády! Tady neplatí, že musíme splnit to, co jsme slíbili, ty idiote!“
„Věc názoru.“ řekl opět s klidem Rick a dál se věnoval kytkám.
Faust už to nevydržel! Napřáhl se a hodlal mu kopnout do jednoho květníku, který byl nejblíže! To, jak mu rychle přistál motýlek pod krkem, nečekal! V tomhle byl Rick dobrý, v umění nožů. Jeho pohodový úsměv zmizel a nahradil ho skutečný zabiják.
„Ricku.“ zašeptala Eve a pevně ho ze zadu objala.
„Zkusí zlomit jen jednu větvičku, nebo utrhnout byť jen jeden list. A já ho zabiju.“ řekl s klidem.
„Dobře.“ řekla Eve a nepustila svého bratra dokavaď nezandal nůž. Faust si promnul krk a s nafučeným obličejem odpochodoval do kuchyně. Eve ho následovala.
Pak, když k němu přisedla, zapnul se fax. Papír, co z něj vyjel, Faust vzal a přečetl si ho v duchu. Usmál se, znovu bylo dobře.
„Obleč se, za čtvrt hodiny začíná Elricův a Mustangův soud!“

„BUM! BUM! BUM!“ ozvalo se kladívko soudce! A ještě jednou!
„TICHO V SOUDNÍ SÍNI!“ řekl a dav se začal uklidňovat a vracet na místo. „Obžalovaní. Povstaňte!“
„Zabijte je!“ ozval se jeden muž z davu. A další se opět přidávali.
„Křeslo! Křeslo!“
„Jsou to jasný vrazi!“ Ed se podíval do Mustangova obličeje a zahlédl u něj stejně klidný výraz, který cítil na svém vlastním.
„Doživotí!“
„Pro oba!“
„Jo!“
„Klid v soudní síni!“ řekl soudce a opět udeřil kladívkem do stolu. Dav se ale odmítal ztišit.
„Pověsit!“
„Jasně!“
„Parchanti vojenský!“
„Přesně!“
„Nejvyšší trest! Požadujeme nejvyšší trest!"
„Jo!“ řvali lidi jeden přes druhého. Soudce už to nevydržel a nechal hlavní řvouny vyvést. Ed s Mustangem stále v klidu stáli, moc neříkali a jejich obličeje se neměnili. Soudce věděl, s kým má tu čest. Proto ho jejich reakce nijak nevyvedla z míry. Ani jeden se jen tak nevzdává své hrdosti, to na nich bylo vidět nejvíc.
....
„Takže. Chcete, aby vám soud přiložil obhájce nebo...?“
„Pokud můžu, ctihodnosti?“ ozval se Mustang.
„Prosím.“ kývl jmenovaný a pohodlně se usadil ve svém křesle.
„Po úvaze jsem došel k závěru, že by byla lepší samo obhajoba.“ řekl Mustang a čekal. Ed se na něj nepodíval a ani nijak nedal najevo, že nechápe. V tomhle byl vycvičený dobře. Znamenalo to: „Čekej a uvidíš...plus pochopíš!“
„Dobrá, povoluje se.“ pak klepl kladívkem o něco méně. „Začněte!“

Mladá dívka už přes deset minut hrabala v šatníku pro vojenské potřeby. Pořád ne a ne najít ty důkazy. Stále si nevěděla rady a tak si četla dopis od Mustanga několikrát doufajíc, že v něm najde nějaká vodítka...jiná, než udal prve. Ale nic.
„Skvělí!“ řekla a bouchla do pár ramínek s uniformami. Ozvala se rána a na zem vypadl úřednický kufřík! Zamčený na heslo! Winry po něm skočila tak rychle až se sama podivila, pak se koukla na hodinky! Přelíčení běží pět minut! Začala jako správná žena zmatkovat a chaoticky se oblékala. Když byla hotová, na nic nečekala a rychlými kroky se vydala na místo soudu!

Už pár minut mluvil kdosi z druhé strany barikády proti Edovi a Royovi. Říkal takzvaná proti, a že jich bylo sakra dost. Ed začínal být nervózní, i když se to své hlavě snažil vymluvit. Roy byl stále klidný, jakoby vůbec nešlo o jeho činy, jako že doopravdy nešlo.
„...dále je v hlášení, že byl viděn ve skladu, kde byly nalezeny nelegální zbraně.“ řekl právník.
„Ano, to je pravda.“ řekl svědek číslo dva.
„Můžete popsat, co dělal?“
„Nejdřív chodil okolo haly a pak zašel dovnitř. Byl tam asi půl hodiny a pak vyšel ven.“
„Co dělal obžalovaný potom?“ zeptal se právník rychleji. Zrychlovat a rozhodit svědka, to byla jejich zvláštní nadpřirozená schopnost. Mustang se té snaze musel pousmát. Hlavní Generál si toho všiml, ale bral to na lehkou váhu.
„Naházel něco na hromadu a zapálil to. Pak odešel.“
„Díky. To bude všechno.“
„Máte na svědka nějaké otázky, Mustangu?“
„Jistě.“ odpověděl Roy s lehkostí a přešel pomalými kroky ke svědkovi. Chvíli u něj stál a dlouze se na něj podíval.
„Ano?“ zeptal se svědek nervózně.
„Říkal jste, že jste mě viděl, jak zakládám požár?“
„Ne. Říkal jsem, že jste udělal hromádku a zapálil ji.“ řekl svědek a mírně se zamračil. Prostý člověk, s těma to Roy uměl.
„Zdá se mi, že jste inteligentní člověk." "Napadá vás, proč jsem jí zapálil?“
„No,…můj objektivní názor asi nebude moc dobrý.“ řekl svědek a podrbal se na vousaté bradě.
„Zkuste to, prosím.“
„Dobrá: Kdybych já našel sklad zbraní, ohlásil bych to na policii, ale protože bych byl zároveň i hledaný zločinec, pokusil bych se dát státním příslušníkům nějaký signál, který by je donutil na místo přijít i bez mé účasti." "...no a k signálu se nejčastěji používá...“
„Oheň... Děkuji za váš čas. To je vše.“ dořekl Mustang spokojeně.
„Chcete tím tvrdit, že jste vlastně na naší straně?!“ ozval se právník z druhé strany a přešel k němu.
„V podstatě jste to vystihl.“ řekl klidným hlasem Mustang a obešel svého soupeře. Nicotného soupeře. Posadil se vedle Eda a jeden jeho koutek se nenápadně zvedl.
„Neslýchané!“ řekl si pod vousy právník. Soudce ignoroval napětí a pokračoval.
„Předveďte dalšího svědka.“
„Předvolávám slečnu Evelin Taylor.“ řekl právník a jen na okamžik pohlédl Generálovým směrem. Do místnosti dorazila nádherná žena, která se co nejvíce snažila zapůsobit svou postavou. Byla kus bez diskuze. Své dlouhé světlé vlasy měla rozpuštěné. Sedla si na místo svědkyně a položila ruku na knihu.
„Budete mluvit pravdu a nic jiného, než pravdu?“
„Samozřejmě.“ odpověděla s tím nejnevinnějším pohledem po dvou odsouzených.